Ohrožení a ochrana polárních oblastí

Polární oblasti, Arktida a Antarktida, jsou barometrem klimatických změn. Zásoby vody, uložené v tamních masivech ledu, mají obrovský význam pro celou planetu.

Právě na pólech se globální změna klimatu ukazuje téměř jako na dlani. V posledních desetiletích vědci zaznamenávají zásadní změny prostředí - především úbytek mořských i pevninských ledovců a tání permafrostu v oblasti Arktidy. Tání mořských ledovců může způsobit vážné změny v mořských ekosystémech s dopady například na velké mořské savce či populace krillu (důležité části zooplanktonu), který je klíčovou složkou potravy ptáků, tuleňů či velryb.

Tání permafrostu má za následek vznik rozsáhlých podmáčených oblastí, ohrožuje budovy, které na něm stojí, ale znamená také riziko, že se do ovzduší uvolní obrovské množství metanu, který je v něm uložen.

Tání permafrostu a jeho důsledky

Asi 63 procent ruského území je pokryto permafrostem - rozpíná se od Murmansku u finských hranic až po Čukotku. Permafrost je věčně zmrzlá půda v polárních oblastech, která ani v létě nerozmrzá.

„Rozpouštění permafrostu může potenciálně vést k deformaci a kolapsu staveb,“ uvádí se ve zprávě. V oblastech, kde města stojí na permafrostu, by se mohla do roku 2050 snížit únosnost základové půdy o 75-95 procent. To by podle vědecké zprávy mohlo znamenat ohrožení velkého množství staveb.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Autoři práce detailně studovali situaci ve čtyřech sibiřských městech, odvozují z nich obecnější důsledky, které by mohly mít dopad na většinu ostatních míst v této oblasti. Nosná kapacita míst s tajícím permafrostem se povážlivě snižuje, mnoho obytných i průmyslových staveb čelí kolapsu.

Nejrychleji tyto zřejmě neodvratné změny zasáhnou města Salechard (50 000 obyvatel) a Anadyr (13 000 obyvatel). Tam by se půda mohla destabilizovat už do roku 2025. „Ve městech Jakutsk (270 000 obyvatel) a Norilsk (176 000 obyvatel) dosáhneme kritické míry kolem roku 2040,“ uvedli vědci pro deník Siberian Times.

Vědci přiznávají, že v klimatických předpovědích panuje vysoká nejistota; vytvořili i dalších šest scénářů s odlišnou rychlostí tání permafrostu. Nosnost země se i podle těch nejoptimističtějších předpovědí sníží nejméně o 25 procent. Proto vědci zdůrazňují, že ve stavbách na Sibiři by se mělo přihlédnout k použití nových konstrukčních technik již nyní. To znamená, že by se v takto postižených oblastech měly zavést přísnější konstrukční normy a regulace.

Arktida v Rusku se otepluje přibližně rychlostí 0,12 stupně Celsia za rok - což je výrazně víc než celoplanetární průměr. Platilo to zatím při všech oteplováních planety, polární oblasti se působením více různých faktorů ohřívaly vždy rychleji. „Naše analýza ukazuje, že klimaticky způsobované změny v permafrostu mohou potenciálně snižovat strukturální stabilitu v základech staveb.“

Dalším problémem je vliv tání permafrostu na celoplanetární klima. Půda, jež byla po tisíc let zmrzlá, teď pomalu roztává. „Tento zmrzlý organický materiál obsahuje velké množství metanu, který se během tání uvolňuje zpět do atmosféry,“ upozorňuje geograf Fjodor Romaněnko.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Na rozdíl od normální půdy totiž permafrost uhlík nerozkládá, ale konzervuje. Při tání uvolňuje oxid uhličitý i dvacetkrát nebezpečnější metan.

„Permafrostu bychom mohli přezdívat i metanová nebo uhlíková bomba,“ říká šéf ruské energetické skupiny Vladimir Čuprov.

Globální oteplování a jeho dopady

Tema globálního oteplování je hotové perpetuum mobile odborných i laických diskusí. Zdá se, že by k největším změnám mohlo dojít v polárních oblastech, a je možné, že úplně změní svou současnou podobu. To, že se globální teplota zvyšuje, je nepopiratelným faktem. Děje se tak v přirozených cyklech i vlivem činností člověka.

Průměrné globální teploty se přibližně od poloviny 19. století zvýšily asi o 0,8 °C. Jen v Arktidě se průměrná teplota za posledních deset zvýšila o 0,75 °C. Studie předpokládá, že by mohla teplota v Arktidě stoupnout až o 7 °C a v Antarktidě by nárůst teploty mohl odpovídat přibližně 3 °C.

„Pokud se nám nepodaří udržet nárůst globální teploty na ‚únosné‘ míře, dojde k naprosto zásadní změně podmínek a tím i změně biologické rozmanitosti zdejších ekosystémů,“ uvádějí vědci ve své studii a dodávají: „Změny prostředí zasáhnou všechny živočišné i rostlinné druhy. Úbytkem ledu budou postiženi např. lední medvědi a tučňáci. Dalšími důsledky zvýšení teploty bude migrace subarktických druhů do oblastí, kde by ještě v nedávné historii nepřežily. Změny klimatu a druhové rozmanitosti se pochopitelně nedotknou jen arktických oblastí, ale budou se týkat celé planety.

Čtěte také: Pracovní rizika

V permafrostu, trvale zmrzlé půdě, jsou akumulovány ohromné zásoby metanu. Se vzrůstající teplotou dojde k jeho postupnému uvolňování.

„Změny, které nastanou v polárních oblastech, ovlivní procesy a zaběhnuté pořádky na celé planetě,“ vysvětluje spoluautor studie Michael Mann z Pensylvánské státní univerzity a dodává: „V důsledku rychle tajícího ledu v polárních oblastech dojde ke zvýšení hladiny světových moří.

Aktivity Číny a Ruska v Arktidě

Čínská lidová republika v kontextu sílícího geopolitického soupeření se Západem v posledních dvou dekádách zásadně rozšířila své působení do nových oblastí, které Peking podle říjnové studie německého think-tanku Merics „považuje za klíčové pro své strategické ambice“.

Si Ťin-pchingem zaštítěný koncept „komplexního pojetí státní bezpečnosti“ vymezuje čtyři „strategické nové domény“, k nimž řadí vesmír, kyberprostor, hlubokomořské oblasti a právě polární oblasti.

Analytici upozorňují, že Čína si začala uvědomovat význam těchto strategických domén mnohem dříve než západní státy a na jejich rozvoji pracuje systematicky již od počátku minulého desetiletí.

Například aktivity Pekingu v arktických oblastech včetně projektů v Grónsku popsala už rozsáhlá analýza Sinopsis z roku 2018. V posledních letech čínští výzkumníci stojí za důležitými průlomy ve vědeckém bádání a uplatnění nových technologií a s podporou státu zde byla postupně vybudovaná infrastruktura a získány poznatky, které mohou být potenciálně využity vojensky.

Zatímco USA a evropské státy od spolupráce s Čínou stále více ustupovaly, Rusko, zahnané do kouta sankcemi, se pro Peking stalo důležitým partnerem, jehož cíle a kompetence jsou v mnoha ohledech s Čínou komplementární.

V současnosti Čína investuje do důlních, energetických a infrastrukturních projektů na ruském severu, včetně plánovaného rozvoje hlubokomořského přístavu v Archangelsku.

Čínská přítomnost a čínsko-ruská spolupráce v Arktidě představují pro Evropu výzvu jak z ekonomického, tak i bezpečnostního hlediska. Soupeří se zde o přírodní zdroje, obchodní trasy či nové ekonomické příležitosti.

Dominance Číny a Ruska tak přináší rizika pro evropskou energetiku a dodavatelské řetězce pro průmyslovou výrobu, ale také v oblasti telekomunikací a přenosu dat tzv. severní cestou. Zároveň hrozí, že Čína v následujících letech Západ překoná v rozvoji technologií využitelných pro vojenské operace v polárních oblastech, ale i třeba satelitní navigaci.

Česká vědecká stanice v Antarktidě

Projekt s názvem Vybudování české vědecké stanice v Antarktidě vznikl v roce 1999 a byl finančně podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Jeho cílem bylo vytvořit v Antarktidě vědeckou a technicko-logistickou bázi pro realizaci českých vědeckých programů.

Základna Johanna Gregora Mendela na ostrově Jamese Rosse byla dokončena v březnu 2006 a slavnostně předána do užívání Masarykově univerzitě v Brně v únoru 2007. Jejím vybudováním se Česká republika zařadila mezi vyspělé státy světa podílející se na výzkumu jižního ledového kontinentu. Součástí vědeckého programu na nově vzniklé české stanici byl v letech 2008-2011 i základní ornitologický výzkum.

Česká polární stanice byla postavena v severní odledněné části ostrova Jamese Rosse na pobřežní terase v nadmořské výšce 8 m a ve vzdálenosti 100 m od pobřeží průlivu Prince Gustava. Skládá se z hlavní budovy a devíti technicko-hospodářských kontejnerů.

Důležité je, že stanice Johanna Gregora Mendela dnes činí českou vědu nezávislou na zahraničních polárních infrastrukturách a umožňuje skutečně systematickou vědeckou činnost v doposud málo prozkoumaném území.

Výzkum ptactva na ostrově Jamese Rosse

Systematické polární výzkumy ostrova Jamese Rosse započali Britové v 70. letech 20. století, v 80. letech zde pracovali Argentinci a koncem 20. století pokračovali ve výzkumech Švédové. České polární výzkumy severní odledněné části ostrova (Ulu Peninsuly) byly zahájeny krátce po roce 2000 a po otevření sezonní polární stanice J. G. Mendela probíhají intenzivně dodnes.

V roce 2008 začali proto v severovýchodní části ostrova Jamese Rosse v rámci českých výzkumných aktivit vázaných na vybudování české polární stanice J. G. Mendela pracovat i ornitologové. Cílem výzkumu bylo základní ornitologické zmapování této oblasti Antarktidy a studium hnízdní biologie zde nejrozšířenějšího hnízdícího ptačího druhu, rybáka jižního (Sterna vittata).

V rámci výzkumu bylo detailně zmapováno 117 km2 odledněného území: na ostrově a v příbřežních vodách bylo zjištěno 13 druhů ptáků a 7 druhů savců. Devět druhů ptáků a jeden druh savce se zde pravidelně zdržovaly. U třech druhů ptáků bylo doloženo hnízdění (rybák jižní, chaluha antarktická Catharacta maccormickia racek jižní Larus dominicanus), u dvou druhů je hnízdění velice pravděpodobné (buřňák sněžný Pagodroma niveaa buřňáček americký Oceanites oceanicus).

Rybák jižní je štíhlý a elegantní příbuzný racků a chaluh. Typické jsou pro něj krátké červené nožky, delší přímý zobák (v hnízdním období jasně červený) a dlouhý vidličnatý ocas. Rybáci jsou velice dobří letci, kteří se vrhají za potravou střemhlav do vody. Umějí i dobře plavat a mezi prsty krátkých nožek mají plovací blány.

Hrozí nebezpečí od severských komárů?

Výzkum probíhal během léta v Grónsku a na Špicberkách. Během let 2012-2016 zde nasbírali přes 11 tisíc komárů druhu Aedes nigripes. Tento druh je nejhojnějším druhem komára v severních polárních oblastech a zároveň jediným druhem žijícím na obou místech, kde byl výzkum prováděn.

Získané komáry autoři rozdělili na skupinové vzorky po 30 jedincích a u těchto skupin se poté pokoušeli prokázat přítomnost pěti druhů virů. V žádném ze zkoumaných vzorků se přítomnost žádného viru prokázat nepodařilo, a to i přesto, že např. v Grónsku byl jejich výskyt předpokládán.

Zatím to tedy vypadá, že od severských komárů nám žádné nebezpečí nehrozí a žádné viry se na nás přenést nemohou. Celosvětové oteplování způsobuje největší změny právě v polárních oblastech, můžeme tedy předpokládat, že šíření virů komáry nebude výjimkou. V současnosti se již považuje za prokázané, že vlivem oteplování komáři přezimují rok od roku ve větších počtech. Stejně tak jejich rozmnožování a vývoj probíhají během stále teplejšího léta čím dál rychleji. V budoucnu tedy uvidíme, zda se s těmito změnami u komárů neobjeví i nějaký ten virus.

Tabulka: Dopady klimatických změn na polární oblasti

tags: #ohrožení #a #ochrana #polárních #oblastí #studie

Oblíbené příspěvky:

• Metody výtvarné výchovy v přírodě
• Charakteristika klimatu v ČR
• Miliarda pro obnovitelné zdroje
• Více o slunečním záření
• Nadměrná kouřivost motoru