Limity rozvoje ve vybraném chráněném území přírody

Územní ochrana je zakotvena v zákoně o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) a jeho prováděcích vyhláškách (395/1992 Sb. a 45/2018 Sb).

Kategorie zvláště chráněných území

V České republice jsou dvě úrovně zvláště chráněných území (ZCHÚ). Jedná se o velkoplošná zvláště chráněná území a maloplošná zvláště chráněná území. Se vstupem do Evropské unie vyvstala povinnost vymezení soustavy chráněných území Natura 2000. Do velkoplošných zvláště chráněných území spadají dvě kategorie, do maloplošných čtyři a do soustavy Natura 2000 dvě kategorie chráněných území.

V současné době máme v České republice čtyři národní parky (NP České Švýcarsko, Krkonošský národní park, NP Podyjí, NP Šumava).

Národní parky (NP) - jsou rozsáhlá území mezinárodního významu s ekosystémem, který byl jen minimálně pozměněn člověkem.

Chráněné krajinné oblasti (CHKO) - jsou rozsáhlejší území, s jedinečnou krajinou, reliéfem, s významným podílem lesních a travních ekosystémů a různorodého zastoupení dřevin, případně i s památkami historického osídlení.

Čtěte také: Výfukové emise a norma EURO 7

Národní přírodní rezervace (NPR) - jsou menší území s mezinárodně významnými a jedinečnými ekosystémy.

Přírodní rezervace (PR) - jsou menší území, na kterých je soustředěn větší počet významnějších ekosystém pro danou geografickou oblast.

Národní přírodní památka (NPP) - je malý přírodní geologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných a ohrožených druhů s národním či mezinárodním významem. Můžete se jednat i o útvary formované vedle přírody i činností člověka.

Přírodní památka (PP) - se od národní přírodní památky liší v tom, že její význam je pouze regionálního charakteru.

Vedle výše uvedených tříd zvláště chráněných území se můžete setkat i s přírodními parky.

Čtěte také: Omezení emisí dopravních letadel

V případě zvláště chráněných území velké plochy (NP, CHKO) dochází k členění těchto území do různých zón ochrany. Zóny jsou stanoveny pro každý národní park nebo chráněnou krajinou oblast zvlášť. Bývají tři nebo čtyři.

• První zóna - nejcitlivější „jádro“ zvláště chráněného území, které je nejpřísněji chráněné. Jde o území člověkem téměř nedotčené a je snaha toto zachovat.
• Třetí a čtvrtá zóna - zahrnují již i člověkem pozměněné ekosystémy, stále je zde patrná snaha o trvale udržitelnou péči.

Ochranné podmínky a omezení

Pro chráněná území platí podle zákona o ochraně přírody a krajiny některá omezení v závislosti na jejich kategorii a pro národní parky a chráněné krajinné oblasti i v závislosti na jejich zonaci. S ohledem na různorodost území a specifické potřeby jejich ochrany umožňuje zákon orgánu vyhlašujícímu zvláště chráněné území stanovit při jeho vyhlašování další, tzv. bližší ochranné podmínky.

Výjimky ze zákazů je možné povolit pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody nebo v zájmu ochrany přírody, nebo tehdy, pokud povolovaná činnost významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany zvláště chráněného území. Rozhodnutí o povolení výjimky obsahuje podmínky, za nichž je předmětnou činnost možné uskutečnit a důvody k tomu vedoucí.

Pro zabezpečení zvláště crháněných území (s výjimkou CHKO) před rušivými vlivy z okolí slouží ochranné pásmo (viz § 37 zákona). Pokud se ochranné pásmo vyhlašuje, děje se tak zpravidla současně s vyhlášením území za zvláště chráněné. Pokud se ochranné pásmo nevyhlásí, vzniká tzv. ze zákona a tvoří ho území do vzdálenosti 50 m od zvláště chráněného území. V takovém pásmu jsou na souhlas orgánu ochrany přírody vázány pouze některé činnosti vymezené příslušný paragrafem zákona o ochraně přírody a krajiny.

K označení zvláště chráněných území v terénu se podle vyhlášky č. 45/2018 Sb. používá pruhové značení hranic na sloupcích či hraničních stromech u NPR, NPP, PR, PP a I. zóny NP - jedná se o dva červené pruhy 5 cm široké a oddělené 5 cm širokou mezerou.

Čtěte také: Oxid uhelnatý v ČR

Přehled zvláště chráněných území a lokalit soustavy Natura 2000 v ČR i detailní právní, správní a odborné informace o jednotlivých územích určené zejména pro pracovníky státní správy najdete v Digitálním registru Ústředního seznamu ochrany přírody.

Ochrana biotopů ohrožených druhů

Dlouhodobou existenci většiny ohrožených druhů nelze pouze s využitím soustavy chráněných území zajistit a ochrana jedinců těchto druhů na ostatním území není efektivním nástrojem k zajištění dlouhodobé existence druhů v naší krajině.

Z hlediska ochrany biotopů ohrožených druhů má význam skupina jevů ÚAP obsahující limity vyplývající z územní ochrany přírody, dále limity dané potřebami obecné ochrany přírody (zejména územní systém ekologické stability a významné krajinné prvky).

Mezi sledované jevy v rámci poskytovaných ÚAP patří i lokality výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů s národním významem (jev č. 36). Poskytovatel tohoto ÚAP je též AOPK ČR.

Zvlášť bude poskytován biotop vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců (jev UAP č. 36b) a zvlášť ostatní lokality výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů s národním významem (č.

Lokality výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů s národním významem (jev UAP č. 36) jsou tvořeny biotopy předmětných druhů. Pojetí biotopu, a tedy i typ zákresu, je u každého druhu individuální. V případě pohyblivějších druhů jsou součástí biotopu koridory umožňující migraci mezi subpopulacemi. V případě sedentárních druhů (typicky hmyz či rostliny) jsou prvkem jevu zákresy lokalit se známým výskytem. Jejich hranice jsou určeny přítomností vhodných stanovišť.

Limit pro využití území (pro potřeby územního plánování) v těchto lokalitách lze vyjádřit takto: Je zakázáno poškozovat (měnit) biotop zvláště chráněných druhů a jinak škodlivě zasahovat do jejich přirozeného vývoje.

Biotop vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců

Aby ve všech procesech územního plánování mohlo být uvažováno s biotopy vybraných druhů, poskytuje AOPK ČR územně analytický podklad (dále jen ÚAP) „lokality výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů s národním významem“ (jev ÚAP č. 36).

Z důvodu existence potřeby definovat odlišně vyjádření limitu pro využití území pro specifickou skupinu zvláště chráněných velkých savců je samostatně sledován a bude poskytován jev ÚAP č. 36b „biotop vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců“.

Do skupiny zvláště chráněných druhů velkých savců jsou řazeni: rys ostrovid, medvěd hnědý, vlk obecný a los evropský. Jedinci těchto druhů mají specifické nároky na svůj biotop, obývají totiž velmi rozsáhlá území (řádově ve stovkách km2) a k jejich biologii patří pohyb krajinou na velké vzdálenosti.

V podmínkách České republiky se všechny čtyři uvedené druhy vyskytují v malých počtech jedinců, často pod udávanou hranicí minimální životaschopné populace. Je důležité zdůraznit, že populace těchto druhů nejsou vymezené hranicemi našeho státu. K zajištění další existence těchto druhů na území ČR je proto zásadní zajistit možnost vzájemného propojení všech částí oblasti výskytu, a to jak na našem území, tak i v okolních zemích.

Biotop zvláště chráněných druhů velkých savců (dále jen biotop) představuje minimální rozsah ploch nutných k zajištění trvalé existence těchto druhů v naší přírodě.

Vymezení biotopu navazuje na dřívější vymezení migračně významných území a dálkových migračních koridorů (Anděl, Mináriková, Andreas 2010), které dříve AOPK ČR poskytovala jako „ostatní informace o území“.

Kontrolována byla zejména všechna místa, kde se biotop dostává do střetu s dopravní infrastrukturou, zástavbou, těžebními areály, oplocenými lokalitami, popř. kde prochází v rozsáhlejším úseku bezlesou krajinou. S využitím tohoto podkladu AOPK ČR vymezila biotop, který je vnitřně členěný na tyto části:

• Jádrová území - jde o oblasti, které svojí rozlohou a biotopovými charakteristikami umožňují rozmnožování vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců.
• Migrační koridory - představují nedílnou součást biotopu vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců. Propojují oblasti vhodné pro rozmnožování (jádrová území) tak, aby umožnily migrační spojení, a to v minimální míře, která ještě zajistí dlouhodobé přežití populací vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců.
• Kritická místa - jde o místa, která jsou součástí migračních koridorů nebo jádrových území, kde je zároveň průchodnost biotopu významně omezena nebo kde hrozí, že k omezení průchodnosti může v blízké budoucnosti dojít.

Objektem limitování jsou všechny tři části biotopu vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců, tedy jádrová území, migrační koridory a kritická místa.

Základem zákonné ochrany všech částí biotopu je zamezit škodlivým zásahům, které by mohly narušit celistvost biotopu, omezit možnosti rozmnožování předmětných druhů na území ČR a tím v důsledku ohrozit jejich populaci na území ČR. Limit je vyjádřen specificky pro jednotlivé části biotopu.

V případě migračních koridorů není možné takové využití ploch, které by mohlo znamenat omezení funkce koridorů, např. umísťování nových sídel, průmyslových, sportovních a jiných oplocených areálů, nezabezpečených, tedy migračně nepropustných dopravních staveb apod. Zvlášť jsou vymezena kritická místa, která představují zpravidla poslední průchodnou oblast v jinak neprostupném okolí. Zde jsou limity vyjádřeny přísněji s cílem zamezit dalšímu zužování migračního koridoru.

V případě jádrových území je limitováno takové využití území, které by mohlo narušit rozmnožování druhů. Jádrová území jsou většinou členěna podle potřebné intenzity ochrany do tří kategorií s diferencovanými limity.

Ochrana biotopů ohrožených druhů v územním plánování

Základním nástrojem pro využití území je mnohovrstevný proces územního plánování. Pokud máme ochránit biotopy ohrožených druhů organismů, bez zohlednění jejich existence při územním plánování se neobejdeme.

Pro druhovou ochranu je využitelná celá řada ÚAP (viz Pešout, Hlaváč, Chobot 2018), přímo na biotopy vybraných druhů jsou pak zaměřeny ÚAP: přechodně chráněné plochy, lokality výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů s národním významem a biotop vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců.

Pokud připočteme plochu sledovaného jevu ÚAP č. 36 (lokality výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů s národním významem) a jevu č. 36b (biotop vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců), bude činit po odstranění překryvů celková plocha sledovaných jevů ÚAP (území s limity ochrany přírody) 46,5 tis. km2.

Tabulka: Kategorie zvláště chráněných území v ČR

tags: #limity #rozvoje #ve #vybranem #chranenem #uzemi

Oblíbené příspěvky:

• Jak ošetřit zvěř znečištěnou obsahem střev
• Kódy odpadů v ČR: Průvodce
• Profesionální triky pro focení přírody
• Environmentální ekonomie podrobněji
• Třídění odpadu v domácnosti