Dopad Změny Klimatu na Zemědělské Výnosy v České Republice

13.12.2025

Dopady změny klimatu a nešetrné využívání přírodních zdrojů naši zemi trvale proměňují: nemocné lesy, neplodná pole, vysychající krajina, mizení živočišných druhů. Stále častěji se budeme setkávat s extrémními projevy počasí, jako je sucho, povodně, vlny veder, lesní požáry a například i pozdní jarní mrazy. Měnící se klima v Česku i ve světě přináší výrazné dopady zejména na zemědělství. Pro zemědělce to představuje obrovskou výzvu. Musí zajistit potravinovou produkci navzdory extrémům počasí, suchu či přívalovým dešťům.

Krajina ČR je tvořena 53 % zemědělskou půdou, 33 % lesy, 12 % je zastavěno a 2 % tvoří vodní toky a plochy. Naše zemědělská krajina je z historických důvodů málo členěná. Ve srovnání se stavem před scelováním (sjednocováním) pozemků v 50. letech minulého století obsahuje menší množství krajinných a vodních prvků. Faktem je, že se v posledních letech situace postupně zlepšuje. Např. omezení pěstování jedné plodiny na půdní blok maximálně o velikosti 30 ha, nárůst počtu biopásů (pásy zeleně, které se ponechávají bez zásahů a zajišťují úkryt a potravu pro hmyz, ptáky a drobné polní savce) podpora budování mokřadů a vodních prvků, resp. zavedení protierozní vyhlášky jsou správnými kroky, které mimo jiné postupně odstraňují vysokou náchylnost zemědělské krajiny k probíhající změně klimatu.

Extrémní projevy počasí a jejich dopady

Oproti 60. letům 20. století vzrostla průměrná teplota o 2,2 °C, ztrojnásobil se počet tropických dnů (nad 30 °C) a zažíváme 7krát víc tropických nocí (nad 20 °C). Z jednoho či dvou horkých dnů v minulosti se stal celý týden. Množství srážek se dlouhodobě nemění, proměňuje se ale jejich charakter - teplejší atmosféra pojme více vodní páry, což vede k intenzivnějším srážkám (za pár hodin v létě spadne tolik vody, kolik běžně spadne za měsíc).

Českou krajinu budou častěji ohrožovat požáry. Pokud se jich objeví v jeden čas více na jednom místě, hasiči nemusejí stíhat a může nastat problém. Monokultury, zejména ty smrkové, jsou nestabilní a náchylné na sucho, větrné kalamity nebo napadení škůdci. Problému přispívá i nevhodné hospodaření s lesy, zejména pasečné hospodaření (holoseče). Jedná se o způsob těžby dřeva, při kterém se plošně odstraní porost, čímž dochází k expozici půdy slunci a větru a její degradaci (znehodnocení). V důsledku pasečného hospodaření dochází k poškození lesních ekosystémů, jejich ekologických funkcí a konečně i produkci dřeva a ekonomické hodnoty. Výhodou pasečného hospodaření je snadné využití těžkých strojů, které ovšem dále devastují lesní půdu.

Důsledky sucha na vodní toky

Zatímco v minulosti sucho způsobovalo delší období bez srážek, dnes se přidává i odpařování vody z krajiny způsobené vysokými teplotami vzduchu. S obdobími sucha se česká krajina potýkala i v minulosti, nikdy však v takovém měřítku, jako dnes. Vyšší teploty vedou k vyšší aktivitě mikroorganismů ve vodě a vyšší míře hnilobných procesů, nižší schopnosti vody rozpouštět kyslík a množení toxických sinic v důsledku vyšší koncentrace živin.

Čtěte také: Česká republika a klima

Rok 2018 byl jedním z řady extrémně horkých a suchých let. Průměrná roční teplota vzduchu na území ČR (9,6 °C) byla o 1,7 °C vyšší než normál let 1981-2010. Roční srážkový úhrn na území ČR za rok 2018 (522 mm) činil pouhých 76 % normálu let 1981-2010. I ve Zruči nad Sázavou zažili v roce 2018 extrémní sucho, které se nejvýrazněji projevilo na řece Sázavě. Denní průtoky Sázavy klesly v srpnu 2018 hluboko pod průměr, na mnoha místech bylo při prakticky čtvrtinovém průtoku vidět dno řeky. Důsledkem samozřejmě nebylo jen to, že vodáci neměli dost vody pro své kratochvíle.

Sníží-li se takto dramaticky průtok jakékoli řeky, dojde k několika paralelním procesům: mělká a pomalu plynoucí/stojatá voda je teplotně nestabilní, snáze se zahřeje (takže Sázava měla v letních měsících běžně více než 20 stupňů Celsia), ale v noci stejně tak rychleji vychladne; podobně nestabilní je obsah kyslíku. Voda v takovém toku ztrácí kvalitu, její obyvatelstvo, rostliny i živočichové, přichází v důsledku souběhu všech těchto procesů o své životní podmínky, o biotopy, o možnost úkrytu před predátory atd. Ohroženy jsou i další, navázané organismy. Celkově tedy vidíme, že (hydrologické) sucho neznamená jen “málo vody”, ale komplexní ohrožení životaschopnosti celého říčního ekosystému, který je již tak suchem poškozován. Ve Zruči nad Sázavou, kterou jsme zmínili na počátku, tak byla v srpnu roku 2018 úplně zelená voda, plná sinic, zelených řas či rozsivek. Voda nebyla vhodná pro žádný typ rekreace, život v ní a kolem ní umíral.

Změny v zemědělské výrobě

Zemědělství je oblast, která patří mezi nejvíce ohrožené klimatickou změnou. Je to způsobeno jeho přímou závislostí na počasí. Klimatická změna mění a v příštích desetiletích bude měnit podmínky pro zemědělské hospodaření. Dopady, které již zažíváme, a které budou zásadně ovlivňovat zemědělskou produkci a ekonomiku se budou stále prohlubovat. Četnější a intenzivnější meteorologické extrémy jako je sucho, vysoké teploty, jarní mrazy, změny v rozložení srážek, absence sněhu apod.

Obhospodařované umělé ekosystémy - (intenzivní zemědělská výroba) budou ohroženy zejména v nižších oblastech, kde je již nyní limitujícím faktorem dostupnost vody a kde je možné očekávat významný nárůst stávajících i nově migrujících patogenů. V letech 2011-2020 bylo tepleji o 2,2 °C než před 60 lety, což znamenalo, že nám narostl počet tropických dnů (nad 30 °C) trojnásobně a tropických nocí (nad 20 °C) 7krát a ty nejchladnější roky byly do poloviny 19. Zatímco před 100 lety byla jižní Morava nejvýnosnější oblastí z pohledu zemědělců, tak dnes to zdaleka neplatí. A už to není ani Haná a Polabí. Naopak v posledních letech byly produkčně velmi úspěšné vyšší polohy jako Českomoravská vrchovina, kde se dříve mluvilo o tom, že končí chleba a začíná kamení.

V letech 2011-2012 a 2018, kdy bylo velké sucho, byl také velký propad ve výnosech plodin, a to až pod úroveň 60. let 20. století. Při tom nejhoršími scénáři může být ke konci století postiženo suchem až 80 % výměry pěstování pšenice. Pěstování pšenice by tak přestalo být výhodné. Mluví se tedy častěji o vyšlechtění odolnějších odrůd a případně až k přechodu na stabilnější plodiny jako proso a čirok.

Čtěte také: Životní prostředí a hliníkový odpad

Adaptace zemědělství na změny klimatu

Klimatická změna zásadně proměňuje podmínky pro zemědělskou produkci v Česku a globálně bude mít vliv na potravinovou bezpečnost. Podle oslovených odborníků se zemědělství musí připravit na největší transformaci v novodobé historii. Experti se shodují v tom, že bez adaptačních opatření mohou výrazně klesnout výnosy.

Zásadní roli v adaptaci bude hrát obnova krajiny, efektivní hospodaření s vodou, šlechtění odolnějších odrůd i využití moderních technologií. Odborníci ale varují před tím, že některým změnám, jako jsou častější sucha, extrémní výkyvy počasí nebo posuny vegetačních období, se už nelze vyhnout a jistá nestabilita v produkci je reálná.

Adaptace podle něj už probíhá, ale její tempo musí zrychlit, aby české zemědělství zůstalo konkurenceschopné i v klimaticky náročnější budoucnosti. Adaptace je dlouhodobý proces. „Není jedno magické řešení, ale podle statistik už dnes vidíme jasné signály, že se zemědělský sektor mění. Změna klimatu se týká nás všech. Nejvíce ale dopadá na ty, kdo ji ovlivňují nejméně. Zejména oblasti Afriky a Blízkého východu jsou změnami klimatu těžce zasažené.

Možnosti zlepšení stavu

Zvýšit kvalitu půdy a stabilitu krajiny můžeme různými krajinnými úpravami (např. zasakovacími příkopy, remízky, vodními plochami, mokřady, zatravněnými údolnicemi a polními cestami lemovanými keři a vhodnou zelení), bezorebnými technikami a organickým zemědělstvím, diversifikací plodin a jejich vhodným střídáním, pěstování polykultur, zvýšením obsahu humusu v půdě aplikací organických hnojiv, přímým využitím hodpodářských zvířat (např.

Často se hovoří o absenci orby, jako o příkladu nehospodárného nakládání s půdou. Je však třeba rozlišovat dva typy bezorebného hospodařní: konvenční hospodaření s těžkou technikou, pesticidy a hnojivy, kdy absence orby vede k utužování a degradaci půdy a organické, bezorebné techniky bez těžkých strojů a chemie, kdy organickou hmotu necháváme ležet na povrchu (tzv.

Čtěte také: Dopady teplárenství na ekologii

Změny teplot a jejich dopady

Nejviditelnějším dopadem změny klimatu je zvyšování teploty vzduchu. Na našem území v dekádě 2013-2022 s porovnáním 1800-1960 teplota stoupla o 2,1 °C. Přitom roční srážkové úhrny se nemění. Co se ale mění je jejich rozložení a skupenství v zimním období. Nejvýznamnější příčinou sucha je však intenzivnější výpar jako důsledek vyšší teploty a nejvýznamnější dopad opakující se nedostatek vody v půdě, vodních tocích, pozemních i podzemních rezervoárech. V ČR od roku 2012 půdní sucho v prostorovém gridu 500 m monitoruje a předpovídá komplexní integrovaný systém běžící v reálném čase, jehož výstupy lze najít na www.intersucho.cz.

Krajina má historickou paměť a aktuální situaci je vždy nutné zasadit alespoň do krátkodobé minulosti. Významná epizoda sucha s dopady do zemědělství a lesnictví, a přesahem do současnosti, začala v roce 2015. V roce 2017 se epizoda sucha prohloubila již počátkem června a výrazně byla postižena jižní část republiky (náhodnou, ale přesnou hranici vymezila D1), extrémně jižní Morava, zatímco severní část země včetně Slezska dopady sucha nepocítila. Na rozdíl od roku 2015 byly v daném území poškozeny nejen komodity s delší, ale i kratší vegetační dobou, resp. ty, které jsou dříve sklízeny (např.

V roce 2018 zasáhlo zemědělské sucho plošně prakticky celé území a jeho začátek lze identifikovat již koncem dubna. Do vegetačního období roku 2019 vstupovaly níže položené oblasti s výrazným deficitem a až do konce dubna se extrémní sucho rozšířilo na celé území. Deštivý a chladný květen 2019 nepříznivou situaci na většině území u plodin s dobou sklizně červen/červenec zvrátil. V roce 2020 došlo k poškození hlavně ozimé pšenice na lehkých půdách) na počátku jara, ale zbytek roku byl z ohledu sucha bezproblémový stejně jako prakticky celý rok 2021. Tento rok se přes jeho celkově vyšší teplotu blížil vláhově k optimu a prakticky se v průběhu celého roku významnější zemědělské sucho nevyskytlo, zatímco rok 2022 se vyznačoval obecně suchým začátkem, ale poměrně značnými rozdíly (prostorovou variabilitou).

Na základě intenzivních, ale pouze bodových srážek pokrývající jen malá území, se střídaly lokality suchem postižené s regiony s územím bez dopadů zemědělského sucha. Výskyt zemědělského sucha pro jednotlivé roky (2015-2022) dobře dokumentují mapy znázorňující počet dnů s nasycením půdy pod 50 % polní kapacity půdy (vlhkost půdy, kterou půda udrží po zalití a infiltraci). Tato hodnota indikuje již bod snížené dostupnosti vody pro rostliny a upozorňuje na stav sucha. Celkový počet dnů za hodnocené období je jedním z vhodných parametrů, jednoduše popisující výskyt sucha v daném místě a čase.

Teploty v roce 2022 byly na celém území ČR v porovnání s průměrem 1961-2000 nadnormální (mapa 4 nahoře) o 1,4 až 2,0 °C. Neobvyklé bylo, že větší kladná odchylka byla dosažena v Čechách než na Moravě. Výrazně nadnormální srážky (mapa 4 dole) se v roce 2022 vyskytly především v Jihočeském (okresy Písek, Český Krumlov, Příbram) a Středočeském kraji (okres Příbram).

Z pohledu zemědělského sucha v roce 2022 lze konstatovat, že došlo na některých lokalitách k poškození (částečnému zaschnutí) především obilnin. Vliv sucha byl podpořen kombinací lehkých půd a raných odrůd, které jsou paradoxně pěstovány za účelem využití zimní vláhy, která však hlavně kvůli velmi teplé zimě, minimu sněhu a časně jarních srážek v nižších polohách absentovala. Po dubnové frontě stojí za zaznamenání i srážky na přelomu května a června, které zachránily velkou část rostlinné produkce. Srážky však měly značnou prostorovou variabilitou, tedy značné rozdíly často i na krátkou vzdálenost. Souvisí to s dlouhodobě pozorovaným trendem přesunu srážek bouřkového charakteru, a tedy srážek bodového typu z tradičních prázdninových měsíců na květen a červen. Častokrát rozhodoval jeden srážkový případ v konkrétní fenologické fázi.

Teplota vzduchu na jaře (březen-duben-květen) 2022 ve srovnání s obdobím 1961-2000 byla normální, jen mírně vyšší v rozsahu o +0,1, až °C až -0,8 °C, ale současně bylo jaro chudé na srážky především v jižních ve středních, západních a severních Čechách a na celé Moravě a Slezsku. Kvůli nižším srážkám nastal v těchto oblastech půdní deficit, což se negativně projevilo na prohloubení výskytu půdního sucha.

Léto (červen-červenec-srpen) bylo na celém území ČR teplotně výrazně nadnormální (odchylky +2,1 až 3,0 °C) a srážkově velmi variabilní. Pokračoval srážkový deficit v severních a západních Čechách, což byl spolu s vlnou veder, větrem a dostatkem vyschlé biomasy příčinou výskytu požáru v Českém Švýcarsku 23. 7. 2022 - 12. 8. 2022 (mapa 6). Na těchto lokalitách pokračovalo poměrně intenzivní sucho až do konce léta a začátku podzimu, který byl v Čechách srážkově výrazně nadnormální, zatímco na Moravě podnormální. Např. na Domažlicku napadlo 140 % srážkového úhrnu 1961-2000, zatímco v okrese Brno-venkov jen 58 %. Z pohledu nasycení půdy vláhou se kvůli nižší evapotranspiraci až na zmíněné lokality jižní a východní Moravy sucho nevyskytovalo.

Celkově lze konstatovat v roce 2022 velmi suché jaro a léto, ale dostatečnou zásobu vody v půdě od měsíce září. Rok 2022 byl velmi výjimečný i z toho pohledu, že se ve střední a jižní Evropě (Slovensko, Maďarsko, Německo, Francie, Itálie a další) vyskytlo extrémní sucho označované některými místními médii jako sucho 500leté (mapa 7).

Na zemědělské sucho, které se stává součástí našeho klimatu, a které již bohužel nemůžeme počítat mezi náhodné hydrometeorologické extrémy se lze adaptovat např. upravenými technologickými postupy pěstování plodin s využitím organické hmoty v půdě, snahou o snížení neproduktivního výparu (evaporace) např. To, že se nelze adaptovat z roku na rok je zřejmé, stejně jako fakt, že adaptace vyžaduje mnohdy náročnou změnu technologií, myšlení a přináší nové okruhy problémů. Klimatický vývoj je však velmi nepříznivý a scénáře jeho budoucího vývoje optimismus nenabízí.

Přehlížené plodiny a genetická rozmanitost

Jsou naše potravinové systémy dostatečně odolné a stabilní, aby zvládly měnící se klima? Politici, vědci a zemědělci čelí výzvě, jak zvýšit produkci potravin bez negativních dopadů na životní prostředí a zhoršování klimatické krize, která sama o sobě přispívá k nedostatku potravin. Podle Organizace spojených národů musíme v příštích letech zvýšit produkci potravin o 40-50 %, abychom nakrmili rostoucí populaci. Problém je, že změna klimatu ohrožuje mnoho našich oblíbených potravin.

Všechny naše potravinové systémy jsou v ohrožení. I optimistické scénáře počítají s variantou, že v důsledku globálního oteplování bude pěstování plodin, které dnes dominují našim jídelníčkům, mnohem těžší a ztráty na výnosech mohou být zničující.

A jak už to tak bývá, jednoduché řešení, jak se přizpůsobit měnícím se klimatickým podmínkám, nabízí příroda sama - genetickou rozmanitost. Některé rostliny sice špatně snáší narůstající teploty a sucho, ale nemusí to platit pro všechny jejich odrůdy. Naopak, zapomenuté nebo opomíjené plodiny, které výzkumná i pěstitelská komunita dlouho ignorovala, mohou v takových podmínkách výrazně lépe prosperovat a zpestřovat náš jídelníček.

Zemědělský a potravinářský průmysl zvolil v druhé polovině minulého století jinou cestu, optimalizoval výnosy a zisky za cenu ztráty rozmanitosti. Našim talířům dnes dominují tři plodiny: pšenice, rýže a kukuřice, které představují 50 % našich kalorií. Brambory, ječmen, sója, cukr a palmový olej pokrývají dalších 25 % našeho příjmu kalorií. Závislost na takto malém počtu plodin způsobila, že zemědělská produkce je víc zranitelná vůči škůdcům, chorobám rostlin a erozi půdy, kterým se tak daří právě díky monokulturám.

Diverzita je klíčová pro celkovou odolnost našich potravinových systémů vůči změnám klimatu, které mohou zničit jak úrodu, tak i podnítit vznik nových agresivnějších patogenů. Vědci se domnívají, že v průběhu dějin lidé pěstovali víc než 6000 druhů rostlin, což umožňovalo pěstovat plodiny i ve vysokých nadmořských výškách nebo v extrémně suchém prostředí. Postupem času začali zemědělci upřednostňovat odrůdy s nejvyššími výnosy na úkor pestrosti.

Budoucnost zemědělství a výhledy

V nadcházejících letech bude odolnost zemědělců EU i nadále testována měnícími se klimatickými a tržními podmínkami a vyvíjejícími se společenskými požadavky. Nárůst extrémních klimatických jevů bude mít i nadále dopad na růst zemědělské produktivity. Odvětví zemědělství proto prochází úpravami, aby se přizpůsobilo změně klimatu a preferencím spotřebitelů. Společná zemědělská politika má i nadále zásadní význam pro podporu zemědělců při přechodu na udržitelnější systémy zemědělské produkce a zároveň pro zvýšení odolnosti a konkurenceschopnosti. EU bude i nadále čistým vývozcem a bude i nadále přispívat k celosvětovému potravinovému zabezpečení.

Očekává se, že rozloha půdy ležící ladem, která prospívá biologické rozmanitosti, se do roku 2035 zvýší na 7 milionů hektarů, zatímco výnosy obilovin zůstanou stabilní, mimo jiné díky pozitivním dopadům precizního zemědělství, střídání plodin a lepšímu zdraví půdy, které by mohly vyvážit negativní dopady změny klimatu. Do roku 2035 se také očekává přesun půdy z obilovin na sójové boby a luštěniny. Tato změna bude způsobena zejména nižší poptávkou po obilovinách jako krmivu v důsledku snížení produkce vepřového a hovězího masa v EU a nárůstem extenzivních systémů produkce založených na trávě. Tuto změnu podpoří i politické pobídky na podporu zvýšení podílu rostlinných bílkovin.

Čeští zemědělci tak mohou na globálním trhu stále uspět, řekl ČTK bioklimatolog Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Například u velmi specifické komodity, jakou je chmel, jsme zjistili, že i když se klimatické podmínky českým pěstitelům v souhrnu spíše zhorší, jinde v Evropě bude změna k horšímu ještě dramatičtější. Podobně to vypadá i s pšenicí. V blízkých produkčních regionech, jako je část severní Afriky, Blízký a Střední Východ, budou podmínky pro její pěstování mnohem horší než teď.

Budoucnost zemědělství vidí Trnka v rodinných farmách a podnicích, které pracují s perspektivou udržitelného fungování, berou změnu klimatu vážně a připravují se na ni. "Je zodpovědností státu dát jim prostor a současně nepodporovat podniky, které se nechtějí adaptovat.