Rok 2024 byl celosvětově nejteplejším rokem v historii měření a posledních deset let tvoří zároveň deset nejteplejších let, jaká kdy byla zaznamenána. Průměrná roční teplota na území Kanady vzrostla od roku 1948 přibližně o 1,7 °C, přičemž nejvýraznější oteplení zaznamenaly severní oblasti, prérie a severní část Britské Kolumbie.
V severní Kanadě se průměrná roční teplota zvýšila dokonce o 2,3 °C. Největší nárůst teplot byl zaznamenán v zimním období. Do konce století by mohla průměrná roční teplota v Kanadě vzrůst o 1,8 °C při nízkých emisích a až o 6,3 °C při vysokých emisích ve srovnání s obdobím 1986-2005.
Důsledky globálního oteplování se projevují v Kanadě rostoucí četnosti extrémních teplot, lesních požárů, záplav i sucha. Změna klimatu ovlivňuje každodenní život obyvatel, přírodní prostředí i hospodářství a zároveň vyžaduje přijetí nových opatření. Kanada se v současnosti otepluje zhruba dvakrát rychleji než světový průměr.
Očekává se, že ve druhé polovině tohoto století zažije většina kanadských měst alespoň čtyřnásobný nárůst dnů s teplotami nad 30 °C oproti minulosti. Intenzivní vlny veder dnes proto ohrožují Kanadu i v oblastech, které dříve měly mírné klima, jako jsou Vancouver, Whitehorse nebo Halifax.
Dopady klimatických změn na lesní požáry
Nárůst teplot a nárůst sucha proto zvyšuje riziko a intenzitu lesních požárů. Podle Národní databáze lesnictví v Kanadě vzniká každoročně více než 8 000 požárů, které spálí průměrně přes 2,1 milionu hektarů. Klimatické modely ukazují, že extrémní podmínky pro vznik požárů se budou zvyšovat, což by mohlo do konce století zdvojnásobit plochu spálené krajiny, zejména v boreálních lesích, které jsou historicky ohniskem požárů.
Čtěte také: Vývoj klimatických dohod
Ve východní Kanadě se například v posledních letech více než zdvojnásobila pravděpodobnost extrémních podmínek, které k požárům vedou jako jsou teplejší průměrné teploty, nižší zásoby sněhu nebo sušší půda. Horko navíc přispívá k častějším bleskům, které způsobí přibližně 50 % požárů a jsou původcem až 85 % veškerých spálených ploch.
Záplavy a tání sněhu
Kromě požárů dopadá klimatická změna ale i na tání sněhu a související záplavy. S rostoucí teplotou se mění charakter srážek, kterých sice v mnoha oblastech Kanady přibývá, ale sněhové srážky nahrazuje déšť. Zejména v jižní Kanadě tak lze v důsledku vyšších teplot a menší sněhové pokrývky očekávat častější jarní záplavy způsobené rychlejším táním.
Zároveň se dopady v zemi velkého severu projevují i na sněhové a ledové pokrývce, jejíž rozsah se v posledních desetiletích výrazně zmenšuje a teplota permafrostu stoupá. Tyto změny budou pokračovat i nadále a významně ovlivní ekosystémy i infrastrukturu v severních oblastech. Ledovce v západní Kanadě mohou do konce století ztratit až 90 % objemu a většina ledových příkrovů a šelfů v Arktidě zanikne.
Dopady na biodiverzitu
V neposlední řadě mají klimatické změny dopady také na kanadskou biodiverzitu, kdy ekosystémy degradují bezprecedentním tempem. Ztráta ledových ploch ovlivňuje výskyt kanadských polárních medvědů, migrační trasy ptactva a umožňuje šíření dřevokazného hmyzu, ale například i klíšťat a boreliózy, která byla donedávna v Kanadě prakticky neznámou chorobou.
Lze proto konstatovat, že i s ohledem na kanadské přírodní bohatství se všechny aspekty dopadů klimatické změny stávají zásadní výzvou pro kanadskou vládu, ekonomiku i obyvatelstvo, pro níž přijímá významná opatření.
Čtěte také: Dopady Pařížské dohody
Ekonomické dopady a mezinárodní závazky
Důsledky klimatické změny představují pro kanadskou ekonomiku významnou hrozbu. Kanadský průmysl by mohl dle odhadů do roku 2050 každoročně ztrácet až dvě miliardy dolarů kvůli poklesu produktivity během horkých období. Kanada existenci klimatické změny dlouhodobě uznává a patří mezi světové lídry co se týče mezinárodních klimatických závazků.
Země se zavázala k ambiciózním cílům, jako je snížení emisí skleníkových plynů o 40-45 % do roku 2030 oproti úrovním z roku 2005 a být klimaticky neutrální do roku 2050, což potvrdila i aktuální vláda premiéra Carneyho. Kanada zůstává na rozdíl od USA signatářem Pařížské dohody, stejně jako je zapojena do United Nations Framework Convention on Climate Change a United Nations Convention on Biological Diversity.
Spojenectví s Evropskou unií v klimatických tématech se také projevuje v implementaci obchodní dohody CETA, při které vznikla například Canada - European Union Green Alliance. Spolupráci v inovacích a výzkumu pro témata udržitelnosti podporuje také program Horizon Europe, či další nástroje jako cofundové programy nebo iniciativa Low Carbon Business Action (LCBA) podporující spolupráci evropských a kanadských podniků při nasazení nízkouhlíkových technologií.
Kanadská politika a ekonomika
V praktické implementaci uvnitř země je však zatím kanadská politika rozpolcená, protože Kanada je zároveň čtvrtým největším producentem ropy a pátým největším těžařem zemního plynu na světě a příjmy z těžby fosilních paliv představují významnou část HDP. Na pozadí obchodní války s USA je tento pragmatický přístup ještě více patrný a vede k rozvoji strategických ekonomických projektů v oblasti fosilních paliv, mezi nejvýraznější patří listopadová dohoda federální vlády s provincií Alberta na výstavbě nového ropovodu, což je zásadní oznámení historického významu.
V mezinárodním srovnání zároveň dosud patří Kanada mezi země s velmi vysokými emisemi v přepočtu na obyvatele. Vláda je tak i s ohledem na nastavení kanadské ekonomiky pod tlakem najít kompromis mezi stupňující se společenskou poptávkou pro ochraně klimatu a ekonomickou konkurenceschopností.
Čtěte také: Přehled Mezinárodních Dohod
Národní nástroje a adaptace na změnu klimatu
Zároveň Kanada přijala řadu národních nástrojů, které napomohou rozvoji udržitelných technologií. Lze zmínit například Clean Technology Program, který přispěl k téměř 60 miliardám CAD výdajů od roku 2015; Clean Growth Hub, který asistuje firmám s rozvojem čistých technologií; či federální fondy Sustainable Development Technology Fund a Canada Growth Fund. Rozvoj nových technologií spolu se strategií adaptace na změnu klimatu tak mohou pomoci předcházet či snižovat některé dopady klimatu.
Zároveň se však Kanada potýká s nutností řešit náhlé přírodní katastrofy, kterých bude i přes tuto snahu přibývat. Kanadský systém havarijního řízení (krizového managementu) je sdílenou odpovědností mezi federální, provinční a teritoriální vládou, jejich partnery včetně původních obyvatel (Indigenous population) a jednotlivými občany.
Každá úroveň administrativy má své vlastní zákony o krizovém managementu a způsoby organizace v rámci své příslušné jurisdikce. I jednotliví občané mají rovněž zodpovědnost být připraveni na katastrofy a přispívat k odolnosti komunity. V případě nouze obvykle reagují jako první místní samosprávy. Pokud provinční nebo teritoriální vláda potřebuje s mimořádnou událostí více pomoci, federální vláda se zapojí a poskytne podporu.
Adaptace na měnící se klima se projevuje i v tlaku na posílení mechanismu pro zvládání katastrof, resilience a připravenosti země. Kanadská strategie nouzového řízení (Emergency Management Strategy for Canada: Toward a Resilient 2030) vychází z rámce Emergency Management Framework a mezinárodního Sendai Framework for Disaster Risk Reduction (2015-2030). Oba tyto rámce podporují celospolečenský přístup, který propojuje federální, provinční a teritoriální vlády, obce, soukromý sektor.
Strategie zdůrazňuje proaktivní prevenci a mitigaci rizik, připravenost, koordinovanou reakci a odolnou obnovu která zohledňuje environmentální i socio-ekonomické faktory. Preventivní opatření výstavbu infrastruktur jako jsou například hráze, protipovodňové zábrany ale také například plánování území či změna stavebních předpisů.
Investice do připravenosti a odolnosti
V letošním listopadu přijatý kanadský rozpočet na rok 2025 s výhledem až do roku 2029 posiluje národní připravenost a odolnost vůči přírodním katastrofám prostřednictvím tří klíčových kroků. Zaměří se na podporu modernizace předpovědí počasí a klimatických modelů a to cestou investice ve výši 2,7 miliardy CAD do modernizace výpočetního systému Meteorologické služby Kanady, což má přinést zlepšení přesnosti předpovědí, varování a klimatických projekcí. To posílí připravenost na povodně, požáry, bouře a další extrémní jevy.
Investovat bude Kanada i do zesílení systému veřejné výstrahy - 55,4 milionu CAD bude určeno na zcela nový model Národního varovného systému, aby byla veřejnost rychleji a přístupněji informována o lesních požárech, povodních, extrémním počasí a dalších hrozbách.
Příklad Alberty a řešení požárů
Alberta se patří mezi nejvíce zasažené provincie zejména v oblasti požárů, zároveň ale patří také mezi průkopníky nových technologií v této oblasti. V posledních dvou dekádách Alberta zažívá nárůst frekvence i intenzity požárů, které překonávají historické rekordy. Jen v roce 2023 shořelo v Albertě téměř dva miliony hektarů, více než dvojnásobek běžného ročního průměru.
V provincii bylo od ledna do podzimu 2025 zaznamenáno přes 1220 požárů, což představuje nárůst oproti 1184 požárům v předchozím roce a 1088 požárům v roce 2023. Provincie Alberta má však komplexní systém řešení krizí, který pomáhá většinu těchto situací úspěšně zvládat. Jedná se o decentralizovaný systém, kdy lokální autority i první národy řeší nehody a krize na svém území. Systém je ale koordinován ústřední agenturou, Alberta Emergency Management Agency, která zajišťuje provinční systém i komunikaci mezi jednotlivými aktéry. Vypracovává také krizový plán Alberta Emergency Plan, který pokrývá kompletní škálu potenciálních rizik v provincii. Samotnému řešení krizí se přitom věnuje 330 municipalit, 48 komunit prvních národů a 8 komunit Metis.
Speciální důraz provincie klade na boj právě s již zmíněnými lesními požáry. Zhruba 60 % provincie tvoří takzvané chráněné lesní oblasti, které jsou monitorovány z více jak čtyřiceti základen hasičů a leteckých tankerů. Provincie také využívá více než dvacítku helikoptér a dalších několik desítek dočasných kontraktů s poskytovateli. Provincie monitorováním skrze síť stanic určuje míru rizik v jednotlivých oblastech a optimalizuje rozložení jednotek i plánování.
Významným nástrojem je komplexní systém FireSmart, který je implementován na celonárodní úrovni věnuje se posuzování a mapování rizik lesních požárů, i jednotlivým krokům pro posilování odolnosti komunit i jedinců. Program má významnou stopu v provincii, jeho manuály a plánovací nástroje vzešly z University of Alberta, implementace v provincii aktuálně spadá pod Alberta Forestry and Parks Ministry, FireSmart je využíván také federální organizací Parks Canada, která má v gesci národní parky i v provincii.
Konkrétní ukázku vývoje v Albertě a zároveň i příklad praktického řešení požárů v Albertě představuje požár v roce 2024 v Jasper National Park, který patří spolu s Banff National Park k nejslavnějším a nejvyhledávanějším turistickým destinacím v zemi. Federální agentura zodpovědná za správu národních parků Parks Canada reagovala nasazením jak pozemních, tak leteckých jednotek. Požár byl vyčíslen jako druhý nejnákladnější v kanadské historii a zničil přes 350 budov ve městě Jasper.
S ohledem na nárůst přírodních katastrof v Albertě a celkové otevřenosti ke spolupráci se tak do budoucna skýtají pro české společnosti a instituce příležitosti v dodávkách pro albertské záchranné složky, ale i ve sdílení dobré praxe a výzkumných projektech. Příležitosti představují také programy poskytované organizacemi Alberta Innovates a Emissions Reduction Alberta (ERA). Obě organizace poskytují financování pro inovační projekty realizované v Albertě, a to i ze strany zahraničních subjektů, přičemž právě na environmentální otázky, přírodní zdroje a energetiku je kladen velký důraz. ERA je spolufinancovaná z průmyslových poplatků z produkce uhlíku (carbon pricing) vybraných albertskou vládou.
Česká mise v Kanadě
Právě na řešení dopadů těchto katastrof i jejich prevenci se proto zaměřila mise českých institucí, firem a univerzit, která na konci října navštívila Kanadu. Projekt ekonomické diplomacie podpořený Ministerstvem životního prostředí ČR realizovaly ve spolupráci Velvyslanectví ČR v Ottawě, Generální konzulát ČR v Torontu a agentura CzechInvest. Mise vedené vrchním ředitelem Ministerstva životního prostředí Davidem Surým se zúčastnila rozsáhlá delegace složená z českých firem Dekonta, ENKI a Gisat a výzkumníků z CzechGlobe (při Akademii věd ČR), Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a Ostravské university.
Delegace se soustředila na jednání s federálními institucemi Kanady v Ottawě a na příležitosti v provinciích Alberta a Britská Kolumbie, které se řadí k nejvíce zasaženým klimatickou změnou. Možnosti spolupráce tak byly projednány s federálními a institucionálními partnery jako Public Safety Canada, Environment and Climate Change Canada, či Red Cross Canada. Jelikož implementace klimatických a záchranných řešeních probíhá zejména na provinční úrovni, delegace jednala také s provinčními partnery v Albertě s Ministerstvem životního prostředí Alberty, Ministerstvem lesů a parků a implementačními agenturami včetně Alberta Emergency Management Agency a propagovala příležitosti ke spolupráci i na rozsáhlém networkingu v Edmontonu a ve Vancouveru.
Významným prvkem spolupráce je také společný výzkum a příležitosti meziuniverzitních partnerství, které aktuálně posiluje status Kanady jako asociované země v programu Horizon Europe. Během mise proto delegace realizovala rozsáhlá jednání s Carleton University v Ottawě, s University of Alberta v Edmontonu a s University of Victoria a Royal Roads University. Návštěva otevřela řadu příležitostí na firemní, univerzitní i administrativní úrovni a identifikovala širokou paletu možností spolupráce na konkrétních projektech.
tags: #dohoda #o #snížení #emisí #1986 #co
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]