Klimaticko-energetické cíle Evropské unie

Státy Evropské unie se dlouhodobě věnují snižování emisí a snaze o větší udržitelnost lidské činnosti. S tím, jak klimatická agenda nabývá na významu, se tato problematika stále více řeší na úrovni celé EU, a to i díky tomu, že v řadě případů dává smysl společné řešení.

Aktuální cíle EU

Aktuálním cílem EU, který vyplývá z Evropského právního rámce pro klima, je snížit do roku 2030 emise o 55 % oproti stavu v roce 1990 a do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality.

Nutná změna legislativy

Nová klimaticko-energetická legislativa EU, která měla tento všeobecný cíl Zelené dohody pro Evropu propsat do potřebných předpisů, dostala díky výši cíle název Fit for 55.

Sdílená pravomoc a energetika

Oblast životního prostředí i energetiky je tzv. sdílenou pravomocí, která dává EU možnost přijímat v daných oblastech právně závazné dokumenty. Členským státům to nebrání v přijímání národní legislativy, ale pokud v dané oblasti existuje právní úprava na úrovni EU, nesmí být její národní úprava v rozporu.

Energetika v základních smlouvách EU

Do sdílených pravomocí EU patří i energetika, nicméně každý členský stát má stále právo stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů a zvolit si mezi různými energetickými zdroji. Určení energetického mixu je tedy stále v rukou členských států, byť do jeho tvorby vstupují evropské cíle jako je nárůst podílu OZE nebo snižování emisí či otázky energetické bezpečnosti.

Čtěte také: Vývoj klimatických dohod

Původní cíle z roku 2016

Čistá energie pro všechny

Původní cíle pro rok 2030 vychází z legislativního balíčku Čistá energie pro všechny z roku 2016 a byly finálně schvalovány v letech 2018 a 2019. Jedná se o:

• 32% podíl obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie EU
• 40% snížení emisí CO2 oproti roku 1990
• 32,5% zvýšení energetické účinnosti

V rámci přijatých změn se navíc sjednotilo reportování jednotlivých cílů a členské státy dostaly za úkol připravit integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu. V nich stanovují své národní příspěvky k dosažení společných cílů.

Aktuální cíle EU

Zelená dohoda pro Evropu

Bohužel prakticky již v době schvalování cílů z balíčku Čistá energie pro všechny Evropany se mluvilo o jejich nedostatečnosti. Stále častěji byla zmiňována potřeba cíle klimatické neutrality k roku 2050. Proto na podzim roku 2019 nové vedení Evropské komise v čele s Ursulou von der Leyen přišlo se svým politickým programem a plánem Zelené dohody pro Evropu, který navrhoval navýšit celkovou ambici do roku 2030 na minimálně 55% snížení emisí oproti roku 1990.

Finální znění legislativy vzešlé z balíčku Fit for 55 obsahuje i další cíle:

• 42,5% podíl obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie EU
• 55% snížení emisí CO2 oproti roku 1990
• 38 - 41% zvýšení energetické účinnosti (-11,7% oproti novému modelu)

Ke znovuotevření klíčové legislativy a navyšování dohodnutých cílů tak došlo prakticky pouze pár měsíců od chvíle, kdy bylo po dvou letech složitého vyjednávání dosaženo dohody nad jejich podobou. Pro předvídatelnost podnikatelského prostředí, práci na transpozici do národních legislativ, ale i pro aktualizaci strategických a koncepčních dokumentů nic příjemného.

Čtěte také: Dopady Pařížské dohody

Jak na tom jsme nyní

Jak na tom jsme nyní ve vztahu k výše uvedeným cílům ale i k cílům, které měla od roku 2007 EU i pro rok 2020?

V oblasti energetiky a klimatu měla EU cíle i pro rok 2020. Jednalo se o:

• 20% podíl obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie EU,
• 20% snížení emisí CO2 oproti roku 1990, a
• 20% zvýšení energetické účinnosti.

Jak ukazují 3 grafy představené na této stránce, tyto cíle se podařilo naplnit. Nutno dodat, že u cíle pro energetickou účinnost pomohla v roce 2020 pandemie Covid-19 a pokles spotřeby prakticky ve všech odvětvích. S ekonomickým oživením v roce 2021 totiž spotřeba energie opět stoupla nad cílovou hodnotu.

Cíle pro rok 2040

V roce 2023 zahájila Evropská komise veřejný konzultační proces k cílům pro rok 2040. To se nakonec i stalo a v červenci 2025 zveřejnila Komise oficiální návrh na revizi Právního rámce pro klima, který obsahuje právě zmíněný 90% cíl. V únoru 2024 potom Komise formou sdělení představila své doporučení pro cíl snižování emisí pro rok 2040 na úrovní 90 % oproti roku 1990.

Časová osa

• 1996 První energetický balíček

  Liberalizace síťových odvětví

  Čtěte také: Přehled Mezinárodních Dohod

  První energetický balíček z let 1996-1998 přinesl snahu o liberalizaci odvětví elektřiny a plynu. Velké vertikálně integrované společnosti musely účetně a manažersky oddělit své aktivity jako je výroba, obchodování a prodej energie koncovým zákazníkům jakož i správu energetických sítí. Směrnice požadovala vznik správců přenosových sítí a umožnění nediskriminačního přístupu do těchto sítí. Postupně tak byl rozbíjen přirozený monopol, který je pro síťová odvětví typický.

• 2003 Druhý energetický balíček

  Další liberalizace trhu a vznik regulátorů

  V roce 2003 byl přijat druhý energetický balíček. Pokračoval v zatím nepříliš dokonalé a funkční liberalizaci trhu. Zavedl tzv. funkční unbundling - tzn. nejen účetní, ale i právní rozdělení vertikálně integrovaných společností. Jednotliví spotřebitelé dostali možnost si volně zvolit své dodavatele energií.

• 2007 První klimaticko-energetický balíček a cíle pro rok 2020

  Cíle „20-20-20“ pro rok 2020

  V roce 2007 se lídři EU dohodli na potřebě klimaticko-energetických cílů pro rok 2020. Ty vešly ve známost jako cíle „20-20-20.“ Šlo o 20% podíl obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie EU, 20% snížení emisí CO2 oproti roku 1990, a 20% zvýšení energetické účinnosti. V návaznosti na stanovení těchto cílů byly v balíčku představeny klíčové legislativní normy.

• 2009 Třetí energetický balíček

  ACER, ENTSO-E, ENTSO-G

  Třetí balíček přinesl dokončení procesu liberalizace energetických trhů. K nezávislým národním regulačním orgánům přibyla nová Evropská agentura pro spolupráci vnitrostátních energetických regulačních orgánů (ACER), a pro provozovatele elektroenergetických a plynárenských přenosových soustav (ENTSO-E a ENTSO-G).

• 2015 Strategie Energetické unie

  Energetická bezpečnost, užší spolupráce, solidarita a další snižování emisí.

  S nástupem Evropské komise pod vedením Jeana-Claude Junckera v roce 2014 přišlo nové vedení s vlastním programem v oblasti energetiky a klimatu. Zaměřit se chtělo na energetickou bezpečnost, chtělo dokončit práci na liberalizaci vnitřního trhu s energií, které stále bránila řada technických i regulatorních bariér mezi energetickými systémy v jednotlivých zemích, a muselo reagovat na pomalu vznikající rámec politik pro rok 2030. Vznikla tak politická strategie Energetické unie.

• 2016 Čistá energie pro všechny Evropany

  Návrhy cílů pro rok 2030 a čtvrtý energetický balíček

  V roce 2016 představila Komise objemný balík návrhů nové legislativy, která se v následujících třech letech přetavovala v závazné normy se stanovenými cíli pro rok 2030. Značná část balíčku byla taktéž věnována změnám ve fungování energetického trhu - tato část balíčku je označována jako čtvrtý energetický balíček.

• 2019 Zelená dohoda pro Evropu

  EU Green Deal, navýšení cílů pro 2030 a vize pro rok 2050

  European Green Deal nebo též Zelená dohoda pro Evropu je politický program představený v prosinci roku 2019 aktuálním vedením Evropské komise v čele s Ursulou von der Leyen. Jeho cílem je navýšit ambice EU v oblasti snižování emisí a dosáhnout v EU do roku 2050 klimatické neutrality.

• 2020 Právní rámec pro klima

  Cíl klimatické neutrality 2050

  Právní rámec pro klima (European Climate Law) závazně ukotvuje cíl klimatické neutrality EU a navyšuje cíl v oblasti snižování emisí pro rok 2030 na -55 % oproti roku 1990 v evropské legislativě.

• 2021 Fit for 55

  Pátý energetický balíček - revize cílů pro 2030

  V reakci na odsouhlasení Zelené dohody pro Evropu a na zezávaznění navýšeného cíle pro rok 2030 bylo nutné upravit legislativu. Proto Komise přišla s dalším balíkem legislativy, který dostal název Fit for 55.

• 2022 REPowerEU

  Rychlejší rozvoj OZE, energetické úspory a diverzifikace dodávek energetických surovin.

  Ruský útok na Ukrajinu znamenal mj. extrémní výkyvy v cenách energie na vnitřním i mezinárodním trhu. EU si uvědomila svou rizikovou závislost na dodávkách energetických surovin z Ruské federace, od kterých se chce odstřihnout. V balíčku REPowerEU proto navrhla přijmout opatření vedoucí k úsporám energie nebo zrychlení povolovacích procesů u projektů obnovitelných zdrojů.

• 2025 Clean Industrial Deal

  Větší zaměření se na konkurenceschopnost průmyslu a funkčnost stávajících mechanismů.

  Představená Dohoda o čistém průmyslu stojí na šesti pilířích, kterými jsou: Cenově dostupná energie, podpora poptávky po čistých technologiích, financování a státní podpora, cirkularita a surovinová bezpečnost a globální trhy a obchodní politika.

Dohoda o cílech pro rok 2040

EU stanoví právně závazný cíl v oblasti klimatu snížit do roku 2040 čisté emise skleníkových plynů o 90 %. Dohoda rovněž zahrnuje možnost využívat vysoce kvalitní mezinárodní kredity k dosažení 90% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2040 ve srovnání s úrovněmi z roku 1990 s odpovídajícím příspěvkem až 5 %.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová uvedla: „EU dnes prokazuje, že je pevně odhodlána prosazovat opatření v oblasti klimatu a Pařížskou dohodu. Měsíc po konferenci COP30 jsme proměnili naše slova v činy - s právně závazným cílem 90% snížení emisí do roku 2040. Máme jasný směr cesty ke klimatické neutralitě."

Dohoda rovněž odkládá uplatňování systému EU pro obchodování s emisemi pro budovy, silniční dopravu a malá průmyslová odvětví (ETS2) o jeden rok, z roku 2027 na rok 2028. Odložení nemá vliv na požadavky na monitorování, vykazování a ověřování v rámci systému ETS2, které začaly podle plánu v roce 2025.

Ministři životního prostředí se po velmi dlouhém vyjednávání dohodli na oslabení klimatických cílů pro rok 2040 a na nastavení nového klimatického plánu pro rok 2035. Nový plán pro rok 2035 pracuje s číslem snížení evropských uhlíkových emisí mezi 66,25 % a 72,5 % oproti roku 1990.

Česká pozice

ČR byla spolu s ostatními členy V4 proti i této formě dohody, hlasovalo se však kvalifikovanou většinou, a jelikož zbytek „sedmadvacítky“ s návrhem souhlasil, byl návrh po osmnáctihodinovém jednání přijat.

Zelená dohoda pro Evropu a její dopady

Evropská unie výrazně zlepšila své výsledky týkající se snahy o zpomalení klimatických změn díky zavedení Zelené dohody, takzvaného Green Dealu. Zelená dohoda předpokládá snížení uhlíkové emise do konce dekády minimálně o 55 procent v porovnání s rokem 1990.

Zelená dohoda pro Evropu, takzvaný Green Deal, má Evropskou unii nasměrovat k několika hlavním cílům, k nimž patří omezení emisí skleníkových plynů nejméně o 55 procent do roku 2030 proti hodnotám z roku 1990 a dosažení klimatické (uhlíkové) neutrality do poloviny století.

Projekt CAT dlouhodobě monitoruje opatření největších znečišťovatelů klimatu a jejich výsledky. V roce 2019 vědci odhadovali, že politika EU sníží emise o 33 procent proti úrovni z roku 1990, nyní odhadují snížení emisí o přibližně 51 procent. Odhady zatím nedosahují stanoveného cíle 55 procent do roku 2030.

Strategie EU a mezinárodní dohody

Strategie Evropské unie je do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality a být prvním „klimaticky neutrálním blokem“ na světě. Mezi klíčové celosvětové dohody patří přijetí Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (dále jen „Úmluva“) na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru v roce 1992, která položila základ mezinárodnímu právnímu rámci ochrany klimatického systému Země.

Nejvýznamnějším protokolem přijatým k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu je tzv. Kjótský protokol (dále jen „Protokol“), který byl přijat v roce 1997. V roce 2012 byl schválen tzv. Vedle Kjótského protokolu, zaměřeného na snížení emisí skleníkových plynů a ratifikovaného Českou republikou v roce 2001, je z pohledu adaptace na změnu klimatu zásadní Pařížská dohoda (dále jen „Dohoda), která byla přijata smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v prosinci 2015.

Adaptace na změnu klimatu

Na úrovni Evropské unie je problematika adaptace na změnu klimatu zakotvena v několika strategických dokumentech, které určují směr i pro národní a regionální politiky. Zásadními z nich jsou Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal, 2019) a Evropská strategie přizpůsobení se změně klimatu (2021).

Právním ukotvením klimatických cílů EU se stal Evropský klimatický zákon přijatý v roce 2021. EU se v něm zavázala k dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a ke snížení svých skleníkových plynů o 55% oproti roku 1990 do roku 2030. Nestanovuje však jasné cíle pro jednotlivé členské státy.

Důležitým dokumentem, který výrazně ovlivňuje proces adaptace v ČR je Nařízení o obnově přírody (EU) 2024/1991, které vstoupilo v platnost 18. srpna 2024 a představuje první celoevropský právně závazný rámec pro obnovu ekosystémů.

Adaptace v České republice

Základním rámcem pro adaptaci České republiky na změnu klimatu je Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR - 1. aktualizace pro období 2021-2030, schválená vládou v roce 2021. Implementačním nástrojem je Národní akční plán adaptace na změnu klimatu (NAP AZK), který se zpracovává na pětileté období.

Klimatické zákony v Evropě

Už šestnáct států Evropské unie přijalo svůj vlastní klimatický zákon. Evropská unie přijala vlastní klimatický zákon v roce 2021. Rešerše ukazuje, které aspekty (ne)obsahují klimatické zákony v jednotlivých státech. Zatímco některé zákony vytyčují své vlastní cíle pro snižování emisí, jiné pouze do národní legislativy převádějí závazky vyplývající z Pařížské dohody nebo existující unijní legislativy.

tags: #dohoda #evropske #unie #o #klimatu #cíle

Oblíbené příspěvky:

• Dozor nad živnostenskými odpady
• Jak třídit polystyren
• Střelné zbraně v přírodě
• Fakta o rozložitelných pytlích
• Charakteristika léta v Česku