Londýnská emise československých bankovek: Historie a význam

Bankovky londýnského vydání z roku 1945 představují fascinující kapitolu československé měnové historie. Tyto papírové peníze vznikly v Londýně během druhé světové války jako součást příprav na poválečnou obnovu Československa. Emise byla připravována exilovou vládou a vytištěna v Anglii podle návrhů českých umělců.

Vznik v londýnském exilu

Bankovky londýnského vydání vznikly z iniciativy československé exilové vlády v Londýně pod vedením Edvarda Beneše. Přípravy začaly již v roce 1943, kdy bylo jasné, že bude potřeba nová měna pro osvobozené území. Tisk probíhal v britských tiskárnách pod přísným dohledem a za mimořádných bezpečnostních opatření. Grafické návrhy vytvořili čeští umělci žijící v exilu, kteří se inspirovali národními symboly a historickými osobnostmi.

Celkem bylo vyrobeno šest nominálních hodnot s celkovým počtem přes 200 milionů kusů všech denominací. Každá bankovka obsahovala speciální bezpečnostní prvky včetně vodoznaku a speciálního papíru, který měl zabránit padělání.

Motivy a symbolika

Jednotlivé nominály nesou výraznou národní symboliku. Jednokorunová bankovka zobrazuje alegorii Pravdy podle Alfonse Muchy, pětikorunová obsahuje motiv lipa jako symbol slovanství. Dvacetikorunová bankovka představuje Jana Amose Komenského jako symbol vzdělanosti, zatímco stokorunová zobrazuje Karlův most v Praze. Nejvyšší nominály 500 a 1000 korun obsahují portréty významných českých osobností.

Všechny bankovky jsou doplněny českými a slovenskými nápisy, což zdůrazňovalo jednotnost obnovené republiky po válce.

Čtěte také: Kontext Londýnské Emise

Oběh a stažení z oběhu

Do československého oběhu byly londýnské bankovky uvedeny v květnu 1945 ihned po osvobození. Sloužily jako přechodná měna až do zavedení definitivních poválečných bankovek v roce 1946. Výměna probíhala v poměru 1:1 za nové bankovky československé národní banky. Krátké období oběhu způsobilo, že se dochovalo relativně málo kusů v zachovalém stavu.

Londýnská emise poštovních známek

V prvních mírových týdnech roku 1945 se do Československa začali vracet naši vojáci, kteří dlouhé roky bojovali za hranicemi za naší svobodu. Spolu s nimi se vrátilo i osm mužů, kteří v tomto boji zaplatili tím nejcennějším, vlastním životem. Vrátit se proto mohli jen jako bezejmenní hrdinové na sérii poštovních známek vytištěných v hlavním městě ostrovního království. Odtud i její název: londýnská emise či londýnské vydání.

Příprava a vydání série šestnácti poštovních známek pro osvobozené Československo zahraniční čs. vládou v Londýně patří ke smutnějšímu koloritu dějin naší známky. Kromě svého provozního a ekonomického dosahu bylo toto vydání vlastních známek průkazným historickým dokladem o existenci československého státu v letech druhé světové války.

S tím pak souviselo uznání státní poštovní příslušnosti ke Světové poštovní unii, přičemž navázání styku bylo hlavním úkolem dr. Tichého. Dr. Tichý byl totiž vedoucím odboru dopravy a pošt na Ministerstvu hospodářské obnovy čs. zahraniční vlády v Londýně. Dr. Tichý nenechal nikoho na pochybách, že je vskutku jediným, plně zodpovědným realizátorem zadaného úkolu.

Sám rozhodl a vybral náměty známek zvolil galerii skutečných hrdinů zahraničního odboje, kteří si to zasloužili, s obtížemi obstaral snímky vojáků a finanční prostředky na přípravu a tisk, sám stanovil, jak mají být portréty na známkách zobrazeny a bez uvedení jmen těchto osob (jejich anonymitu obhájil zdůvodněním: „Nikdo zde není sám za sebe, je jen symbolem“). Zásilky mezi dr. Tichým a tiskárnou Thomas De La Rue & Co. Limited, doručované zvláštním poštovním kurýrem, nesly označení „důvěrné“ (confidential).

Čtěte také: Dohoda o odpadech – Londýn 1972

Odchylné tisky a vzorové nátisky

Účelem tohoto příspěvku je popis některých zjištěných odchylných tisků, tedy tiskových produktů lišících se od státovek ze sériové výroby a doložení některých poznatků z úřední korespondence konkrétním materiálem. Záměrně se věnujeme jen tiskovým produktům a nikoliv i výtvarným návrhům, které by měly být předmětem jiného pojednání. V textu se přidržujeme zkratky československé peněžní jednotky „Kčs“ platné v době, kdy se sledovaná platidla stala zákonnými penězi (1.11.1945), i když státovky, na nichž byl název československé koruny zkrácen (5 a 20 Kčs), nesou ještě prvorepublikovou zkratku „Kč“.

Touto zkratkou byly všechny státovky této emise označovány i v úřední korespondenci, a to nejen do ledna 1943, kdy padl návrh na změnu zkratky, ale převážně i nadále až do roku 1945.

Druhá část publikace uvádí a na více místech pomocí písemných pramenů (nikoliv však na konkrétním materiálu) dokumentuje, že od každé číselně dokončené série byl vytištěn 1 000 000 kusů státovek. Avšak šesticiferné číslovače, použité na všech státovkách „londýnské emise“, umožňují očíslování jen 999 999 kusů v číselné řadě od 000001 do 999999.

Koláže představují spojení ručně nakreslených partií (obvykle portréty a texty), otisků prefabrikovaných tiskových prvků (zejména rámečky a giloše), někdy i fotografií a podle stavu rozpracování i jedinečných prvků daného platidla.

Rovněž koláže dvou nejnižších nominálních hodnot z ateliéru Thomas De La Rue jsou kombinací tisku a ruční kresby. U pětikoruny byl dále zjištěn jediný nátisk, anulát série AB, která v sériové výrobě nebyla použita. U desetikoruny byl rovněž zjištěn jediný anulát série AB, také nepoužité v sériové výrobě. Oba anuláty se velmi blíží konečnému provedení a lze je považovat za vzorové nátisky. V pravých dolních rozích lícních stran pětikoruny i desetikoruny jsou vepsána čísla nezjištěného významu.

Čtěte také: Londýnská konvence a Greenpeace: souvislosti

Odchylných tisků z produkce této tiskárny bylo rovněž zjištěno menší množství. Jsou to dva anuláty dvacetikoruny a tři anuláty padesátikoruny, zřejmě vzorové nátisky a čtyři exempláře dvacetikoruny bez číslování, zřejmě vzorové nátisky přetisku na rubové straně. Anuláty mají sérii tvořenou jedním písmenem, zatímco v sériové výrobě byla použita dvě sériová písmena.

Stokoruna s Klementem Gottwaldem

Vydání bankovky s portrétem Klementa Gottwalda 1. října 1989, tedy v době, kdy už se režimy socialistických států hroutily, vyvolalo nesouhlas části veřejnosti. Někteří ji při příjmu peněz odmítali a žádali, aby jim byl vrácen stále platný starší vzor 1961 nebo skladba jiných nominálů. Jiní se rozhodli pro veřejné vystoupení - 25. října 1989 proti jejímu vydání protestovaly v horní části Václavského náměstí v Praze asi dvě stovky občanů.

tags: #desetikoruna #londynska #emise #historie

Oblíbené příspěvky:

• Maledivy a problém s odpadem: Thilafushi
• Emisní Kontrola v ČR
• Skříňka na třídění odpadu: Rozměry
• Nová legislativa o svozu odpadu
• Turistické zajímavosti jižních Čech