Dezinfekce vnitřního ovzduší: Metody a postupy

Problematikou používání nových technologických postupů sanitace ve vnitřních prostorách budov se Státní zdravotní zdravotní ústav (SZÚ) zabývá již delší dobu. Je to důsledek pandemie onemocnění COVID-19 a rychlého rozvoje možných postupů dekontaminace ploch, povrchů a ovzduší. Příspěvek informuje o výsledcích testů účinnosti specifických aplikačních metod sanace povrchů a vzduchu ve vnitřním prostředí staveb, jejichž rozsah a nabídka se významně rozšířily v souvislosti s epidemií SARS-CoV-2.

Veřejnost, a to i odborná, v současnosti průběžně vznáší mnoho dotazů na to, jak je účinné UV-C záření, ozon, dezinfekce metodou suché mlhy s různými dezinfekčními přípravky, které jsou (podle distributorů) účinné na dezinfekci ovzduší, bazénové a pitné vody, ale i ploch a povrchů, a to po dobu 3 týdnů až 2 let. Aktuálně trhem nejvíce nabízené postupy sanitace se v současnosti soustřeďují na použití UV-C záření - přímé a uzavřené zdroje, fumigaci a ozonizaci.

Testy byly zaměřeny na nejčetněji nabízené postupy tj. na použití otevřených a uzavřených (čističky vzduchu) zdrojů UV-C záření, fumigaci (použití biocidních látek) a ozonizaci. Jedná se částečně o nové technologie dekontaminace, které ale musí být založené na vědeckých důkazech a praktickém prověřování jejich účinnosti. Zvláštní pozornost je věnována naplnění dikce souvisejících zákonů a předpisů EU a dodržování bezpečnostních zásad při aplikaci těchto postupů v pracovním i komunálním prostředí.

Wikipedie uvádí, že dezinfekce je ničení mikroorganismů - ne však nutně jejich spor - pomocí chemických a fyzikálních metod (např. UV záření, vysoká teplota). Provádí se v místech se zvýšenými nároky na čistotu z důvodu minimalizace nebo zamezení výskytu infekcí (nemocnice, výroba potravin a léčiv).

Vyhláška č. 306/2012 Sb., o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče, uvádí v příloze č. 4 základní metody, způsoby, postupy a kontrolní procesy pro hodnocení účinnosti. Uvedené standardní postupy mechanické očisty a dezinfekce rukou a pokožky, ploch a povrchů ponořením, otřením a postřikem jsou běžně používány ve zdravotnictví, komunální oblasti a ve veterinární péči. Tyto přípravky a postupy podléhají laboratornímu testování při aplikaci otřením, ponořením nebo postřikem.

Čtěte také: Dezinfekce proti virům

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění, v § 56 a § 58 řeší praktické provádění ochranné dezinfekce, která je zahrnuta do stávajících technologických postupů údržby nebo dezinfekčních plánů, provozních řádů apod. příslušných provozoven [3]. Pokud se ale jedná o mimořádnou činnost, jak je přímo v § 56 uvedeno, tedy o cílenou likvidaci původců a přenašečů infekčních onemocnění, jedná se o speciální ochrannou dezinfekci (dezinsekci a deratizaci) - DDD. Speciální ochrannou DDD může provádět pouze fyzická osoba, která mimo jiné (viz § 58 zákona) má platné osvědčení o odborné způsobilosti.

Při použití dezinfekčního přípravku na úrovni biocidu smí být podle § 56 písm. a) zákona 258/2000 Sb. v platném znění, používány jen přípravky dodané na trh v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie o biocidních přípravcích [3]. V tomto případě by to měly být dezinfekční přípravky s deklarovanou účinností proti obaleným virům. Každé zdravotnické zařízení, provozovna, firma (pracovní prostředí), obchod atd. (komunální prostředí) má své provozní řády, na jejichž správnost a provádění má dohlížet příslušná hygienická stanice.

Pokud pracovníci používají biocidy, musí mít k tomu odpovídající odbornou způsobilost a musí být vybaveni osobními ochrannými pomůckami. Samozřejmostí musí být i kontrola následné bezpečnosti dekontaminovaných prostor. Před příchodem koronavirové pandemie se v ČR netestovalo použití dezinfekčních přípravků postupem suché mlhy, natřením povrchů nanočásticemi různých chemických látek nebo v širší míře různé ozonizační procedury.

Tyto informace nebyly a částečně dosud nejsou dostupné ani na odborné úrovni. Navíc stále v podstatě nelze v ČR testovat reálnou účinnost na eliminaci SARS-CoV-2 z ovzduší a povrchů. Národní referenční laboratoř pro dezinfekci a sterilizaci (NRL) Státního zdravotního ústavu, ve spolupráci s hasiči, policií, armádou a záchranáři, testovala dekontaminační postupy a různé způsoby aplikace s různými přístroji. Všechny používané přípravky musí být uvedeny na trh ve shodě s legislativou EU, aplikační přístroje musí splňovat bezpečnostní parametry k ochraně zdraví.

Stále platí, že se postupy dezinfekce provádějí v epidemiologicky zdůvodněných případech a s ohledem na životní prostředí a odolnost materiálů, jejich toxicitu a dráždivost a z hlediska možných zdravotních rizik. V domácnostech a veřejně přístupných místech se samozřejmě mohou také využívat dezinfekční přípravky s virucidním účinkem proti obaleným virům. Zároveň je důležité, aby se přípravek používal dle údajů na etiketě (za správnost údajů na etiketě ručí dovozce či výrobce přípravku), čili ve správné koncentraci, době působení, způsobu použití přípravku (postřik, otření, ponor) a pro danou oblast použití (pro zdravotnictví, potraviny, průmysl, domácnosti a veřejné prostory a pro oblast veterinární péče). Samozřejmostí je doložení vlastností přípravku bezpečnostním listem (safety sheets).

Čtěte také: Tipy pro prevenci chřipky

Metody dezinfekce vnitřního ovzduší

SARS-CoV-2 a zvýšená potřeba pokrýt mimo specifických a zdravotnických zařízení i komunální poptávku trh a nabídku zásadně ovlivnily.

1. UV-C záření

Klasické germicidní lampy měly a mají, s ohledem na bezpečnost, přesně a jednoznačně definované podmínky pro použití. Významným způsobem se ale rozšiřuje nabídka „uzavřených“ systémů. Jedná se většinou o upravené čističky vzduchu. Ty jsou plošně doporučovány i pro provoz za přítomnosti lidí nebo do komunálního prostředí. Dezinfekce vzduchu je zde založena na průchodu vzduchu prostorem s aktivním UV-C zdrojem, kdy nedochází k průniku UV-C záření do prostředí. Podle NCBI (National Center for Biotechnology Information), které je součástí americké národní lékařské knihovny, bylo v roce 2009 [5] stanoveno, že dávka k eliminaci SARS-CoV-1 s účinností 99,99 % je 3,640 µW ∙ sec/cm2. Vezmeme-li v úvahu, že 1 Joule [J] odpovídá 1 W [W] na 1 sekundu [s], pak je hodnota potřebné dávky 36,4 J/m2. Některé výrobky na trhu ale tato kritéria ani zdaleka nenaplňují.

2. Aplikace suchou mlhou (fumigace)

Do druhé skupiny patří dekontaminační postupy využívající zmlžovače, tzv. Aplikace suchou mlhou se provádí bez přítomnosti osob a zvířat. Celkem bylo realizováno 36 jednotlivých testů, při kterých bylo otestováno 16 dezinfekčních přípravků a 9 dekontaminačních zařízení. Někteří výrobci a dovozci či distributoři neměli biocidní látky uvedené na trh v ČR registrované podle zákona č. 324/2016 Sb. o biocidech [7]. Seznam látek k dezinfekci SARS-CoV-2 byl zveřejněn Evropskou agenturou pro chemické látky (European Chemicals Agency). Na trhu existují různé přístroje, které generují suchou mlhu v uzavřeném prostoru.

Před použitím postupu suché mlhy je nutné provést mechanickou očistu a dezinfekci ploch a povrchů doporučenými čisticími a dezinfekčními přípravky.

3. Ozonizace

Posledním, velmi popularizovaným a medializovaným postupem, je přímá ozonizace vnitřních ploch a prostor při použití ozonových generátorů. Heslo „dezinfekce generátory ozonu“ nabídlo 17. 1. 2021 na Google 1 420 tisíc odkazů. Trh tedy v tomto případě zareagoval velmi rychle. Ozon se většinou v generátorech vyrábí působením elektrických výbojů (vysokofrekvenční korónový výboj) nebo pomocí krátkovlnného ultrafialového záření (například UV-C) na molekuly kyslíku. V dokládaných materiálech a i na webech distributorů je zapotřebí rozlišovat údaj o produkci O3 v čase (většinou za hodinu) a možnou výslednou koncentraci O3 v produkovaném vzduchu - objemovou koncentraci, která je emitována do prostředí.

Čtěte také: Jak vyčistit odpad dřezu

V žádné nabídce těchto přístrojů nebylo na webu dohledáno upozornění ohledně používání vysoko-koncentračních ozonátorů v pobytových místnostech, kde se mohou vyskytovat květiny, zvířata nebo upozornění na možnost destrukce plastů, tisků či například obrazů (byty, školy, úřady apod.). V materiálech distributorů lze dohledat tvrzení o schopnosti eliminovat pachy, dezinfikovat ovzduší, plochy a povrch materiálů. Velmi často je neoprávněně uváděna i baktericidní, fungicidní a virucidní účinnost, včetně účinnosti proti koronaviru SARS-CoV-2. Diskusi nad těmito tvrzeními poměrně jednoznačně uzavřel dokument vydaný Agenturou pro ochranu životního prostředí Spojených států (United States Environmental Protection Agency - US EPA) aktualizovaný v září 2020 [12].

Z hlediska zajištění bezpečnosti spadají ozonové generátory s produkcí jednotek a více gramů O3 za hodinu do zcela jiné kategorie. Za normálních podmínek je ozon vysoce reaktivní plyn modré barvy a charakteristického zápachu s mimořádně silnými oxidačními účinky. Má silně dráždivé účinky na oční spojivky a dýchací cesty a ve vyšších koncentracích způsobuje ztížené dýchání a zánětlivou reakci sliznic v dýchacích cestách. Zvýšeně citlivé vůči expozici ozonu jsou osoby s chronickými obstrukčním onemocněním plic a astmatem.

Krátkodobé akutní účinky ozonu, počínaje drážděním očí jsou postřehnutelné při koncentracích ozonu okolo 200 μg/m3 (0,1 ppm), ale i nižších. Symptomatické účinky na dolní a horní cesty dýchací se objevují při vyšších koncentracích ozonu, a to zejména u vnímavější části populace. U dětí může dojít ke snižování plicních funkcí již při koncentracích ozonu okolo 220 μg/m3 (0,11 ppm). Různé příznaky, včetně kašle a bolestí hlavy, byly spojeny s koncentracemi ozonu pouhých 160 až 300 μg/m3. Při hodinové expozici 1 000 μg/m3 (0,5 ppm) již dochází k vážným akutním škodlivým účinkům. Koncentrace vyšší než 1 ppm (2 000 µg/m3) vedou v několika minutách ke smrti [13]. Při používání je tedy nutno zachovávat vysokou míru ochrany a bezpečnosti.

Podle zjištění z roku 2020 [14] koncentrace ozonu mezi 10 až 20 ppm (20-40 mg/m3) při 10 až 15minutové aplikaci snižuje množství SARS-CoV-2 o 3,5 log. Národní referenční laboratoř pro dezinfekci a sterilizaci SZÚ testovala dekontaminační účinnost ozonu při ošetření vybraných povrchů (nosiče: sklo, kov, PVC, textil). Mikrobicidní účinnost se testovala na standardních testovacích mikroorganismech, které jsou podle norem ČSN EN doporučeny k testování účinnosti chemických látek na bakteriích Staphylococcus aureus, Pseudomonas aeruginosa, mikroskopických vláknitých houbách Aspergillus brasiliensis a modelovém viru E. coli bakteriofág φX 174.

Denzita/hustota mikrobů na nosičích byla 107-8 cfu/ml u bakterií a plísní a 107 pfu/ml u bakteriofága. Účinnost na SARS-CoV-2 v SZÚ testována nebyla.

Účinek ozonizace byl testován v 5 experimentech s přístroji dle návodů a doporučení výrobců nebo byly použity i vyšší koncentrace a doby působení ozonu, kde bylo použito i několik ozonátorů současně. Teoretický výkon ozonátorů byl 7 g/h, 10 g/h, 14 g/h nebo 20 g/h ozonu. Při testování účinnosti na dekontaminaci ovzduší došlo k poklesu spor plísní o 68-50 % (což je méně než 1 log). Jednalo se o testy 3 a 4, kde podmínky testování jsou uvedeny v tabulce 2. Výsledky testování neprokázaly dekontaminační (dezinfekční) účinnost ozonu aplikovaného pomocí generátorů ozonu (viz tabulka 2). Může se zde ale jednat i o nevhodně nastavená pravidla používání těchto přístrojů.

Jak je z tabulky zřejmé, byly naměřeny hodnoty ozonu, které jsou akutně toxické pro člověka. Přesto mikrobicidní účinnost na vybrané mikroorganismy, které byly naneseny na různé povrchy neporézních a porézních materiálů, nebyla prokázána. Parametr možného poškození materiálů (plasty, koroze kovů), které byly v ošetřovaném prostoru, nebyl hodnocen. Po ošetření ozonem je nutné místnosti vyvětrat, aby nedocházelo k riziku poškození zdraví osob, které prostor používají.

Na základě výše uvedených odborných informací je nesnadné se vyjádřit k potřebnosti výše uvedených druhů opatření nebo vydat doporučení z hlediska četnosti a volby sanitačních prostředků. Vyjádření SZÚ zahrnuje používání fumigačních prostředků a k tomu vyrobených přístrojů k ošetření ploch, povrchů a ovzduší suchou mlhou, UV-C zdroji a použití ozonu.

Naprosto zásadní je zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění § 56 a § 58 [3]. V těchto paragrafech je řešeno praktické provádění ochranné dezinfekce, která je zahrnuta do stávajících technologických postupů údržby nebo dezinfekčních plánů, provozních řádů apod. příslušných provozoven. Pokud se ale jedná o mimořádnou činnost, jak je přímo v § 56 zákona č. 258/2000 Sb. uvedeno, o cílenou likvidaci původců a přenašečů infekčních onemocnění, jedná se o speciální ochrannou dezinfekci (dezinsekci a deratizaci) - DDD.

Speciální ochrannou DDD může provádět pouze fyzická osoba, která mimo jiné (viz § 58 zákona č. 258/2000 Sb.) má platné osvědčení o odborné způsobilosti. Zatímco pro klasické otevřené zdroje UV-C záření (germicidní lampy) jsou stanoveny poměrně rigidní pravidla používání, uzavřené zdroje (čističky vzduchu) nejsou zatím nijak řešeny. Účinnost UV-C zdrojů přitom závisí na minimální nutné intenzitě záření a nutné době ozáření vzduchu/ploch. Některé výrobky na trhu tato kritéria ani zdaleka nenaplňují. Takže se zde mohou objevit problémy s nedostatečnou intenzitou - výkonem UV-C lampy (malý nedostatečný výkon pro vyčištění prostoru), nebo naopak příliš velkým průtokem vzduchu (nedostatečná doba působení záření) nebo s možnou související tvorbou O3.

Biocidní látky doporučené výrobci k aplikaci suchou mlhou musí být uvedené na trh v ČR podle zákona č. 324/2016 Sb., o biocidech [7]. Před použitím postupu aplikace biocidů formou suché mlhy je nutné provést mechanickou očistu a dezinfekci ploch a povrchů doporučenými čisticími a dezinfekčními přípravky podle provozních řádů pracoviště. Generátory ozonu lze použít pouze jako doplňkovou metodu po provedené mechanické očistě a dezinfekci. Může se využít pouze při zabezpečení podmínek ochrany a bezpečnosti zdraví osob k dezodoraci.

Dostatečné údaje pro použití fotokatalýzy TiO2 nejsou zatím k dispozici. Ústav fyzikální chemie provedl několik studií, kde vyhodnotil adsorpci vůči rychlosti odbourávání modelových látek a zjistil, že na povrchu TiO2 se tvoří pouze zlomek koncentrace radikálů potřebných k jakémukoli zabití mikroorganismu (tisíciny až desetitisíciny). Jinými slovy, množství peroxidu vodíku či hydroxylových radikálů na povrchu TiO2 je vždy příliš nízké. Proto se jeho používání na plochy a povrchy nedoporučuje.

tags: #dezinfekce #vnitřního #ovzduší #metody

Oblíbené příspěvky:

• Recenze koše na tříděný odpad Sortibox
• Zakladatel české malakologie
• Pohled na vztah kultury a prostředí
• Vliv prostředí na biosystémy
• Ochrana Arktidy a Antarktidy