Žijeme v době neomezených možností, a to se týká i likvidace a nakládání s odpadem. V České republice máme v roce 2017 rozhodně více možností než před dvaceti lety. Stali jsme se jedním z evropských lídrů v třídění a recyklaci obalových odpadů. Třídit odpad se stává normální součástí našich životů. Dnes vnímáme 4 základní třídicí kontejnery jako běžnou věc.
Asi nikoho nepřekvapí, že netřídit odpad je neefektivní a není to ohleduplné k životnímu prostředí. Každá nevytříděná PET láhev se nám vrátí - třeba ve formě výplně ve spacáku. Když nezačnete vytříděním recyklovatelného odpadu doma, tak už mu pak v dalším procesu nepomůže nic. V popelnici na směsný odpad se všechno smísí dohromady a je konec.
Směsný odpad pak končí ve spalovně nebo na skládce. I tak je škoda vyhazovat do směsného odpadu složky, které se dají vytřídit a využít dál. Ideální je množství směsného odpadu držet na minimu, mimo jiné je to obvykle i finančně výhodnější. Jestliže pečlivě třídíte, vašeho směsného odpadu je méně a obsahuje pouze složky, které nelze využít dále. To je odpad zbytkový - podle legislativy nazývaný také směsný komunální odpad. I ten jde na skládku nebo do spalovny, aby posloužil jako energetický zdroj. Snažme se ho držet v co nejmenším množství, jak jen to jde. Třiďme odpad, předejdeme tím vzniku odpadu, který musí být odstraněn bez dalšího využití.
Recyklace je procesní postup, který z vytříděných odpadů, resp. z jejich dále zpracovatelných částí, umožňuje výrobu nových produktů, dochází k tzv. použití druhotných surovin na výrobu nových výrobků. Je to celý cyklus, který se odehrává mezi vytříděním plastové lahve (například) a tím, že si ji koupíte znovu, tentokrát ale v obchodě s outdoorovými doplňky ve formě ultralight spacáku.
Zbytkový odpad má pak dvě možnosti likvidace: skládkování a energetické využití. Tenhle proces se správně jmenuje „energetické využití odpadu (EVO)“. Při tomhle procesu se zbytkový odpad přeměňuje na tepelnou nebo elektrickou energii.
Čtěte také: Milovice: Kompletní Průvodce Likvidací Odpadu
Spalovny komunálního odpadu (odborně zařízení pro energetické využití odpadu - tzv. ZEVO) jsou zdrojem energie, který nám dodává teplo a elektřinu. Spalovny obecně nemají nejlepší pověst, ovšem moderní spalovny, které u nás máme, jsou ve finále daleko méně škodlivé k životnímu prostředí, než se obecně předpokládá. Podle současných zjištění lze říci, že jsou bezpečnější a šetrnější než uhelné elektrárny, teplárny nebo domácí pálení v kamnech.
Věděli jste, že první spalovna u nás byla uvedena do provozu v roce 1905 (za císaře pána), a to v Brně?!. Skoro polovinu směsného odpadu tvoří věci, které dobře hoří, ale nejsou vhodné k recyklaci (mastné papíry nebo znečištěný plast či bioodpad, který nejde kompostovat nebo využít v procesu třídění a recyklace jinak)? Využití směsného odpadu přeměnou na zdroj energie je tedy vhodnější alternativou než skládkování. Díky spalovnám se odpadky můžou přeměnit na energii, kterou si topíme, ohříváme vodu apod. Mimochodem, v moderních provozech se dále zpracovávají dokonce i zbytky ze spalování - škvára a popílek.
Jedná se o odstraňování (likvidaci) odpadu směsného (neboli zbytkového), tedy toho, co zůstává po vytřídění papíru, plastů, skla, nápojových kartonů, objemného, nebezpečného a biologického odpadu (případně dalších, jinak zpracovatelných složek). Likvidace zbytkového komunálního odpadu, tedy toho, se kterým už dále nikdo nic jiného než likvidaci udělat nemůže, probíhá tzv. skládkováním.
Většina z nás si skládku představuje jako nahodilý hřbitov odpadků. Jako nekontrolovatelnou páchnoucí horu směsného odpadu. Opak je pravdou - skládky mají přísná pravidla, jejichž porušení je ošetřeno zákonnými sankcemi. Skládku si nelze vybudovat, kdy a kde se vám zachce. Skládka se buduje na místě s vhodným geologickým podložím a musí se izolovat. Z ustanovení zákona nesmí skládka ohrožovat životní prostředí a zdraví lidí. Skládky, které přísná pravidla nesplňovaly, byly už před lety uzavřeny.
Za skladování odpadu na skládce se platí, i díky tomu by měli lidé, obce a firmy přemýšlet ekonomicky a ekologicky a dbát na třídění - sníží tak zbytkový odpad, jak jen to jde, což vede i k finančním úsporám.
Čtěte také: Jak ušetřit na likvidaci stavebního odpadu?
Šíření epidemií ve středověku mělo mimo jiné na svědomí špatné nakládání s odpady. Tehdejší města měla zanedbané nebo žádné systémy kanalizace, často žádný přístup k čisté vodě a vůbec dodržování základních podmínek čistoty. V takovém prostředí se nákaza šíří raz dva a hromadící se odpad na hygieně nepřidá. To naopak ve starověku se dbalo na hloubení odpadních jam a ve starém Řecku a Římě, který měl velice sofistikovaný systém kanalizace a zdrojů vody, se prováděl pravidelný komunální generální úklid: skrápění vozovek a čištění kanalizace. Člověk si vždycky uměl poradit…
Dnes jsme na špičce, kterou posouváme stále dopředu. Hybnou silou jsou naše postoje, myšlenky a úsilí.
Téma odpadů není důležité jen pro infekční nebo nebezpečný odpad z velkých chemiček, ve stavebních firmách nebo zdravotnických zařízeních. Musí se jím zabývat i malé firmy a podnikatelé. Pro všechny totiž platí při likvidaci odpadů jasná pravidla, které uvádí zákon o odpadech.
Při likvidaci odpadů se můžete obrátit:
Ještě než se vám u firmy nahromadí skládka odpadů, je potřeba si sednout a vymyslet postup pro jeho likvidaci. Ujasněte si:
Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu
Nejprve zjistěte, jestli máte nebezpečný odpad (definici najdete v paragrafu 7 odpadového zákona). Pro něj totiž platí přísnější podmínky likvidace a ne každá firma či instituce oprávněná k nakládání s odpady vám ho vezme. U odpadů máte také povinnost třídit. „Každý podnikatel a firma musí třídit odpad, to je priorita. A teprve s vytříděnými odpady dále nakládá,“ vysvětluje provozní technička odpadového hospodářství Ivana Pokorná.
Pro ekologickou likvidaci je třeba třídit:
Třídění odpadu nepodceňujte a nastavte si ve firmě procesy tak, ať mají všichni zaměstnanci možnost snadno třídit.
Zákon o odpadech stanovuje dvě důležitá čísla o množství odpadů. Pokud vyprodukujete nebo nakládáte s více než:
Jste povinni vést evidenci odpadového hospodářství a podávat hlášení o množství odpadů a způsobu jejich likvidace. Údaje o odpadech za celý kalendářní rok tak vždy zadáte do konce února následujícího roku do systému ISPOP (Integrovaný systém plnění ohlašovacích povinností). Nejprve se zaregistrujete a získáte své přihlašovací údaje do systému a pak do něj pravidelně nahráváte údaje o odpadech včetně dokladů o zaplacení jejich likvidace.
Pozor: pokud překročíte výše uvedené množství odpadů, musíte si do firmy najmout odpadového hospodáře. Může jít pouze o fyzickou osobu s dokončeným vysokoškolským vzděláním s minimálně 3 roky praxe (za posledních 10 let) v oboru odpadového hospodářství. V případě středního vzdělání ukončeného maturitou musí mít odpadový hospodář alespoň 5 let praxe v oboru odpadového hospodářství za posledních 10 let.
I když v daném roce nepřekročíte stanovené limity a nemusíte podávat hlášení, povinnost vést průběžnou evidenci odpadu vám zůstává. Evidenci je nutné vést zvlášť za každý druh odpadu a za každou provozovnu či zařízení. Záznamy musí obsahovat alespoň údaje o druhu a množství odpadu, jak s ním nakládáte a komu byl předán. Veškeré doklady je nutné uchovávat po dobu pěti let.
Tip: Pokud přepravujete nebo předáváte nebezpečné odpady, musíte každou přepravu hlásit do systému SEPNO. Za nahlášení zodpovídá primárně odesílatel odpadu, ale do systému může údaje přidat i odborná odpadová firma (tedy příjemce). Ta potvrdí, že odpad přijímá a ukončuje jeho přepravu.
Důležité je, abyste měli smlouvu s firmou oprávněnou k nakládání s odpady a přebírání odpadů nebo se sběrným dvorem. Už na tohle se vás totiž zeptá inspektor, který k vám může přijít zkontrolovat vaše odpadové hospodářství. V praxi to pak vypadá tak, že odpad:
Za odevzdaný odpad dostanete potvrzení o zaplacení nebo fakturu. Tyto doklady si schovejte pro případnou kontrolu. „Každý, kdo má IČO, měl by mít také složku s doklady o likvidaci odpadů a vše si evidovat,“ upozorňuje Ivana Pokorná. Povinnosti totiž nemají jen firmy s vyšším množstvím odpadů než výše uvedené hodnoty. Díky dokladům a evidenci při kontrole obstojíte.
Popelářská auta denně svezou tuny komunálního odpadu. K tomu se přidávají plasty, papír nebo sklo z kontejnerů na tříděný odpad. Co se potom se všemi těmi vyhozenými věcmi a obaly děje? Možnosti jsou čtyři: recyklace, spalovny, chemicko-fyzikální nebo biologická likvidace a deponie.
Do kontejnerů na tříděný odpad vyhazujeme nejčastěji sklo, papír nebo plasty. Jde o cenné suroviny, které lze znovu zpracovat a využít. Z novinového papíru tak vznikají například notýsky nebo sešity, z plastových lahví igelitové tašky, z rozbitých sklenic láhve na víno. Cyklus je zachován a surovina znovu zužitkována.
Od skládkování odpadu se pořád víc opouští, a tak vznikají spalovny, ve kterých je možné využít odpad k energetickým účelům. Spalováním je produkována tepelná energie, která slouží nejčastěji k vytápění (centrální zásobování měst teplem). Případně se využívá pro výrobu páry k pohonu parních turbín, jež vyrábí elektrickou energii. Efektivní je především tzv. kogenerace, tedy výroba tepla i elektřiny najednou. Takové spalovny fungují například v Praze nebo Liberci. K největším spalovnám v ČR patří ZEVO v Malešicích, kde se ročně spálí asi 310 tisíc tun odpadu a vyrobí se teplo pro 35 tisíc domácností.
Existují odpady, které si vyžadují speciální zacházení a odbornou likvidaci, jsou to třeba různé barvy, ředidla, ale také zbytky z restaurací, jako je třeba kuchyňský olej. Tyto odpady jsou vymezeny legislativou a podléhají chemicko-fyzikální nebo biologické likvidaci, kterou zajišťují specializované firmy. Využívá se například tzv. procesu regenerace. Třeba ředidla nebo rozpouštědla lze destilovat znečištěnou látkou a získat čistý regenerát, který má po skončení celého procesu podobné vlastnosti jako nové rozpouštědlo.
Odpad vzniká i při stavební činnosti - je to různá stavební suť, zemina, kamenivo. Tento materiál je třeba někde skladovat a případně ho zužitkovat při jiné stavební akci. K uskladnění slouží specializované deponie neboli skládky zemin, písků, stavební suti a dalších surovin.
Způsoby nakládání s odpady jsou označeny kódy. Kódování bylo součástí vyhlášky č. 383/2001 Sb., pro rok 2021 zůstává i nadále v platnosti.
Doporučené způsoby nakládání s odpady ilustruje následující obrázek. Jako ideální možnost se hodnotí předcházení vzniku odpadu, nevyhovující je odstraňování (skládkování) odpadu.
Odpady celkem: V roce 2019 bylo v České republice vyprodukováno 37,4 mil. tun všech odpadů. Z toho činily 1,8 mil. tun nebezpečné odpady a 35,6 mil. tun ostatní odpady. Na jednoho obyvatele ČR připadá 3 502 kg/obyv. všech odpadů (165 kg nebezpečných/obyv. a 3 337 kg ostatních/obyv.). Odpady byly převážně využívány. Z 37,4 mil. tun všech odpadů jich bylo 88 % využito, z toho 84,5 % materiálově a 3,5 % energeticky. Na skládkách skončilo 9,5 % všech odpadů.
Komunální odpady: Významnou skupinou jsou komunální odpady. Obyvatelé ČR jich v roce 2019 vyprodukovali 5,9 mil. tun. Na jednoho občana ČR tedy vychází 551 kg/obyv. Podíl komunálních odpadů na celkové produkci odpadů tvořil 15,7 %. V roce 2019 bylo využito 53 % vyprodukovaných komunálních odpadů, z toho 41 % materiálově a 12 % energeticky. Na skládkách bylo uloženo 46 % komunálních odpadů (v roce 2018 to bylo rovněž 46 %).
Data: zdroj MŽP ČR
| Druh odpadu | Produkce v roce 2019 (mil. tun) | Využito (%) | Skládkováno (%) | Na jednoho obyvatele (kg/obyv.) |
|---|---|---|---|---|
| Všechny odpady | 37,4 | 88 | 9,5 | 3 502 |
| Komunální odpady | 5,9 | 53 | 46 | 551 |
tags: #způsoby #likvidace #odpadu