Divoká příroda bez konce: Zajímavosti ze světa nedotčené přírody

Divoká příroda je termín, který vyjadřuje stav přírody, která není zasažena činností člověka, ať už jde o výsadbu, těžbu, či jinou činnost. Pro nás je divoká příroda pokladnicí znalostí a poznání, nejdokonalejším organismem na planetě, který se dokáže sám regenerovat a přizpůsobovat se všem změnám.

V unijní Zelené dohodě se státy EU zavázaly "k přísné ochraně" desetiny evropských lesů, což je přibližně rozloha stávající a obnovitelné divočiny. "Lesní ekosystémy jsou v důsledku změny klimatu vystaveny rostoucímu tlaku," uvádí v Zelené dohodě Evropská komise.

Ve filozofii divočiny jde o to, nedělat za přírodu něco, co může udělat sama. To neplatí jen pro pralesy, ale klidně i na panelákovém sídlišti. Někdy se ale musí odstranit nevhodné lidské zásahy, například ty vzniklé odvodněním mokřadů, která pak neumožňují přirozeně fungovat rašeliništi. "Stačí zrušit odvodnění a nechat to být," uvádí Miko jeden příklad "návratu divočiny".

Někdy se ale začne ze špatného konce. To je příklad návratu zubrů, koní a praturů do krajiny v okolí Milovic. "Tato zvířata pomáhají vytvářet a udržovat přirozenou bezlesní krajinu, která bývala v Česku rozšířenější, než si myslíme." "Aby ale byl obnoven celkový přirozený stav, museli by se tam žít i velcí predátoři," vysvětluje Miko o asi nejznámějším projektu "návratu divočiny" v Česku.

Australský outback: Panenská příroda nepoznamenaná člověkem

Pokud jste se s tímto pojmem dosud nesetkali, vězte, že v Austrálii tak označují panenskou přírodu nepoznamenanou člověkem. Do pravého outbacku se Radovan Vlček dostal až letos. Do oblasti Kimberley, směrem na poloostrov York, směrem na Arnhemskou zemi.

Čtěte také: Česká stopa na Zakarpatské Ukrajině

Čím jste dál, tím postupně klesá hustota osídlení a kvalita silnic. Pro Evropana uvyklého poměrně hustému osídlení je to šok. Oblast Radovana Vlčka, přestože už je znalcem Austrálie, překvapila. I když jste v Alice Springs, Ayers Rock nebo v Kings Canyonu, pořád máte kolem sebe spousty turistů.

Ale pak jedete od Alice Springs směrem na sever a tam už nejedete po asfaltu. Odbočili jsme za Alice Springs na severozápad na cestu, která se jmenuje Tanami Road (Tanami Track). Je to zhruba 1200 km dlouhý přejezd pouští, který byl donedávna považován za poměrně náročný podnik. Dnes už to není až zas tak velké dobrodružství, protože v oblasti byla otevřená řada dolů - tomu odpovídají i silnice, byly pro tento účel malinko upraveny.

Ale stále jde o poměrně náročné cesty, na které potřebujete bezpodmínečně terénní automobil. Ale je to také oblast nebezpečná. Tam už se dostáváte do míst, kde se vám může ledacos přihodit, a musíte mít, v případě nouze, možnost komunikovat s okolím. Dodnes je to možné pouze pomocí satelitních telefonů nebo krátkovlnných vysílaček.

Odměnou vám pak bude bezprostřední kontakt s divokou přírodou. Jsou tam krásné krajinné scenérie a hlavně divoká zvířata, která nejsou na lidi zvyklá, a tak se jich nebojí.

Tento seriál zve diváky na úchvatnou cestu panenskými krajinami Austrálie. Od rudých pouští po smaragdově zelené moře projedeme takovými místy, která se už několik desítek tisíc let prakticky nezměnila. Region Kimberley je třikrát větší než Anglie, ale žije v něm jen čtyřicet tisíc lidí, což znamená, že patří k nejméně osídleným částem světa. Je domovem zástupců původního obyvatelstva, strážců přírody, pilotů, hasičů a nadšených dobrovolníků, kteří den co den čelí rozličným výzvám.

Čtěte také: Vlna a divoká příroda

Ochrana tygrů: Příběh Sity a snahy o záchranu

Navzdory počátečním úspěchům v ochraně přírody byla v devadesátých letech 20. století světová populace tygrů pod vážnou hrozbou. V tomto článku plném nádherných fotografií National Geographic informoval o statečných jednotlivcích pracujících na změně osudu největších koček planety. Tygřici jménem Sita jsem poprvé spatřil v roce 1986 v národním parku Bandhavgarh v centrálním indickém státě Madhja Pradéš.

Sita je nyní téměř šestnáctiletá, což je neobvykle vysoký věk pro tygřici ve volné přírodě, a za uplynulých jedenáct let porodila 18 tygrů. Pouze sedm z nich dospělo. Ostatní zemřeli nebo zmizeli: dospělý samec, který se snažil vytlačit otce mláděte, zabil mladého samce, a jeho sestra se utopila v monzunové povodni; jedno samičí mládě trpělo fyzickými deformacemi a pak chřadlo. A všechna tři mláďata ze Sitina pátého vrhu - narozená v březnu 1996 - zemřela o dva měsíce později. Nikdo neví s jistotou, co se jim stalo.

Přesto byla Sita znovu spatřena při páření, méně než deset dní po ztrátě pátého vrhu, a to s velkým protivným místním samcem. Dostal přezdívku Nabíječ díky sklonu k takovému chování - když se turistický slon příliš přiblížil, vyskočil mu na záď a vyděsil cestující.

Jediní přežívající tygři budou v zoologických zahradách. Není pochyb o tom, že druh je ve všech zbývajících oblastech výskytu v potížích, ale není důvod se domnívat, že tygři zcela vymřou do konce století - nebo kdykoli brzy poté - pokud vlády zintenzivní své snahy o jejich ochranu, pokud se na jejich záchranu použije kvalitní věda a pokud dobře mínění alarmisté nepřesvědčí veřejnost, že jejich záchrana je ztracenou věcí.

Stav populace tygrů (2022-2024)

Globální populace tygrů se od 90. let částečně zotavila díky koordinovaným ochranářským snahám:

Čtěte také: Velký Klín: Skrytý poklad Jeseníků

• Celosvětové odhady:
  • 2010: přibližně 3 200 jedinců (IUCN Red List)
  • 2022: přibližně 4 500 jedinců (IUCN Red List)
  • 2023: přibližně 5 574 jedinců (Global Tiger Forum)
• Indie:
  • 2022: minimálně 3 167 tygrů (All India Tiger Estimation)
  • Kaziranga má dnes jednu z nejvyšších hustot tygrů na světě
• Kritická situace:
  • Jihočínský tygr (Panthera tigris amoyensis) je ve volné přírodě funkčně vyhynulý - poslední ověřené záznamy pocházejí z 90. let 20. století

Přestože se celková populace zotavuje, tygři zůstávají ohroženým druhem závislým na pokračující ochraně habitatu, kontrole pytláctví a udržitelném managementu populací kořisti.

Jejich moderní historie je ovšem alarmující. Ještě ve čtyřicátých letech 20. století přežívalo ve volné přírodě osm předpokládaných poddruhů. Od té doby však tygři z Bali, kaspické oblasti a Jávy vymizeli a jihočínský tygr, lovený jako škůdce během režimu Mao Ce-tunga, se zdá být připraven následovat je do zapomnění; mimo zoologické zahrady možná přežívá méně než 30 jedinců, rozptýlených ve čtyřech nespojených enklávách horských lesů, pravděpodobně v příliš malém množství a příliš daleko od sebe, aby mohli někdy znovu udržet životaschopnou populaci.

Zůstávají pouze čtyři další poddruhy a více než polovina tygrů ve volné přírodě údajně žije v Indii a sousedním Nepálu a Bangladéši.

tags: #divoká #příroda #bez #konce #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Dopady znečištění ovzduší v Praze
• Svislý obraz a příroda v umění
• Opravy a připojení kanalizace
• Udržitelné alternativy pro pečící plechy
• Co patří do kompostu?