Dočasné řešení odpadu v rodinném domě

Málokdo z nás si dnes dokáže představit život bez splachovacího WC, tekoucí teplé vody, automatické pračky apod. Tento komfort zajišťuje nejen přísun vody do domu, ale i odvod odpadů. Oproti našim předkům, kteří se spokojili se suchým záchodem mimo vlastní budovu, stejně tak jako s praním, na nás je, abychom vyřešili odvod odpadní vody jednak z domu, jednak z parcely.

Při stavbě domu či chaty bychom měli napřed uvážit, jak budeme s odpadní vodou nakládat. Co mají systémy likvidace splaškových odpadních vod společné je princip vyčištění splaškových odpadních vod a následné vypuštění (přímo či nepřímo) do vodního recipientu. Místa, kde se odpadní voda čistí jsou veřejná čistírna odpadních vod, domácí čistírna odpadních vod a septik.

Ne každá parcela a dokonce ne každá obec je napojena na veřejnou kanalizační síť, z níž putují splašky do veřejné čistírny odpadních vod. Pokud tedy nemáme vyřešenou kanalizační přípojku, měli bychom zřídit buď septik, nebo domácí čistírnu odpadních vod, případně akumulační nádrž (žumpu). Akumulační nádrž je třeba čas od času vyvést (záleží na objemu a přítoku), splašky z ní se dováží do veřejné čistírny odpadních vod.

Mnozí z nás neřeší, kam mizí voda po mytí nádobí, z pračky nebo třeba toalety, když bydlí v místě s veřejnou kanalizací ukončenou čističkou. Když se řekne septik nebo žumpa, většina z nás ví, o čem je řeč, ovšem domovní čističky odpadních vod (dále jen DČOV) ještě nejsou tak známé.

Obecně se nabízí několik možností - odvést ji veřejnou kanalizací, která není napojená na centrální čističku (musí jít o kanalizaci, která je kolaudovaná jako vodotěsná a do níž se tedy dají vypouštět vody dešťové i přečištěné odpadní), nebo ji vypouštět do povrchových vod (například potok, rybník čili vodní tok poblíž), případně do vod podzemních (nechat ji zasáknout do půdních vrstev). Každý postup má svá pro i proti a mnohdy si ani nemůžete až tak moc vybírat, například není-li poblíž vašeho domova zdroj povrchové vody.

Čtěte také: Ukládání odpadu v ČR

Ovšem kromě odpovědi na otázku „kam s ní“ musíte řešit i dodržování zákonů. Například pokud plánujete vypouštění do podzemních vod, potřebujete vyjádření hydrogeologa. Podrobnosti řeší nařízení vlády č. 416/2010 Sb. a k tomu vydaný metodický pokyn. V zásadě však platí, že požadavky na účinnost čištění jsou při vypouštění do podzemních vod podstatně přísnější než při vypouštění do vod povrchových. Jak je to tedy u nich? Problematiku vypouštění do povrchových vod najdete ve vládním nařízení č. 23/2011 Sb.

Obecně se ještě uvádí, že všechny průmyslově vyráběné a prodávané DČOV musejí mít značku CE, což znamená, že byly testované podle evropské normy. To je samozřejmě nejlepší řešení a obecně platí, že se předčištěná voda běžně využívá na zahrádce. Na případ dalšího využití předčištěné vody se přímo nevztahuje ani jedno z výše uvedených vládních nařízení, pouze v nařízení č. 23/2011 Sb. se pro vypouštění do podzemních vod hovoří o požadované kvalitě čištění při dalším využívání, a to u čističek spadajících do III. třídy.

Čističky se totiž z pohledu své technické kvality řadí do tří tříd, přičemž III. Ve zmiňovaném nařízení č. 23/2011 Sb. se uvádí, že čistička zařazená do III. třídy má obvykle další stupeň čištění (filtraci, chemické srážení a podobně) a musí být vybavena „odděleným prostorem pro akumulaci kalu“. „Z praktického hlediska jsou tyto požadavky naprosto správné.

V ČR se většinou prodávají zařízení s provzdušňovanou aktivační nádrží různých typů, kdy se pak aktivační kal, který je těžší než voda, oddělí od vyčištěné vody. Je to princip známý sto let. V praxi je tedy většina DČOV založená na aerobním způsobu čištění odpadních vod - organická hmota je rozkládána směsí mikroorganismů, které ke svému životu potřebují kyslík ze vzduchu.

Každá čistička má obecně tři části: hrubé předčištění, kde dochází k oddělení hrubých nečistot od odpadní vody, dále aerobní čištění - samotné biologické čištění s následným oddělením kalu, který je produktem čištění, a vyčištěné vody. Pokud čistírna produkuje kvalitní vodu, tak ano. Je však třeba ji doplnit pískovým filtrem, chemickým odstraňováním fosforu (proti řasám) a UV lampou.

Čtěte také: Stavební odpad a jeho dočasné soustředění: Co říká zákon?

Za domovní čističku můžete dát třicet tisíc korun nebo i dvojnásobek, v závislosti na konkrétním modelu a jeho vybavení. Většina malých čističek (do 5 EO - tedy pěti osob v domácnosti) má dmychadlo s příkonem zhruba 50 až 60 W. Spotřeba tedy bývá maximálně 1,5 kW/den. A samozřejmě záleží na jejím typu. Některé DČOV jsou vybavené kalojemem, jiné nikoli. V prvním případě lze zahuštěný kal odčerpat na kompost. U čistíren bez kalojemů se však odčerpává velké množství řídké směsi a tím byste kompost zaplavili. Pak nezbývá než si nechat kal odvážet. Kalojem má obvykle objem asi 0,5 m3 a vyprazdňuje se 2-4x ročně.

Přestože neexistuje podrobný seznam chemických prostředků, které můžou vaší čističce škodit, držte se jednoduchého pravidla - čím méně chemie doma použijete na hygienu, mytí nádobí a další potřeby, tím lépe. Neboli v menší míře lze teoreticky používat všechno, co je k mání v obchodech, a DČOV si s tím většinou poradí.

Do DČOV rozhodně nepatří dešťové a jiné balastní vody, ropné a olejové látky, léky a jedy, plasty, hygienické vložky, noviny… Většina jmenovaných předmětů nebo tekutin je asi všeobecně známá, ovšem nezřídka si lidé myslí, že právě svod dešťové vody do čističky je dobrou volbou, jak získat další zdroj užitkové vody. Není to však pravda, dešťová voda se do DČOV nesmí zaúsťovat.

Septik: Jde o průtočnou nádrž, v níž se oddělují z odpadní vody mechanické nečistoty. Je to vlastně anaerobní čistička s účinností asi 25 procent, pokud se voda v septiku zdrží alespoň 5 dnů. Budete-li si ho pořizovat dnes, musí být doplněný přídavným filtrem (pískovým nebo biofiltrem) pro dočištění vody.

Provoz čističky vychází levněji než vyvážení žumpy. Pokud chcete čistou vodu, musíte si buď koupit čističku s plnou automatikou, nebo pečlivě prostudovat návod a udělat si z obsluhy tohoto zařízení své hobby. Čističku si lze pořídit i s pískovým filtrem pro další dočištění nebo s UV lampou pro dezinfekci vody.

Čtěte také: Možnosti pro zmírnění dopadů klimatu

Pokud vše shrneme, pokud máte zahradní domek, kam jezdíte jen sporadicky, je nejlepší žumpa. Pokud máte chalupu, kam jezdíte o víkendech nebo jen několik měsíců v roce, je nejlepší septik.

Pokud není váš dům napojen na kanalizaci, máte několik možností, jak situaci vyřešit. Nejjednodušší způsob, jak se zbavit odpadních vod z domácnosti, je napojit se na kanalizaci, nicméně existuje mnoho míst, kde kanalizace zkrátka není. Buď si tedy pořídíte žumpu, nebo domácí čističku odpadních vod, ale existuje ještě jedna možnost, jak se vypořádat se splašky, a to vypouštěním předčištěné odpadní vody do vod povrchových (rybník, potok, vodní nádrž) nebo průsakem do vod podzemních.

Pojmem žumpa lidově označujeme jímku pro shromažďování a pravidelné vyvážení odpadních vod. Obvykle se jedná o zakopanou nádrž z plastu, betonu či kovu s minimálně jedním kontrolním otvorem o rozměrech 600 x 600 mm. Důležité je vybrat si žumpu o dostatečném objemu, který se počítá podle počtu osob, které dům obývají.

Vzhledem k tomu, že jsou dnešní domácnosti vybaveny vodovodní přípojkou, WC a koupelnou, je třeba počítat se 130 až 150 l na osobu a den, což pro čtyřčlennou rodinu při četnosti vyvážení dvakrát do měsíce představuje žumpu o objemu 10 m3. Obvyklý objem cisterny fekálního vozu je 5 či 10 m3, ale vzhledem k ceně jednoho vyčerpání žumpy ( 3000 až 6000 Kč), je ideální pro dům s čtyřčlennou rodinou vybudovat žumpu o objemu 20 m3. Například už z toho důvodu, že v zimě se kvůli sněhu nemusí fekální vůz k domu vůbec dostat. Jinak pořizovací cena žumpy není nijak vysoká (10 000 až 30 000 Kč), mnohem horší je to však s náklady na její provoz. V tomto ohledu je z dlouhodobého hlediska mnohem výhodnější domovní čistička odpadních vod.

Při pravidelném používání BIO GOLEMU S se v ošetřovaných systémech kultivují mikroorganismy rozkládající organické látky, čímž dochází k podpoře samočištění septiků, jímek a ČOV. Rozklad pevných odpadů bakteriemi zabraňuje hromadění kalů, snižuje potřebu odčerpávání a usnadňuje vyprazdňování systémů. Zároveň omezuje vznik nepříjemných zápachů.

Na rozdíl od žumpy, kde se odpadní vody pouze shromažďují, představuje septik pokročilejší zařízení, protože zde dochází k předčištění a odkalení tekutého odpadu. Jedná se o průtočnou nádrž, která je rozdělena na dvě nebo tři komory, kde dochází k postupnému oddělování a usazování pevných částic odpadu, navíc zde probíhá i částečný rozklad splašků. Septik má však poměrně malou účinnost, proto se obvykle kombinuje se zemním pískovým filtrem nebo kořenovou čistírnou.

Septik je vhodný pro domy bez teplé vody či rekreační objekty nebo jako dočasné řešení pro domy, které budou v budoucnosti napojeny na centrální čistírnu odpadních vod. Finanční náklady na pořízení septiku jsou podobné jako u jímky, u zemního filtru se cena odvíjí od jeho objemu (1m3 vyjde asi na 5000 Kč). Ze septiku je nutné vyvážet kalové usazeniny, ale není to tak dramatické jako u žumpy, četnost vyvážení se pohybuje přibližně jedenkrát za rok, v některých případech i méně často.

Čistička odpadních vod, typ SOLIDO, funguje na bázi čištění systémem SBR řízeného mikroprocesorem. Výhoda oproti klasickým ČOV je právě v možnosti řízení celého procesu čištění a tím i možnosti nastavení kapacity průtoku. Lze nastavit i prázdninový provoz, kdy je potřeba čištění minimální nebo žádná.

V případě, že obec v místě vašeho domu nebo rekreačního objektu s kanalizací nepočítá, vyplatí se zřídit domácí čističku odpadních vod. Porovnáme- li čističku s žumpou nebo septikem, jedná se z dlouhodobého hlediska o bezesporu nejvýhodnější způsob, jak se s odpadní vodou vypořádat. Domovní čistírny, podobně jako velké městské či obecní čističky, využívají schopnosti mikroorganismů rozkládat pomocí kyslíku organickou hmotu, a to vše v kombinaci s mechanickými metodami čištění.

Čištění zde probíhá v několika stupních; nejprve se oddělí hrubé nečistoty a odpad se tzv. předčistí, potom následuje druhý stupeň, tzv. aerobní, kdy dojde biologickými procesy k rozkladu odpadní vody a dalšímu oddělení kalů. Většina čistíren má místo, kde se ukládá kal (kalojem), a každá má někde zabudované dmychadlo (kompresor), které do nádrže vhání vzduch s tolik potřebným kyslíkem.

Podle způsobu čištění dělíme domovní čistírny na tzv. kontinuální, kde se odpadní vody čistí průběžně, a čističky s přerušovaným průtokem (tzv. diskontinuální), ve kterých se zjednodušeně řečeno splašky nejprve provzdušňují, pak se vzduchové dmychadlo zastaví a teprve po následném usazení pevných částic se čistá voda odčerpá. V místech podléhajících přísnějšímu režimu ochrany přírody je třeba zvolit čistírnu, která není připojena na elektrický proud a kde je provzdušňování zajištěno například samospádem a komínovým efektem.

O čistírny domovních odpadů je třeba pečovat a pravidelně odsávat a odvážet kal. Pro trvale neobydlené rekreační objekty je třeba zvolit čistírnu odpadních vod, která nevyžaduje stálý přísun splašků. Aby mikroorganismy plnily své čisticí funkce, musí mít zajištěn stálý přísun čerstvé potravy, což se v případě rekreačních objektů řeší dokrmováním kalem z kalojemu.

Čističku odpadních vod k rodinnému domu dnes pořídíte za 30 až 50 tisíc korun bez DPH. Vyplatí se ale sledovat různé akční nabídky firem, což vám může ušetřit nemalé peníze. V každém případě se však vyvarujte podezřele nízkých cenových nabídek od tzv.

Provozní náklady u domovních čistíren jsou spojeny se spotřebou elektrické energie. Nejnižší spotřebu mají čističky biologické, používající aerobního procesu čištění, kde nejsou žádné dodatečné mechanické rotory, míchadla nebo biodisky. K provozu čistírny je zapotřebí pouze malé dmychadlo, které nemá velkou spotřebu. Náklady na provoz se tak pohybují v řádu 100 až 200 korun za měsíc podle typu dmychadla. Výhodou je, pokud dodavatel nabízí možnost řízení chodu čistírny v závislosti na aktuálním zatížení nějakou vhodnou řídicí jednotkou. Většina dodavatelů používá jednoduché mechanické spínací hodiny, které však nejsou ideální.

Pokud si vyberete čističku kompaktních rozměrů a nízké hmotnosti, můžete ji ve dvou až třech lidech osadit sami; ušetříte tak na pořizovacích nákladech. Pokud to konkrétní situace dovolí, je možno čističku instalovat do prostor po původním septiku. Montáž svépomocí dnes volí velká řada stavebníků, protože se jedná o skutečně snadnou operaci. V tomto případě vám zároveň doporučujeme vybrat takovou čističku, která má samonosnou nádrž, bez nutnosti obetonování.

Domovní čistírna odpadních vod (ČOV) je podle české legislativy vodním dílem, a proto její povolení vydávají vodoprávní úřady. Vodoprávními úřady jsou například obecní úřady, krajské úřady nebo ministerstva jako ústřední vodoprávní úřad. Konkrétní vodoprávní úřad je nutné zvolit podle místa, kde hodláte domovní čističku stavět.

Předtím, než podáte žádost u vodoprávního úřadu, je zapotřebí mít vyřešené tzv. umístění stavby podle stavebního zákona. V praxi to znamená, že musíte absolvovat územní řízení o umístění stavby domovní ČOV. To je nutné absolvovat u místně příslušného stavebního úřadu a postupuje se podle stavebního zákona.

Biologické čističky EUROCLAR je možno řídit pomocí mikroprocesorové řídicí jednotky OXI control, která umožňuje čistírně pracovat v deseti režimech podle aktuálního zatížení (např. víkendový provoz, dovolená).

tags: #dočasné #řešení #odpadu #v #rodinném #domě

Oblíbené příspěvky:

• Jak urychlit kompostování
• Toyota Yaris: Nová generace a ekologie
• Oxid siřičitý a životní prostředí
• Kovový odpad Přerov
• Domácí metody pro čištění odpadu dřezu