Smernice Evropského parlamentu snížení emisí EU

Dne 15. července 2024 byla v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněna Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU), kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady z roku 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) a směrnice Rady z roku 1999 o skládkách odpadů.

Konečný text směrnice o průmyslových emisích je dohodou mezi členskými státy a frakcemi Evropského parlamentu a klade si za hlavní cíl, aby směrnice byla efektivní v regulaci emisí znečišťujících látek.

Výsledný text významně posiluje roli nejlepších dostupných technik (BAT), nicméně ve zvláštních případech umožňuje transparentní udělování výjimek, pokud tím nedojde k ohrožení místních podmínek životního prostředí.

Směrnice nově ošetřuje podmínky pro udělení výjimek a povinné přezkumy udělených výjimek s cílem, aby doba využívání výjimky byla co nejkratší. Upravené právní předpisy jsou konkrétnější a přinesou účinnější kontrolní mechanismy od nichž se očekává, že přinesou hlubokou transformaci průmyslových zařízení.

Směrnice přináší nové a silnější nástroje pro účinné a efektivní využívání materiálových zdrojů a oběhového hospodářství. Podporuje inovace a zlepšuje flexibilitu při testování a zavádění nově vznikajících technik a současně je srovnává s nejlepšími dostupnými technikami (BAT). Velkou pozornost dále věnuje ochraně lidského zdraví a umožňuje účast veřejnosti a její přístup k informacím a spravedlnosti.

Čtěte také: Kvalita ovzduší v ČR a EU

Směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po jejím vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie a všechny členské státy mají povinnost do 1. července 2026 uvést v účinnost právní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí.

Nové požadavky budou na vymezená průmyslová zařízení.

Evropská komise schválila návrh opatření, které má stabilizovat cenu emisní povolenky v systému ETS2, a zabránit tak dopadům na domácnosti i firmy. Evropská komise v reakci na požadavky Česka a dalších 18 států oznámila úpravy v systému emisních povolenek ETS2 v říjnu.

Popsala celkem pět mechanismů, kterými se zajistí dlouhodobé udržení ceny emisní povolenky na hodnotě 45 eur za tunu oxidu uhličitého (CO2). Mechanismy se přitom spustí, jakmile cena povolenky tuto hodnotu přesáhne. Navrhované opatření lze provést bez změny směrnice o ETS.

Po přijetí komisí se na něm musí dohodnout členské státy EU a Evropský parlament.

Čtěte také: Zákaz obalů a jeho důsledky

Členské státy EU se shodly s Evropským parlamentem na odložení hojně diskutovaného nařízení o odlesňování (EUDR) o další rok. Cílem je umožnit zemědělcům, lesníkům, obchodníkům i dalším hospodářským subjektům, aby se mohli na předpis řádně připravit. Informoval o tom europarlament v prohlášení.

Nařízení musí ještě formálně schválit Evropský parlament i Rada EU, která zastupuje členské státy. Nařízení o odlesňování bylo přijato v roce 2023 s cílem zajistit, aby výrobky prodávané v EU nepocházely z odlesněné půdy. Nařízení se vztahuje na dobytek, kakao, kávu, palmový olej, sóju, dřevo nebo kaučuk.

Prodejci mají mít povinnost před uvedením výrobků na unijní trh ověřit, že tyto produkty nejsou spojeny s odlesňováním kdekoliv na světě, a vydat v této souvislosti prohlášení. Stalo se tak po kritice ze strany firem, některých členských států včetně Česka i části obchodních partnerů sedmadvacítky.

Evropský parlament a Rada EU, která zastupuje členské státy, se v noci na 9. prosince shodly na zmírnění dvou směrnic, které zavazují firmy informovat o udržitelnosti a kontrolovat svůj dopad na společnost. Vyjednavači obou evropských institucí se shodli na tom, že povinnost hlásit nefinanční informace například z environmentální nebo sociální oblasti budou mít pouze společnosti s více než 1000 zaměstnanci a s ročním čistým obratem nad 450 milionů eur (přibližně 10,9 miliardy Kč).

Pro firmy sídlící mimo EU stanovili hranici pro podávání zpráv o udržitelnosti na 450 milionů eur obratu dosaženého v unii. Dohoda se týká také úpravy směrnice Evropské unie o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (CSDDD). Zástupci parlamentu i Rady EU se shodli, že by povinnost měly dodržovat pouze společnosti s nejméně 5000 zaměstnanci a s čistým obratem 1,5 miliardy eur (přes 36,6 miliardy Kč).

Čtěte také: RED III

Předsednictví Rady EU a zástupci Evropského parlamentu dosáhli pozdě večer předběžné politické dohody na úpravě unijních klimatických pravidel. Jejich součástí bude cíl snížit do roku 2040 emise skleníkových plynů o 90 procent oproti úrovni z roku 1990. Dohoda obsahuje také určitou flexibilitu, jak cíle do roku 2040 dosáhnout.

Podle agentury Reuters dohoda zahrnuje nákup zahraničních uhlíkových kreditů na pokrytí pěti procent snížení emisí. Klimatický cíl bude vyžadovat, aby průmyslová odvětví v EU snížila emise o 85 procent, dodává Reuters. Od roku 2036 umožní zemím unie platit nečlenským státům za snížení emisí, aby byla pokryta zbývající část. Zástupci obou institucí se také shodli na odložení zavedení emisních povolenek ETS 2 o jeden rok, tedy z roku 2027 na 2028.

EK navrhla závazný klimatický cíl pro rok 2040 na začátku července. Stalo se to navzdory výhradám některých států, včetně České republiky, které chtěly krok odložit. Každý rok pak musí společnosti z několika klíčových odvětví vyřadit povolenky odpovídající emisím CO2, které vyprodukují.

Počet povolenek pro všechna odvětví je omezen. Výnos z nákupu povolenek se smí použít na opatření, jež vedou k dalšímu snižování emisí. Patří mezi ně například tepelná izolace budov či rozšiřování ekologických technologií.

Nyní však systém prochází proměnou, rozšiřuje se a zpřísňuje: zvyšuje se cíl snížení emisí do roku 2030 na 62 % úrovně z roku 2005. Kromě toho se systém od roku 2024 rozšiřuje i na emise z námořní dopravy. Systém ETS 2 se vztahuje na emise z vytápění budov, silniční dopravy a malých průmyslových podniků, na které se nevztahuje stávající systém EU ETS. V tomto případě se bude vztahovat na emise v předvýrobní části dodavatelského řetězce.

Pařížská dohoda přijatá dne 12. prosince 2015 v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) vstoupila v platnost dne 4. listopadu 2016. Smluvní strany Pařížské dohody se dohodly, že udrží nárůst průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a že budou usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí.

Zelená dohoda pro Evropu spojuje komplexní soubor vzájemně se posilujících opatření a iniciativ, jež mají za cíl dosáhnout v Unii do roku 2050 klimatické neutrality, a stanoví novou strategii růstu, jejímž cílem je transformovat Unii na spravedlivou a prosperující společnost s moderním a konkurenceschopným hospodářstvím efektivně využívajícím zdroje, kde bude hospodářský růst oddělen od využívání zdrojů. Jejím dalším cílem je chránit, zachovávat a posilovat přírodní kapitál Unie a chránit zdraví a blahobyt občanů před environmentálními riziky a dopady.

Tato transformace má odlišný dopad na pracovníky z různých odvětví. Tato transformace má zároveň určité aspekty týkající se genderové rovnosti, jakož i zvláštní dopad na určité znevýhodněné a zranitelné skupiny, jako jsou například starší lidé, osoby se zdravotním postižením, osoby menšinového rasového nebo etnického původu a osoby a domácnosti s nízkými nebo nižšími středními příjmy. Větší výzvy rovněž klade na některé regiony, zejména pro regiony strukturálně znevýhodněné a okrajové, a také pro ostrovy.

Dne 17. prosince 2020 předložila Unie po schválení Radou svůj vnitrostátně stanovený příspěvek k UNFCCC. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES , jež byla změněna mimo jiné směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/410, je jedním z nástrojů uvedených v obecném popisu cíle v příloze k předloženému vnitrostátně stanovenému příspěvku a podléhá revizi na základě zvýšeného cíle pro rok 2030.

Rada ve svých závěrech ze dne 24. října 2022 uvedla, že po uzavření jednání o základních prvcích balíčku „Fit for 55“ je připravena co nejdříve podle potřeby aktualizovat vnitrostátně stanovený příspěvek Unie a jejích členských států v souladu s bodem 29 Klimatického paktu z Glasgow, aby se zohlednil způsob, jakým konečné znění základních prvků balíčku „Fit for 55“ provádí hlavní cíl Unie dohodnutý Evropskou radou v prosinci 2020.

Nezbytnost a hodnota naplnění Zelené dohody pro Evropu vzrostly zejména s ohledem na velmi závažné dopady pandemie onemocnění COVID-19 na zdraví, životní a pracovní podmínky a blahobyt občanů Unie.

Tyto dopady ukázaly, že naše společnost a hospodářství musí zlepšit svou odolnost vůči vnějším otřesům a včas jednat, aby těmto otřesům zabránila či zmírnila jejich dopad, způsobem, který bude spravedlivý a nikdo při něm nezůstane opomenut, a to ani osoby ohrožené energetickou chudobou.

Přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 Unie zakotvila v právních předpisech cíl dosáhnout nejpozději do roku 2050 klimatické neutrality v celém hospodářství a cíl dosáhnout v následujících letech negativních emisí. K dosažení snížení emisí stanoveného nařízením (EU) 2021/1119 musí přispět všechna hospodářská odvětví.

Systém EU ETS by měl motivovat k výrobě v rámci zařízení, která zčásti snižují nebo v plném rozsahu odstraňují emise skleníkových plynů. Popis některých kategorií činností v příloze I směrnice 2003/87/ES je proto třeba změnit, aby se zajistilo, že zařízení vykonávající některou z činností uvedenou v uvedené příloze, která splňují prahovou hodnotu kapacity týkající se této činnosti, avšak nevypouštějí žádné skleníkové plyny, byla zahrnuta do oblasti působnosti systému EU ETS, a tím zajistit rovné zacházení se zařízeními v příslušných odvětvích.

Kromě toho by přidělování bezplatných povolenek na výrobu určitého výrobku mělo zohledňovat jakožto hlavní zásady potenciál oběhového využití materiálů a skutečnost, že referenční hodnoty by měly být nezávislé na vstupní surovině nebo typu výrobního procesu, pokud mají výrobní procesy stejný účel. Je proto nezbytné změnit definici výrobků a postupů a emisí, na něž se vztahují některé referenční hodnoty, aby byly zajištěny rovné podmínky pro zařízení používající nové technologie, které zčásti snižují nebo zcela odstraňují emise skleníkových plynů, i zařízení využívající stávající technologie.

Bez ohledu na uvedené hlavní zásady by revidované referenční hodnoty pro období let 2026 až 2030 měly i nadále rozlišovat mezi primární a sekundární výrobou oceli a hliníku. Směrnice Rady 96/61/ES byla zrušena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU. Odkazy na směrnici 96/61/ES v článku 2 směrnice 2003/87/ES a v její příloze IV je třeba odpovídajícím způsobem aktualizovat.

Komise ve svém sdělení ze dne 12. května 2021 nazvaném „Cesta ke zdravé planetě pro všechny - akční plán EU: Vstříc nulovému znečištění ovzduší, vod a půdy“, vyzývá Unii, aby směřovala k cíli dosáhnout do roku 2050 nulového znečištění tím, že sníží znečištění ovzduší, sladké vody, moře a půdy na hodnoty, u nichž se již nepředpokládá, že by byly škodlivé pro zdraví a přírodní ekosystémy.

Opatření podle směrnice 2010/75/EU, která je hlavním nástrojem upravujícím emise látek znečišťujících ovzduší, vodu a půdu, jsou často též nástrojem pro snížení emisí skleníkových plynů. Definice výrobců elektřiny byla základem pro určení maximálního množství bezplatných povolenek pro průmysl v období let 2013 až 2020, ale vedla k odlišnému zacházení s kogeneračními zařízeními ve srovnání s průmyslovými zařízeními.

Za účelem podpory pro využívání vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a aby se zajistily rovné podmínky pro všechna zařízení, kterým jsou přidělovány bezplatné povolenky na výrobu tepla a dálkové vytápění, měly by být všechny odkazy na výrobce elektřiny ve směrnici 2003/87/ES zrušeny. Kromě toho nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/331 upřesňuje podrobnosti týkající se způsobilosti všech průmyslových procesů pro přidělování bezplatných povolenek.

Skleníkové plyny, které nejsou přímo uvolňovány do atmosféry, je třeba považovat za emise v rámci systému EU ETS a povolenky pro tyto emise by měly být vyřazeny, pokud nejsou tyto skleníkové plyny uloženy v úložišti v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES nebo pokud nejsou trvale chemicky vázány ve výrobku tak, aby neunikaly do atmosféry při běžném použití nebo neunikaly do atmosféry za jakékoli běžné činnosti prováděné po skončení životnosti výrobku.

Komise by měla být zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci, v nichž upřesní podmínky, za nichž se má mít u skleníkových plynů za to, že jsou trvale chemicky vázány ve výrobku tak, aby při běžném použití neunikaly do atmosféry nebo při jakékoli běžné činnosti po skončení životnosti výrobku neunikaly do atmosféry, včetně případného získání certifikátu o pohlcování uhlíku s ohledem na vývoj právní úpravy v oblasti udělování certifikátů o pohlcování uhlíku.

Činnost v oblasti mezinárodní námořní dopravy, která sestává z plaveb mezi přístavy spadajícími do jurisdikce dvou různých členských států nebo mezi přístavem spadajícím do jurisdikce členského státu a přístavem mimo jurisdikci kteréhokoli členského státu, byla jediným způsobem dopravy, na který se nevztahovaly dřívější závazky Unie ke snížení emisí skleníkových plynů.

Emise z paliv prodaných v Unii při cestách, které začínají v jednom členském státě a končí v jiném členském státě nebo v třetí zemi, vzrostly od roku 1990 přibližně o 36 %. Tyto emise představují téměř 90 % všech emisí z plavby v rámci Unie, neboť emise z paliva prodávaného v Unii pro cesty začínající a končící v témže členském státu byly od roku 1990 sníženy o 26 %.

V rámci scénáře bez opatření se předpokládá, že emise z činností v oblasti mezinárodní námořní dopravy vzrostou v letech 2015-2030 přibližně o 14 % a v letech 2015-2050 o 34 %.

V roce 2013 Komise přijala strategii postupného začleňování emisí z námořní dopravy do politiky Unie pro snižování emisí skleníkových plynů. Jako první krok v rámci tohoto přístupu zavedla Unie systém monitorování, vykazování a ověřování emisí z námořní dopravy v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/757, po němž bude následovat stanovení cílů v oblasti snížení emisí pro námořní dopravu a uplatňování tržního opatření.

Podle směrnice (EU) 2018/410 by Komise měla Evropskému parlamentu a Radě podat zprávu o pokroku dosaženém v rámci IMO při plnění ambiciózního cíle snížení emisí a o souvisejících opatřeních, která mají zajistit, aby námořní doprava řádně přispívala k úsilí nezbytnému k dosažení cílů dohodnutých v rámci Pařížské dohody.

Již vynakládané úsilí o omezení celosvětových emisí z námořní dopravy prostřednictvím IMO je třeba podporovat, a to včetně rychlého provádění výchozí strategie IMO pro snížení emisí skleníkových plynů z lodí přijaté v roce 2018, která rovněž odkazuje na možná tržní opatření, jež by podnítila snižování emisí skleníkových plynů v mezinárodní lodní dopravě.

V rámci IMO sice došlo v poslední době k pokroku, ten však dosud není dostatečný k dosažení cílů Pařížské dohody. Emise oxidu uhličitého (CO2) z námořního dopravy představují přibližně 3 až 4 % emisí Unie.

V Zelené dohodě pro Evropu Komise uvedla, že má v úmyslu přijmout další opatření k řešení emisí skleníkových plynů z námořní dopravy, a to prostřednictvím souboru opatření, která Unii umožní dosáhnout jejích cílů v oblasti snižování emisí.

V této souvislosti by směrnice 2003/87/ES měla být změněna tak, aby se systém EU ETS vztahoval i na námořní dopravu s cílem zajistit, aby toto odvětví spravedlivým podílem přispělo ke zvýšeným cílům Unie v oblasti klimatu i k cílům Pařížské dohody, která v čl. 4 odst. 4 stanoví, že by se rozvinuté země měly ujmout vedení tím, že budou plnit cíle v oblasti snižování emisí na úrovni celého hospodářství, zatímco rozvojové země nabádá k tomu, aby postupně usilovaly o dosažení cílů v oblasti snižování emisí nebo omezení emisí v rámci celého hospodářství.

Přestože emise z mezinárodní letecké dopravy mimo Evropu měly být od ledna 2021 omezeny celosvětovými tržními opatřeními, nebylo doposud přijato jakékoli opatření, které by stanovilo stropy nebo ceny emisí z námořní dopravy.

Rozšíření systému EU ETS na námořní dopravu by tedy mělo zahrnovat polovinu emisí z lodí připlouvajících do přístavu spadajícího do jurisdikce členského státu z přístavu mimo jurisdikci členského státu, polovinu emisí z lodí plavících se z přístavu spadajícího do jurisdikce členského státu do přístavu mimo jurisdikci členského státu, všechny emise z lodí připlouvajících do přístavu spadajícího do jurisdikce členského státu z přístavu spadajícího do jurisdikce členského státu a všechny emise v rámci přístavu spadajícího do jurisdikce členského státu.

Tento přístup byl shledán jako praktický způsob, jak vyřešit otázku společných, i když rozdílných odpovědností a možností, což představuje v kontextu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu dlouhodobý problém. Pokrytí části emisí z lodí plavících se mezi státy Unie a třetími zeměmi zajišťuje účinnost systému EU ETS, zejména zvýšením dopadu opatření na životní prostředí ve srovnání se zeměpisným rozsahem omezeným na plavbu v rámci Unií, a zároveň omezuje riziko vyhýbání se zastávkám v přístavu a riziko přemístění překládky mimo Unii.

Pokud bude v tomto období vyřazeno méně povolenek, než jaké bylo množství ověřených emisí z námořní dopravy, je v zájmu ochrany ekologické vyváženosti systému nutné, aby byl každý rok neprodleně po zjištění rozdílu mezi ověřenými emisemi a vyřazenými povolenkami zrušen počet povolenek odpovídající tomuto rozdílu. Od roku 2026 by rejdařské společnosti měly odevzdávat počet povolenek odpovídající všem jejich ověřeným emisím.

Dopad námořní dopravy na klima spočívá sice především v emisích CO2, jiné emise než CO2 však také mají významný podíl na emisích z lodní dopravy. Podle čtvrté studie IMO o skleníkových plynech z roku 2020 emise methanu v období od roku 2012 do roku 2018 výrazně vzrostly. Emise methanu a oxidu dusného se budou v průběhu času pravděpodobně zvyšovat, zejména v souvislosti s vývojem plavidel poháněných zkapalněnými zemními plyny nebo jinými zdroji energie. Zahrnutí emisí methanu a oxidu dusného by bylo přínosné pro ekologickou vyváženost a posilovalo by osvědčené postupy.

Rozšíření oblasti působnosti směrnice 2003/87/ES na námořní dopravu povede ke změnám nákladů na tuto dopravu. Toto rozšíření působnosti bude mít dopad na všechny části Unie, neboť zboží přepravované po moři do přístavů a z přístavů v Unii má svůj původ nebo místo určení v různých členských státech, včetně vnitrozemských členských států. Přidělování povolenek, které mají být členskými státy draženy, by se proto v důsledku zahrnutí činností v oblasti námořní dopravy do výše uvedené směrnice v zásadě nemělo měnit a mělo by zahrnovat všechny členské státy.

tags: #smernice #Evropského #parlamentu #snížení #emisí #EU

Oblíbené příspěvky:

• Vliv barevného spektra
• Historie a současnost ochrany přírody ve Žďárských vrších
• Kontejnery na odpad: objednání ve městech
• Jak na klimatický průměr v energetice
• Možnosti ekologického WC pro chaty