Zelená dohoda pro Evropu a její dopad na emise

Zelená dohoda pro Evropu (takzvaný Green Deal) je souborem řady politických iniciativ, který má EU nasměrovat k několika hlavním cílům. K těmto cílům patří omezit emise skleníkových plynů nejméně o 55 procent do roku 2030 proti hodnotám z roku 1990 a do poloviny století dosáhnout klimatické (uhlíkové) neutrality.

Dohodu představila několik dní po svém nástupu do funkce předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v prosinci 2019. Von der Leyenová boj s klimatickými změnami tehdy označila za svou hlavní prioritu.

Podpora Evropského parlamentu

V polovině ledna 2020 - tedy necelé dva měsíce před vypuknutím pandemie koronaviru - podpořili klimatický plán Ursuly von der Leyenové poslanci Evropského parlamentu, a to jasnou většinou. Poměrem hlasů 482 ku 136 (95 europoslanců se zdrželo) tak EP schválil plán obsahující pět desítek kroků, které mají týkat řady oblastí od energetiky přes automobilový průmysl až třeba po zemědělství. Pro tehdy hlasovali čeští europoslanci z ANO, TOP 09, Pirátů a Starostů a nezávislých, proti byly ODS, SPD a KSČM.

Konkretizace Zelené dohody

Konkrétnějších obrysů nabrala Zelená dohoda pro Evropu v červenci 2021, kdy Evropská komise představila dosud největší soubor návrhů na revizi a aktualizaci právních předpisů EU v oblasti klimatu s názvem Fit for 55, který je „páteří“ Green Dealu.

Státy EU vedené českým předsednictvím se tak například v říjnu 2022 dohodly s Evropským parlamentem na pravidlech, která od roku 2035 prakticky znemožní prodej nových aut s klasickými spalovacími motory. Evropský parlament dohodu schválil 14. února 2023. Pro hlasovalo 340 europoslanců, proti bylo 279 europoslanců a 21 se jich zdrželo hlasování.

Čtěte také: Vývoj klimatických dohod

Členské státy EU koncem března 2023 normu definitivně schválily. Proti závazku hlasovalo pouze Polsko a zdržely se Itálie, Rumunsko a Bulharsko.

Emisní norma Euro 7

EK ještě před zákazem prodeje aut s klasickými spalovacími motory navrhla také zavedení nové emisní normy Euro 7, proti které ale protestovala skupina států, k jejímž lídrům patřila i Česká republika. Ministři Evropské unie zodpovědní za konkurenceschopnost nakonec loni 25. září schválili novou emisní normu Euro 7.

Cílem nařízení o schvalování typu motorových vozidel a dohledu nad trhem s nimi (Euro 7) je podpořit přechod na ekologickou mobilitu a udržet ceny osobních a užitkových vozidel dostupné pro občany a podniky. V případě osobních a dodávkových automobilů se účastníci jednání dohodli na zachování současných zkušebních podmínek a limitů emisí výfukových plynů podle normy Euro 6. Dohoda stanoví limity emisí brzdných částic (PM10) pro osobní a dodávková vozidla (3 mg/km pro čistě elektrická vozidla; 7 mg/km pro většinu vozidel se spalovacím motorem (ICE), hybridních elektrických vozidel a vozidel s palivovými články a 11 mg/ km pro velké dodávky s ICE).

Kritika a obavy

Plánovaný zákaz prodeje automobilů se spalovacími motory je jednou z nejvíce kritizovaných částí norem. Automobilový průmysl v Evropské unii je v krizi, shodli se v říjnu v debatě v Evropském parlamentu europoslanci napříč všemi stranami a politickými skupinami.

"To, čeho jsme nyní svědky, není transformace automobilového průmyslu v Evropě, ale jeho řízená likvidace. Likvidace pod hlavičkou Green Dealu a pod taktovkou Evropské komise," uvedl například europoslanec a místopředseda ODS Alexandr Vondra. Výrobci automobilů podle něj před drahými energiemi a „šílenými regulacemi“ odcházejí do Ameriky, Číny a Indie. "Miliony zaměstnanců jsou a budou na dlažbě. Cla tady nepomohou, jen všechno dál zdraží," dodal.

Čtěte také: Dopady Pařížské dohody

Evropa má v plánu revizi zákazu nových aut se spalovacím motorem v roce 2026. Von der Leyenová při schvalování její druhé komise řekla: „Budu vést strategický dialog o budoucnosti automobilového průmyslu v Evropě. Dialog a jeho pokračování budou pod mým vedením.

Podle italského ministra průmyslu Adolfa Ursa by mohl Green Deal v nezměněné podobě ohrozit ve výrobě aut v Evropě statisíce pracovních míst.

EK pod tlakem kritiky a farmářů v některých oblastech částečně ustupuje, například upustila od konkrétních zmínek o snižování emisí v zemědělství. Terčem protestů farmářů, které letos ochromily řadu zemí, byla přeshraniční konkurence, stěžují si ale i na unijní předpisy týkající se ekologie. Šéfka EK také letos doporučila stáhnout návrh EK na omezení používání pesticidů.

Zelená dohoda má i další kritiky. Průmyslové lobby má k plánu komise výhrady jako k příliš tvrdému, někteří ekologové jej na druhou stranu považují za málo ambiciózní. K známým kritikům patří bývalí prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman, který řekl, že stále trvající energetická krize je primárně způsobena touto dohodou. Klaus v minulosti řekl, že doufá, že se ČR nenechá poškodit „experimentem Zeleného údělu“. Ke kritikům dohody patří i zástupci velkých českých zemědělských podniků. Podle kritiků je také dohoda zbytečná bez zapojení největších znečišťovatelů, jako jsou Čína (necelých 30 procent světových emisí), USA (asi 14 procent) a Indie (necelých sedm procent).

Trh s emisními povolenkami (EU ETS)

Státy EU také loni v dubnu definitivně schválily další část balíku klimatických norem, s jejichž pomocí chtějí do konce desetiletí významně omezit emise skleníkových plynů. Unijní ministři formálně potvrdili reformu trhu s emisními povolenkami, která počítá se zpoplatněním emisí z vytápění budov a silniční dopravy od roku 2027 a koncem bezplatných povolenek v roce 2034. Nová podoba trhu s emisními povolenkami počítá také s postupným zahrnutím lodní dopravy do placeného systému a zpoplatnění emisí z letecké dopravy.

Čtěte také: Přehled Mezinárodních Dohod

EU v této souvislosti vytvořila Sociální fond pro klimatická opatření na pomoc zranitelným občanům a mikropodnikům, kterým má pomoci investovat do oblasti energetické účinnosti, jako je izolace obytných budov, tepelná čerpadla a solární panely.

EU ETS byl spuštěn Evropskou unií v roce 2005 jako první velký systém pro obchodování s emisemi skleníkových plynů (a do začátku roku 2021, kdy začal fungovat národní ETS v Číně, byl největším systémem svého druhu na světě). Elektrárny a průmyslové závody vypouštějící skleníkové plyny dnes musí prokázat, že mají na tyto emise povolenky v příslušném rozsahu. Každý rok vydává EU určité množství těchto povolenek, přičemž toto množství (tzv. emisní strop) se v průběhu let rovnoměrně snižuje - v souladu s emisními cíli EU. Elektrárny a další provozy zapojené do systému si povolenky nakupují v aukci (nebo je mohou obdržet zdarma, viz dále) a následně s nimi volně obchodují na burze.

Množství povolenek nabízených v dalších letech (tj. maximální množství povolených emisí) EU postupně snižuje. Zároveň možnost volného obchodování s povolenkami zaručuje, že ke snižování emisí dochází nejdříve ve firmách, kde je realizace nejlevnější. Systémy pro obchodování s emisemi jsou tržním mechanismem, který je založen na principu, že znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli platit. Tyto platby motivují elektrárny a další provozy ke snižování vlastních emisí a zároveň lze získané prostředky alespoň částečně využít k napravení způsobených škod. Ekonomové tento princip nazývají tzv. internalizací externalit (zde je externalitou vypouštění skleníkových plynů, jimiž znečišťovatelé dosud zatěžovali přírodu a celou společnost, aniž by za to museli zaplatit).

Právě existence externalit, které se v modelu ideálního trhu nevyskytují, vede k neférovému zvýhodnění znečišťovatelů. K redukování množství emisí však přesto dochází, neboť emisní strop Evropská unie postupně snižuje. Méně povolenek v oběhu rovněž znamená, že jejich cena roste. Od doby zavedení systému byla v některých letech cena povolenek velice nízká, často jako důsledek oslabení ekonomiky (např. při propadu ekonomické produkce během finanční krize v letech 2008-2009 nebo na počátku koronavirové pandemie v roce 2020, ale i v období 2013-2017 kvůli přebytku povolenek). V roce 2020 se za tunu CO2 průměrně platilo 25 €, na začátku roku 2023 pak cena evropské povolenky v důsledku vysoké poptávky překonala hodnotu 100 €.

Kromě toho zahrnuje 371 provozovatelů letadel v rámci Evropského hospodářského prostoru (EHP). Souhrnně pokrývá přibližně 36 % emisí skleníkových plynů v EU1. V letech 2013-2020 bylo bezplatně přiděleno cca 43 % povolenek, především pro emisně intenzivní průmyslová odvětví. Zbylých 57 % bylo určeno k vydražení (množství skutečně vydražených povolenek však bylo nižší). Bezplatné emisní povolenky jsou určeny takovým odvětvím hospodářství, ve kterých by bylo snadné přesunout výrobu do zemí, kde nejsou emise skleníkových plynů omezovány.

Při důsledném uplatnění dražby povolenek by tak mohlo docházet k odlivu výrobních závodů z EU a navýšení emisí v jiných zemích. Aby bylo dosaženo emisních cílů, které si EU stanovila pro roky 2020 a 2030, docházelo od roku 2013 k rovnoměrnému snižování maximálního množství povolenek. Kromě toho od 1. 1. 2019 množství alokovaných povolenek ovlivňuje ještě mechanismus tzv. Rezervy tržní stability (Market Stability Reserve, MSR), který má za cíl regulovat množství povolenek v oběhu. Je-li jich v oběhu nadbytek (tj. některé byly vydraženy, ale nebyly spotřebovány), pak část z nově alokovaných povolenek místo do dražby míří do MSR. Při nedostatku povolenek v oběhu se naopak část povolenek z MSR přesouvá do dražby. Tento mechanismus byl zaveden, protože kvůli hospodářské krizi v letech 2008-2009 byla produkce skleníkových plynů v následující dekádě nižší, než se původně předpokládalo. V důsledku toho trpěl systém EU ETS nadbytkem povolenek v oběhu, což tlačilo jejich cenu dolů. Díky tomuto mechanismu se do konce roku 2022 v MSR nashromáždily přes 3 miliardy povolenek, což je více, než kolik v současnosti představují dvě roční alokace.

Výnosy z dražby většiny povolenek plynou jednak do rozpočtů členských států - tato část může být od roku 2024 využívána už pouze pro účely spojené s ochranou klimatu (dosud takto stačilo využívat 50 % prostředků získaných z dražby).6 V roce 2021 vynaložily členské státy na klimatické a energetické účely v průměru 76 %, a to především na energii z obnovitelných zdrojů a udržitelnou dopravu.1 Od roku 2021 je pak část z výnosů dražeb určena rovněž pro Modernizační fond a Inovační fond.

Fungování EU ETS je rozděleno do několika fází. První fáze od roku 2005 byla především testovací a jejím účelem bylo ověřit fungování celého systému a získat spolehlivá data o emisích jednotlivých zařízení. V navazujících fázích docházelo k rozšiřování o další sektory (např. letecké dopravy v rámci EHP) a k úpravě stropu emisních povolenek v souladu s emisními cíli EU. V návaznosti na vyšší klimatické ambice EU došlo v roce 2023 v rámci balíčku Fit for 55 k dalším úprávám stávajícího systému.

• Zrychluje phase-out povolenek alokovaných zdarma (ty úplně skončí v roce 2034).
• Vznikne nový systém obchodování s emisními povolenkami pro sektor silniční dopravy a sektor budov (tzv. EU ETS 2) od roku 2027.
• Vznikne Sociální klimatický fond, z jehož prostředků budou podporovány zranitelné skupiny obyvatel (například nízkopříjmové domácnosti) a malé a střední podniky, pro které dekarbonizace představuje největší výzvu. Fond bude financován výnosy z prodeje povolenek v tomto systému.

EU ETS je tržní mechanismus, tj. rozhodování o emisích skleníkových plynů je z velké části ponecháno na samotných producentech. Elektrárny a další zařízení se podle aktuální ceny rozhodují, zda nakoupí emisní povolenky, nebo investují do snížení vlastních emisí. Finanční prostředky získané z dražeb povolenek je možné využít k podpoře inovací a k účelům spojeným s ochranou klimatu a rozvojem energetiky. Dobře nastavené ETS systémy umožňují propojování s dalšími zeměmi (např. EU ETS je dnes propojen s obdobným systémem ve Švýcarsku a v budoucnu by měl být napojen i na nově vznikající britský systém).

Mezi kritiky EU ETS patří:

• Přidělování bezplatných povolenek některým provozům.
• Budoucí ceny povolenek jsou nepředvídatelné, což elektrárnám a průmyslovým závodům, které jsou do systému zahrnuty, komplikuje dlouhodobé plánování.

Od svého spuštění se EU ETS stal inspirací pro mnoho dalších států a regionů ve světě. Obdobné systémy se dnes používají například v Číně (v některých městech ETS funguje od roku 2013, celonárodní systém byl spuštěn v roce 2021 a dnes je největším ETS na světě zahrnujícím zhruba 30 % čínských emisí). Některé státy zpoplatňují emise skleníkových plynů pomocí tzv. uhlíkové daně (carbon tax), která je dalším efektivním tržním mechanismem pro snížení emisí a může vhodně doplňovat ETS zahrnutím jiných sektorů (např. dopravy).

Pařížská dohoda a cíle EU

Pařížská dohoda přijatá dne 12. prosince 2015 vstoupila v platnost dne 4. listopadu 2016. Smluvní strany Pařížské dohody se shodly, že udrží nárůst průměrné globální teploty výrazně pod úrovní 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a že budou usilovat o omezení tohoto nárůstu na 1,5 °C.

Sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 nazvané „Zelená dohoda pro Evropu“ představuje výchozí bod pro splnění cíle Unie dosáhnout nejpozději do roku 2050 klimatické neutrality a poté usilovat o dosažení negativních emisí, jak je stanoveno v čl. 2 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (8) („evropský právní rámec pro klima“).

V Zelené dohodě pro Evropu se spojuje komplexní soubor vzájemně se posilujících opatření a iniciativ zaměřených na dosažení klimatické neutrality v Unii do roku 2050 a stanoví se v něm nová strategie růstu, jejímž cílem je transformovat Unii ve spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou účinně využívající zdroje, ve které nebude hospodářský růst vázán na využívání zdrojů. Jeho dalším cílem je chránit, zachovávat a posilovat přírodní kapitál Unie a chránit zdraví a blahobyt občanů před environmentálními riziky a dopady.

Dne 16. června 2022 přijala Rada doporučení ohledně zajištění spravedlivé transformace na klimatickou neutralitu (9), v němž zdůraznila, že je třeba přijmout doprovodná opatření a věnovat zvláštní pozornost podpoře regionů, průmyslových odvětví, mikropodniků, malých a středních podniků, pracovníků, domácností a spotřebitelů, kteří budou čelit největším výzvám.

Přijetím nařízení (EU) 2021/1119 Unie v právním předpisu zakotvila závazný cíl dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality v rámci celého hospodářství, a snížit tak do uvedeného data emise na čistou nulu, a poté usilovat o dosažení negativních emisí. Uvedeným nařízením se rovněž stanoví závazný cíl Unie dosáhnout do roku 2030 alespoň 55 % domácího snížení čistých emisí skleníkových plynů (emisí po odečtení pohlcení) ve srovnání s úrovněmi v roce 1990.

V souladu s nařízením (EU) 2021/1119 by prioritou mělo být snižování přímých emisí skleníkových plynů, které bude muset být doplněno zvýšeným pohlcováním uhlíku s cílem dosáhnout klimatické neutrality.

Flexibilita a spolupráce mezi státy

S cílem stimulovat rychlejší přijímání opatření a dále zajistit ekologickou vyváženost je nezbytné a vhodné snížit stropy pro vypůjčování a započítávání ročních emisních přídělů na celé období 2021-2030. Na druhé straně by členské státy měly mít možnost postupně snižovat své emise skleníkových plynů a nákladově efektivním způsobem dosáhnout svých zvýšených vnitrostátních cílů snížení emisí skleníkových plynů pro rok 2030.

S ohledem na nové a přísnější roční emisní příděly požadované tímto nařízením je vhodné zvýšit stávající stropy pro převody ročních emisních přídělů mezi členskými státy. Možnost převodu ročních emisních přídělů podporuje spolupráci mezi členskými státy a umožňuje jim dosáhnout jejich cílů snížení emisí skleníkových plynů nákladově efektivním způsobem a současně zachovat ekologickou vyváženost.

Cíl pro rok 2040

Europoslanci v úterý schválili klimatický cíl snížit do roku 2040 emise o devadesát procent oproti roku 1990. Rada EU i europarlament informovaly, že dohoda obsahuje také určitou flexibilitu, jak cíle do roku 2040 dosáhnout. Zástupci obou institucí se podle prohlášení také shodli na odložení zavedení emisních povolenek ETS2 o jeden rok, tedy z roku 2027 na 2028. Podle agentury Reuters dohoda zahrnuje také nákup zahraničních uhlíkových kreditů na pokrytí pěti procent snížení emisí.

Klimatický cíl bude vyžadovat, aby průmyslová odvětví v EU snížila emise o 85 procent, dodává Reuters. Změny musí ještě schválit europarlament a Rada EU, aby začaly platit, podle Reuters je to obvykle formalita potvrzující předem dohodnuté podmínky. Dohoda vstoupí v platnost 20 dní po jejím zveřejnění v Úředním věstníku EU.

Podle analytičky projektu Fakta o klimatu Kateřiny Kolouch Grabovské je cíl pro rok 2040 důležitý kvůli jasnosti a předvídatelnosti. „Abychom věděli, kam Unie směřuje, a aby i byznys věděl, jakou trajektorii má očekávat, co se týče snižování emisí, a tomu mohl přizpůsobit své plány,“ vysvětlila.

tags: #dohoda #evropský #parlament #emise #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Pražské odpadkové koše
• Znečištění ovzduší Jablonec
• Klíč k popelnicím
• Dopad klimatizace na klima
• Co přináší zákaz pálení v Brně?