Dobrý zemědělský a environmentální stav – definice a nástroje ochrany biodiverzity v zemědělské krajině

Cílem tohoto článku je vytvořit ucelený přehled současných právních nástrojů k ochraně biodiverzity v zemědělské krajině, analyzovat je a zhodnotit jejich účinnost proti tomuto úbytku. Autoři se zaměří především na nástroje koncepční, ekonomické a administrativní.

Koncepční nástroje

V rámci prováděné analýzy tak bylo zjištěno, že k ochraně biodiverzity v zemědělské krajině mohou přispět celkem dvě desítky koncepčních nástrojů práva životního prostředí. Obecně lze tyto nástroje charakterizovat jako střednědobé. Výjimku zde tvoří Strategie resortu Ministerstva zemědělství České republiky do roku 2030 a Strategický rámec České republiky do roku 2030, které jsou považovány za zastřešující strategické dokumenty a z povahy věci se jedná o koncepční nástroje dlouhodobé.

Pouze některé z těchto nástrojů se problematikou úbytkem biologické rozmanitosti v zemědělství zabývají přímo - jmenovitě to jsou Státní politika životního prostředí České republiky 2012-2020, dále Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky 2016-2025, která je rozvedena Státním programem ochrany přírody a krajiny České republiky pro období 2020-2025 a Národní akční plán k bezpečnému používání pesticidů v České republice pro 2018-2022 (dále jako koncepční nástroje přímé).

Přestože se však zbývající analyzované koncepční nástroje ochranou biodiverzity přímo nezabývají, svými východisky a cíli mohou k podpoře zachování biologické rozmanitosti sekundárně významně přispívat. Nicméně všechny zkoumané koncepce, bez ohledu na to, zda se biodiverzity týkají přímo či nepřímo, si akutní problém jejího úbytku v zemědělské krajině (tj. úbytek biologické rozmanitosti, narušování dlouhodobých přirozených vazeb a vztahů uvnitř populací a jednotlivých druhů organismů atp.) uvědomují.

Není tedy překvapivé, že většina z nich mezi své hlavní pilíře zařadila právě i udržitelné hospodaření s přírodními zdroji či zajištění udržitelného zemědělství. Strategie ochrany biologické rozmanitosti současný stav hodnotí následovně: „Druhová bohatost vázaná na zemědělskou krajinu vykazuje v ČR v mnoha ukazatelích trvalý pokles. V letech 1982-2007 poklesla početnost druhů ptáků zemědělské krajiny téměř na polovinu.

Čtěte také: Studie o vlivu přírody

Výše vymezené koncepční nástroje přímé pak obsahují opatření, která lze řadit do celkem pěti kategorií. V prvé řadě se jedná o opatření zaměřená na vzdělání a výzkum. Mezi taková patří například opatření sloužící k podpoře informovanosti o vlivu zemědělské produkce na životní prostředí, která si kladou za cíl zavést u zemědělců povědomí o problematice ochrany biodiverzity v zemědělské krajině, případně jej zvýšit.

Stejný cíl si klade opatření usilující o zavedení oboru akreditace pro komplexní zemědělské poradenství. Navrhovaná opatření rovněž mají být nápomocna v případě komunikace a spolupráce ať už mezi pracovníky v oblasti vzdělávání, tak v oblasti výzkumu. Kategorie druhá pak řeší zásadní nedostatek v případě hodnocení úbytku živočišných druhů ve vymezených oblastech - nedostatečný monitoring.

V důsledku tohoto nedostatku jsou přijata opatření jak k monitoringu krajiny a v ní se nacházející zvláště chráněná území (ZCHÚ), evropsky významné lokality (EVL) a ptačí oblasti (PO), tak i stavu živočišných druhů. Jelikož však nelze pochybovat o provázanosti biotypů živočišných druhů s přírodními stanovišti jakožto složkami krajiny, byl zákonodárce veden k zavedení opatření kategorie třetí, tedy takových, která slouží právě k jejich ochraně a podpoře.

Tato opatření jsou zacílena především na diverzifikaci krajiny, zachování a tvorbu územní ochrany včetně krajinotvorných prvků (územní systém ekologické stability, významný krajinný prvek, ZCHÚ, OP, EVL), stavební činnosti včetně problému nedostatečné propustnosti krajiny, způsoby hospodaření v krajině se zaměřením na podporu ekologického zemědělství a omezení intenzivního zemědělství pomocí méně nebezpečných přípravků na ochranu rostlin, a nakonec pomocí jiných metodik jako je Dobrý zemědělský a environmentální stav půdy.

Oproti této kategorii je počet opatření zaměřujících se na podporu biodiverzity o poznání nižší. Stěžejním je zhodnocení doposud nastavené zvláštní druhové ochrany za podpory realizace záchranných programů a dále vytvořených koncepcí, metodik či pravidel. Obecně lze brát pozitivně fakt, že na vykonávání stanovených opatření se vedle nástrojů nových využívají také administrativní a ekonomické nástroje stávající, které jsou tímto revidovány. Opatření samotná by bylo nutné hodnotit jednotlivě - vedle kvalitních a přímočarých totiž nejsou vzácná ani široká a vágní (např.

Čtěte také: Kritika CHKO Kokořínsko

Nicméně kromě stanovení cílů je nutné, aby byla v rámci jednotlivého nástroje vhodně zvolena také jeho implementace. Implementace určuje mechanismus, kterým prostřednictvím stanovených opatření dochází ke koordinaci a praktické realizaci cílů. Tento mechanismus je zakotven v každé koncepci diferencovaně, na základě provedené analýzy však lze způsoby implementace rozdělit do tří skupin.

Prvá skupina koncepčních nástrojů využívá existující organizační struktury a realizaci přenáší právě na ně. Obvykle se jedná o MZ, MŽP, MF, MO, AOPK ČR, TA ČR, GA ČR, rostlinolékařskou radu aj. Do této skupiny lze zařadit například SP ŽP, SOBR či SP OPK. V kontrastu k předcházejícím, nástroje zařazené do skupiny druhé (například AP EZ) za účelem řízení implementace zřizují instituty zcela nové - jmenujme např. řídící a koordinační výbory, pracovní skupiny, komise pro naplňování akčních plánů, národní rady aj.

Je zcela v gesci tvůrců koncepcí, který směr pro navrhovanou koncepci využijí, kdy z analýzy můžeme dojít k závěru, že vyloženě nepřevládá ani jedna z uvedených forem. I v současné době však můžeme reflektovat takové koncepce, které mechanismus implementace zcela postrádají. Mezi takové lze zařadit Strategický rámec ČR a Strategii resortu Ministerstva zemědělství.

Dalším ukazatelem kvalitně nastavené koncepce je mechanismus hodnocení. Stejně jako v předchozím bodě mohou hodnocení provádět buď stávající orgány nebo zcela nové organizační struktury, kdy jednoznačně převládá možnost využití institutů stávajících. Existují však také případy (SR MZ, AP EZ, či SP OPK), kde není mechanismus hodnocení definován dostatečně, nebo, jak je tomu v Koncepci poradenského systému MZ a Akční plán pro biomasu, není definován vůbec.

Aby však bylo možno mluvit o předpokladu, že je realizace vykonávána odpovědně, případně je odpovědně vykonáváno hodnocení, je nutné, aby jednotlivá koncepce obsahovala také prvek kontroly. Tento prvek však většina zkoumaných koncepcí postrádá. Výjimku tvoří ku příkladu SR ČR, kde je kontrola de facto prováděna na základě zpracování stínové zprávy neziskovým a soukromým sektorem, Koncepce výzkumu, vývoje a inovací MZ, kde proběhne hodnocení (tj. kontrola) ex-post nezávislými experty, případně Koncepce výzkumu a vývoje MŽP, kde kontrolu provádí Vědecká rada ministerstva životního prostředí.

Čtěte také: Dolmar FH 2500 – recenze

Přestože je však koncepční nástroj primárně nástrojem strategickým, nikoli právním, může být pro vybrané subjekty závazný. Chybějící prvek kontroly však značně znesnadňuje případnou vymahatelnost opatření. Určení, zda lze či nelze určitý dokument považovat za koncepční nástroj (nehledě na fakt, že to má napsáno v názvu), může být, vzhledem k nedostatečnému právnímu vymezení obtížné.

Na základě charakteristických znaků však lze konstatovat, že veškeré ze zkoumaných dokumentů za koncepční nástroje považovat lze. Z výše zmíněného však plyne, že každý z nich může být pojat zcela diferencovaně. U později vzniknuvších koncepcí je ale možné spatřovat určitou tendenci k unifikaci a zakotvení klíčových bodů.

Dále, přestože se nejedná o právní předpisy, lze spatřovat jistou hierarchii těchto nástrojů, kdy zastřešující strategické dokumenty jsou dále prováděny koncepcemi odvětvovými. Provázanost je taktéž patrná ve vzájemném odkazování či závěrečném shrnutí dalších existujících koncepčních nástrojů či opatření, nezřídka je však možné nalézt také odkazy či vazby na nástroje ekonomické či administrativní.

Na druhou stranu, v případě některých koncepcí je patrné, že přestože cíle, kterých má být dosaženo, stanoveny jsou, opatření, jak daných cílů dosáhnout, chybí. Zde je však potřeba vzít v úvahu druh daného dokumentu - pokud se jedná se o zastřešující koncepční nástroj, případně o nástroj, který zlepší biodiverzitu sekundárním působením, není tato absence tak výrazný problém.

Palčivější je však otázka kontroly, která bývá v rámci koncepčních nástrojů často opomíjena.

Ekonomické nástroje

Právních nástrojů k ochraně životního prostředí existuje mnoho a mezi jedny z nejdůležitějších patří nástroje ekonomické. Význam tohoto způsobu regulace lidské činnosti, která více či méně životní prostředí negativně ovlivňuje, dokazují i některé z principů práva životního prostředí - zejména princip znečišťovatel platí nebo princip ekonomické stimulace. V rámci analýzy právní úpravy ochrany biodiverzity je však relevantnější spíše princip ekonomické stimulace, jehož cílem je motivace k určitému žádoucímu chování.

Jedním z hlavních ekonomických nástrojů v zemědělství jsou dotace. Do značné míry tuto skutečnost nastolila Evropská unie, od níž větší část dotací do zemědělského sektoru plyne. V počátcích společné regulace zemědělství, kdy lidé začali opouštět primární sektor trhu a začali pracovat spíše ve výrobních odvětvích či službách, byly dotace směřovány k zemědělské produkci.

Účel podpory zemědělské činnosti to splnilo, postupně to však vedlo ke snaze dosáhnout maxima produkce za co nejjednodušších podmínek - tato tzn. intenzifikace zemědělství začala ničit nejen půdu, ale také další složky životního prostředí. Způsob obhospodařování půdy tak půdu vyčerpal a začal ohrožovat ekosystémy v zemědělské krajině, proto se v současné době přesunuly dotace z podpory zemědělské produkce k podpoře šetrného zacházení se zemědělsky obhospodařovanou krajinou (tzv.

Mezi významné představitele pozitivní ekonomické stimulace řadíme bezesporu Evropskou Unií zavedené tzv. přímé platby, které dnes zaujímají většinový podíl vyplacených peněžních prostředků na podporu zemědělství. Povinnost chránit určitý typ významných krajinných prvků se objevuje již v DZES 4, která se zabývá přímo biologickou rozmanitostí.

Předmětem ochrany jsou dle prvního povinného požadavků na hospodaření PPH 2 významné krajinné prvky vodní tok a údolní niva, které představují stanoviště značného množství volně žijících ptáků. V rámci tohoto požadavku je sledováno, zda nedošlo k poškození nebo zničení některého z nich a pokud došlo, zjišťuje se, zda tento zásah byl proveden se souhlasem orgánu ochrany přírody. Pokud souhlas udělen nebyl, nejen že zemědělec nesplňuje podmínky pro poskytnutí dotace, ale ještě se může dopustit správního deliktu dle zákona č.

Druhý z požadavků PPH 2 se zaměřuje na ochranu rozptýlené zeleně, resp. Za nejstěžejnější je však třeba považovat pravidla DZES 7 týkající se krajiny a minimální úrovně péče o ni. Předmětem ochrany je krajinný prvek, který spadá pod pojem ekologicky významný prvek (dále jen „EVP“) podle § 5 nařízení vlády č. 307/2014 Sb., o stanovení podrobností evidence využití půdy podle uživatelských vztahů, a jako takový by měl být součástí zemědělské krajiny.

Jednotlivé EVP jsou v nařízení vlády taxativně vymezeny a přímo definovány. Jedná se o mez, terasu, travnatou údolnici, skupinu dřevin, stromořadí, solitérní dřeviny a příkop a podléhají evidenci ve veřejném registru půdy (LPIS). Velmi důležitou novelou schválenou v prosinci 2019 je nařízení vlády č. 350/2019 Sb., kterým se mění nařízení č. 50/2015 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům a o změně některých souvisejících nařízení vlády, ve znění pozdějších předpisů, jímž byl mezi požadavky DZES 7 zaveden požadavek na pěstování jedné plodiny na maximálně 30 ha půdy (pro rok 2020 se jednalo jen o erozně ohroženou půdu, od 1. 1. 2021 se nařízení vztahuje na veškerou ornou půdu, na které by zemědělští podnikatelé chtěli získat některé z hlavních dotací - např.

Významnou přímou platbou je např. Další z přímých plateb zaměřující se na ochranu krajinných prvků v zemědělství, která k jejich tvorbě zemědělce přímo vybízí, je Platba pro zemědělce dodržující zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí (nazývající se zkráceně „Greening“ neboli „ozelenění“).

Vedle přímých plateb existují také možnosti, jak individuálně získat finanční prostředky na podporu projektů, které mají přispět ke zpomalení či zastavení poklesu biodiverzity, ochraně ohrožených druhů živočichů a rostlin a udržení ekologické stability. Jde zejména o dotační program EU Operační program Životního prostředí, který poskytuje dotaci např. na zajišťování péče o vzácné druhy rostlin a živočichů, jejich biotopy a cenná stanoviště včetně jejich obnovy a tvorby, na založení biocenter a biokoridorů ÚSES a zlepšení jejich stavu nebo na opatření k ochraně proti vodní a větrné erozi (např.

Na národní úrovni můžeme z dotačních programů státu, resp. Ministerstva životního prostředí, zmínit program na Podporu obnovy přirozených funkcí krajiny, jehož cílem je obnovit potřebné funkce přírody, které jsou schopny předcházet negativním dopadům a při jejich případném výskytu je zvládat.

Mezi další pozitivní ekonomické stimulanty patří bezesporu daňová zvýhodnění nebo osvobození od daně. Od 1. 1. 2020 je účinná novela zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů, díky které doznal změny § 4 odst. 1 písm. k), který nově umožňuje vlastníkům pozemků, na nichž se nachází krajinný prvek, zapsaný k tomuto datu (k 1. 1. 2020) v evidenci ekologicky významných prvků, uplatnit ve svém daňovém přiznání osvobození od daně z nemovité věci na tu část pozemku, na které se prvek nachází.

Předchozí právní úprava měla na krajinné prvky vliv přímo negativní - podléhaly totiž skoro pětinásobně vyšší daňové sazbě než zemědělská půda na druhu pozemku orná půda. Krajinné prvky byly proto pro zemědělce velmi nevýhodné - nejen, že na nich nemohli pěstovat plodiny, které by přinesly zisk, ale ještě za ně platili nepoměrně vyšší daň než za ornou půdu. Krom EVP se výjimka dotýká také dalších, taxativně vymezených, přírodních prvků v obdobném postavení - např.

Ovlivňovat lidskou činnost je možné i negativní ekonomickou stimulací, která by měla vzbuzovat snahu se těmto škodlivým činnostem vyhnout. V ochraně životního prostředí se poplatky a odvody nejčastěji vztahují ke znečišťovatelům nebo „znehodnocovatelům“ některých jeho složek - například odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu apod. K ochraně biodiverzity v zemědělské krajině se však žádný z podobných nástrojů neuplatňuje, přesto že se stále diskutuje nad zavedením odvodů za kácení dřevin, resp. jeho stanovením v prováděcím právním předpise.

Některé z krajinných prvků však požívají zvláštní zákonné ochrany (např. VKP, dřeviny a další), jejichž poškození nebo zničení je přestupkem podle zákona o ochraně přírody a krajiny, a to jak pro fyzické osoby, tak pro právnické a podnikající fyzické osoby.

Standardy Dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy (DZES)

Standardy Dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy DZES (dříve GAEC) zajišťují zemědělské hospodaření ve shodě s ochranou životního prostředí a jsou součástí Kontroly podmíněnosti (Cross Compliance). Dodržování standardů DZES kontroluje Státní zemědělský intervenční fond (SZIF). Delegovaně pro Fond provádí kontrolu DZES 1 (ochranné pásy podél vod) a DZES 3 (ochrana podzemních vod) Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ).

Při kontrole je ověřován aktuální stav v terénu, a to na veškeré zemědělské půdě obhospodařované žadatelem, kterou je žadatel povinen evidovat v LPIS. U dotací týkajících se lesnické problematiky jsou kontrolovány i lesní pozemky uvedené v žádosti o dotaci resp. evidované na žadatele v LPIS. Kontrola je prováděna na základě evidence dílů půdních bloků (LPIS) vytvořené na základě digitálního modelu terénu, s průměrnými sklonitostmi a kódy bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ), s podkladem leteckých ortofotografických snímků, popř.

Nadále nejsou v rámci Kontroly podmíněnosti uplatňovány podmínky minimální péče o travní porosty (dříve GAEC 9) a zákazu přeměny kultury travní porost na ornou půdu tzv. rozorání (dříve GAEC 8). Pravidla ochrany trvalých travních porostů jsou pro nové období SZP řešeny v rámci plnění podmínek pro poskytování přímých plateb (greening). Podmínky některých standardů dříve samostatně uváděných jsou sloučeny do jednoho znění standardu DZES, proto dochází ke snížení počtu definovaných standardů na celkový počet sedm. Jedno znění standardu DZES však může obsahovat několik samostatných požadavků.

Opatřeními v rámci tohoto standardu je řešena problematika jak protierozní ochrany půdy prováděním půdoochranných opatření vedoucích k omezení smyvu půdy, zpomalení povrchového odtoku, tak i zvýšení retence vody v krajině a zachování či zvýšení kvality půdy zapravením hnojiv.

Zmíněná opatření jsou zároveň důležitá pro snižování rizika povodní a jimi působených škod. c) osetí dílu půdního bloku nejpozději do 20. září meziplodinou a zachování souvislého porostu meziplodiny nejméně do 31. Tato opatření se neuplatní v případě, kdy je v rámci agrotechnického postupu provedeno zapravení tuhých statkových hnojiv, s výjimkou hnojiv z chovu drůbeže, nebo kompostu v minimálně dávce 25 tun na hektar.

Cílem tohoto standardu je ochrana půdy před vodní erozí a předcházení důsledkům eroze například zaplavení nebo zanesení komunikací a dalších staveb splavenou půdou. Protierozní ochrana půdy je řešena stanovením požadavků na způsob pěstování vybraných hlavních plodin na silně a mírně erozně ohrožených plochách evidovaných v LPIS.

Základním podkladem pro hodnocení erozního ohrožení půdy v rámci DZES 5 je vrstva vyjadřující maximálně přípustné hodnoty faktoru ochranného vlivu vegetace a protierozních opatření (Cp . Pp) (Obr. 2-2). Výpočet vrstvy vychází z Univerzální rovnice ztráty půdy USLE (Wischmeier, Smith 1978), kdy výsledná hodnota Cp . Pp vyjadřuje požadovaný ochranný vliv vegetace a protierozních opatření vzhledem k přípustné průměrné roční ztrátě půdy (vyjadřuje tedy součin maximálně přípustné hodnoty faktoru ochranného vlivu vegetace a faktoru protierozních opatření, při jejichž překročení dojde k překročení přípustné průměrné roční ztráty půdy).

Do výpočtu je zahrnut vliv faktor sklonitosti svahu, faktoru délky svahu po spádnici, faktoru erodovatelnosti půdy a faktor erozní účinnosti přívalového deště. Jednotlivé faktory byly určeny na základě informací z databáze bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ), digitálního modelu terénu DMT, za pomoci vrstvy LPIS a databáze ZABAGED (Základní báze geografických dat České republiky) a dalších vrstev.

Tato vrstva je vypočítána jako rastrová v rozlišení 5 × 5 m (do roku 2015 to bylo 10 × 10 m) a nabývá hodnot mezi 0-1. Pro využití v rámci LPIS byla kromě ochrany půdy před erozí velmi výrazně Ministerstvem zemědělství (MZe) zohledněna i ekonomická náročnost realizace protierozních opatření, zjednodušen byl obsah vrstvy vyjádřením pouze ve 3 kategoriích (silně erozně ohrožené půdy - SEO, mírně erozně ohrožené půdy - MEO a neohrožené půdy - NEO), kdy původní vrstva má spojité hodnoty a výrazně vyšší interpretační potenciál.

Dále byl velmi výrazně zjednodušen průběh hranic těchto kategorií a původně rastrová vrstva byla převedena do vektorové podoby (Obr. Redesign vrstvy erozního ohrožení byl schválen na konci roku 2016 a bude účinný od 1. 1. Redesign spočívá ve změně vyjádření vrstvy erozního ohrožení pro DZES 5, kdy místo vektorových plošek „tzv.

Za souvislou plochu jedné plodiny jsou v rámci DPB považovány plochy oseté nebo osázené touto plodinou nebo plodinami ze stejné skupiny plodin (VOF, SOF, NOF), které od sebe NEJSOU navzájem viditelně odděleny plodinou nebo plodinami z jiné skupiny plodin (VOF, SOF, NOF) o minimální šířce 22 m. Je-li oddělení mezi plodinami o menší šířce než 22 m, pak se plocha plodin ze stejné skupiny plodin sčítá.

Při realizaci oddělení plodin na poli je proto vhodné oddělovat pásem širším než 22 m, zpravidla násobek šíře sečky, tj. pro potřeby DZES 5 má 12,4 mil. 7 mil. vrstvě (např. Přechod na rastrovou podkladovou vrstvu přináší několik přístupů k vyhodnocování erozní ohroženosti buď na celém DPB, nebo na jeho částech (erozních parcelách).

Je pak na žadateli, jak moc se chce touto problematikou zabývat a jakou strategii pro své osevní postupy zvolí. Tento přístup de-facto funguje již nyní. V LPIS existuje vrstva „DPB eroze“, která žadateli říká, zda jeho DPB je vhodný k setí erozně nebezpečných plodin. Dle podílu SEO a MEO je celý DPB obarven příslušnou barvou. Podobný přístup zůstane zachován.

Do LPIS byla doplněna nová vrstva předpočítaných erozních parcel, která žadateli naznačí, kterou část DPB je možné brát dle vyhodnocovacího algoritmu jako NEO, MEO nebo SEO. Tento propočet provedl VÚMOP. Žadatel se na těchto parcelách bude chovat obdobně, jako tomu bylo doposud. Na části DPB označené jako erozně neohrožená není limitován žádnými protierozními pravidly, na ostatních částech není možné pěstovat erozně nebezpečné plodiny, resp.

Výhodou tohoto přístupu je, že DPB je rozdělen na dílčí části, které odráží lokální specifika DPB (proměnlivou sklonitost apod.). Díky výše zmíněnému algoritmu jsou zanedbávány plochy SEO a MEO menší jak 2 ha či plochy, jejichž suma (SEO, SEO + MEO) nepřesáhne 50 % výměry erozní parcely. Nevýhodou je složitější přístup žadatele. Erozní parcely jsou předem definované a neměnné, pro jejich vymezení v terénu je nutné používat Globální družicový polohový systém (GNSS - Global Navigation Satellite System).

Tvar zemědělských parcel nemusí žadateli vyhovovat. Změnou hranice DPB může dojít k zařazení do jiné kategorie DZES 5, než jakou měl DPB původně. Žadatel dle znalosti terénu či za využití předdefinovaných erozních parcel může zakreslit vlastní erozní parcely, na které bude napočítána erozní ohroženost.

Posouváním hranice této parcely může optimalizovat rozdělení NEO, MEO a SEO ploch na svém DPB dle vlastních potřeb (technika, tvar a výškový profil DPB apod.). Výhodou je, že žadatel si může upravit erozní parcely tak, jak jemu vyhovují. Kdykoliv si může vyzkoušet, zda jím nakreslená parcela spadá ještě do jednotlivých kategorií a může si vyzkoušet, jak výpočet ovlivní různé vedení hranic těchto parcel. Dle tohoto rozdělení může upravit osevní postupy.

tags: #dobrý #zemědělský #a #environmentální #stav #definice

Oblíbené příspěvky:

• Svoz odpadu v Kroměříži - podrobnosti
• Chov kudlanky: co potřebujete vědět
• Emisní Limity a Metodiky Měření
• Použití Krtka na čištění odpadu
• Údržba jímky pro restaurace