Ekologický Přístup k Člověku: Co to Znamená?

Ekologie, odvozená z řeckého "oikos" (domov), je studiem "domácího života organismů". Zabývá se vzájemným působením mezi organismy a jejich prostředím a poukazuje na životně důležité vazby mezi nimi.

Ekologický přístup, vycházející z principů ekologie, je vhodný pro ochranu přírody. Bere ohled na vztahy mezi organismy, společenstvími a prostředím. Z hlediska nepříznivých dopadů, např. vlivu lidské činnosti, zavádí další pojmy jako nosná kapacita prostředí (ekosystému), definovaná jako maximální možný počet jedinců daného druhu (člověka), které může prostředí uživit.

Pokud je nosná kapacita lesa (nebo jakéhokoli jiného ekosystému) překročena, ekosystém se dostává do stavu stresu. Stres ekosystému je definován jako stav, ve kterém se nachází živý systém při mobilizaci obranných nebo nápravných procesů vůči podnětům přesahujícím obvyklé rozpětí homeostázy.

Biologie ochrany přírody je založena na ekologických principech, které se staly etickými imperativy. Ekologická komplexita (složitost) by měla být zachována a evoluce by měla pokračovat. Biologická rozmanitost jako taková má svou vnitřní hodnotu, která nezávisí na významu pro lidskou společnost.

Minimalismus a Ekologie: Doplňky nebo Konflikty?

Minimalismus i ekologie patří mezi nejčastěji skloňované životní směry posledních let. Na sociálních sítích se navíc často prolínají: čisté bílé interiéry, pár „dokonalých" věcí, kapslový šatník a k tomu slogan o záchraně planety. Jenže právě tady vzniká tiché nedorozumění.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Minimalismus není automaticky ekologický a ekologický život nemusí být minimalistický. Oba přístupy se mohou krásně doplňovat, ale stojí na trochu jiných hodnotách a někdy se dokonce dostávají do konfliktu. Opravdu platí, že méně věcí znamená menší stopu?

Když se to vezme prakticky, většina lidí nechce žít v prázdném bytě ani vést život plný zákazů. Spíš hledá způsob, jak se doma lépe dýchá, jak se nezahltit věcmi a zároveň nezatěžovat přírodu zbytečnou spotřebou.

Minimalismus je v jádru o redukci. O tom, že věcí, závazků a vizuálního šumu je někdy tolik, až člověk ztrácí klid, prostor a pozornost. Minimalistický přístup se proto ptá: co je opravdu důležité? Co má smysl si nechat, co naopak poslat dál? Často se mluví o pohodě, přehlednosti, času, mentální úlevě.

Ekologie (a udržitelný životní styl) se naopak ptá: jaký dopad má naše jednání na planetu, klima, půdu, vodu, biodiverzitu a zdraví lidí? Je to přístup založený na dopadech a souvislostech, ne na estetice nebo počtu kusů v domácnosti. Ekologické rozhodnutí může znamenat ponechat si něco starého, i když to není „krásné" ani jednotné.

Proč se to tedy tak často plete? Protože oba směry mají společný prvek: brzdí bezmyšlenkovitou spotřebu. Když člověk přestane kupovat věci „pro jistotu", „protože akce" nebo „protože to mají všichni", uleví tím peněžence i planetě.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Tady je dobré si přiznat, že minimalismus v populární podobě někdy připomíná spíš kurátorovaný styl bydlení. A styl, jak známo, se dá nakupovat. Člověk může mít málo věcí, ale každou z nich novou, zabalenou, dovezenou přes půl světa a pravidelně obměňovanou.

Rozdíl je dobře vidět na konkrétních situacích. Minimalista může chtít „odlehčit kuchyň" a vyhodit všechny hrnky, které nejsou do stejné sady. Ekologicky smýšlející člověk si řekne: ale ty hrnky přece pořád fungují. Proč je posílat do odpadu (nebo i do kontejneru na charitu), když mohou sloužit dál?

Minimalismus může tlačit na rychlé rozhodnutí a okamžitý pocit úlevy. Podobně je to s oblečením. Minimalismus často popularizuje kapslový šatník: pár kvalitních kousků, které se dají kombinovat. To je skvělá myšlenka-jenže realita bývá taková, že někdo vyřadí půl skříně a nakoupí „správných" deset kusů z nových kolekcí. Ekologicky výhodnější přitom může být ponechat si to, co už doma je, a postupně obměňovat jen to, co doslouží.

A pak je tu ještě jedna rovina: minimalismus může být velmi individuální. Někomu stačí jedna pánev, jiný vaří pro rodinu a potřebuje vybavení víc. Ekologie je často kolektivní a systémová: řeší, odkud věci jsou, jak vznikly a co se stane, až doslouží. Minimalistické „méně" tedy není univerzální metrika.

Je přitom užitečné držet se jednoduché věty, která se v udržitelnosti opakuje v různých obměnách: „Nejekologičtější věc je ta, kterou už máte." Je to trochu provokace, protože samozřejmě existují výjimky (třeba extrémně neúsporné spotřebiče nebo toxické materiály), ale jako běžné pravidlo funguje překvapivě dobře.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

Minimalismus, který je opravdu eko, totiž nezačíná nákupem „minimalistických" produktů. A právě tady se oba směry mohou potkat: v promyšlenosti. Minimalismus přináší disciplínu a schopnost říct „ne". Ekologie přináší kontext a schopnost říct „počkat, co to udělá dál".

Ekologický Minimalismus v Praxi

Ekologický minimalismus se dá popsat jednoduše: méně věcí, ale hlavně méně zbytečných nových věcí. Nejde o to mít doma prázdno. Jde o to, aby každá věc měla jasnou roli, dlouhou životnost a co nejmenší dopad.

V praxi pomáhá změnit pořadí kroků. Místo „vyhodit a koupit lepší" funguje „použít, opravit, doplnit až nakonec". Když se objeví potřeba nové věci, je užitečné projít si tichý checklist: opravdu to potřebuje domácnost, nebo jen momentální nálada? Dá se to půjčit? Dá se to koupit z druhé ruky? Existuje varianta bez zbytečných obalů?

Silný moment je také práce s „neviditelným minimalismem". Mnoho domácností není přeplněných dekoracemi, ale drobnostmi, které se kupují pořád dokola: houbičky, jednorázové utěrky, lahvičky, pytlíky, vůně do toalety, čisticí spreje na každou místnost zvlášť. Právě tady má ekologický minimalismus obrovský efekt. Není potřeba mít deset prostředků, když často stačí pár základních, které se dají doplňovat a používat ve více situacích.

Aby to nezůstalo jen u principů, pomůže jeden příklad z běžného života. Představme si domácnost, kde se po víkendu udělá „velký úklid" a do koše skončí hromada jednorázových papírových utěrek, prázdné lahve od čističů a staré, napůl funkční houbičky. Minimalistická motivace může znít: „Chci mít pod dřezem pořádek." Ekologická motivace: „Chci, aby úklid nevyráběl další odpad." Řešení, které spojuje obojí, může být překvapivě jednoduché: pár pratelných hadříků, jeden až dva univerzální prostředky (nebo koncentráty), doplňování a jasné místo, kam se věci vrací.

Nejdřív spotřebovat, až pak nahrazovat. U kosmetiky, čisticích prostředků i potravin tohle pravidlo okamžitě snižuje plýtvání i chaos v policích. Když už něco pryč, tak citlivě. Prodat, darovat, poslat dál v rámci sousedských skupin; recyklace je až další možnost. Vyhazování není minimalistická ctnost, jen rychlá zkratka.

Jeden nový kus = jeden promyšlený odchod. Ne kvůli „počítání věcí", ale kvůli udržení rovnováhy v prostoru i spotřebě. Preferovat opravitelné a dlouhověké věci. U oblečení pomáhá kvalitnější materiál a střih, u domácnosti jednoduchá konstrukce bez zbytečných částí. Zredukovat jednorázovost. V kuchyni a koupelně se dá často nahradit jednorázové opakovaně použitelným, aniž by to znamenalo složitější život. Nekupovat „eko" jen pro pocit.

V běžném dni pak ekologický minimalismus nevypadá jako přísný režim. Spíš jako drobné rozhodování: vzít si lahev s vodou, protože je to pohodlnější než kupovat další; nakoupit jen to, co se skutečně sní; dát přednost opravě zipu před koupí nové bundy; vybrat dárek, který nebude za týden překážet. Někdy to znamená udělat méně kroků, jindy jeden krok navíc.

Zajímavé je, že ekologický minimalismus se nepozná podle prázdné police. Pozná se podle toho, že doma věci dávají smysl a dlouho slouží. Že nákupy nejsou automatická reakce na stres nebo slevu. Že se v domácnosti netočí nekonečný kolotoč „koupit-vyzkoušet-odložit".

Možná největší posun nastane ve chvíli, kdy se minimalismus přestane chápat jako cíl a začne se brát jako metoda. Ekologie pak není nálepka, ale kompas. V tomhle světle se i zdánlivě malé volby mění v něco praktického: mít méně, ale lépe; kupovat méně často; používat déle; posílat dál s respektem.

Nakonec to celé stojí na jedné otázce, která je mnohem užitečnější než počítání věcí v domácnosti: potřebuje tohle opravdu vzniknout jako nová věc, nebo už řešení existuje někde poblíž-ve skříni, u sousedů, v opravně, v druhé ruce? V té chvíli se minimalismus a ekologie přestanou přetahovat o pozornost a začnou spolupracovat v tom nejpraktičtějším smyslu: aby se doma žilo lehčeji a venku se dýchalo o trochu líp.

Život v Souladu s Přírodou

Planetu máme jen jednu a její zdroje jsou omezené. Lidstvo svou spotřebou výrazně překračuje její biokapacitu a je jasné, že pro přežití budeme muset udělat výrazné změny ve způsobu, jakým žijeme. Jaké přístupy volí lidé, jimž životní prostředí a osud Země nejsou lhostejné?

Stále více Čechů si totiž uvědomuje dopady svého životního stylu na okolní prostředí, vyznává environmentální hodnoty a snaží se žít v souladu s přírodou. Domácí potraviny jsou nejen šetrnější a ekologičtější, ale také chutnější a zdravější. Rajče utržené ze záhonku vlastní zahrádky chutná vždy lépe než dovezené kamionem přes půlku Evropy.

Změň Sebe, Změníš Svět

Je mnoho aspektů lidského života - přístup ke spotřebě, ekonomické a ekologické žití, nakládání s odpady a další, na něž se jedinec může zaměřit. Jak je to například s cestováním? Zvolit letadlo, auto, vlak či autobus? Věděli jste například, že se letecká doprava na celkovém oteplování planety podílí více než třemi procenty?

I o nich píše Marta Kolářová ze Sociologického ústavu AV ČR, autorka knihy V souladu s přírodou. V publikaci se věnuje problematice politiky životního stylu, udržitelnosti a soběstačnosti.

Existují různé typy environmentálních hnutí, která se zasazují o ochranu přírody a veřejně se k této problematice vyjadřují. Je tu ale i méně viditelná forma - individuální. Odehrává se v soukromé sféře jednotlivých domácností a vychází z názoru, že změníš-li sám sebe, můžeš změnit i svět.

„Volba žít v souladu s přírodou je pro člověka docela náročná. Ačkoli je tento způsob života stále více populární, je minoritní, není běžný. Většinová společnost není takto nastavena a lidé, kteří se snaží žít environmentálně příznivě, narážejí na nepochopení nebo až odpor okolí,“ vysvětluje socioložka, v čem tkví hlavní problém.

Rychlá versus Pomalá Móda

Jaké oblasti každodenního života eko bio spotřeba zahrnuje? Již byla řeč o stravování a cestování. Co dále? Vezměme si například oblečení. Není to dlouho, kdy se v oděvním průmyslu začaly používat nové termíny. Takzvaná rychlá móda (fast fashion) je snadno dostupná, levná, často nepříliš kvalitní. Výrobci většinou neberou ohledy na životní prostředí ani na pracovní podmínky svých zaměstnanců. Velké množství tohoto zboží pochází z Číny.

Protikladem je pomalá móda (slow fashion), která se vrací k dobám, kdy se obuv i oblečení vyrábělo ručně. Další možností, jak se při pohledu do zrcadla chovat ekonomičtěji a ekologičtěji, jsou second handy, obchody s použitou módou.

Právě móda je ideálním příkladem, jak přiblížit jednu z oblastí, které se Marta Kolářová věnuje, a tou je politický konzumerismus. Jde o spotřebitelskou volbu výrobků a výrobců založenou na politických a etických kritériích. Zákazník si klade otázky typu: zaměstnává firma děti? Jak platí své zaměstnance? Využívá ekologické formy dopravy? Jak přistupuje k plýtvání a odpadům?

Odhalení „neetických“ výrobních praktik firem tak vedlo k zavedení sociální odpovědnosti korporací zejména v oděvním průmyslu a dalo vzniknout takzvanému udržitelnému podnikání. Tlak přichází nejen od zákazníků, ale i zaměstnanců a bankovních institucí, které společnostem, jež nedbají na etické a ekologické zásady, odmítají poskytovat úvěry.

Udělej si Sám (DIY)

Od ručně šitého oblečení už je jen krůček ke kutilství a kultuře DIY (z anglického Do It Yourself). Pokud zvládneme ušít šaty, třeba bychom dokázali vyrobit poličku či koženou brašnu, případně uvařit mýdlo nebo namíchat léčivou směs proti kašli. Do všech těchto činností přístup „udělej si sám“ zasahuje.

V přístupu k DIY se prolínají dva aspekty. Příznivci soběstačnosti kladou důraz na autonomii, jde jim o nezávislost, autenticitu a převzetí kontroly nad vlastním životem. Roli hraje také nostalgie. Dělat něco pomalu, postaru, tak jako naši předkové.

Nakládání s Odpady a Zero Waste

Hovoříme-li o životních volbách spojených s šetrným přístupem k životnímu prostředí, neměli bychom vynechat ani další důležitý aspekt a tím je nakládání s odpady. Lidé z eko bio subkultury často usilují o „zero waste“. Život bez odpadu je však velkou výzvou. Nicméně i v České republice už fungují „bezobalové“ obchody, kde si lze potraviny a drogerii nakoupit do vlastních nádob.

Obalový materiál, plast, papír, sklo a kov, totiž tvoří až čtvrtinu obsahu komunálního směsného odpadu, přičemž by šel alespoň roztřídit do „barevných“ kontejnerů. Další čtvrtinu tvoří bioodpad, který by se zase dal snadno kompostovat.

Kdo jsou Bionýři?

„Vážím si lidí, kteří překračují své pohodlí a snaží se konat dobro pro ochranu přírody a pro ostatní. Mají ze svého jednání dobrý pocit a žijí v souladu se svými environmentálními a etickými hodnotami,“ podotýká socioložka a na druhou stranu dodává, že aktivita jedince je jen kapkou v moři. Ekologicky udržitelně by se měla chovat celá společnost. Změny budou muset přijít shora, politickými rozhodnutími, i zdola, individuální volbou.

Navíc mnohé aktivity v rámci předestřeného životního stylu jsou podle Marty Kolářové příjemné a přínosné pro zdraví - zahradničení, přirozený pohyb, pobývání v přírodě, harmonie s přírodními cykly či konzumace lokálního, čerstvého a ekologicky vypěstovaného jídla.

Biosyntéza: Propojení s Životem

Biosyntéza je nejen psychoterapie, ale i praktická filozofie zdraví, přirozenosti a vitality. Biosyntetická psychoterapie se na člověka dívá celostně. Vychází z přirozeného propojení mysli, pocitů a těla, které se odráží v takzvaných proudech života.

„Bio“ odkazuje na život v nás. Jde o vitální, někdy říkáme „bio-filní“ přístup k člověku. Důvěřuje ve zdroje a procesy, které podporují život a růst. „Syntéza“ odkazuje na mnohoúrovňové spojení. Propojení mysli, emocí a těla. Propojení na úrovni psychosociální, tedy kontaktu s ostatními. A také propojení psychospirituální, tedy na úrovni existenciální či transpersonální.

Ekologie: Věda o Vztazích

S pojmem "ekologie" se dnes setkáváme na každém kroku, v nejrůznějších oblastech lidské činnosti. Stal se poněkud módním slovem, bohužel značně zprofanovaným. Málokdo z těch, kdo toto slovo v běžném životě používají, zná jeho skutečný význam.

V pravém slova smyslu slova je EKOLOGIE EXAKTNÍ VĚDNÍ DISCIPLÍNOU, STUDUJÍCÍ VZTAHY ŽIVÝCH ORGANISMŮ A JEJICH PROSTŘEDÍ, VČETNĚ VZTAHU ŽIVÝCH ORGANISMŮ NAVZÁJEM.

Objekty studia vědní disciplíny ekologie mohou být na různé biologické úrovni: buňky, tkáně, orgány, organismy, populace, společenstva, ekosystémy, biosféra. Těžiště zájmu představují poslední čtyři úrovně, a z nich zvláště ekosystémy.

Ekologii lze dělit podle toho, která složka je středem zájmu studia: používá se proto názvu ekologie krajiny při studiu ekosystému z hlediska krajinářského, ekologie člověka při studiu vzájemných vztahů člověka a jeho prostředí. V případě, že cílem studia je produkční analýza jednotlivých trofických úrovní a sledování koloběhu hmoty a toku energie v ekosystému, jde o produkční ekologii, zvláště blízkou zemědělským oborům.

Vzájemnými vztahy rostlin a prostředí a rostlinných populací mezi sebou se zabývá ekologie rostlin, podobně vztahy živočichů a jejich prostředí a vztahy mezi živočichy studuje ekologie živočichů. Analogicky lze definovat ekologii mikroorganismů. Ekologické studium na úrovni jednoho druhu je autekologie. Studiem populací se zabývá populační ekologie (demekologie), ve vztahu k lidské populaci demografie. Vědní disciplína, studující celá společenstva, jejich složení, vývoj, vzájemné vztahy mezi jednotlivými populacemi tvořícími společenstva atd. se označuje jako synekologie.

Poznatky z oblasti ekologie se promítají i do vzájemně vzdálených oblastí biologických disciplín, setkáváme se tedy s různými mezioborovými vědními disciplínami. Za mnohé příklady uveďme např. ekologickou fyziologii (ekofyziologii rostlin, živočichů, člověka...), která se zabývá studiem změn a adaptací fyziologických funkcí v závislostech na změnách prostředí a sleduje jejich mechanismy. Další mezioborovou vědou je např. ekoimunologie, která sleduje vlivy prostředí na činnost a změny imunitního systému organismu.

Praktickou aplikací ekologických poznatků se zabývají různé směry aplikované ekologie. Zde je možno rozlišit dva základní směry: oblasti, kdy je ve středu pozornosti organismus, zejména člověk, a vlivy prostředí na něj působící. Do této kategorie patří hygienické a příbuzné obory, ale také sociální ekologie. Disciplíny, kde je v centru pozornosti prostředí (člověka, popř. dalších organismů) jako takové. Do této skupiny aplikovaných ekologických věd lze zařadit krajinnou ekologii, do jisté míry i urbanistiku, a vlastní nauku o ochraně životního prostředí (environmentalistiku).

tags: #ekologický #přístup #k #člověku #co #to

Oblíbené příspěvky:

• USDA zóny a rostliny
• Vstup do sběrného dvora Hlučín
• Škola v přírodě a zdravotnický dozor
• Co je biologicky rozložitelný odpad?
• Jak správně smontovat odpad dřezu