Domácí Kompostování: Standardy a Praktické Rady

Říjen a listopad jsou měsíce, kdy na zahradách vzniká nejvíce rostlinného odpadu, tedy biologického materiálu, který by bylo hřích dál nevyužít. Ano, řeč bude o jeho kompostování. Existuje řada učených rad, jak si správně založit vlastní kompostárnu a co do ní ukládat, aby na konci celého kompostovacího procesu vznikl kýžený materiál plný živin. Pro běžného zahrádkáře však postačí, když bude respektovat několik jednoduchých zásad. A dopracuje se k stejnému výsledku.

Základní Principy Domácího Kompostování

Vlastní kompost si na zahradě můžeme zřídit vlastně kdykoliv od jara do podzimu. Podmínkou je jeho umístění do stínu nebo polostínu a na místo, kde nebude příliš na očích. Tedy někam do rohu zahrady, za garáž, zahradní domek a podobně. Jeho velikost záleží na tom, kolik asi materiálu do něj budete během celého vegetačního období ukládat. To si musí každý odhadnout sám. Pro středně velkou zahradu s běžným trávníkem, několika stromy a záhony většinou postačí kompostovací box o rozloze 2x1 metr a výšce kolem 80 centimetrů.

Kompostovací box, jeho stěny, můžeme postavit z nejrůznějších dostupných materiálů: z prken, přepravních palet, kulatiny, ale také třeba z plastových desek, pletiva, cihel nebo betonových dílců. Vždy je ale potřeba, aby ve stěnách byly dostatečně velké mezery, které zaručí, že do kompostovaného materiálu bude proudit vzduch. Dno ponecháváme volné a pokryjeme je vrstvou hrubších větviček, slámy nebo dřevnatých částí rostlin. Tato vrstva zajistí odtok přebytečné vody, spodní přívod čerstvého vzduchu a přístup půdních organismů, například žížal. Pokud se vám do svépomocné výstavby kompostéru nechce, můžete si kompostér koupit. Pro běžnou zahradu postačí dva až tři zhruba 800litrové kompostovací kontejnery.

Co Patří a Co Nepatří do Kompostu

Až na pár výjimek prakticky všechno, co má biologický původ a pochází ze zahrady nebo z kuchyně. Nejběžnějším materiálem je čerstvě posečená nebo suchá tráva, nevykvetlý plevel, na podzim pak stromové listí a zbytky nejrůznějších rostlin, jako jsou třeba letničky nebo keře rajčat. Do kompostu ale můžeme ukládat také v drtiči nadrcené větve, všechen materiál, který získáme z trávníku při vertikutaci, a dokonce i kousky zvlhčeného nepotištěného kartonu. Kompostovat můžeme také kuchyňský odpad, jako jsou slupky z brambor, ovoce a zeleniny (vyjma exotických druhů), zbytky pečiva, nadrcené skořápky od ořechů a vajec nebo prosátý dřevěný popel.

Zásadou je, aby složení kompostu bylo, pokud možno, co nejpestřejší. Určitě zbytky masa, kosti, popel z uhlí, pecky a plevel s dozrálými květy, jehož semena jsou kompostovací proces schopná přežít a pak na záhonech znovu vyrašit. Do kompostu také neukládejte rostliny napadené škůdci a plesnivou zeleninu nebo ovoce, které radši spalte, respektive zakopejte do země. A co listy z ořešáků? O nich se traduje, že se špatně rozkládají kvůli tomu, že na sobě mají jemný voskový povlak tzv. kutikulu, která brání vyššímu odparu vody. Je to pravda. Ovšem, když listy posbíráme sekačkou, jejíž nůž je nadrtí, můžeme je do kompostu klidně dát. Ale dbáme na to, abychom vrstvu ořešákovou překryli dvěma až třemi vrstvami jiného materiálu.

Čtěte také: Čistá a zdravá domácnost

Jak Dlouho Trvá Kompostování a Jak Ho Urychlit

Jednoduše řečeno, když získá tmavě hnědou barvu a jemnou strukturu a začne krásně vonět, jako lesní půda. Celý proces trvá s ohledem na kompostovaný materiál zhruba 4 až 8 měsíců. Pokud se vám ale nechce tak dlouho čekat, použijte u mnoha zahrádkářů velmi oblíbený urychlovač kompostu. Během doby zrání bychom měli kompost přeházet nebo načechrat, aby se do něj dostal vzduch, který napomáhá rychlému rozkladu a tlení. Pokud ale má skrze stěny přívod vzduchu dostatečný, prohazovat ho nemusíte. Důležité je také zajišťovat optimální vlhkost. Kompost totiž nesmí být přemokřený, chceme totiž aby materiál postupně tlel, a nikoliv rychle hnil. Před příchodem silného deště proto kompost zakryjte. Ale zakryjte ho i během dlouhých veder, aby naopak nevyschl a nezastavil se v něm proces tlení. Pokud by to hrozilo, prolejte kompost několika konvemi vody.

Kompostovatelné Produkty a Certifikace

Stále více jednorázových příborů, kelímků, obalů a dalších produktů má označení „kompostovatelné“. Nelze však přesně zjistit, co lze skutečně dát na domácí kompost. Je také třeba vědět, jak funguje váš kompostér nebo kompostovací systém, protože každé zařízení, stejně jako obyčejný kompost na zahradě, má svá omezení. Aby probíhal správně a efektivně, potřebuje určité podmínky. Velké kompostovatelné systémy, provozované v USA obcemi nebo státem, musí splňovat určité bezpečnostní normy. Jsou řízeny profesionály a zvládnou rozložit i velkou část toho, co domácí kompost neumí. Domácí vermikompostovací systém zvládne obvykle méně než zahradní kompost. Mívá menší kapacitu a žížaly v něm se mohou vyhýbat například česneku, cibuli nebo citrusové kůře.

Na zahradní kompost lze vyhodit téměř jakýkoliv potravinový odpad, ale neodhazujte do něj kosti, maso, ryby a mléčné výrobky. Vyhýbejte se hůře rozložitelným materiálům a odpadu, který zapáchá a mohl by přitahovat zvířata. Nepatří do něj ani výkaly domácích mazlíčků. Některé z těchto položek mohou obsahovat nežádoucí patogeny. Nepotravinářské produkty označené jako kompostovatelné se na zahradním kompostu nebo ve vermikompostéru většinou nerozloží. Je nezbytné si zapamatovat, že označení „biologicky rozložitelné“, „biologické“ nebo „vyrobené z rostlin“ nejsou synonymem pro „kompostovatelné“. Biologická rozložitelnost může znamenat například fotodegradabilitu - výrobek obsahuje přísadu, která potřebuje k rozkladu působení slunečního světla, které však do kompostu neproniká. Řada výrobků vypadá jako certifikované kompostovatelné produkty, ale ve skutečnosti k tomu mají daleko. S tímto problémem se potýká řada velkokapacitních kompostovacích systémů.

Do obalů se někdy přidávají také látky PFAS, které brání propouštění vody nebo mastnoty. Tyto chemikálie se však přirozenou cestou nerozpadávají, a proto jsou někdy označovány jako věčné chemikálie. Produkty certifikované jako kompostovatelné by neměly obsahovat záměrně přidané PFAS, rezidua PFAS se však mohou do výrobků dostat třeba z barev.

Termíny „biologicky odbouratelný“ a „kompostovatelný“ se často zaměňují, ale není to totéž. Biologicky odbouratelný materiál se může rozložit přirozenými procesy, ale bez záruky, za jak dlouho a v jakých podmínkách. Naproti tomu kompostovatelný materiál je biologicky odbouratelný s tím rozdílem, že se rozloží v přesně definovaném čase a podmínkách, aniž by zanechal toxické zbytky. Rozdíl je klíčový například u pytlů do bioodpadu. Pytle do koše a bioodpad - například BioBag je certifikovaný kompostovatelný pytel, vhodný i do domácích kompostérů. Na první pohled může pytel vypadat ekologicky - matný povrch, nápis „eko“, možná i zelená barva. Zbytky mikroplastů v kompostu - některé plasty se jen rozpadnou na drobné části, ale nerozloží se (tzv. mikroplasty).

Čtěte také: Trendy v domácí výrobě energie

V dnešní době už nestačí spoléhat se jen na marketingová označení jako „eco-friendly“, „bio“ nebo „100% přírodní“. Takové výrazy nejsou regulované a může je na obal napsat v podstatě kdokoli - aniž by to mělo oporu v realitě. Certifikáty nejsou jen „nálepky navíc“ - jsou výsledkem přísného testování, často v nezávislých laboratořích. Ověřují nejen to, jak a zda se materiál rozloží, ale také jaké látky při tom uvolňuje.

Nejběžnější certifikáty kompostovatelnosti:

• OK compost INDUSTRIAL (TÜV Austria) Ujišťuje, že se produkt rozloží v průmyslovém kompostovacím zařízení (60 °C, vysoká vlhkost, specifické mikroorganismy).
• OK compost HOME Důležitá známka, pokud doma kompostujete. Pytle značky BioBag jsou skvělým příkladem produktu, který splňuje certifikaci OK compost HOME.
• EN 13432 (Evropská norma) Definuje, co znamená „kompostovatelný“ obal: musí se rozložit do 6 měsíců a nesmí zanechat toxické látky.
• Seedling logo Mezinárodně uznávaný symbol, který znamená, že výrobek splňuje normu EN 13432.

Máte doma kompostér? Odevzdáváte bioodpad v hnědé popelnici? Tam patří pouze produkty certifikované pro průmyslové kompostování. Nenechte se zmást obalem - vždy hledejte konkrétní certifikát, např. OK compost HOME.

Typy Kompostérů

Kompostování je nedílnou součástí zahrádkářských činností a tak společně nahlédneme pod pokličku (nebo vlastně pod víko) kompostérů na zahradu. Z jakých variant kompostérů můžete vybírat? Jaké jsou přednosti jednotlivých druhů?

• Kompostovací silo: Propracovanější varianta klasického kompostování na otevřené hromadě. Silo totiž nemá víko ani dno, což zajišťuje volný styk s půdou a přístup mikroorganismů, červů a žížal, které jsou při procesu kompostování nezbytné.
• Plastové uzavřené kompostéry: Patří k neprodávanější typy. Kompostér je opatřen víkem, které urychlí proces vytváření vlastního kompostu. Víko zároveň zabraňuje šíření zápachu i hmyzu. Dno kompostéru je však stále otevřené, aby byl kompost ve styku k půdou. Tyto kompostéry jsou také navrženy tak, aby jste do nich mohli biologický materiál snadno doplňovat (právě přes vrchní víko) a zároveň hotový kompost vybírat (přes dvířka ve spodní části kompostéru).
• Otočné (rotační) kompostéry: Jejich významnou předností je snadné "přehazování" otáčením, což přispívá k rychlejší tvorbě a vyšší kvalitě kompostu.
• Podzemní kompostéry: Novinkou na trhu jsou podzemní kompostéry, které využijete především na záhonech. Podzemní kompostér je inovací v kompostování, kdy kompostér přeměňuje organickou hmotu v přírodní hnojivo, a to přímo v záhonu. Tímto se celý proces kompostování a následného hnojení urychluje a zefektivňuje.
• Bytové kompostéry: Kompostovat můžete i v případě, že bydlíte v bytě a nemáte zahradu. I v bytě totiž vzniká velké množství odpadu, který se hodí do kompostu - ať už v kuchyni při vaření nebo při pěstování pokojových rostlin. V dnešní době si můžete pořídit např. tzv. vermikompostér nebo kompostér Bokashi. Bytový kompostér lze umístit takřka kamkoliv, kde se pohybuje teplota okolo 18 °C. Vhodným místem tak může být přímo vaše kuchyně či balkon. Při dodržování správných zásad tohoto typu kompostování se nemusíte obávat ani případného zápachu.

Vermikompostér vs. Kompostér Bokashi

Jaký je rozdíl mezi vermikompostérem a kompostérem Bokashi? Ve vermikompostéru probíhá kompostování za pomocí kalifornských žížal (ty nejsou totožné, jako žížaly venku na záhonech). V Bokashi kompostéru naopak probíhá proces fermentování bioodpadu - z toho důvodu se odpad v Bokashi musí prosypávat směsí, která obsahuje speciální mikroorganismy. Z tohoto důvodu je kompostování v Bokashi nádobě jednodušší, protože vermikompostér vyžaduje kvůli žížalám více pozornosti. Bytové kompostéry můžou být „hračkou“ také pro vaše ratolesti. Kromě toho, že je pravidelným kompostováním na chvíli zabavíte, je tím i vzděláváte.

Pravidla pro Správné Kompostování

Při procesu kompostování je potřeba dodržovat několik pravidel - složení kompostu (tedy co na kompost (ne)házet), správnou vlhkost a teplotu a provzdušňování.

Čtěte také: Dóza na bioodpad

1. Složení kompostu: Ať už zvolíte jakýkoliv kompostér, nejdůležitější je vždy obsah, který kompostujete. Konkrétně budeme mluvit o skladbě materiálu. Kompostovaný materiál musí být vyvážený - měl by být suchý i vlhký, prodyšný i hutný a především „hnědý i zelený“. Jedná se o poměr uhlíkatých (C) a dusíkatých (N) látek. Čím je materiál starší a tmavší, tím více u něj převažují uhlíkaté látky (= hnědý materiál). Naopak u mladšího a zelenějšího materiálu převládá dusík (= zelený materiál). A právě v poměru těchto látek spočívá převážná alchymie kompostování. Poměr C:N (hnědý:zelený) udržujte zhruba na hodnotě 30:1. Pro lepší představu, na 2-3 díly hnědého materiálu připadá 1 díl zeleného materiálu.
2. Vlhkost: Při stisknutí kompostovaného materiálu by nemělo dojít ke ždímání, nicméně materiál by měl po rozevření ruky zůstat slepený.
3. Teplota: Rostoucí teplota značí průběh procesu kompostování. Horká fáze kompostování, kdy se teploty pohybují kolem 45-60 °C, trvá jen několik dní nebo týdnů.
4. Provzdušnění: Kyslík je naprosto nezbytnou součástí kompostování.

Kompostování v Bytě: Vermikompostování a Bokashi

Někteří majitelé zahrad se stále ještě k založení kompostu neodhodlali. Důvody mohou být různé: obavy, že kompostéry budou působit neesteticky, že kompost bude páchnout, že zabere v zahradě příliš mnoho místa, nebo že s ním bude moc práce. Kompostérů je na trhu velký výběr včetně pohledných dřevěných a dobrá zpráva je, že i když se o kompost nebudete starat vůbec, také se po čase rozloží na pěkný humus. Zvláštní kapitolou je dnes velice oblíbený vermikompost, který se zakládá v nádobách určených pro vnitřní prostory, slouží ke zužitkování odpadů z domácnosti a práci v něm odvádějí kalifornské žížaly. Ty jsou žravější než naše domácí žížaly a proměňují kuchyňský odpad v úrodný substrát do květináčů velice rychle, ale také jsou vybíravější, do nádoby by například vůbec neměla přijít zemina. Také nesnesou mráz, takže je nemůžeme nechávat celoročně venku.

Co Určitě Patří a Nepatří Do Kompostu

Do kompostu určitě patří rostlinné zbytky ze zahrady, tužší stonky a větvičky jen musíme nastříhat na kousky, jinak se budou rozkládat velmi dlouho. Delší větve do kompostu nedáváme vůbec, protože se nerozloží ani po roce nebo dvou a budou nám znemožňovat jakoukoli manipulaci s ostatní zralou hmotou kompostu. Dřevní štěpka je naopak skvělá. Co se týče kuchyňských odpadů, zbytky zeleniny a ovoce jsou také v pořádku, jen u slupek ošetřených přípravky proti houbám pozor: mohou nám zahubit i užitecné houby, které v kompostu pracují pro nás. Obecně se „chemie“ v kompostu rozloží, pokud jde o látky existující v přírode, protože si je najdou příslušné bakterie, které je umí zpracovat. Syntetické látky, které v přírode neexistují, se ale nerozloží, a stejně tak zustanou nedotčené težké kovy, ale „chemie“ tohoto typu se může navázat na humus a tím zneškodnit. Pokud ale nechcete riskovat, tyto věci do kompostu nedávejte. Zcela v pořádku je i kávová sedlina a pytlíky vylouhovaného čaje. Další kuchyňské odpady jsou už problematičtější. Olej můžete nasáknout do pilin nebo kousků papíru, živočišné zbytky se dávají jen do uzavřených bubnových kompostérů (otočné typy) kvůli hlodavcům. Kosti můžete dát do běžného zahradního kompostu, pokud je předtím rozemelete.

Jak Dosáhnout Aerobního Rozkladu

Naším cílem je příjemný a prospěšný aerobní typ rozkladu, probíhající za přístupu kyslíku. Toho dosáhnete rovnováhou vlhkosti a provzdušněnosti v kompostové hmotě. Znamená to, že budete střídat šťavnatější složky (kuchyňské zbytky, opadané ovoce, posekaná tráva, plevel) se složkami suššími (spadané listí, dřevěná štěpka, piliny, kousky papíru, dřevěný popel). Výsledná směs by měla být mírně vlhká, ale provzdušněná a obvykle je potřeba do kompostu spíš přidávat vodu - záleží ovšem na tom, jak moc prodyšná a „děravá“ je vaše kompostovací nádoba. Pokud nemáte moc času řešit vlhkost kompostu, bývá obvykle sušší, než by byl ideál, a rozkládá se déle.

Mulčování

Posekanou trávu a drobné větvičky můžeme používat k mulčování, to jest k zakrývání půdy kolem rostlin. Organický mulč zadržuje vláhu, stíní povrch půdy před slunečními paprsky, (což je dobře, protože slunce hubí prospěšné mikroorganismy), potlačuje růst plevelů a poskytuje rostlinám výživu z rozkládajícího se organického materiálu.

Horký Kompost

Pokud si ale můžete s kompostem pohrát, připravte si horký kompost, v němž se všechno rozloží velmi rychle. Docílíte toho tak, že do směsi dáte víc šťavnatých složek, zvlhčíte ji natolik, aby byla téměř na hranici anaerobnosti, a proložíte nějakým materiálem, kde je hodně mikrobů, třeba zetlelým listím. Kompost pak často přehazujte a dovlhčujte, můžete to dělat i každý třetí den. Když dovnitř vsunete půdní teploměr nebo jen ruku, ověříte si, že jeho teplota dosahuje 50-60 °C. Zhruba po 2-3 týdnech se teplota sníží, protože termofilní (teplomilné) bakterie už zkonzumovaly nejšťavnatější kousky potravy, a nyní nastupují houby a začínají rozkládat celulózu a lignin, tedy pevnější složky rostlinných tkání. Takový kompost můžete využít hned, anebo ho můžete dál přehazovat a vlhčit, a v tom případě podpoříte vznik velice trvanlivého humusu. Humifikace se nedá uspěchat, a chcete-li získat tento trvanlivý humus, který bude půdu zlepšovat dlouhodobě, musíte kompost opečovávat a udržovat v provlhčeném a zároveň provzdušněném stavu ještě několik měsíců.

Kompostovatelné Obaly a Sáčky

Podle studie se každý rok po celém světě spotřebuje okolo 500 miliard plastových tašek a sáčků. To je ročně 150 tašek na jednoho člověka a každou sekundu se jich využije 160 tisíc. Vzhledem k tomu, že se spotřebitelé a společnosti snaží vytvářet stále nové způsoby, jak s plastovými předměty dále nakládat, vznikají nejrůznější alternativy. Jednou takovou slibnou alternativou jsou obaly vytvořené z čistě přírodních surovin, které jsou při určitých podmínkách plně kompostovatelné.

Aby mohl být sáček označen jako „kompostovatelný“, musí splňovat stanovené standardy pro kompostování, aby se ve stanoveném časovém období úplně rozložil v průmyslovém kompostárně. Nejdůležitější severoamerické standardy pro kompostovatelné tašky jsou ASTM D6400 a BNQ9011911. Kompostovatelné obaly a sáčky nabízejí spotřebitelům a dodavatelům prostředky k zabalení např. zbytků potravin a jiného organického odpadu z domácností, trávníků a zahrad a jejich odeslání do specializovaného kompostu. Výraznou předností kompostovatelných materiálů je jejich nulová zátěž pro životní prostředí po skončení jejich životnosti.

Zatímco materiálové náklady na kompostovatelné obaly a sáčky jsou stále vyšší než u obalů vyrobených z tradičního polyetylenu, tyto náklady s postupným zráním průmyslové technologie stále klesají. Většina kompostovatelných obalů a sáčků má podobnou trvanlivost a výkonnostní charakteristiky ve srovnání s nekompostovatelnými sáčky na bázi polyetylenu. Správně řízené průmyslové kompostárny jsou schopny zajistit bezpečnost a fungovat za optimálních podmínek kompostování.

Domácí Kompostování vs. Průmyslové Kompostárny

V případě, že se vám nechce přemýšlet nad časovou dispozicí, vhodnou lokalitou a přepravou do průmyslových kompostáren, můžete si vytvořit svůj vlastní kompost doma. Ano, i to je možné. Nicméně je potřeba si dopředu zjistit, jak se takový domácí kompost vytváří. Chcete si vytvořit vlastní kompost v uzavřeném prostoru nebo na venkovní ploše? Techniky kompostování ve vnitřních prostorách (vermikompostování a bokashi) mají zřetelnou výhodu v tom, že pracují po celý rok, zatímco venkovní verze do značné míry ukončují svůj provoz v chladném počasí. Vermikompostování, nebo-li zřízení červí farmy v krabici, produkuje to, co je všeobecně uznáváno jako nejlepší kompost vůbec, ačkoli stoupenci Bokashi tvrdí totéž.

V Bokashiho kompostování jsou kuchyňské zbytky - včetně obvykle zakázaného masa a mléčných výrobků - vrstveny otrubami nebo novinami, které jsou naplněny aktivními mikroby v plastovém koši. Když je koš plný, je na měsíc odložen na poměrně rychlý, ale efektivní proces anaerobního kompostování. Nejjednodušší možné kompostování - házet věci na hromadu a čekat - je aerobní, stejně jako rychlé a horké kompostování, o kterém člověk tolik slyší. Ve skutečnosti jsou hromady pod širým nebem aerobní, pokud se tedy něco nepokazí. Pokud hromádce dojde vzduch, aerobní mikroby vymřou a na jejich místo nastoupí anaerobní mikroby. Tato vůně může být dostatečným důvodem pro udržení uzavřeného anaerobního kompostování uvnitř pevných nádob, ačkoli skutečným důvodem je utěsnění vzduchu a kyslíku, aby anaerobní proces fungoval. Vnitřní anaerobní volbou je kompostování Bokashi, které se provádí v plastové nádobě se vzduchotěsným víkem. Doporučená velikost je pět galonů.

Anaerobní vs. Aerobní Kompostování

Existuje jedna hlavní výhoda anaerobních systémů. Jejich fermentace může rozložit většinu masa a mléčných výrobků. Maso a mléčné výrobky nelze přidávat do aerobních systémů, dokud každá jednotlivá část hromady po delší dobu - několik dní - nedosáhne teploty nad 71° C. Na druhé straně všechny anaerobní procesy produkují poměrně kyselý kompost, který může rostliny skutečně poškodit. Je důležité nechat jej vytvrdnout na čerstvém vzduchu po vyjmutí z uzavřené nádoby, ve které se vyrábí. Po několika týdnech je používání na zahradě bezpečné.

Praktické Tipy pro Domácí Kompostování

Je čas pustit se do malého tajemství. Takto vytvořená půda je ideálním projektem pro dokonale líné osoby.

1. Máme co do činění s rozkladem organického materiálu, takže struktura nemusí být fantastická. Nádoby na kompost jsou dvojího typu - stacionární a rotační. U obou typů musí být jejich obsah pravidelně obměňován, aby poskytovaly kyslík a kombinovaly rozpadající se materiály. Stacionární koše mohou být stejně jednoduché jako dobře větraná klec nebo dřevěná bedna. Pak jsou tu kompostovače, které se snadno otáčejí pomocí častých infuzí kyslíku a zadržování tepla, což urychluje proces - hotový kompost je za týdny, ne měsíce nebo roky.
2. Hromada s nízkou údržbou má kombinaci hnědé a zelené rostlinné hmoty a navíc má řádnou vlhkost, která udržuje bakterie. Drcené noviny, dřevěné štěpky a suché listí jsou ideální pro hnědé prvky; kuchyňský odpad a posečená tráva jsou perfektní pro zelené doplňky. Pokud používáte jednoduchou nádobu, je nejlepší začít s hromaděním ingrediencí přímo na zemi, počínaje hustým materiálem, jako jsou malé větve nebo dřevěné stonky na dně pro dobré proudění vzduchu.
3. Starat se o hromadu kompostu je nesmírně fundamentální věc, ale trochu větší péče dělá obrovský rozdíl. Hromadu každý týden nebo dva otáčejte vidlicí nebo provzdušňovačem kompostu, abyste se ujistili, že jsou všechny materiály smíchány a spolupracují. Po smíchání uchopte hrst a zkontrolujte, zda je mírně vlhká.

Časté Chyby při Kompostování a Jak Se Jim Vyhnout

• Nezačínejte s příliš malým objemem. Proces rozkládání vyžaduje dostatečné množství, aby mohl vykonávat svou práci. Určité koše však fungují dobře i na malé množství materiálu, proto si vyberte produkt pro své specifické potřeby.
• Udržujte věci vlhké. Je snadné odejít a zapomenout, že probíhá aktivní proces, proto hromadu pravidelně kontrolujte, zejména během horkého a suchého počasí.
• Nezáleží na jednom materiálu. Kombinace různých textur a živin vytvořených rozpadem mnoha různých rostlin dodá vašim rostlinám gurmánskou stravu, která pomáhá vytvářet odolnost vůči chorobám a škůdcům.

Přidejte několik listů, promíchejte a přírodní síly, jako je voda, vzduch a teplo, rychle zafungují! Nenechte se zaskočit. Není to raketová věda, takže vyskočte a zkuste to. Při domácím kompostování je důležité dodržet několik jednoduchých pravidel. Výhodou domácích kompostérů je také vedlejší produkt v podobě tekutiny, která při vytváření humusu vzniká a která je pro rostliny pravým elixírem. Jak je vidět, kompostování v domácnosti není žádná jaderná fyzika a v případě bokashi kompostérů v nich zpracujete téměř všechny zbytky z kuchyně. Vlastní superpotravu pro rostliny můžete mít navíc už za pár týdnů.

tags: #domácí #kompostování #standardy

Oblíbené příspěvky:

• Studie o zdraví a životním prostředí
• Podrobný postup měření emisí
• Více o přírodě a oborech
• Ekologické organizace hodnotí Magistrát
• Vzory štítků nebezpečného odpadu v ČR