Divoká příroda Rokytná: Zajímavosti a skryté poklady

Mezi Moravskými Budějovicemi a Ivančicemi se nachází Přírodní park Rokytná, který lemuje hranice okresů Znojmo a Třebíč. Ačkoli je významem srovnatelné s Pouzdřanskou či Mohelenskou stepí, přesto roky trvalo, než se tohle území dočkalo zákonné ochrany jako jedno z posledních mezi nejcennějšími přírodními skvosty jižní Moravy.

V červnu se v rámci Klubu seniorů konala přednáška o Přírodním parku Rokytná, jehož kouzlo nám přijel ukázat Vojtěch Komárek. Talentovaný rodák z Jaroměřic nad Rokytnou žije v současné době v Jihlavě a od dětství se věnuje zálesácké tematice, pozoruje zvěř a podniká výlety. Již jako malý klučík do údolí chodíval a se skautským oddílem ho prošel křížem krážem. Na půlhodinovém dokumentu pracoval 18 měsíců a jeho záběry nás vtáhly do zvířecí říše, která přírodní park obývá - srnky, jeleny, muflony, divoká prasata, lišky, bobry, norky, ještěrky, slepýše, užovky, ledňáčky a různé druhy hmyzu.

Geologie a krajina

Na rozdíl od hor nebývají údolí zdáli moc vidět. A tak trochu ukryto široké veřejnosti, a to doslova i obrazně zůstávalo malebné údolí říčky Rokytné u Moravského Krumlova. Několik vodních toků prakticky souběžně stéká z východních svahů Českomoravské vrchoviny dolů do jihomoravských úvalů - Dyje, Rokytná, Jihlava, Oslava. Už jen existence hlubokého říčního údolí se zaklesnutými meandry a strmými svahy je dostatečným důvodem k ochraně. Řada podobných míst je dnes zatopena přehradními jezery nebo „zamořena“ chatovými koloniemi. Podívejme se na naše údolí více zblízka.

Říčka Rokytná se u Moravského Krumlova zakusuje do masy permokarbonských slepenců, usazené horniny staré zhruba 300 milionů let, která vyplňuje část Boskovické brázdy. Tato příkopová propadlina vznikala při horotvorných procesech variského vrásnění před zhruba 400 miliony let jako důsledek srážky dvou superkontinentů - Eurameriky a Gondwany a táhne se dnes v délce asi 100 km od Moravské Třebové až k Moravskému Krumlovu. Do této obří jizvy v krajině vodní toky naplavovaly vrstvy materiálu z vyšších poloh. Dostaly se sem takto valouny vápence, drob, pískovců či břidlic. Slepenec není příliš pevná hornina; snadno se drolí a rozpadá, takže si jeho vrstvami během mnoha tisíciletí prorazil tok Rokytné. Vytvořila zde hluboké zaříznuté údolí se strmými a členitými svahy - takzvané údolí profilu „V“.

Říční údolí se oblastí slepenců klikatí několika ostrými zákruty. Ty „nejostřejší“ se v geomorfologickém názvosloví nazývají meandry. Slepenec je směsicí několika odlišných hornin - kyselých i zásaditých, měkkých i tvrdších, méně či více rozpustných. Údolní svahy jsou orientovány do různých světových stran, takže některé jsou více, jiné méně osluněny. Jižní jsou vyprahlé, severní vlhčí. Zatímco osluněné partie jsou po každém dešti rychle vysušeny, dole v údolí zůstává vlhko přiživované nejen řekou, ale i řadou viditelných i neviditelných pramínků ve svazích porostlých lesem. A právě díky množství kombinací přírodních podmínek se v tomto území vyvinula řada stanovišť různého charakteru.

Čtěte také: Česká stopa na Zakarpatské Ukrajině

Flóra Krumlovsko-rokytenských slepenců

Žádný návštěvník nemůže přehlédnout rudě zbarvené defilé strmých skalních výchozů, hřbetů a roklí mezi nimi. Vděčíme za ně slepencové hornině a trpělivé práci říčky Rokytné. Tyto svahy, která vodní tok za spolupráce deště a mrazu erodoval, považujeme za tzv. primární bezlesí, poněvadž díky vyhraněným přírodním podmínkám se zde nedokáže vytvořit žádný souvislý porost dřevin. Díky značnému sklonu, vysoké záhřevnosti a vysychavosti skalního podkladu se na prudkých svazích nedokáže vytvořit souvislá vegetace. Přežívají zde jen druhy přizpůsobené na suché a horké prostředí s minimem humusu. Takové stanoviště můžeme označit jako skalní step.

Na jižně orientovaných svazích nalezneme řídké porosty kostřavy sivé (Festuca pallens) a vytrvalých bylin. Řada z nich patří mezi vzácné druhy, například devaterka poléhavá (Fumana procumbens) nebo tolice rozprostřená (Medicago prostrata). Jen na několika místech rezervace roste křivatec český (Gagea bohemica). Známý a nápadný je koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) nebo kosatec nízký (Iris pumila), který v rezervaci tvoří početné porosty s květy různých odstínů žluté, bílé či modré barvy. Později, v létě, kvete na několika skalních hřbetech a výchozech supervzácný druh trávy dvouřadec pozdní (Cleistogenes serotina).

Ve slepenci je zde více obsažen vápenec, a proto dominují časně jarní tráva pěchava vápnomilná (Sesleria albicans) a lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata). Rostou zde opravdové rarity, jako je řeřišničník skalní (Cardaminopsis petraea) - relikt doby ledové. A skutečnou specialitou Krumlovsko-rokytenských slepenců je hvozdík moravský (Dianthus moravicus).

Na jižních svazích můžeme spatřit zakrslé křivolaké duby (Quercus sp.), jalovce obecné (Juniperus communis), ale také teplomilný jeřáb dunajský (Sorbus danubialis), nízké keříky třešně křovité (Prunus fruticosa) nebo růže trnité (Rosa spinosissima). Na severních svazích pak můžeme spatřit zejména porosty skalníku celokrajného (Cotoneaster integerrimus) anebo skalníku černoplodého (Cotoneaster laxiflorus).

Velká část území NPR je pokryta lesem. Nejčastějším typem lesa, se kterým se můžeme v rezervaci setkat, je hercynská dubohabřina. Jak název napovídá, hlavními dřevinami jsou zde dub zimní a habr obecný (Carpinus betulus). Místy najdeme vtroušeny i další druhy, jako javor babyka (Acer campestre) nebo lípa srdčitá (Tilia cordata). Takový les najdeme na hlubších a vlhčích půdách bohatých na živiny, zejména na zastíněných svazích. Na současné podobě dubohabřin se zásadně podílel člověk. V této době tady vídáme například sněženku podsněžník (Galanthus nivalis), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), dymnivky (Corydalis sp.), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), sasanku hajní (Anemone nemorosa), sasanku pryskyřníkovitou (Anemone ranunculoides) nebo zapalici žluťuchovitou (Isopyrum thalictroides).

Čtěte také: Vlna a divoká příroda

Na takových místech nalezneme zvláštní typ lesa - teplomilnou doubravu. Tyto porosty jsou rozvolněné a nízkého vzrůstu. Mezi dřevinami dominují duby - pýřitý (šípák), zimní, vzácně i cer, případně jeřáb břek (Sorbus torminalis) či hrušeň polničku (Pyrus pyraster). Výrazné je tady keřové patro s dřínem, mahalebkou (Prunus mahaleb), hlohy (Crataegus sp.), růžemi (Rosa sp.), kalinou tušalají (Viburnum lantana). K nápadným patří třemdava bílá (Dictamnus albus), kakost krvavý (Geranium sanguineum), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), prvosenka jarní (Primula veris) nebo bělozářka větvitá (Anthericum ramosum). Hojný zde bývá už zmiňovaný oměj jedhoj.

Reliktní lipina je jakýmsi protipólem teplomilných doubrav. Reliktní v tomto případě znamená, že jde o zbytek vegetace z poslední doby ledové. Nachází se totiž na severních, stinnějších a chladnějších horních okrajích svahů. Hlavními dřevinami jsou oba naše druhy lip - srdčitá i velkolistá (Tilia cordata, T. platyphyllos).

Vlhké a občas i zaplavované údolní dno osidlují porosty jasano-olšového luhu. Olše lepkavá (Alnus glutinosa) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) jsou dřeviny, kterým vyhovují vlhká a humózní půda na říčních naplaveninách a snesou i krátkodobé zaplavení při povodni. V jejich podrostu můžeme brzy zjara spatřit několik nápadných druhů bylin jako jsou křivatec žlutý (Gagea lutea) a křivatec nejmenší (Gagea minima).

Fauna

Lokalita je významným stanovištěm širokého spektra živočichů. Značně bohatá je fauna bezobratlých. Bylo zde zjištěno přes 200 druhů pavouků. Je zde vysoké zastoupení teplomilných druhů, pro které lokalita NPR představuje severní výspu rozšíření. V několika případech byly zaznamenány jediné nálezy z našeho území za posledních padesát let.

V rezervaci se nachází mnoho starých, dožívajících, ale i již odumřeých stromů. Tato zdánlivě mrtvá hmota má však naprosto mimořádný význam, protože je potravou i úkrytem pro mnoho druhů hmyzu. Slepencové údolí naskýtá mnoho dobrých míst se starými a osluněnými duby či ovocnými dřevinami. A to je ráj řady vzácných druhů brouků, kteří by dnes už v naší hospodářské kulturní krajině neměli šanci. Po 40 letech zde byl v r. 2004 nalezen kriticky ohrožený krasec uherský (Anthaxia hungarica), který má na jižní Moravě severní mez svého areálu. Dalším mimořádným nálezem je krasec Agrilus kubanyi, který je pro vědu znám teprve od r. 1994. K extrémně vzácným patří také tesařík Corymbia erythroptera, známý dnes jen z několika lokalit na jihu Moravy. Relativně hojný je v NPR tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) i roháč obecný (Lucanus cervus).

Čtěte také: Svět divoké přírody

Z dalších skupin hmyzu je na lokalitě hojně zastoupena kudlanka nábožná (Mantis religiosa), dále se zde vyskytuje např. pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena), jehož housenky se vyvíjí výhradně na podražci křovištním (Aristolochia clematitis).

V Rokytné byl potvrzen výskyt kriticky ohrožené škeble - velevruba malířského (Unio pictorum). Dalším zvláště chráněným mlžem je velevrub tupý (Unio crassus), který je také evropsky významným druhem stejně jako drobná kaprovitá rybka - hrouzek Vladykovův (Romanogobio vladykovi). Ve vodách Rokytné dosud hojně plavou další dvě rybky, které z našich vod v poslední době mizí - hořavka duhová (Rhodeus amarus) a ouklejka pruhovaná (Alburnoides bipunctatus).

Byl prokázán hnízdní výskyt pěti druhů ptáků řazených do přílohy I evropské Směrnice o ptácích - kromě jmenovaného ledňáčka také včelojeda lesního (Pernis apivorus), pěnice vlašské (Sylvia nisoria), lejska bělokrkého (Ficedula albicollis) a ťuhýka obecného (Lanius collurio).

Způsoby péče o území

Poměrně velká část rezervace je ponechána samovolnému vývoji. Takzvaná stepní lada, jak je nazýváme, vznikla za významného přispění místních obyvatel v předchozích stoletích. Jde o ta už zmiňovaná políčka, sádky, vinohrady. Některá místa se kosila na seno, část se i pásla. Abychom nedopustili jejich postupnou degradaci hromaděním stařiny a zarůstáním náletem dřevin, nezbývá než se snažit nahradit práci dřívějších hospodářů cílenou ochranářskou péčí. Ta spočívá v systematickém vyřezávání náletu z hodnotných travnatých ploch, občasném kosení a přepásání ovcemi a kozami.

Největším ochranářským problémem Krumlovsko-rokytenských slepenců je ovšem zarůstání některých partií trnovníkem akátem (Robinia pseudoacacia). Tato cizorodá dřevina představuje ohrožení cenných stepních i lesních porostů svou houževnatostí a rozpínavostí. Vyskytuje se i v bezprostředním okolí rezervace, a dokáže se místy udržet i na okrajích skal. Postupně je akát v rezervaci kácen a dlouhodobým cílem je jeho úplné vytlačení z chráněného území.

Další zajímavosti v okolí

• Moravský Krumlov: Zámek Moravský Krumlov a kopec Křížák s kaplí sv.
• Ivančice: Rodné město Vladimíra Menšíka s kostelní věží a rozhlednou Alfonse Muchy.
• Oslavany: Zámek s koupacím biotopem, vstupní brána do Českomoravské vrchoviny.
• Hostěradice: Zatopený lom a spletitý systém chodeb pod obcí.
• Dolní Kounice: Starobylý hrad a zámek v údolí řeky Jihlavy.
• Vysočina: Rozhledna na Zeleném kopci u Kramolína, zaniklá středověká vesnice Mstěnice, přehrada Dalešice a zámek Náměšť nad Oslavou.
• Brno: Aquapark Kohoutovice a Masarykův okruh.
• Židlochovice: Letní koupaliště a válcovitá rozhledna.

Turistické tipy a trasy

Jarmil říká, že kdysi tuto trasu šel celou jako víkendový čundr. Nyní budeme kráčet opět proti proudu, po pravém břehu Rokytné (strana břehu brána dle směru toku). Dále vede sotva znatelná pěšina, nyní navíc zapadaná listím. Moc turistů tudy jistě nechodí. Po čtvrthodince docházíme k dalšímu záchvěvu civilizace, k opravenému Bendovu mlýnu, který se nachází sice na druhé (šemíkovické) straně, ale vede k němu pěkný mostek. I tady se krátce zastavujeme na focení a odpočinek. Kotel upozorňuje, že odtud vede jedna z "únikových" cest do Šemíkovic, ale pro dnešek již zcela zbytečná, protože počasí se lepší každým okamžikem. Dokonce se zdá, že by mohlo vykouknout i sluníčko!

Od turistické orientace na našem břehu vede dále proti proudu stará mlynářská cesta, takže se jde o něco lépe. Po pár minutách dosahujeme prvního výrazného zákrutu řeky se starým trampským tábořištěm (10:00 hod.). Je to místo jako stvořené pro krátký odpočinek a svačinu, takže na čtvrthodinku usedáme. Vcházíme do nejdivočejších partií údolí Rokytné, které se mnohde mění ve skalnatý kaňon, anebo jsou příkré stráně pokryty kamennými moři. Sluníčko vylézá zpoza protrhaných mraků stále častěji a kamenité odlistěné stráně krásně nasvěcuje, takže nestačíme fotit a fotit.

Putováním jsme se až zapotili, takže odkládáme bundy a jdeme na trochu dřeva. Oheň se zadaří rozdělat na první škrtnutí zapalovačem. A to údolím pěkně profukuje. Naznáváme, že na fleku a bez bund už je pěkná kosa. Každý vybaluje tu svoji uzeninu a následuje tradiční debata o kvalitě současných "špekáčků" a o tom, kterak je velmi těžké sehnat produkt, který by se byť jen malinko přiblížil někdejší vyhlášené delikatese opečené nad ohněm.

Cágři mají dnes jakési opékací párky, Kotel se kupodivu do kvality trochu trefil (špekáčky z masny na Alfě - to u "komunisty" na Marxově ulici jsou horší). Následují louky a po pár minutách se nad řekou zjevují betonové pilíře nového tavíkovického mostu. Míjíme značku obce a záhy musíme odbočit doprava ke hřbitovu. Ve spojení s lesnatými stráněmi a pomníky na hřbitově se nabízí jeden ze zajímavých pohledů pro foto. "Jen si to pěkně vyfoť, ať víš do čeho půjdeš..." - dělá si po vzoru filmu "Vesnička má středisková" z Kotla srandu Cágr.

U velkého balvanu je akorát pěkné místo pro společnou foktu. Další trasa už není tak atraktivní jako pod Tavíkovicemi - Rokytná tady protéká po okraji velkých niv, posléze se naše cesta odklání i trochu do lesa. Na jednom padlém kmeni si dáváme opět další zastávku na odpočinek a Jarmil okrajuje k občerstvení jakéhosi křížence melounu a pomeranče - vypadá to jak velký grep.

Nakonec je ale přehlasován drtivou většinou hlasů, takže se jdeme do prostorné jídelny podívat, zda by nás někdo obsloužil. Ochotná paní nám čepuje Plzeň a limču a my usedáme na verandu (13:45 hod.). Dost fouká a ani nízké sluníčko už nemá sílu, aby terasu prohřálo. Prosluněným smíšeným lesem kráčíme poměrně dlouho, ale nakonec natrefujeme odbočku ke kraji lesa, kde vycházíme u starého opuštěného sadu. Pro občerstvení trháme pár jablek, které tu stejně nikdo nesbírá a směřujeme severním směrem do polí na návrší. Otevírá se nám poměrně velký rozhled do kraje: jaderka v Dukovanech, Babylón, velký lom nad Krumlovem... A zas je co fotit.

Konečně přicházíme na křižovatku lesních cest a Kotel dává na výběr, po které větvi asfaltky se můžeme vydat. Obě stejně vedou do Šemíkovic, takže se vydáváme po té levé. Prosluněným smíšeným lesem kráčíme poměrně dlouho, ale nakonec natrefujeme odbočku ke kraji lesa, kde vycházíme u starého opuštěného sadu. Pro občerstvení trháme pár jablek, které tu stejně nikdo nesbírá a směřujeme severním směrem do polí na návrší. Otevírá se nám poměrně velký rozhled do kraje: jaderka v Dukovanech, Babylón, velký lom nad Krumlovem... A zas je co fotit.

Řeka Rokytná pramení na Českomoravské vrchovině, asi 15 kilometrů západně od Třebíče. Asi čtyřicet kilometrů dlouhý úsek řeky, kdy protéká hlubokým údolím, se nachází mezi Jaroměřicemi nad Rokytnou a Tulešicemi. Řeka se tu kroutí se v četných meandrech, divoké úseky se střídají s klidnými v místech, kde tok zpomalují přirozené či umělé jezy. Mezi Jaroměřicemi nad Rokytnou a Moravským Krumlovem, to je v délce asi padesáti kilometrů, sleduje tok řeky žlutě značená turistická cesta.

Postupuji proti proudu po jejím levém břehu až k Týnskému rybníku. Těším se, že uslyším křik vodního ptactva a nějaké i uvidím. Smůla. Rybník je vypuštěn, všude klid. Za Týnským rybníkem značená cesta opouští řeku. Prochází obcí Rybníky, poté pokračuje rozlehlou loukou až na úroveň Vémyslic ležících za řekou. Rokytná je v těchto místech teče rovinatou krajinou. Stále však je poměrně divoká, kroutí se v meandrech a na mnoha místech podemílá břehy. Říční niva, nepříliš široká, je porostlá vrbami a olšemi. Přicházím k prvnímu mlýnu, Kuchyňkovu.

tags: #divoká #příroda #Rokytná #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana přírody v Chrudimi
• Plevel ve skleníku: jak na něj?
• Pravidla individuálních soutěží v přírodě
• Cesta za přírodou a historií v Heřmanovicích a Zlatých Horách
• Tipy pro Hry v Přírodě