Při navrhování a realizaci plochých střech se musí projektanti i realizační firmy často vypořádat s řadou problémů a technických řešení, ať se jedná o rekonstrukci, nebo novostavbu. Vždy platí, že dodržení základních zásad a pravidel při navrhování (daných normou a specifikací výrobce užitých produktů) a správné provedení detailů při realizaci je alfou a omegou dlouhodobé funkčnosti a spolehlivosti každé střechy jako celku.
Zásady pro odvodnění plochých střech
Proto je třeba pro opracování všech detailů použít vhodné výrobky a využít osvědčené technologické postupy. ČSN 73 1901-čl.8.19.10 stanovuje, že pro odvodnění každé střešní plochy se mají navrhovat nejméně dva vtoky se samostatným odpadním potrubím. Je důležité zdůraznit, že dvě vpusti svedené do jednoho potrubí, nesplní normou danou podmínku.
Riziko ucpání vtoku nebo dešťového odpadního potrubí je poměrně vysoké. Mohou ho způsobit drobné předměty jako listí a jiný biologický odpad které zachytí ochranný koš, nebo v případě chybějícího koše (u starších střech nic neobvyklého) větší předměty jako uhynulí ptáci, nebo dětmi hozený míč, které zneprůchodní celý průmět potrubí.
Zvýšené riziko usazení nečistot je navíc, má-li některá z částí dešťového odpadního potrubí vodorovně vedené potrubí. Bezpečnostní (pojistné) přepady eliminují riziko ucpání střešních vpustí, nebo jejich přehlcení při přívalovém dešti a měla by je mít každá plochá střecha, nebo terasa.
Umístění a konstrukce střešních vpustí
Vtoky a prostupy potrubí se nemají umísťovat do závětrných koutů střech, do bezprostřední blízkosti atik nebo jiných nadstřešních konstrukcí. Jedná se o nejčastěji porušovanou základní zásadu při návrhu plochých střech. Nejen riziko hromadění nečistot, ale zejména konstrukce střešní vpusti neumožňuje opracování v blízkosti atik a jiných prostupů.
Čtěte také: Destový odpad a tepelná izolace
Je vhodné, aby povrch hydroizolačního povlaku v okolí vtoku byl níže než povrch hydroizolačního povlaku přilehlé plochy střechy. Pokud to skladba střechy umožní, doporučujeme střešní vpust zapustit alespoň 2cm pod úroveň hlavní hydroizolační vrstvy.
Vpusti by měly mít vždy ochranný košík (lapač střešních splavenin), který zabraňuje vniku nečistot do dešťového odpadního potrubí. Ochranné košíky osazované na vtoky nepochůzných plochých střech musí vyčnívat nejméně 40 mm nad střešní krytinu. I když dojde k nahromadění nečistot v okolí vpusti, nedojde k úplnému zneprůchodnění vpusti.
Někteří výrobci uvádí v technické specifikaci, že standardně dodávaný ochranný koš lze použít i pro střechy s přitěžující vrstvou kačírku. Konstrukce a odolnost ochranného koše není ale jedinou podmínkou. Tou hlavní je jeho výška, tedy aby i při vrstvě kameniva 60 mm vyčníval koš 40 mm, musí být jeho celková výška 100 mm.
ČSN 73 1901 - C.1.1 Konstrukce vtoku musí umožnit vodotěsné napojení vodotěsnících vrstev střechy na těleso vtoku. V praxi se ukázalo, že použití vpustí se šroubovací přírubou s sebou nesou několik rizik narušení vodotěsnosti. Nejčastějším případem poruchy vodotěsnosti je postupné povolení příruby a nutnost jejího průběžného dotahování, případně opak resp.důsledek přetažení, při kterém dojde k průhybu plastové části mezi šrouby a v důsledku toho těsnění umístěné pod přírubou nedoléhá.
Problém je z části způsoben také tím, že jako součást dodávky jsou střešní vpusti zařazeny pod zdravotechniku, jejíž pracovníci skladby střechy a hydroizolační problematiku neznají. V projektu tedy stačí uvést, že vpust nebo nástavec má mít integrovanou manžetu konkrétní hydroizolace. Realizační firma se tím zříká odpovědnosti za napojení hydroizolace na vpust, která se tím přenáší na výrobce střešní vpusti.
Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově
Výrobce si musí poradit se spojením dvou různých materiálů jako je hydroizolace a pevný materiál vpusti, jehož pevnost je nutná pro vodotěsné napojení do hrdla dešťového odpadního potrubí. Střešní vpusti Topwet mají integrovanou manžetu hydroizolace - ať se jedná nejčastěji o modifikované asfaltové pásy, nebo o fólie na bázi PVC, ale také o flexibilní polyolefiny, EPDM folie, stěrkové izolace a další.
Tzv. dutraly a výlisky z mPVC nelze ani podle současné legislativy nazvat vpustí nebo vtokem. Nesplňuje ani nejzákladnější požadavky na střešní vpust, jako např. zkušební zatížení a trvalá deformace, reálně změřené průtoky ve zkušebně atd. Jedná se o tvarovku z měkkého materiálu, který zejména neumožňuje vodotěsné napojení do hrdla dešťového odpadního potrubí.
Vztlaky zejména v blízkosti atik jsou obrovské a při silném větru může dojít k vytažení vpusti z hrdla dešťového odpadního potrubí. Střešní vpusti by proto měly umožnit kotvení za tělo vpusti a ne za integrovanou manžetu. V případě stabilizace lepením jednotlivých vrstev není nutné jiným způsobem připevňovat vpust k nosné vrstvě.
ČSN 73 1901 - 8.27.6 Konstrukce střechy musí být navržena z takových materiálů, které odolají působení UV záření. Geotextilie a jiné separační a ochranné vrstvy jsou neoddělitelnou součástí většiny skladeb plochých střech.
Dvoustupňové a pojistné hydroizolace
V případě, že se pojistná hydroizolace odvodňuje do stejného kanalizačního potrubí jako hlavní hydroizolace, musí být na kanalizaci napojena samostatným vtokem. Na propojovací potrubí je třeba osadit zpětnou klapku. Dvoustupňová vpust slouží k odvodu vody z parozábrany v době stavby, systémovému napojení parozábrany na dešťové odpadní potrubí a druhá stěna vpusti omezuje kondenzaci pod úrovní parozábrany.
Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace
Aby pojistná hydroizolace plnila svojí funkci, musí být dodrženo současně několik podmínek. Základní podmínkou uvedenou v normě je samostatná vpust se zpětnou klapkou, kterou doporučujeme doplnit signalizací průniku vody na pojistnou izolaci. Dále by nosná konstrukce měla být vyspádována k pojistným vpustem a mezi povrchem pojistné hydroizolace a tepelnou izolací by měla být drenážní vrstva.
Zápach a průtok dešťových vod
Podle normy vnitřní kanalizace nesmí být dešťová kanalizace spojena se splaškovou. Jsou ale případy, kdy i přes toto omezení dešťová kanalizace zapáchá. Systémově by tento problém měl být vyřešen v rámci projektu zdravotechniky přímo na potrubí. Pouze pokud nelze vyřešit problém zápachu v rámci zdravotechniky, lze užít zápachovou klapku nebo vodní uzávěru.
Na ploché střeše nebo terase s volnou cirkulací vzduchu (neuzavřený prostor) je vhodnější užití zápachové klapky místo uzávěry s vodní hladinou, u které hrozí zamrznutí v zimním období, případně vyschnutí vodní hladiny v letním období (riziko zamrznutí lze vyřešit vyhřívanou střešní vpustí. Naopak v uzavřeném prostoru není vhodná klapka, protože nemá 100% účinnost.
Použití zápachové klapky i uzávěry s vodní hladinou má dvě důležitá omezení. Průtok střešní vpusti nutný pro výpočet udává výrobce střešní vpusti na základě laboratorního měření (ČSN 1253-1:2004). Dovolený průtok dešťovým odpadním potrubím udává norma vnitřní kanalizace ČSN 75 6760, která rozlišuje vnitřní a vnější systém odvodnění (u vnějšího potrubí hrozí namrzání vody a snížení průtoku vody v zimním období). Při výpočtu se musí zohlednit obě veličiny a pro přepočet na m2 se musí užít nižší hodnota.
Odtok dešťových vod: Q = r . A . C - Součinitel odtoku je bezrozměrné číslo, u standardních střech = 1. Naopak např. u zelených střech s intenzivní vrstvou zeleně je uvažováno, že až 70% dešťové vody pojme při přívalovém dešti střešní substrát.
Sanace a napojení na stávající systémy
Ve většině případů se musí vyřešit zásadní problém napojení hydroizolace do stávající vpusti, případně do původního dešťového potrubí bez hrdla. Ideálním řešením je samozřejmě kompletní výměna dešťové kanalizace. To se ale, ať z důvodů náročných stavebních zásahů např. u bytových domů, nebo z ekonomických důvodů, ve většině případů nedělá. V tomto případě je ale nutné provést posouzení nového stavu, a to zejména při malém počtu vpustí (často i jedna vpust na odvodněnou plochu).
Pokud je počet vpustí nebo jejich průtok zjištěný výpočtem odvodnění pro odvodňovanou plochu nedostatečný, je nutné doplnit střechu pojistnými přepady. Pokud nelze střechu doplnit pojistnými přepady nebo bočními chrliči, je nutné investora na uvedenou skutečnost upozornit a navrhnout výměnu celého dešťového odpadního potrubí.
Firma Topwet nabízí nejen realizačním firmám, ale i architektům a projektantům v rámci přípravy staveb vždy systémové řešení. Samotné napojení vpusti na stávající dešťové odpadní potrubí nebo původní vpust je nejčastěji realizováno tak, že není zajištěna vůbec žádná těsnost mezi stávajícím střešním svodem a novou vpustí nebo často použitým měkkým vtokem nebo někdy dokonce jen rukávem z fólie!
Je to dáno tím, že mnozí izolatéři vidí smysl svojí práce jen ve zpracování vlastní hydroizolace v ploše a návaznosti na ostatní konstrukce nechtějí nebo často ani neumí řešit. Když pomineme riziko ucpaného svodu a nastoupání dešťové vody až na střechu, měli bychom zohlednit závažnější rizika spojená s poměrně častými přívalovými dešti, při kterých dochází k zahlcení dešťového potrubí, a když není napojení nové vpusti na stávající svod těsné, dojde k zatečení vody pod novou hydroizolační vrstvu, to znamená i do tepelné izolace v případě doteplování střešního pláště v rámci rekonstrukce střechy.
Největším rizikem je proto použití tzv. Sanační vpusti nabízí díky jazýčkové těsnící manžetě na bázi EPDM spolehlivé řešení napojení vpusti na stávající dešťové potrubí.
Vnitřní kanalizace a dimenzování potrubí
Článek uvádí správné názvosloví a definice částí vnitřní kanalizace a zásady pro dimenzování splaškového a dešťového potrubí. V závěru článku je zajímavé srovnání jmenovitých světlostí (výběr) potrubí pro kanalizaci a jejich vzájemné vztahy.
- Stoková síť jednotné soustavy (jednotná kanalizace pro veřejnou potřebu) - stoková síť, která odvádí jednotlivé druhy odpadních vod společně jednou soustavou stok.
- Stoková síť oddílné soustavy (oddílná kanalizace pro veřejnou potřebu) - stoková síť odvádějící jednotlivé odpadní vody odděleně.
- Kanalizační přípojka - potrubí vedené od svodného potrubí vnitřní kanalizace do stoky.
- Větrací potrubí, jež slouží k větrání vnitřní kanalizace.
Pro vedení odpadních potrubí je nejvýhodnější situování zařizovacích předmětů v jednotlivých podlažích nad sebou tak, aby připojovací potrubí, která musí mít sklon nejméně 3 % byla krátká (do délky 4 m). Vychází - li více připojovacích potrubí delších než 4 m, uvažujeme o navržení dalšího odpadního potrubí.
Při rozmísťování odpadních potrubí dbáme, aby zařizovací předměty mající připojení nejníže nad podlahou (záchodové mísy, vany, bidety), byly pokud možno blízko k odpadnímu potrubí. Odpadní potrubí rozmísťujeme podle polohy zařizovacích předmětů ve vyšších podlažích, protože zařizovací předměty v nejnižším podlaží můžeme napojit pomocí připojovacích potrubí přímo na svodné potrubí.
Dimenzování potrubí vnitřní kanalizace podle ČSN EN 12056-2, ČSN EN 12056-3 a ČSN 75 6760 spočívá ve stanovení průtoku odpadních vod a návrhu jmenovité světlosti potrubí, které má hydraulickou kapacitu (maximální dovolený průtok) větší nebo rovnou vypočtenému průtoku.
kde K je součinitel odtoku, v l0,5/s0,5. Pro bytové domy, rodinné domy a administrativní budovy K = 0,5. Pro budovy občanské vybavenosti s rovnoměrným odběrem vody (např Σ DU - součet výpočtových odtoků, v l/s, které najdeme v tabulce 4.1. Pokud je průtok splaškových vod Qww menší než největší jednotlivá hodnota výpočtového odtoku DU obsaženého v součtu, uvažuje se, že průtok splaškových vod je roven největší jednotlivé hodnotě výpočtového odtoku (Qww = DUmax). Pokud nejsou navrženy čerpací stanice odpadních vod nebo zařízení s trvalým průtokem (např trvale tekoucí pitné studánky), jsou průtoky Qp a Qc rovny 0 a Qtot = Qww.
Návrh jmenovité světlosti potrubí se provede porovnáním vypočteného průtoku Qtot, Qr, nebo Qr,w s hydraulickou kapacitou potrubí Qmax uvedenou v tabulce pro příslušné potrubí (pro každé potrubí platí jiná tabulka - tabulky 4.3, 4.4, 4.5, 4.6). Vypočtený průtok musí být menší nebo roven hydraulické kapacitě Qmax a musí být respektovány empirické poznámky uvedené ve spodní části tabulky.
U připojovacích a svodných potrubí se určuje průtok a jmenovitá světlost v každém úseku mezi odbočkami. Jmenovitou světlost připojovacího potrubí od jednoho zařizovacího předmětu můžeme navrhnout bez výpočtu podle tabulky 4.1. Jmenovitá světlost odpadního potrubí se určuje podle průtoku v nejnižším místě (těsně nad zalomením do potrubí svodného). Jmenovitá světlost hlavního větracího potrubí je stejná jako jmenovitá světlost odpadního potrubí. Ve směru průtoku se potrubí nesmí zužovat.
Materiály potrubí vnitřní kanalizace
Pro vnitřní kanalizaci se dnes nejčastěji používají plastová potrubí. Kameninové, litinové, ocelové a vláknocementové potrubí se používá méně. Nejrozšířenějším materiálem plastových potrubí neukládaných do země je polypropylen HT. Polypropylenové potrubí se spojuje pomocí hrdel.
Kromě jiných materiálů se pro celou vnitřní kanalizaci používá také polyetylénové potrubí spojované svařováním. Potrubí ze šedého neměkčeného PVC se dnes používá méně, protože při malých tloušťkách stěny trubky nesplňuje požadavky na teplotní odolnost. Potrubí ukládaná do země se často provádějí z PVC KG spojovaného hrdly.
Odpadní potrubí procházející např. obývacím pokojem je vhodné provést ze zvukově izolačního materiálu, např. POLO-KAL 3S nebo GEBERIT db 20. Kanalizační přípojky bývá v některých městech předepsáno provádět z kameninového hrdlového potrubí.
Ve výkresech se potrubí popisuje jmenovitou světlostí (uvádí se pouze číslo bez zkratky DN/ID nebo DN/OD). Plastová potrubí se označují jmenovitou světlostí vztaženou k vnějšímu průměru DN/OD, potrubí z ostatních materiálů se označují jmenovitou světlostí vztaženou k vnitřnímu průměru DN/ID).
tags: #destovy #odpad #vedeny #v #tepelne #izolaci
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]