Dočasné uložení odpadu a související legislativa v České republice

V následujícím textu si ukážeme, že někdy může nastat při uplatňování pravidel cirkulárního hospodaření kvůli legislativě složitá situace.

Recyklace asfaltů - nová vyhláška

Nejprve však několik informací o novém předpisu, který od 1. října 2023 upravuje nakládání s asfalty ve stavebnictví. Jde o vyhlášku č. 283/2023 Sb., o stanovení podmínek, při jejichž splnění jsou znovuzískaná asfaltová směs a znovuzískaný penetrační makadam vedlejším produktem nebo přestávají být odpadem. Nahradila vyhlášku č. 130/2019 Sb., z níž většinu povinností převzala, ale obsahuje i některé nové.

Jak je patrné už z názvu, zavádí vyhláška do režimu recyklace vedle asfaltových směsí také penetrační makadam z konstrukcí vozovek a podobných ploch. Pro znovuzískaný penetrační makadam („ZPM“) i znovuzískanou asfaltovou směs („ZAS“) nadále platí rozdělení do čtyř kvalitativních tříd na základě obsahu polyaromatických uhlovodíků.

Mění se pravidla vzorkování - nová vyhláška navyšuje počet vzorků ve vztahu k vzorkované ploše i hmotnosti ZAS/ZPM. U materiálů kvalitativní třídy ZAS-T3 nebo ZAS-T4 je nově potřeba provést také analýzu jejich výluhu, pokud s nimi má být nakládáno v režimu vedlejšího produktu (tj. recyklace za studena v místě, odkud pocházejí).

Nově vyhláška dále nastavila parametry, které musí splnit mezideponie pro dočasné uložení ZAS/ZPM před jejich využitím, pokud je to z technologických důvodů nezbytné. Dočasné deponování ZAS/ZPM je u ZAS-T1 a ZAS-T2 poměrně snadné, u ZAS-T3 nebo ZAS-T4 je možné max. po dobu 1 roku, přičemž mezideponie k tomu určená musí splnit podmínky z hlediska jejího umístění, vodohospodářského zabezpečení a musí být uvedena v projektové dokumentaci stavby, ze které byly ZAS/ZPM získány a kde budou využity.

Čtěte také: Jak řešit odpad dočasně?

Další novinkou, kterou vyhláška přináší, je povinnost splnění předpisů na ochranu zdraví při práci se ZAS/ZPM s nadlimitním obsahem benzo(a)pyrenu. Znamená to, že pokud je obsah benzo(a)pyrenu v sušině ZAS/ZPM roven nebo větší než 50 mg/kg, musí jejich průvodní dokumentace obsahovat dodatek, který dokládá splnění požadavků zákona o ochraně veřejného zdraví, a podle tohoto dodatku musí stavebník při práci postupovat.

Využití recyklátů a zasypávání

Provozovatelé zařízení s novým povolením k výrobě stavebních recyklátů musí v r. 2024 postupovat podle ustanovení § 83 vyhlášky č. 273/2021 Sb. a v souladu s povolením krajského úřadu.

Zařízení, která mají ještě starý souhlas podle zákona č. 185/2001Sb., v tuto chvíli pomiňme, pravidla jejich provozu je otázka spíše pro právníky. Vyrobené recykláty pak provozovatelé prohlásí za výrobky z odpadů a jako jejich výrobci je uvádějí na trh. Mohou je tedy dále využít buď sami, např. při své stavební činnosti, nebo je mohou předat či prodat dalším zákazníkům.

Využití recyklátů ve stavbách je přitom omezeno na celkem devět způsobů, které § 83 vyjmenovává. Konkrétní využití musí být uvedeno i v průvodní dokumentaci každého konkrétního recyklátu v závislosti na materiálu a frakci.

Nejasná situace může nastat u využití recyklátu vyrobeného ze zeminy, např. tříděním výkopové zeminy, kdy je odděleno kamenivo. V seznamu přípustných využití v § 83 připadají v úvahu způsoby v následujících bodech:

Čtěte také: Stavební odpad a jeho dočasné soustředění: Co říká zákon?

1. obsypy inženýrských sítí a zásypy výkopů a rýh pro inženýrské sítě,
2. podkladní konstrukční nestmelené a prolévané vrstvy pro vyrovnání terénu pro následné pozemní a inženýrské stavby a pod základové desky při stavbě nižších budov nebo
3. zemní těleso pozemních komunikací prováděné v souladu s technickou normou ČSN 73 6133 Návrh a provádění zemního tělesa pozemních komunikací ze dne 1. února 2010.

A pochopitelně se nabízí i možnost využít čistou recyklovanou zeminu k úpravám terénu např. v okolí staveb apod. Takový způsob však § 83 v odst. 2 písm. b) neobsahuje. Recyklát zeminy totiž nelze použít na rekultivace či terénní úpravy schválené jako stavba stavebním úřadem.

Může tedy nastat až absurdní situace, kdy stavební firmě vznikne v jedné stavbě (např. liniové) větší množství výkopové zeminy, pro kterou najde využití v jiné stavbě (svojí nebo jiné stavební firmy). Ideální by bylo postupovat v režimu zeminy jako vedlejšího produktu. Časový soulad je však ve stavebnictví kamenem úrazu.

Může se proto stát, že tato možnost buď nebyla projektantem uvedené liniové stavby předem uvažována, nebo se využití, tj. druhá vhodná stavba, našlo až po schválení projektové dokumentace a vydání stavebního povolení, a potom není cesta vedlejšího produktu možná, resp. je složitá (změna projektu i stavebního povolení). A přesto je to jediná možnost, jak zeminu smysluplně využít, jak si ukážeme dále.

Pokud totiž vzniklá zemina z liniové stavby bude zařazena do režimu odpadů, lze ji předat pouze do odpadářského zařízení. Tím může být zařízení k recyklaci, kde z ní vyrobí recyklát, tedy výrobek z odpadů, jak bylo popsáno výše. Proč jej pak nevyužít ve stavbě terénních úprav?

Zde však narazíme na výklad MŽP, které s odkazem na evropskou legislativu a na pojem recyklace uvedený v českém zákoně o odpadech uvádí, že recyklát z odpadní zeminy, tedy výrobek z odpadů, nelze využít k zasypávání. Dle ministerstva je totiž stavba terénních úprav považována za zasypávání v dikci definice odpadového zákona a vyhlášky, tedy zařízení k využití odpadů (nikoliv výrobků). A z tohoto úhlu nahlíží na zasypávání výrobkem, tedy i recyklovanou zeminou, jako na jeho nevhodné použití, v podstatě jeho zbavování se.

Čtěte také: Ukládání tříděného odpadu

A tady se kruh uzavírá. Stavební firmě totiž zbývá prakticky jediná možnost, a to odpadní zeminu, tj. k. č. 170504, předat jako odpad do odpadářského zařízení. Stavba by tedy musela být schválena dle zákona č. 541/2020 Sb., jako zasypávání. Původně vhodná zmíněná stavba terénních úprav je však v tom případě již „ztracena“; protože povolovací proces podle zákona o odpadech by znamenal nejen zpracovat provozní řád a analýzu rizik, ale kvůli kapacitě využitých odpadů především zjišťovací řízení dle zákona EIA (minimálně).

Další možností je uložit zeminu na skládku, kde ji mohou využít např. jako TZS nebo pro budoucí rekultivaci. Taková cesta je však v podstatě absurdní nejen z hlediska ekonomického, ale především logického, pokud máme hovořit o tzv. cirkulární ekonomice. Stavebník si totiž tím pádem na druhou stavbu bude muset obstarat jiný, primární materiál, možná zeminu, která ale nebude mít osudnou nálepku „odpad“.

Nakládání s výkopovými zeminami dle ČIŽP

Ze statistických údajů o produkci odpadů v České republice vyplývá dlouhodobý trend - převážnou většinu z celkové produkce všech odpadů tvoří stavební a demoliční odpady (cca 65 %), včetně zemin, tj. skupina odpadů č. Velkému množství odpadů vznikajících ze stavební a demoliční činnosti (vč. sanační) pak logicky odpovídá i poměrně velká intenzita dozorové činnosti České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v této oblasti odpadového hospodářství (200 až 300 kontrol ročně). Skutečnost, že ČIŽP provádí každoročně stovky kontrol v této oblasti, je dána i tím, že nakládání se stavebními a demoličními odpady je velmi častým předmětem podnětů, které ČIŽP obdrží.

Z jednotlivých ustanovení zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném a účinném znění (dále jen „zákon o odpadech“), ve své podstatě vyplývají čtyři režimy. A to buď, že se na zeminu zákon o odpadech nevztahuje, nebo nenaplní vůbec definici pojmu odpad, nebo se jedná o tzv. vedlejší produkt, anebo se skutečně jedná o odpad.

Z dosavadní kontrolní praxe ČIŽP vyplývá, že již přípravné projekční práce velmi často postrádají detailní management nakládání s výkopovými zeminami a teprve v průběhu realizace prací jsou hledány způsoby, jak se vzniklými výkopovými zeminami dále nakládat. Taková situace, zvláště pak pod tlakem dodržení termínů a rozpočtu projektu, donutí realizační firmy umístit zeminy i do lokalit, kde takovéto nakládání není žádným způsobem povoleno, což obvykle vyvolá velmi negativní odezvu ze strany veřejnosti. Případně z důvodu minimalizace dalších nákladů realizační firmy kvalitu výkopových zemin neřeší.

Podle ust. § 2 odst. 3 zákona o odpadech se tento zákon nevztahuje na vytěženou nekontaminovanou zeminu, pokud je zajištěno, že tato zemina bude použita ve svém přirozeném stavu pro účely stavby v místě, na kterém byla vytěžena. Typicky se jedná o zpětné zásypy v místě vytěžené nekontaminované zeminy, např. u konkrétní stavby či stavebních pracích, vymezené např. rozhodnutím stavebního úřadu, projektu apod. Kontaminaci lze zde chápat jako zvýšení obsahu škodlivin v zemině nad rámec přirozeného pozadí dané lokality.

V této souvislosti je nezbytné uvést, že nezvratné prokázání splnění podmínek podle § 2 odst. 3 zákona o odpadech je na kontrolovaném subjektu. Na správním orgánu je až důkazní břemeno k případnému vyvrácení osvědčeného tvrzení subjektu. Tato skutečnost byla potvrzena i v rámci rozhodnutí soudu (Městský soud v Praze, č. j. 10A 41/2014 - 32, ze dne 11. 1. 2018) v případě žaloby proti rozhodnutí MŽP ve věci nakládání s výkopovými zeminami. Soud zároveň uvedl, že opětovné použití zeminy v místě jejího vytěžení musí být jisté (což požaduje i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. 11. 2008 o odpadech).

Ustanovení § 3 odst. 1 zákona o odpadech definuje, že odpadem, je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl či povinnost se jí zbavit. V praxi může nastat situace, kdy subjekt, kterému výkopová zemina vznikne, se této zeminy nezbavuje, nemá úmysl se jí zbavit a nemá ani povinnost se jí zbavit. Jedná se zejména o tu situaci, kdy na jedné stavbě zemina vznikne a na jiné stavbě realizované tím samým subjektem je zeminy deficit, tzn., je možné zeminu na této stavbě využít.

Z ustanovení § 3 odst. 2 zákona o odpadech totiž vyplývá, že subjekt může zeminu využít sám, aniž by byl vázán např. původním místem vzniku zeminy. Aby však bylo možné uvažovat o tomto režimu, je nutné, aby samotné využití (terénní úpravy apod.), bylo v souladu se zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) a dále, aby se jednalo o zeminy, které kvalitativně vyhovují pro jejich využití na povrchu terénu (vyhl. č. 294/20056 Sb.), tzn. Vykopaná zemina může být taktéž využita i v jiném místě (tedy mimo místo jejího vytěžení) a zároveň může být považována za vedlejší produkt, ovšem pouze za předpokladu splnění všech podmínek stanovených ust. § 3 odst. 5 a odst. Z logiky věci (potvrzené v rámci řešení konkrétního případu rozkladovou komisí ministra životního prostředí) vyplývá, že za vedlejší produkt může být věc označena pouze tím, v rámci jehož výroby tato věc vznikla, tzn. v odpadářské terminologii může výkopovou zeminu za vedlejší produkt označit pouze její původce.

Z kontrolní praxe ČIŽP vyplývá, že nejčastěji nejsou splněny podmínky uvedené v ustanovení § 3 odst. V praxi bohužel velmi často dochází k situacím, kdy výkopové zeminy jsou používány na nepovolené terénní úpravy, které nejsou prováděny v souladu se stavebním zákonem. Přesto je inspekci při kontrole subjektem tvrzeno, že nakládal s vedlejším produktem, tzn., že splnil mimo jiné i podmínku, že využití zeminy bylo zajištěno.

Je ovšem zcela logické, že zákon zcela jistě nepředpokládal, že za využití zeminy lze považovat i její neoprávněné (nelegální) využití, tzn. Pokud subjekt chce prokázat, že se skutečně v případě výkopové zeminy jedná o vedlejší produkt, tak by mělo být jisté (tzn., mělo by být ošetřeno písemnou smlouvou v případě předávání mezi původcem a dalším subjektem), že výkopová zemina bude v konkrétním termínu předána k využití na místa, kde je využití povoleno, resp. je v souladu se stavebním zákonem. Za tímto účelem by měl přebírající subjekt disponovat příslušným správním aktem daným stavebním zákonem.

Skutečnost, že ČIŽP považuje za nezbytné, aby pro naplnění definice vedlejšího produktu v případě výkopových zemin přebírající subjekt disponoval stavebním povolením, vychází z negativních zkušeností, kdy subjekty v řadě případů přebírají velká množství výkopových zemin na tzv. mezideponie s tím, že v blízkém okolí se údajně plánuje výstavba, kde tyto zeminy budou využity. Realizace těchto plánů ovšem není žádným způsobem jistá, resp. V praxi musí ČIŽP dále velmi často konstatovat, že není splněna i další podmínka, a to záměr zákonodárce, že využití věci nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí.

V současné době je jediným relevantním předpisem pro určení, zda používání výkopové zeminy pro terénní úpravy či rekultivace (relevantní způsoby využití zemin) nepředstavuje riziko pro životní prostředí, vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využití na povrchu terénu (dále jen „vyhláška č. Pokud výkopová zemina splní limity pro obsah škodlivin podle tab. 10. 1 a ekotoxikologické testy dle tab. 10. 2 dle přílohy vyhlášky, lze konstatovat, že je splněna podmínka zajišťují předpoklad, že využití zeminy nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí.

ČIŽP se ovšem v řadě šetřených případů setkává s tím, že ačkoli subjekt tvrdí, že v daném případě nakládá s výkopovou zeminou v režimu vedlejšího produktu, tak nedisponuje žádnými analytickými rozbory, kterými by byl schopen prokázat právě tu skutečnost, že zemina je vhodná k využití na terénní úpravy, příp. k rekultivacím. V takovém případě (tedy v případě absence analytických rozborů) není možné konstatovat, že byly bezesporu splněny podmínky pro splnění definice vedlejšího produktu.

Zároveň je nutné opět poukázat na skutečnost, že je na daném subjektu, aby osvědčil, že danou podmínku splnil, pokud věc chce považovat za vedlejší produkt. Není tedy na správním orgánu, aby prokazoval, že podmínka splněna není. Správní orgán by měl až případně vyvracet předložené důkazy.

V rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS) č.j. V případě, že výkopová zemina je odpadem, pak s ní lze nakládat buď v zařízení schváleném v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 zákona o odpadech, tj. schváleném krajským úřadem, nebo jí lze využít v zařízení provozovaném v souladu s ustanovením § 14 odst. 2 zákona o odpadech, tzn. v zařízení, které je ohlášeno krajskému úřadu v souladu s ustanovením § 39 odst. 3 zákona o odpadech. V obou případech je nutné, aby takto využívaná zemina splňovala kvalitativní požadavky vyhlášky č.

Nakládání s výkopovými zeminami představuje bezpochyby velmi významný materiálový tok ze stavební a demoliční činnosti, přičemž právní normy v oblasti odpadového hospodářství umožňují relativně široké možnosti nakládání s nimi, ovšem pouze za předpokladu splnění podmínek, které zajistí ochranu životního prostředí.

Povolení pro manipulační plochu pro dočasné uložení odpadů

Jaké povolení by měl mít původce odpadů pro manipulační plochu, na kterou by chtěl dočasně uložit svoje vlastní odpady (kat. O, např. stavební odpady ze svých staveb) před dalším nakládáním, využitím či předáním oprávněné osobě? Zákon o odpadech v § 12 odst. 2 zmiňuje, že s odpady lze zákona nakládat pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady podle zákona určena. V zákoně není přímé ustanovení, které by řešilo určení či povolení zařízení k takovému nakládání spočívajícím v dočasném uložení vlastních odpadů.

V tomto případě se pravděpodobně bude jednat o soustřeďování - skladování odpadů, na které není povinnost mít souhlas k provozu zařízení, ale je nutné postupovat dle § 7 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.

Způsoby nakládání s odpady kategorie O, vznikajícími při stavební činnosti:

1. Odpad vzniká v místě stavby

   Odpad vzniká v místě stavby a odtud je předáván oprávněné osobě: Jedná se o shromažďování odpadů s povinností vést evidenci za splnění podmínek uvedených v § 5 vyhlášky 383/2001 Sb., souhlasu KÚ netřeba.

2. Odpad vzniká na jiném místě

   Typicky se jedná o případ výkopu při budování kanalizace, kdy je z důvodu nedostatku místa na stavbě výkopek přemístěn na vhodnou plochu, odkud je jeho převážná část použita zpět na této stavbě k zasypání výkopu. Podle převažujícího názoru teprve zbytek, který není zpět použit k závozu výkopu, se stává odpadem, avšak přísnější pohled již za odpad považuje vše, co je na plochu navezeno.

   Jedná se o shromažďování odpadů (toho zbytku) s povinností vést evidenci za splnění podmínek uvedených v § 5 vyhlášky 383/2001 Sb., souhlasu KÚ netřeba. Odpad by měl být bezprostředně po ukončení akce předán oprávněné osobě, plocha uvedená do původního stavu.

3. Odpad vzniklý na stavbě je převážen do jiné provozovny

   Odpad vzniklý na stavbě je převážen do jiné provozovny původce do určených shromažďovacích prostředků, po jejichž naplnění je předáván oprávněné osobě. Pozor! U překročení lhůt uvedených v § 7 odst. 4 vyhlášky 383/2001 Sb. se pak s ohledem na § 4 odst. 1 písm. i) zákona 185/2001 Sb. jedná již o skládku, tedy o zařízení, k jehož provozování je nutný souhlas příslušného orgánu.

   Rozdíl mezi soustřeďováním a skladováním chápeme zejména v časových intervalech „zdržení" se odpadu na místě. V případě krátkých dob, kdy je čas mezi naplněním shromažďovacího prostředku a předáním odpadu v míře obvyklé pro zajištění předání a jeho realizací se dá mluvit o soustřeďování. V případech, kdy se naplňuje jeden prostředek, pak druhý, třetí, desátý, případně se kupí hromada z jedné stavby, pak se na ni přidá z druhé, třetí, páté, a tak to je půl roku, rok, dva, se již o soustřeďování dá úspěšně pochybovat. Sice můžete argumentovat, že žádné termíny na dobu shromažďování nebo soustřeďování zákon (zatím) nestanovuje, ale z logiky věci se v případě řízení o pokutě dají dovodit a použít.

4. Odpady vzniklé na různých stavbách, které se svážejí na pozemek

   Odpady vzniklé na různých stavbách, které se svážejí na pozemek (ať již vlastní, či pronajatý), kde se dlouhodobě hromadí bez rozlišení odkud co je a pak třeba jednou za dva roky případně podrtí.

   V těchto případech se obvykle tento způsob nakládání s odpady vyhodnocuje jako v rozporu se zákonem 185/2001 Sb., tedy jako nakládání s odpady v místech k tomu neurčených. Je tomu tak proto, že se dle našeho názoru jedná o naplnění definice skladování odpadů, ale bez splnění všech požadavků daných § 7 vyhlášky 383/2001 Sb., u překročených lhůt pochopitelně i bez souhlasu.

V případě, že by se jednalo o skutečný sklad splňující veškeré legislativní podmínky, tak při nepřekročení lhůt pro "dlouhodobé skladování" není souhlasu podle zákona 185/2001 Sb. třeba.

Základní pojmy

• Shromažďováním odpadu se rozumí
  • soustřeďování odpadu v místě jeho vzniku, pokud uložení odpadu v místě shromažďování nepřesáhne dobu 1 roku,
  • soustřeďování ostatních odpadů, kdy je na shromažďovací místo původcem odpadu přepraven ostatní odpad, který vznikl na jednom místě mimo provozovnu původce odpadu v množství nejvýše 20 tun, pokud je přepraven neprodleně po jeho vzniku do vhodné provozovny původce odpadu,
  • soustřeďování odpadu na místech určených obcí podle § 59 odst. 2 a 5, nebo
  • soustřeďování odpadu v rámci činnosti Ministerstva obrany nebo jím zřízené příspěvkové organizace pro správu a provoz objektů důležitých pro obranu státu podle zákona o zajišťování obrany České republiky i v případě, že je odpad přepraven do jejich jiné provozovny, než v které vznikl.
• Skladováním odpadu se rozumí

  uložení odpadů v zařízení k tomu určeném po dobu nejdéle 1 roku před jejich odstraněním nebo po dobu nejdéle 3 let před jejich využitím.

Pozor na převozy odpadů: Z výše uvedených definic vyplývá, že pokud už nejde o shromažďování odpadu, jde o skladování. V praxi to může být nejčastěji případ, kdy z jedné provozovny (nebo místa mimo provozovnu, např. ze stavby či servisu u zákazníka) si původce převeze odpad do své jiné provozovny. Protože v tomto případě nejde o soustřeďování odpadu v místě jeho vzniku (vznikl někde jinde), jde už o skladování odpadu!

Pokud skladujete, tak nově už jen v oznámeném nebo dokonce v povoleném skladu

• Sklad na oznámení KÚ

  Zařízení (§ 21/3) k skladování odpadu vymezené v příloze č. 4 zákona (tj. sklad odpadů, které vznikly při činnosti jeho provozovatele. V zařízení smí být skladovány pouze ostatní odpady. Maximální okamžitá kapacita zařízení smí být nejvýše 100 t.) musí být ohlášeno dle § 95/1 za účel přidělení identifikačního čísla zařízení (IČZ) prostřednictvím formuláře F_ODP_ZARIZENI_541_2020 přes ISPOP.

• Sklad na povolení KÚ

  Pokud chcete skladovat nebezpečné odpady, nebo odpady ostatní nad kapacitu 100 t, pak je nutné povolení KÚ: Zařízení (§ 21/2) ke skladování odpadu musí mít povolení provozu zařízení vydaného krajským úřadem (žádost dle přílohy č. 3 zákona, požadavky na zařízení jsou v § 3 vyhl. 273/2021 Sb.). Taktéž je nutné ohlášení skladu prostřednictvím formuláře F_ODP_ZARIZENI_541_2020 přes ISPOP.

Do konce roku 2021 lze sklady odpadů provozovat podle původního zákona č. 185/2001 Sb., tj. sice bez povolení/oznámení na KÚ, ale i tak jen v zařízení k tomou určeném a podle provozního řádu dle vyhl. 383/2001 Sb.

Požadavky na shromažďování a skladování odpadů

Shromažďování odpadů (§ 30)

Každý smí soustřeďovat odpady pouze za splnění technických podmínek, které zajistí ochranu životního prostředí a zdraví lidí, stanovených vyhláškou č. 273/2021 Sb. v § 5 (od 2023, do té doby dle § 5 vyhl. 383/2001 Sb.).

• Nebezpečné odpady musí být soustřeďovány odděleně (tj. už nelze získat souhlas k upuštění od třídění pro NO. NO nemusí být soustřeďovány odděleně, jen pokud jsou splněny podmínky podle § 72 odst. 2 (tj. pokud to umožňuje povolení provozu zařízení).
• Ostatní odpady nemusí být soustřeďovány odděleně na základě povolení příslušného správního orgánu (KÚ pro zařízení, jinak ORP) k upuštění od odděleného soustřeďování odpadů nebo na základě povolení provozu zařízení. Veškerý odpad soustřeďovaný neodděleně na základě povolení k upuštění od odděleného soustřeďování odpadů se zařazuje jako jeden druh odpadu. Pozor, "staré" souhlasy k netřídění OO platí jen do 31.12.2022, pokud neskončí jejich platnost dříve.

Skladování odpadů (§ 31)

Provozovatel zařízení smí provádět skladování odpadu pouze:

• v zařízení ke skladování odpadu, které se nachází na pozemku určeném k tomuto účelu územním rozhodnutím nebo územním souhlasem nebo ve stavbě určené k tomuto účelu využití kolaudačním rozhodnutím, oznámením o užívání nebo kolaudačním souhlasem nebo povolením stavby, není-li vyžadována kolaudace podle stavebního zákona, a
• je-li zařízení ke skladování odpadu provozováno v souladu s technickými podmínkami, které zajistí ochranu životního prostředí a zdraví lidí, stanovenými vyhláškou o podrobnostech.

Odpad určený k odstranění smí být skladován nejvýše po dobu 1 roku. Odpad určený k využití smí být skladován po dobu nejvýše 3 let.

tags: #dočasné #uložení #odpadu #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Regionální klima a ekosystémová dynamika
• Ekologické Stolní Hry
• Stavební úpravy a ochrana přírody
• Jak funguje emise dluhopisů?
• Jak vybrat žlutý odpadkový koš