Otázka, kterou dostávám nejčastěji je: kdy investovat do dluhopisů. Obecně platí, že je výhodné do nich investovat v době, kdy jsou úrokové sazby vysoko a čeká se jejich pokles. Čím vyšší jsou úrokové sazby, tím dražší jsou dluhopisy pro emitenta a výhodnější pro investora. Podívejme se na to přes výnosy.
Dejme tomu, že máte firemní dluhopis s pevným výnosem 11 procent na dva nebo tři roky. To je v době, kdy je základní úroková sazba sedm procent, jistě zajímavé. Jenže si zároveň představte, že se třeba čeká pokles úrokových sazeb na 4,5 procenta. Pak je těch 11 procent pevného výnosu na další roky ještě zajímavějších.
Když uložíte v tuto chvíli peníze do termínovaného vkladu, dostanete méně, než je úroková sazba. A vy přitom vyděláváte 11 procent. To je naprosto zlaté.
Lidé se také ptají, kde se dá do dluhopisů investovat. Ty nejlikvidnější jsou na burze, takže je možné využít obchodníky s cennými papíry. Ovšem je třeba vědět, že na burze najdete jen málo dluhopisů. Právě proto vznikly na internetu dluhopisové portály. Dluhopisy neemitují, ale propojí emitenta s investorem.
Kvalitní portály podrobují dluhopisy a jejich emitenty pečlivé kontrole a inzerují jen ty z nich, o kterých se domnívají, že jsou lepší než ty ostatní. Některé mají dokonce i skoring, kde se dočtete, jak je daný dluhopis vnímaný. Aby se výsledek nepovažoval za zaujatý, měl by se provádět objektivně, například na základě metodiky Ministerstva financí ČR. Podle skóringu či popisu dluhopisu si pak investor vybere ten, který mu vyhovuje. Někdo chce investovat na pět let, někdo na dva roky. Někdo je ochoten podstoupit vyšší riziko, jiný nikoliv.
Čtěte také: Vše o emisních normách
Než dluhopis koupíte, měli byste si pročíst všechny dokumenty, které jsou s ním spojené. Myslím tím hlavně emisní podmínky, kde zjistíte, jaké je u dluhopisu ručení, zda se vyplácí výnos na konci roku nebo kvartálně, jestli nevězí ve výnosu nějaký háček - například není pevný, ale váže se na nějaký vzoreček založený na úrokových sazbách.
Dost lidí se také domnívá, že když má dluhopis schválený prospekt od ČNB, jedná se o bezpečnou emisi. To ale nemusí být pravda. Prospekt o bezpečnosti či kvalitě dluhopisu vůbec nevypovídá. Je to pouze dokument, který stvrzuje, že byly splněny všechny zákonné podmínky k jeho vydání. Prospekt rozhodně nehodnotí obchodní plán emitenta či jeho zajištění.
Největším rizikem dluhopisu je, že nebude splacen. Zkrátka se ukáže, že obchodní plán emitenta nebyl dobrý a on nebyl schopný splácet. V tu chvíli se hodí mít dluhopis dobře zajištěný, a to jakoukoli formou. Mohou to být hmotná i nehmotná aktiva jako třeba auto, pohledávky, software nebo třeba nemovitost, kterou vnímám jako dobrou volbu. Pokud totiž máte dluhopis vhodně zajištěný, třeba ze 120 procent nemovitostí, nic se neděje.
Firemní dluhopisy dnes většina zprostředkovatelů prodává svým klientům jako něco téměř magického. Při prodeji tak padají slova jako garance, stabilita a pevný zajištěný výnos. Takže právě to, na co běžný investor slyší. Komu by se nelíbil dluhopis (který evokuje na rozdíl od akcie pocit něčeho bezpečného) s výnosem na násobné úrovni, než mi dnes nabídne má banka? Ideálně podpořeno silným příběhem o tom, že daná firma takto získané peníze investuje třeba do nemovitostí. Kdo o takové investici uvažuje, si však musí uvědomit, že dluhopis není nic jiného než půjčka. Půjčka dané společnosti. O jejím vrácení tak rozhoduje pouze schopnost firmy tyto peníze v daném čase vydělat. Většinou se to podaří. Někdy to nevyjde ze zcela objektivních důvodů.
V souvislosti s PR bych akcentoval ještě jednu věc, o které veřejnost pramálo ví. Mnoho firem se ve svých propagačních materiálech či na webových stránkách ohání tím, že jejich dluhopisy schválila ČNB. Soudně podle logiky člověka touto problematikou nepolíbeného by kvalita takového dluhopisu měla být pořádku. Bohužel tomu tak není. ČNB tím pouze říká, že dluhopis byl schválen pro prodej na trhu, což o jeho kvalitě nevypovídá vůbec nic. Je to logické. ČNB ze své pozice nemůže určovat, zda hospodaření firmy A je v pořádku a u firmy B tomu tak již není.
Čtěte také: Více o pamětních emisích
Z těchto důvodů tvrdím, že korporátní dluhopisy běžným investorům do rukou nepatří. Jsou určeny velmi zkušeným investorům, kteří takto investují pár procent svého majetku. Ti ostatní by měli volit pouze fondová řešení, kde si jako investor platí někoho, kdo za ně již udělal černou práci. Tedy posoudil (ne)kvalitu dané firmy a zvážil, zda je dobré do ní investovat. Naprostá většina dluhopisů dnes kolujících po našem trhu tímto sítem totiž neprojde.
Nabídka firemních dluhopisů v posledních letech roste jako houby po dešti. Najdeme mezi nimi kvalitní, ale i méně kvalitní emise, u kterých by měl investor zpozornět.
Stávající situace na českém dluhopisovém trhu je, dle mého názoru, poněkud divoká. Na jedné straně stojí kvalitní emitenti, kteří se prostřednictvím dluhopisů snaží reálně získat finance na rozvoj podnikání. Většinou investicemi do projektů, které mají potenciál následných výnosů a zisků. Na druhé straně tu máme pochybné emise společností bez historie nebo vysoce zadlužených firem, u nichž je velice pravděpodobné, že emitent získanými financemi jen vytlouká klín klínem a používá je na obsluhu dosavadního dluhu nebo na financování provozu firmy (mzdy, nákup automobilů apod.).
Co se týká počtu dluhopisů, tak ano, máte pravdu, na trhu jich je opravdu hodně. Jen za první kvartál letošního roku ČNB schválila téměř 30 různých emisí, ve kterých plánují firmy získat finanční zdroje v řádu vyšších jednotek miliard korun. V posledních letech se ale těchto problematických emisí objevilo takové množství, že korporátní dluhopisy získali mezi veřejností punc něčeho nekalého až podvodného. Na trhu lze přitom najít velmi kvalitní podniky, které prostřednictvím dluhopisů transparentně financují reálně projekty a růst společnosti. Ne všichni investoři také tuší, že dluhopis, jako investiční instrument, je dokonce méně rizikový než akcie. A to i z toho důvodu, že v případě bankrotu společnosti se zůstatkový majetek nejprve rozděluje mezi držitele dluhopisů a až poté mezi akcionáře.
Výnos z dluhopisu společně s jistinou ve finále splácí emitent, v případě finančně nezdravé a zadlužené společnosti, která vydává dluhopisy na pokrytí svých závazků, by se měla rozsvítit červená a investor by měl být velmi opatrný. To platí i v případě, že emitent je prázdná společnost, která je založena pouze za účelem emitování dluhopisů, ze kterých financuje jiný subjekt. Pokud v takovém případě v prospektu není uvedena finančně silná společnost jako ručitel nebo jsou dluhopisy nezajištěné, určitě bych investici do takových dluhopisů nedoporučil. A alarm by se měl rozsvítit i u emitentů bez historie. Pokud společnost vydávající dluhopisy nemá v daném oboru zkušenosti, je velice nízká šance, že vygeneruje dostatečný kapitál na provoz společnosti, a ještě zvládne splatit výnos z dluhopisů včetně jistiny.
Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení
Jisté podezření vzbuzují i emise s příslibem vysokého úroku v řádu desítek procent. Vždy je důležité vztáhnout výnos k aktuální situaci na trhu. V době vyšší inflace a vyšších úrokových saze, ve které se nacházíme nyní, budou pravděpodobně růst i výkony z dluhopisů, které emitenti nabízejí. Úrok by měl vždy odpovídat riziku. Státní dluhopisy, které jsou nejméně rizikové, nabízejí roční úrokovou sazbu okolo 2 %. Banky, které jsou známy dlouhodobou finanční stabilitou, nabízejí úrok okolo 5 % p. a. Cokoliv nad 10 % už je z mého pohledu vysoce rizikové. Investor by si měl uvědomit, že na splacení úroku si musí emitent vydělat, což v případě ročních výnosů 12 %, 15 % někdy i 20 % je ve vysoce konkurenčním prostředí velmi obtížné.
Na druhou stranu, současnost nám ukazuje, že dluhopis má velkou výhodu oproti akciím v nízké volatilitě. Aktuálně na akciích vidíme poklesy 20, 30 i více procent, oproti tomu stojí stabilní dluhopisový výnos ve výši 6-9 % ročně, s přiměřeným rizikem a bez volatility. Současný nákup dluhopisů s tímto výnosem může v horizontu dvou, tří let generovat výnos, jakmile se situace uklidní a inflace klesne na očekávanou úroveň kolem 4 %.
Důkladné sledování trhu a ekonomických trendů je nezbytné pro úspěšné investování nejen do korporátních dluhopisů. Jaké jsou kategorie pro emise dluhopisů? Jaká kritéria je nutné posuzovat při investičním rozhodování a co jsou další investiční alternativy?
Korporátní dluhopisy jsou přitom stále velmi vhodnou částí investičního portfolia. Jako investoři je potřebujeme do dluhopisových fondů, potřebujeme je pro maximalizaci výnosů, porážení benchmarku ale také porážení inflace. V dobách nulových úrokových sazeb takové financování nikdo nepotřeboval, v dobách vysokých sazeb se ale skrze korporátní dluhopisy chce financovat každý druhý. Přitom poznat na první pohled, zda jde o kvalitní či nekvalitní dluhopis, není vůbec raketová věda!
Korporátní dluhopis je garantován pouze emitentem, případně garantem emise. Nikdo jiný vám splacení, ani výplatu kuponu garantovat nemůže. Už slogan „garance výnosu“ je velmi zavádějící, ne-li lživý, pokud není doplněn o podstatné informace. Podívejte se, kdo nebo co dluhopis garantuje - firma, která je ve ztrátě? Fyzická osoba, která má 1 + kk byt v Brně? Nebo developer, který nakonec neprodá byty? Směnka zakladatele?
Korporátní dluhopis může být zajištěn. Nejčastěji to bude nemovitostí nebo podílem ve společnosti. Seriózní zajištění by mělo převyšovat hodnotu emitovaného dluhopisu, aby opodstatnilo nižší nabízený výnos. Pokud je ale emise zajištěna pozemkem bez stavebního povolení, firmou v nulové hodnotě nebo postavenou budovou, kde má již zástavu banka - může to být extrémně nebezpečné, nebo bezcenné zajištění. Pak není důvod, aby dluhopis měl výnos pouze například 3 % nad základní úrokovou sazbu.
Korporátní dluhopis bez kovenantů bych si osobně nekoupil. Nejčastějším kovenantem je pak poměr vlastního kapitálu (případně podřízeného dluhu) vůči celkovému zadlužení. Ani u těch nejrizikovějších dluhopisů by vlastní kapitál neměl klesnou pod 15 %. Vlastní kapitál navíc nemůže být pozemek, který emitent koupil za 10 mil. korun a nyní ho v projektu oceňuje na 300 mil. korun, třeba protože se přiblížil ke stavebnímu povolení.
Základní úroková sazba už není nula, ale téměř 6 %. Proto dluhopis s 5% výnosem v korunách a roční splatností nemůže emitovat ani Česká republika, natož jakákoliv firma. Výnosy dluhopisů musíte nyní sledovat častěji než kdy jindy. Prodávat tu samou emisi půl roku se stejným výnosem je zkrátka podvod na investory, když se úroková sazba za tu dobu zdvojnásobila. Na sekundárním trhu by totiž ta samá emise měla mít výrazně nižší tržní cenu (za jinak nezměněných podmínek).
Zcela jednoduše se výnos obecně konstruuje jako součet bezrizikové úrokové sazby + marže mezi státními dluhopisy a korporátními dluhopisy + marže dle emitenta. I bonitní firmy si půjčují s výnosem 2-3 % nad základní sazbu. Financování projektů, podřízené financování, nezajištěné dluhopisy musejí být ale s výnosem rozhodně 5 % nad základní sazbu. To pro pětiletý horizont dnes znamená výnos 11 % a více!
Schválení prospektu ČNB nepředstavuje pro investora žádnou dodatečnou garanci. ČNB při něm posuzuje pouze formální stránku věci, kompletnost dat, finančních dat, popis rizik atd. ČNB ale bohužel není ratingová agentura, která by schválením prospektu zvyšovala pravděpodobnost splacení. Ani fakt, že vidíte cenu svého dluhopisu na burze pravděpodobnost splacení nezvyšuje. Ve většině případů tam nebude žádná likvidita, to znamená cena na burze 100 % může být ještě v den krachu emitenta.
Podlimitní emise do 25 mil. korun jsou také oblast, které bych se vyhnul obloukem. Emitent by neměl v žádném případě vyvést prostředky mimo svou firmu. Emise skrze sesterské společnosti a společnosti, které nejsou ve struktuře, která nakonec realizuje projekt, jsou neadekvátně rizikové. Pokud máte na letáku krásnou nemovitost, je to v pořádku, ale výnosy z jejího prodeje musí plynout přímo do emitenta a následně investorům skrze splátky kuponů a jistiny. Pokud to tak není, nemáte žádnou kontrolu nad svou investicí.
Zkuste také posoudit, zda výnos, který emitent nabízí, může vůbec na daném projektu vydělat. A nemám rád odborníky na všechno.
Existuje hned několik způsobů, jak snížit riziko investice do korporátních dluhopisů. Důležitá je v první řadě vlastní prověrka dluhopisu, zjištění si co nejvíce informací o firmě, potažmo osobní setkání s managementem pro bližší poznání firmy. Níže zjistíte, jak na to spolu s dalšími tipy.
Mnoho lidí se totiž domnívá, že v případě schváleného prospektu ČNB, se jedná o bezpečnou emisi. To ale nemusí být pravda. Prospekt o kvalitě a bezpečnosti dluhopisu nic nevypovídá. Jedná se pouze o dokument, který stvrzuje, že byly splněny všechny zákonné podmínky k vydání emise. Nehodnotí firmu jako takovou, plán emitenta a ani jeho zajištění.
Jedním z největších rizik investice do firemních dluhopisů je, že daný dluhopis nebude splacen. V tu chvíli je vhodné mít dluhopis dobře zajištěný, a to správnou formou. Zajištění může být hmotné nebo nehmotné, jako třeba auto, pohledávky, software nebo třeba nemovitost.
Pokud máte dluhopis zajištěný nemovitostí, třeba ze 120 %, nic se v tu chvíli neděje. I když cena nemovitosti poklesne o 20 %, pohledávka bude plně pokryta prodejem nemovitosti.
Obecně se u dluhopisů můžete setkat s následujícím zajištěním:
V letech 2018-2020 bylo za extrémně nízkých, a do budoucna sotva opakovatelných, úrokových sazeb vydáno velké množství dluhopisů. Tehdy, vzhledem k nulovým úrokovým sazbám, byl velký zájem drobných investorů o korporátní dluhopisy a řada firem toho v dobré víře využila. Firemní dluhopisy jsou mezi menšími investory často vyhledávány pro své potenciálně zajímavé výnosy a investoři je plánují držet až do jejich splatnosti.
Mnoho investorů chybně předpokládá, že dluhopisy jsou automaticky garantované či zajištěné, díky čemuž nemohou přinést investorovi ztrátu. Investice do dluhopisů totiž stále nese rizika, především kreditní (bonita emitenta) a úrokové (citlivost ceny na sazby). Pokud investor nemá k dispozici dokumenty shrnující emisní podmínky a prospekt pro nákup korporátních dluhopisů v emisní hodnotě nad 25 mil., musí být opatrný. Tato dokumentace musí být po administrativní stránce schválena ČNB. Může obsahovat ustanovení zvyšující rizikovost příslušných dluhopisů jako je úpadek emitenta či podmínky splatnosti. Zvýšenou pozornost věnujte u dluhopisů v emisní hodnotě do 25 mil. Ty nepodléhají žádné regulaci. Emitent nemusí z regulatorních důvodů vydat nic, nikoho o nic nežádat.
Marketingové materiály používají termíny jako „Garantováno ČNB“ a podobně. Jen proto, že ČNB schválila emisi dluhopisů, neznamená to, že ji schvaluje; pouze zkontrolovala, zda prospekt splňuje všechny zákonné požadavky, a poskytla investorům dostatek informací, aby se mohli sami rozhodnout. Dluhopis je investiční nástroj, kde vy, investor, získáte pevný, omezený zisk, ale přebíráte neomezené riziko, pokud emitent zbankrotuje.
tags: #dluhopisové #emise #na #co #si #dát