Biologická diverzita, neboli biologická rozmanitost, je chápána jako rozmanitost všech živých organismů a systémů, jichž jsou tyto organismy součástí. Každý druh, ať již živočišný či rostlinný, má zde své místo. Dohromady tvoří provázaný celek. Zachování biologické rozmanitosti je nezbytné, protože udržuje stabilitu ekosystémů.
Co je to biodiverzita?
Pod pojmem biodiverzita chápeme biologickou rozmanitost na úrovni genetické, druhové a stanovištní. Biodiverzita představuje jak živé organismy a jejich počty společně s genetickými variacemi, tak i ekosystémy, a vzájemné interakce mezi nimi. Na biologickou rozmanitost se můžeme dívat z několika úhlů pohledu, celosvětového, evropského, českého nebo na úrovni konkrétních lokalit.
Biologická rozmanitost je na Zemi moderním způsobem studována 250 let. Za východisko jejího vědeckého studia je považováno vydání Linnéovy „Systema Naturae“ (1758). Politické aspekty získalo hodnocení a ochrana biodiverzity teprve v posledních 20 letech (viz Úmluva o biologické rozmanitosti, Rio de Janeiro, 1992, Strategie udržitelného rozvoje EU, 2001, Usnesení vlády ČR č. 620 ze dne 25. května 2005 aj.).
Na našem území se biologická rozmanitost studuje s rostoucí intenzitou zhruba od počátku 19. století, ale úroveň poznatků o jednotlivých skupinách organismů je velmi různorodá, s intenzivnějším výzkumem některých se začíná teprve nyní. Z našeho území je známo skoro 60 tisíc druhů organismů (živočichů, rostlin, hub, baktérií a dalších), což je vzhledem k naší rozloze a počtu obyvatel biodiverzita poměrně vysoká. Druhové bohatství a obecně biologickou rozmanitost můžeme považovat za součást našeho národního bohatství a měli bychom udělat všechno pro jeho zachování. Ochrana biodiverzity má etické a estetické aspekty, je nutné respektovat mezinárodními závazky i státní legislativu.
Proč je biodiverzita důležitá?
Biologická rozmanitost je důležitá k udržení zdravého ekosystému, který je nepostradatelný pro nespočet lidských činností a přírodních cyklů, jako je přeměna energie ze slunce rostlinami, rozklad organické hmoty na živiny různými organismy, opylovači opylující květy rostlin a stromů, oceány a rostliny pohlcující uhlík. Biodiverzita hraje klíčovou roli v mnoha aspektech života na Zemi.
Čtěte také: Kohák o diverzitě
Zdravé ekosystémy s vysokou biodiverzitou jsou schopny lépe odolávat změnám a stresu, jako jsou klimatické změny, přírodní katastrofy nebo lidské aktivity. Rozmanitost druhů zajišťuje stabilitu ekosystémů a přispívá k obnově po narušení.
Vysoká druhová pestrost může mít pozitivní vliv na celou řadu procesů v přírodě i v produkčních ekosystémech a tím může hrát přímou praktickou roli. Vyšší počet druhů v prostředí vytváří složitější a pevnější potravní sítě, což umožňuje lepší a stabilnější fungování autoregulačních mechanismů (řízení některých procesů necháváme na přírodě), dobré fungování dekompozičních procesů a zachování úrodnosti půdy (bohatá půdní biota je předpokladem vyvážené mineralizace a dekompozice, podporuje dostatek humusu) a koloběhů látek v prostředí. Četné organismy poskytují nejrůznější suroviny, mohou sloužit také jako genetické zdroje.
Vyšší druhová rozmanitost má pozitivní vliv na vodní režim, snižuje nebezpečí větrné i vodní eroze a ovlivňuje mikro- a mezoklima.
Ukazatele biodiverzity
K hodnocení úrovně biodiverzity se využívá celá řada ukazatelů. Jako prvotní ukazatel kvality prostředí se stále častěji využívá výskyt některých skupin organismů, přičemž se sleduje počet druhů i jedinců, stejně jako zastoupení druhů citlivých a ohrožených. Za tímto účelem jsou nejčastěji monitorovány cévnaté rostliny, pavouci, střevlíkovití brouci, denní motýli a ptáci.
Cévnaté rostliny jsou dobře probádané, jsou dostatečně známé jejich ekologické nároky, citlivost i míra ohrožení. Na rozdíl od živočichů zůstávají na místě, což výrazně usnadňuje průzkum a zkracuje nutnou dobu jeho trvání. Pozitivní je i relativně snadná rozpoznatelnost důležitých druhů a dostatek odborníků.
Čtěte také: Ekologie, diverzita, bohatost - podrobný článek
Využívání pavouků může být poněkud překvapující, ale snadno vysvětlitelné. Jde o skupinu velmi důležitých a užitečných predátorů, jednotlivé druhy obývají různá prostředí, vyskytují se často v poměrně vysokých počtech jedinců a na případné změny rychle reagují. Je propracována standardní metodika jejich odchytu i determinace je relativně snadná.
Více méně totéž platí pro střevlíkovité. Jde o skupinu brouků často s vyhraněnými nároky na prostředí a citlivé na jeho změny. K jejich odchytu opět existuje standardizovaná metodika a také dostatek odborníku pro jejich determinaci. Navíc jde o skupinu důležitých predátorů s významnou bioregulační funkcí.
Možnost sledování denních motýlů přímo v terénu, většinou bez nutnosti odchytu a pozdější determinace, řadí tuto skupinu mezi velmi často využívané bioindikátory. Jednotlivé druhy mají různé stanovištní nároky, jsou různě citlivé k zásahům do prostředí a jejich ekologické nároky jsou většinou dostatečně známé.
Ptáci jsou značně pohybliví a často i přizpůsobiví, což je sice v této souvislosti znevýhodňuje, ale zato jsou nejlépe poznanou a nejdéle studovanou skupinou živočichů. V posledních desetiletích byl podobně jako u motýlů zaznamenán výrazný úbytek ptáků zemědělské krajiny, u většiny druhů máme k dispozici dostatek údajů o jejich výskytu a početnosti dlouho do minulosti, což umožňuje zachytit změny i trendy.
Jak přispět k ochraně biodiverzity?
K ochraně biologické rozmanitosti je možné přispět zhruba na třech úrovních. Vhodná struktura krajiny, tj. poměr produkčních a neprodukčních ploch, jejich velikost a rozmístění, může k podpoře biodiverzity přispět zásadním způsobem. Přítomnost nejrůznějších prvků, které zvyšují různorodost krajiny (skupiny keřů a stromů, vhodně vytvořené a udržované břehové porosty, ozelenění komunikací, meze, náspy, cíleně tvořené biokoridory apod.), podporuje nejen rozvoj biodiverzity, ale má také významnou estetickou funkci, snižuje půdní erozi a pozitivně ovlivňuje klima a vodní režim krajiny.
Čtěte také: O diverzitě klimatické paniky
Každý z druhů organismů má určité nároky na charakter obývaného prostředí. Proto heterogenní krajina s nabídkou nejrůznějších biotopů umožňuje existenci mnohem většímu počtu druhů, než krajina jednotvárná. Zbytky přírodních biotopů, často v chráněných územích, jsou pro přežití populací mnoha druhů nedostačující. Jejich populace jsou malé, hrozí nebezpečí příbuzenského páření a následná genetická degenerace i další rizika vyplývající z omezeného počtu jedinců.
Způsob hospodaření na jednotlivých pozemcích má na uchování biologické rozmanitosti zásadní vliv. Důležitý je zvláště v blízkosti přírodních biotopů, které jsou hospodařením ve svém okolí vždy poměrně výrazně ovlivněny. Například za jednu z příčin výrazného úbytku ohrožených druhů hmyzu v přírodních rezervacích Pavlovských vrchů je považováno masivní užívání pesticidů ve vinohradnictví všude v bezprostředním okolí rezervací v 70. a 80. letech 20. století. K šetrnému hospodaření nemusí stimulovat jen snaha o ochranu přírody, ale spíše případné dotace podporující biologickou produkci.
Při péči o zbytky přírodních biotopů je nutné dobře zvážit, zda a jakým způsobem do nich zasahovat, zda při ochraně preferovat určité druhy nebo skupiny druhů, nebo se snažit chránit biodiverzitu území jako celek. V mnoha chráněných i nechráněných zbytcích přírody probíhá nežádoucí sukcese, území postupně zarůstají, ztrácejí rozmanitost a význam. Naprosto zásadním negativním faktorem je nadměrné obohacení prostředí dusíkem, které zarůstání a změnu druhového spektra rostlin a následně i živočichů výrazně urychluje. Regulační zásahy ve zbytcích přírodních biotopů jsou proto naprosto nezbytné, ale musí být prováděny velmi citlivě a s dokonalou znalostí daného území, druhového složení rostlinného i živočišného společenstva i citlivosti jednotlivých druhů k plánovaným zásahům.
Úbytek biologické rozmanitosti
Převážně z antropogenních důvodů dochází k rapidnímu úbytku biologické rozmanitosti, což může významným způsobem ovlivnit fungování ekosystémů.
Zpráva IPBES (Mezivládní vědecká platforma pro biodiverzitu a ekosystémové služby) z roku 2019 informuje o tom, že až 1 milionu druhů organismů z odhadovaného počtu 8 milionů hrozí vyhynutí. Mnohým z nich již v řádu následujících desetiletí. Velký podíl na ztrátě biodiverzity má intenzivní zemědělství, změna klimatu či doprava.
Biodiverzita v zemědělské krajině
Smutné je, že z některých oblastí naší republiky, především z těch s nadmořskou výškou do 350 m n. m., téměř vymizely tradiční remízky a dokonce i letité polní cesty. S rozoráváním začal komunistický režim a bohužel v tomto „nenechám neobdělanou ani píď“ přístupu zdárně pokračují i velké zemědělské společnosti, včetně některých soukromě hospodařících středních subjektů. Základní funkcí zemědělství je sice produkce potravin, ale, a na to nesmíme zapomínat, také tvorba krajiny! Tvorba druhově pestré, životu příznivé krajiny.
Remízek je část pozemku (krajiny), která měla v prvé řadě oddělovací, značicí funkci. Každým remízkem bylo jednoznačně vymezeno moje políčko od sousedova. Šlo vlastně o postupně zarůstající větší travnaté meze, oddělující jednotlivé lány polí, na kterých se dařilo přirozeným druhům dřevin českého venkova: trnkám, šípkovým keřům, hlohům, bezům. Postupem let se porost záměrně či samovolně doplnil i o stromové druhy, jako je jeřáb, bříza, jasan, plané ovocné stromy, ve vlhkých půdách i vrba, olše. Zkusme se na remízky podívat blíž.
Remízek v české venkovské krajině slouží coby úkryt i zdroj potravy pro hmyz (kvetoucí dřeviny = zdroj pylu, nektaru, plodů a semen). Přezrálé šťavnaté plody lákají vosy a jiný hmyz, včetně ptáků. Ti mají v houští remízků hnízdiště i schovávačky, zob jim poskytují plody jako bezinky, šípky, jeřabiny, hložinky, trnky, plané třešně, švestky, jablka, hrušky, mirabelky, … Drobným hlodavcům a zajícům slouží remízky jako úkryt a zároveň zdroj žíru, vysoká zvěř zase s chutí okusuje mladé jarní větvičky a v zimě kůru a konce větví.
Biopásy na orné půdě přispívají k rozmanitosti zemědělské krajiny a zvyšují biodiverzitu na obhospodařovaných polích. Jedná se v podstatě o úhorové hospodaření na přesně definované ploše, s vysetím stanovené směsi. Takovýto „ostrůvek“ nerušené zeleně má velký význam zejména pro bezobratlé živočichy, kteří mají v dnešní zemědělské krajině často problémy s migrací. Biopásy poskytují hmyzu záchytná místa, přes která se může pohybovat. Zvýšení počtu bezobratlých živočichů spolu s vhodným složením směsi pro biopás pak tvoří lákavou potravní nabídku pro ptáky. Biopás poskytuje rovněž úkryt i pro další drobné polní živočichy.
Nektarodárné biopásy jsou složením směsi orientovány na opylovače. Poměrně klíčové pro správnou funkci biopásu je jehoumístění. Má-li sloužit jako funkční biokoridor, pak je účinnější založit ho napříč polem než pouze na okraji. Dotační podmínky samotné umístění popisují poměrně volně. Biopás je víceletý květinový (nektarodárný) či jednoletý plodinový pruh o šíři 6-24 m, délky alespoň 30 m, vysetý kolem nebo napříč půdního bloku.
Jelikož polní zvěř (zajíci, bažanti, koroptve) bývá v sousedství silnic často usmrcena dopravními prostředky, platí pro biopásy ochranné pásmo 50 m. Tedy sousedí-li vaše pole s dálnicí či silnicí I. nebo II. třídy, nesmíte založit biopás blíž, než na vzdálenost 50 metrů od těchto komunikací. Více podrobností si nastudujte v Dotačních programech pro daný rok.
Možnosti podpory biodiverzity i v malém měřítku
Kolem koní si můžete velmi snadno vyset a vysázet takové malé „domácí“ biopásy také. Nemusíte dodržovat žádná dotační nařízení, stačí si udělat představu, oč se jedná, jaké jsou principy a aplikovat si to na vaše vlastní prostorové možnosti. Je jasné, že ne každý majitel koní má hektary ploch, ovšem kouzlo aplikace obecného principu spočívá právě ve variabilitě a fantazii, se kterou si poradíte u sebe doma, v podmínkách malých i úplně speciálních.
Kolem výběhů a treků můžete vysadit i vyset „zahradní“ biopásy - vhodná kombinace zeleniny, ovocných keřů a stromů plus okrasných medonosných květin vytvoří podomácku pojatý biopás. Vytvořte ve výběhu malý oddělený koutek s tzv. hmyzím hotelem - úkrytem pro hmyz...
tags: #diverzita #prirody #význam
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]