Strážci přírody: Pravidla a hratelnost kooperativní deskové hry

Stolních her, které pracují s bajkovými prvky a světy, je upřímně už docela dost. Nejen díky masivnímu úspěchu Rootu se antropomorfní zvířata stala nadmíru populární. Nepřekvapí proto, že se touto cestou vydala i dvojice T.L. Simons a Meg Lemieur, jejichž práce můžete znát třeba z Insectaria.

Už z krabice a prvních stránek pravidel je jasné, že autoři do jejich univerza vložili nemalé úsilí. Navíc je vše umocněné bravurními ilustracemi, na nichž se částečně podílel přímo T.L. Simons, nicméně větší porci v tomto ohledu odvedla Meg Lemieur. Ať už v tom má ale prsty kdokoliv, ilustrace se mu nadmíru povedli, protože jsou nádherně detailní, pohádkové a milé.

Když už navíc tady píšu o podobě, překvapily mě rozměry krabice. Ty jsou daleko kompaktnější, než bych od podobně laděného herního zážitku čekal. Na druhou stranu jsou útroby vyloženě nabité hezky bytelnými komponenty, mezi nimiž nenaleznete zbytečný plast. Čistě z pohledu dojmů si Strážci divočiny tedy vedou více než dobře. Případného hráče na pultu v obchodě skvěle nalákají a následně mu udělají radost během otevírání. A přesně v tu chvíli se objeví myšlenka na to, že nám crowdfunding zase jednou přinesl pěkný titul, který se ve sbírce bude pouze a jen vyjímat.

Základní principy hry

Projekt patří do žánru kooperativního, tudíž se nemusíte bát, že byste si s ostatními hráči šli po krku. Naopak základem je vzájemná pomoc kombinující Pandemic a trochu Osadníky z Katanu. Na začátku si tak každý z přísedících vybere jednu ze čtyř dostupných frakcí, za kterou bude hrát.

Nehledě na to, jakou frakci si vyberete, máte všichni stejný cíl - postavit vaše tábory a zároveň zalesnit továrny, které se stihnou během vašich snah objevit na modulární mapě sestavené z hexů. Každé kolo je rozdělené do dvou fází.

Čtěte také: Hodnocení hry Na louce

V té první si všichni hráči tajně vyberou kartu Strážce ze své ruky a následně ji odhalí. Po odhalení se můžete s ostatními domluvit na vašich dalších krocích. Takhle pokračujete do chvíle, než se vám podaří splnit výše zmíněnou vítěznou podmínku, nebo dokud se nenaplní jedna z těch, kvůli nimž prohrajete. A věřte mi, bude chvíli trvat, než se vám povede zvítězit. Podmínky jsou nastavené docela přísně a minimálně pár her budete prohrávat. Osobně mám rád podobně náročné tituly, tudíž mi to přijde sympatické i zde.

Kritika a výzvy hry

Na Strážcích divočiny je totiž jasně vidět syndrom „kickstarterových“ her, kde se tvůrci zase tolik nemusí zaobírat testováním a případnými úpravami. Jeden z těchto aspektů se týká počtu hráčů. Snažení v maximálních čtyřech je o poznání jednodušší než ve dvou. Autoři totiž neudělali dostatečně velké úpravy na to, aby se náročnost povedla správně vybalancovat.

Zároveň tady asi nebudou vyloženě nadšení odpůrci náhody. Chování strojů spočívá čistě na pořadí karet, což nejen značně ovlivňuje situaci na herním plánu, ale rovněž tempo, které občas může oscilovat od extrémní pasivity do aktivity, která vás zahltí ve dvou tazích. Proto se dost často může (a bude) stávat, že se v průběhu hry budete chvíli nudit, zatímco jindy nebudete vědět, co dělat dříve. Takový jev by nebyl vyloženě problém, kdyby šlo o relativně krátkou hru. Nicméně titul vám zabere klidně přes dvě hodiny, na nichž se takové změny v tempu relativně nepříznivě podepisují.

Kdyby se však jednalo o jediný problém, bylo by to stále ještě v pořádku. Například během fáze výběru Strážce pravidla zakazují se s ostatními domlouvat. Současně samotná pravidla působí zvláštně, především způsobem, jak jsou sepsaná. Tvůrci se v nich snaží vysvětlit všechny hraniční situace, co mohou nastat, stejně tak podrobně popisují snad všechny důležité aspekty.

Mnoho věcí pak neustále opakují, zatímco jiné zmíní jenom jednou. Čtení vyžaduje velkou pozornost a nakonec zjistíte, že je hra obtěžkaná velkým množstvím malých, avšak důležitých pravidel. Zkrátka první partie jsou zatížené neustálým dohledáváním v pravidlech a objevováním nových aspektů, které jste dříve buď přehlédli, případně jste na ně během čtení už stihli zapomenout. Skvělým příkladem je třeba pohyb strojů po mapě, rozdíly mezi lovci a odstřelovači, souboje a řešení zranění, zdi u postavených továren či časování při útoku.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi Expedice Příroda

Další nešťastné rozhodnutí se pak týká sólového režimu. V něm člověk hraje prakticky za dvě frakce najednou, avšak s tím, že na ruce má k dispozici kombinované karty Strážců z obou jejich balíků. Autoři tímto způsobem zjevně chtěli zamezit tomu, aby se hrálo „trapně“ obouruč, nicméně jejich řešení vytváří několik zmatečných kroků a nejasných událostí.

Jakmile se však tím vším prokoušete, případně se zbavíte nepříjemného pocitu velkého vlivu náhody, rozprostře se před vámi milá hra, která čas od času dokáže hezky odměnit vaši snahu ze systematického odstraňování menšího zla.

Na závěr pak ještě pár slov k českému překladu od TLAMA games. Tomu se vyhnula většina závažnějších chyb a pokud nějakou objevíte, jedná se o překlep, jež utekl korektorovi. A to platí nejen pro pravidla, ale rovněž pro karty.

Strážci přírody v praxi

Desková hra Strážci přírody vás provede reálnými úkoly a činností českých strážců:

• Strážci přírody se ráno sejdou na správě chráněného území.
• V terénu je tou dobou už několik událostí, které čekají na řešení.
• Je třeba rozdělit úkoly a vybavení a vyrazit na cestu.
• Kdo půjde s dětmi na exkurzi?
• Kdo opraví lavičku a kdo pomůže zraněné vydře?

Něco zvládne jeden strážce, na jiné úkoly jich bude potřeba víc.

Čtěte také: Ochrana přírody a pokuty

Náročnost: V základu je hra jednoduchá, ale postupně ji můžete zpestřovat různými doplňky - například různým vybavením (lékárnička, nářadí…), které je potřebné pro řešení různých událostí, nebo navrženými úpravami pravidel.

Délka hry: Hra trvá průměrně zhruba 60 minut. Na první hraní si nechte více času na seznámení s pravidly.

Vzhled: A k tomu všemu je hra pěkně graficky zpracovaná - krabice, herní plán představující chráněné území i kartičky a žetony s obrázkem ilustrujícím příslušnou událost.

Jako ve skutečnosti: Události jsou inspirované skutečnou terénní ochranou přírody. Najdete tu i příběhy z naší Strážcovské štafety. Výsledky zásahů jako návštěvníci často vůbec nevnímáme, ale prostřednictvím této hry si každý uvědomí, že péče o přírodu vyžaduje úsilí. Práce ochranářů v přírodě je velmi pestrá a často je jí tolik, že si musíme vybrat, na co naše síly stačí. Hra vás naučí, že to je ochranář, který pracuje hlavně venku. Stará se nejen o přírodu a její obyvatele, ale i o návštěvníky.

Jak hrát Strážce přírody:

1. Připravte herní plán, odpovídající počet figurek a neprůhledný sáček se žetony.
2. Ze sáčku vylosujte postupně 8 žetonů událostí a rovnoměrně je rozmístěte na herní plán.
3. Určete začínajícího hráče.
4. Každý hráč ve svém tahu postupuje o 1-3 políčka. Dojde-li na políčko se žetonem události, bere si tento žeton k sobě a dál už v tomto tahu nepostupuje.
5. Za každý žeton odebraný z herního plánu se ze sáčku ihned vylosuje další žeton a umístí na některé políčko, kde nestojí žádná figurka.
6. Na tahu je další hráč ve směru hodinových ručiček.
7. Hra končí po uplynutí stanoveného času (např. 30 minut), nebo když jsou všechny žetony rozebrány hráči.
8. Vítězí hráč s nejvíce nasbíranými žetony.

Desková hra Strážci přírody vás provede reálnými úkoly a činností českých strážců: Strážci přírody se ráno sejdou na správě chráněného území. V terénu je tou dobou už několik událostí, které čekají na řešení. Je třeba rozdělit úkoly a vybavení a vyrazit na cestu. Kdo půjde s dětmi na exkurzi? Kdo opraví lavičku a kdo pomůže zraněné vydře? Něco zvládne jeden strážce, na jiné úkoly jich bude potřeba víc.

tags: #desková #hra #strážci #přírody #pravidla

Oblíbené příspěvky:

• Obnovitelné Zdroje a Financování v ČR
• Elektrárna Chvaletice a protesty
• Čištění vs. recyklace odpadu
• Jihomoravská recyklace plastů
• Správné třídění odpadu