Diagnostika sociálního klimatu třídy a metody

Třídní klima představuje náladu, atmosféru a vztahy mezi dětmi ve třídě nebo mezi třídním kolektivem a pedagogy. Příjemné, pozitivní klima, zaměřené na společnou práci, má velký vliv na efektivnější osvojování učiva. V podstatě všichni vyučující (nejvíce pak třídní učitelé) neustále sledují třídní klima a usilují o to, aby bylo co nejpříjemnější pro všechny. Ve třídách, které navštěvují sociálně znevýhodněné děti, může mít skupinová dynamika specifický náboj. V dětském kolektivu se může jakákoliv odlišnost stát příčinou konfliktu, problematické chování se přitom může objevit i ve zdánlivě bezproblémové třídě.

Prvním krokem k prevenci i řešení konfliktů je diagnostika třídního klimatu. Zjistit, jaké je klima ve třídě, může učitel nejen každodenním kontaktem s dětmi, ale i standardizovanými metodami. Tyto poznatky pak umožní zvolit nejvhodnější postupy k řešení problému.

Už na prvním stupni základní školy děti vnímají odlišnosti jiné etnické skupiny nebo „společenské třídy“. Zdravé třídní klima znamená především to, že se každé dítě cítí ve třídě příjemně a není mu ubližováno (nemyšleno pouze fyzicky). Jediným řešením je prevence. Každý kolektiv je živým organismem, který se vyvíjí, a pouze systematická práce se vztahy ve třídě může mít za výsledek „prima partu“. V případě, že se se třídou nepracuje, může vést vyhrocení vztahů k šikaně. Doporučovány jsou pravidelné třídnické hodiny a práce v kruhu. Záleží ale na každém učiteli, zda se klimatem třídy takto otevřeně zabývá.

Praktické rady pro učitele

• Mějme oči otevřené. Mluvme s dětmi. Najít si chvilku na nezávaznou konverzaci je často v každodenním školním režimu velmi těžké. Přesto to zkusme. Z běžného neformálního rozhovoru můžeme vyzískat nejvíce.
• Věnujme pozornost rovnoměrně. Sami pro sebe si zhodnoťme, zda je ve třídě dítě (děti), které „máme méně rádi“. Děti jsou jako lakmusové papírky a cítí, když někoho přehlížíme.
• Nepodceňujme stížnosti. Každou stížnost od dětí (ač se nám může zdát jako prkotina) chápejme jako důležitou a věnujme jí pozornost. Vyslechněme dítě se zájmem a empaticky a snažme se společnými silami (i s celým třídním kolektivem) najít všem vyhovující řešení. Po čase se přesvědčme, jestli se společný plán podařil a potíže jsou pryč.
• Nezapomínejme se smát. Smějme se společně s dětmi. Plánujme společně.
• Chvalme se. Chvalme děti často, oprávněně a snažme se u každého najít něco, co pochvalu zaslouží. Sami se nechme od dětí pochválit. Naučme děti chválit jeden druhého - jmenovitě, adresně a konkrétně. Důležité je, aby pochvala byla slyšena a vyslyšena. Ideální je, když přitom děti sedí v kruhu.

Jak řešit konflikty ve třídě

Děti se posmívají za chudobu nebo za etnický původ. Jak se k tomu postavit?

• Rozhovor: Nejvhodnější metoda, jak se dopátrat osobního výkladu situace dítěte. Měl by být veden ohleduplně, bez odsuzování a tvrdých výroků na adresu ostatních. V rozhovoru se soustřeďme na současnou situaci a současný problém, nediskutujme vlastnosti dítěte ani dřívější situace jeho sociálního chování, aby u něj nevznikl dojem, že mu nejsme ochotni pomoci.
• Naslouchejme aktivně: S vidinou vlastního řešení a v touze po rychlém nalezení východiska často nevnímáme, co vlastně děti o dané situaci říkají.
• Vyjednávejme s ohledem na zájmy všech zúčastněných stran: Konflikt nemusím vyřešit sám/sama. Angažujme žáky do řešení problémů ve třídě, a rozvíjejme tak jejich sebepoznání a zodpovědnost.
• Konflikt nemusíme vyřešit teď hned: Ujistěme zúčastněné, že o konfliktu víme. Když se nám dítě s potíží svěří, ujistěme jej, že problému rozumíme, že si vážíme toho, že nám o situaci řeklo, a že ji společnými silami vyřešíme. Nebojme se přiznat, že momentálně nevíme, jak se situaci postavit, což ovšem neznamená, že se tomu nebudeme věnovat.
• Obraťme se na své kolegy: Sdílejme konfliktní situaci s kolegy. Třeba se s obdobným problémem již setkali a mají návod, jak ho vyřešit. Nechme se obohatit různými pohledy. Když si nevíme rady, nebojme se kontaktovat odborníky.

Bezprostřední řešení konfliktů výrazně ovlivňuje atmosféra ve třídě. Nedostatek času, negativní emoce žáků a učitelovy emoční stavy mohou vést ke zkratkovitému jednání a zabránit odhalení skutečných příčin konfliktu. Bezprostřední řešení vede spíše k odstranění nežádoucí situace než její příčiny. Často nevhodně užívanými prostředky jsou sankce, domluvy, výzvy, poučování a výhružky. Řešení konfliktů s časovým odstupem naopak vede k objektivnějšímu pohledu, umožňuje vybavit si souvislosti vzniku a počáteční průběh konfliktu bez bezprostředních emočních prožitků.

Čtěte také: Euro On Board Diagnose

Metody diagnostiky třídního klimatu

O diagnostice třídního klimatu mluvíme tehdy, když chceme změřit - kvantifikovat nebo kvalifikovat - vzájemné vztahy mezi žáky. Diagnostika nám napomůže přesněji určit obtíže, kritické a zdravé vztahy, to, jakým způsobem a kde je třeba začít intervenovat. Na základě výsledků usoudíme, zda vůbec a jak vztahy řešit. Cílem diagnostiky je zmapovat situaci v kolektivu žáků. Důvody pro zmapování vztahů jsou různorodé.

Standardizované metody představují především dotazníky. K dispozici je široká škála podkladů od obecnějšího zaměření po sledování konkrétních jevů.

Příklady dotazníků pro diagnostiku třídního klimatu:

• Dotazník D-1, D-2 (Doležal): Vhodný pro druhý stupeň základní školy a především pro diagnostiku počínajících fází šikany.
• Dotazník MCI (Fraser): Určen pro žáky 3.-7. ročníků a zjišťuje pohled dětí na svou třídu. Jeho nespornou výhodou je rychlá administrace a rychlé vyhodnocení.
• Dotazník CES (Mareš): Sleduje sociální klima ve třídě, vychází z předchozího dotazníku MCI, porovnává mínění dětí a pedagogů o situaci ve třídě.
• Dotazník DSA (Juhás): Zaměřený na sociální adaptaci 1. a 2. tříd ZŠ je vhodný pro zjišťování toho, jak se dítě cítí ve třídě akceptováno druhými.
• SO-RA-D (Hrabal): Vychází z morenovské sociometrie. Zkoumá preference dětí, sympatie a atraktivitu.
• Dotazník B-4 a B-3 (Braun): Určen pro žáky ZŠ. Staví proti sobě kladné a záporné body z preferencí ve třídě a zároveň sonduje spokojenost dítěte se třídou.
• SOCIOKLIMA (Mikulková): Metodou on-line mapování vztahů ve třídě.

Diagnostiku je třeba vnímat jako užitečný nástroj, který nám umožní lepší orientaci v problému. Je na ni však třeba navázat dalšími postupy práce se třídou tak, aby získané diagnostické údaje skutečně napomohly zkvalitnění práce s třídním kolektivem.

Standardizované metody nejčastěji využívají externí organizace: pedagogicko-psychologické poradny, střediska výchovné péče, nestátní neziskové organizace. Diagnostika třídního kolektivu je týmovou prací. K diagnostice využíváme zmíněných nástrojů, pedagogické citlivosti a taktu. Je vhodné, když se závěry diagnostiky třídního kolektivu neopírají pouze o výsledky jednoho šetření, ale jsou souhrnem několika na sobě nezávislých procesů - pozorování, rozhovorů, standardizovaného dotazníku apod.

Průběh diagnostiky

Běžně se diagnostikuje ve třídě v rámci vyučování nebo třeba na vícedenních školních výletech. Důležité je správné načasování. Ideální je, když jsou přítomni všichni žáci a jsou dostatečně motivováni se diagnostiky účastnit. Důležité je též zvážit načasování v průběhu školního roku a v průběhu školního dne. Obzvláště náročnější standardizované dotazníky vyžadují vyšší míru pozornosti a soustředění.

Čtěte také: Třídy a metody diagnostiky klimatu

• Příprava žáků, potažmo rodičů: Při sběru dat standardizovaným dotazníkem je nutný informovaný souhlas rodičů.
• Zadání: Standardizované diagnostické metody se řídí přesným zadáním. U nestandardizovaných metod záleží na pedagogickém citu a taktu.
• Vyhodnocení: Obdobně jako u zadání mají standardizované metody přesné postupy i pro vyhodnocení. Se získanými informacemi musíme pracovat maximálně citlivě, veškeré údaje jsou důvěrné. Seznámení s výsledky je třeba provádět rovněž velmi citlivě jek ve vztahu k dětem, tak ve vztahu k ostatním vyučujícím.

Děti budou na výsledky zvědavé - na tyto informace mají bezpochyby nárok. Je však důležité zvážit, jaké informace dětem a jejich pedagogům poskytneme. Samotná diagnostika nikdy nesmí zůstat osamoceným činem.

Význam klimatu školní třídy

Klima školní třídy je činitel, který má významný vliv na žáky a jejich učební výsledky, na mezilidské vztahy v rámci třídy i celé školy. Nesmíme zapomínat ani na rodiče, pro které je klima školní třídy také velmi důležité. Poznáním klimatu konkrétní třídy však práce nekončí, na klimatu je nutné dále pracovat a usměrňovat jej, aby se vyvíjelo správným směrem.

Při práci s třídním klimatem je nutné pamatovat na to, že se nejedná o náhlý jev, který se objeví spolu s aktuálními potížemi v rámci třídy. Třídní klima je dlouhodobě utvářený fenomén, který má za následek subjektivní názory a hodnocení každého jeho účastníka.

Kontexty diagnostického šetření klimatu třídy

• Šetření klimatu třídy v rámci celého klimatu školy.
• Šetření v rámci konkrétní třídy, kdy se klade důraz na její charakteristiky (materiální a technické prostředí, výuka, organizace dění, sociální děje a vztahy).

Důvody a možnosti využití zkoumání klimatu školní třídy

• Popis současného klimatu ze strany žáků.
• Porovnání toho, jak klima vnímají různí učitelé.
• Porovnání současného klimatu s předchozím.
• Odhalení vazby mezi klimatem třídy a prospěchem žáků či jejich chováním.
• Zjišťování rozdílnosti pohledu učitele a studentů.
• Porovnání pohledu různých skupin žáků ve třídě.
• Porovnání současného stavu klimatu s tím, co by si žáci nebo i učitelé a rodiče přáli.

Zkoumání klimatu školní třídy se uplatňuje i při zjišťování rozdílů mezi klimatem třídy ve vesnické a městské škole. Dále se zjišťování klimatu školní třídy může uplatnit při úsilí o sjednocení požadavků a vlivu na žáky.

Přístupy k měření třídního klimatu

• Sociometrický přístup: Zajímají se o třídu jako o sociální skupinu, ve které se vyvíjí vztahy mezi žáky.
• Organizačně-sociologický přístup: Třída je chápána jako organizační útvar, do zkoumání je zařazen i učitel jako vedoucí třídy.
• Interakční přístup: Zaměřuje se na interakci mezi učitelem a žáky v rámci vyučování.
• Pedagogicko-psychologický přístup: Zaměřuje se na pedagogické aspekty (spolupráce, učení, aktivita) a psychologické aspekty (chování, ochota vypomoci, vzájemné hodnocení).
• Školně-etnografický přístup: Klade důraz na celkový život ve škole, školní třídu i učitele, zajímá se o názory, pocity a vnímání aktérů klimatu.
• Výchovně psychologický přístup: Předmětem zájmu je osobnost žáka a sociální prostředí školní třídy, které by mělo umožnit rozvoj žákovy osobnosti.
• Sociálně psychologický a enviromentalistický přístup: Školní třída je vnímána jako prostředí, kde se žáci učí, klade se důraz na kvalitu klimatu a jeho složky.

Kvalitativní metody

Kvalitativní metody jsou výhodnější zejména tehdy, když chceme získané výsledky z šetření třídního klimatu využít v praktické rovině. V praxi se nám bude lépe pracovat, jestliže budeme znát kontext onoho aspektu školy, a právě k tomuto kontextu nás dovedou kvalitativní metody. Mezi hlavní představitele kvalitativních metod patří pozorování a rozhovor.

Čtěte také: STK a emise v ČR: Kompletní diagnostika

• Pozorování: je typické tím, že povětšinou doplňuje ostatní metody diagnostiky. Díky němu můžeme třídu pozorovat v přirozením prostředí a zaznamenávat si události, které upoutají naši pozornost. Následně se můžeme na vytipované jevy detailněji zaměřit. Rating je typ pozorování, při kterém pozorovatel otázku hodnotí kvantitativně na posuzovací škále.
• Rozhovor: se považuje za vhodný prostředek k zjišťování klimatu. Díky němu si tazatel může ověřovat, rozvíjet a upřesňovat odpovědi respondenta. Díky skupinovému rozhovoru můžeme sledovat míru souhlasu či nesouhlasu s našimi tvrzeními, emoce, diskuzi či různé postoje.

Mezi další kvalitativní metody patří narativní techniky (tvorba deníku), projektivní metody (kresba, nedokončené věty, metafory, návrh znaku třídy apod.) či analýza produktů žáků.

Kvantitativní metody

Do kvantitativních metod pro měření klimatu školní třídy patří dotazníky. Kvantitativní metody jsou typické tím, že výzkumník má stanovené hypotézy, které se prostřednictvím šetření snaží potvrdit či vyvrátit. V dotazníku jsou složky klimatu zastoupeny jednotlivými položkami a již je přesně definované složení klimatu.

Mezi nejužívanější dotazníky k zjišťování třídního klimatu patří KLIT, MCI, CES.

Popis vybraných dotazníků

• KLIT: Snaží se postihnout třídní klima ve třech základních prvcích: podpůrné klima, motivace k negativní školní výkonnosti a sebeprosazení.
• MCI (My Class Inventory): Zaměřuje se na pět oblastí klimatu: třenici, obtížnost učení, soudržnost třídy, spokojenost a soutěživost ve třídě.
• CES (Dotazník sociální klimatu školní třídy): Členěn do 6 dimenzí - podpora a pomoc učitele žákům, zaměření žáků na úlohy, vztahy mezi žáky, klid a pořádek ve třídě, jasnost pravidel a zájem žáků o průběh vyučování.

Vztahy ve třídě

Vztahy ve třídě jsou jedním z prvků, které tvoří klima školní třídy. Nejen, že vztahy mezi spolužáky a vztahy mezi žáky a učitelem klima třídy ovlivňují, ale jsou jimi i zpětně ovlivňovány. A právě pozitivní vztahy v rámci školní třídy jsou základem pro zdravý sociální vývoj a spokojenost žáků a učitelů, kteří danou třídu navštěvují.

Diagnostika vztahů by měla probíhat pravidelně a uskutečňovat se v době, kdy se ve třídě neobjevuje žádný problém. Pro diagnostikování vztahů se doporučuje první čtvrtletí školního roku, např. listopad a je potřeba, aby se zúčastnilo minimálně 80 % žáků ze třídy.

Existuje mnoho nástrojů, díky kterým může školní psycholog diagnostikovat vztahy ve školní třídě. Školní psychologové nejčastěji využívají ankety, dotazníky či sociometrická šetření.

Metody diagnostiky vztahů

• Sociometrie: Získáváme informace o struktuře a o tom, jak se členové třídy navzájem vnímají.
• SO-RA-D (Sociometrický ratingový dotazník): Zaměřuje se na atributy osobnosti, které se projevují v mezilidských vztazích.
• B-3 a B-4: Tyto dotazníky jsou zaměřeny na...

Klima školy

Školu a v ní i každou třídu můžeme vnímat jako specifickou a svébytnou sociální skupinu. Dění v těchto sociálních skupinách je pro výuku velmi důležité a dokáže výchovně-vzdělávací proces všem jeho účastníkům významně ulehčit, nebo také zkomplikovat.

Obsah pojmu klima školy/třídy stále není v odborné literatuře zcela jednoznačný. Někteří jej chápou úžeji ve smyslu subjektivního hodnocení školní kultury a psychosociálních procesů ve škole/třídě všemi aktéry edukačního procesu (žáky, učiteli, rodiči, vedením školy a dalšími osobami).

Všechny zmíněné oblasti tvoří společně klima ve škole a nepřímo proto ovlivňují i klima v každé třídě této školy. A naopak - každá jednotlivá třída se recipročně podílí na spoluutváření klimatu celé školy.

Cíl diagnostiky

Diagnostika, pokud nemá jasný cíl, je spíše plýtváním časem a energií. Každé plánování diagnostického procesu proto začíná stanovením jeho cíle a účelu. Nejprve si musíme odpovědět na otázku, co chceme vlastně zjistit a k čemu nám to bude - teprve pak volíme cestu, jak požadované informace získat. Čím je účel diagnostiky stanoven jasněji a konkrétněji, tím snáze se plánuje vše ostatní. Diagnostiku ve škole používáme nejen k popisu a měření nějakého jevu, ale především jako východisko pro plánování co nejefektivnějších opatření ke zkvalitňování edukačního procesu.

tags: #diagnostika #sociálního #klimatu #třídy #metody

Oblíbené příspěvky:

• Znečištění vody a zdraví dětí
• Směsný komunální odpad na stavbách
• Čištění odpadních plynů
• Význam manažera emise
• Historie lázní Rožnov