Problémy s Havrany na Sídlištích: Zápach, Hluk a Znehodnocování Majetku

Pražské sídliště v Táboře a jeho obyvatele stále trápí populace havranů polních. Obyvatelé přilehlých domů zejména v ulici Zborovská dlouhodobě upozorňují, jak je soužití s nimi nepříjemné, nejen kvůli hluku, který krákáním způsobují, ale i nepořádku, který tvoří exkrementy, zbytky hnízd i černé peří. Parkovišti ve Zborovské ulici se raději řidiči vyhýbají.

Nedávno se redakci Deníku ozval například Josef Havle. „V okolí školy se nedá klidně žít. Dokonce to jde tak daleko, že někteří uvažují nebo realizují prodej svých bytů a stěhují se jinam. Podobné názory zaznívají i přímo v lokalitě, kterou společenští krkavcovití ptáci obývají. Někteří na téma s chutí vtipkují a tvrdí, že už zbývá jen přejmenovat sídliště na Havraní.“

Pěkně od plic situaci popsal Deníku muž středních let. „Bydlíme v třináctipatráku hned vedle. Normálně žít se tu nedá, je to hrůza, hnus a nikdo to neřeší. Další z kolemjdoucích upozornil, že automobil zaneřáděný trusem na parkovišti pod hnízdištěm stojí více než rok. „Má už i propadlou technickou, měli by ho nechat odtáhnout,“ podotkl.

Reakce Městské Rady a Ochrana Havranů

Tématu se dotklo i poslední červnové zastupitelstvo, kdy se v diskusi o havrany tradičně zajímal zastupitel Milan Breda (ANO 2011). „Rozumím, že jde o složitou věc, ale jde o vizitku Tábora. Znovu upozornil na to, že problém nezmizel. „Vím, že jsme se o tom bavili, byl tam místostarosta, ale opravdu v dopoledních hodinách i odpoledne se ta intenzita hluku nedá 30 minut vydržet. Je to moc, těch ptáků je tam obrovské množství.“

Starosta Štěpán Pavlík (Tábor 2020) připomněl, že jde o celostátně známý příběh. „Všichni to o nás ví, o Táboru a havranech. Dodal, že radnice s odborem životního prostředí rozhodně nezahálí. „Snažíme se hledat řešení, budeme zkoušet další možnosti, máme nějaké nové nápady, které chceme zkoušet.“

Čtěte také: Vlastnosti malých pytlů na odpad

Havran polní patří mezi zákonem chráněné ptáky. Je zapsán na Červeném seznamu ptáků Evropy pro rizika svého vyhynutí jako zranitelný druh. Havrani jsou velmi inteligentní ptáci a starostliví rodiče. V urbánním prostředí jsou podle ornitologů spokojení, mají pocit bezpečí před predátory a dostatek potravy.

Snahy o Regulaci a Bezzásahová Zóna

Ačkoliv nás havrani v lokalitě Pražského sídliště trápí, na druhou stranu v Husově parku zasáhla příroda. Nemůžeme tak ani oslavovat, protože to není naše zásluha. Ačkoliv došlo ke kácení jednoho stromu i dalším odborným zásahům, havrani si s tím zřejmě nelámou hlavu. Jak na jaře Deníku vysvětlil Jiří Rozum z odboru životního prostředí, který se problematikou zabývá dlouhodobě, pravidelně mimo období hnízdění korigují stromolezci počty hnízd, ale mají i bezzásahovou zónu.

Počet hnízdících havranů v jižních Čechách v posledních deseti letech ale roste. Cílem odstraňování neobsazených hnízd není snížení populace. To není možné technicky ani legislativně. „Jde o ovlivňování tvaru a rozsahu hnízdiště, aby se dál nerozšiřovalo do z pohledu obyvatel konfliktních míst.

V roce 2020 nepomohl ani pokus, kdy havrany plašili sokolníci s dravci. Z praxe na ně nefungují plašiče, ani ořezy stromů. V jižních Čechách hnízdí třeba i v Českých Budějovicích, Sezimově Ústí či Soběslavi. S koloniemi bojují ale také další česká města, například Ostrava, Brno či Chrudim.

Vliv Lidské Činnosti a Péče o Zeleň

Ubyli vám na sídlišti či v zahradě drobní ptáci? Pak se podívejte zejména na styl „péče o zeleň“. Obvyklým důvodem úbytku lokální avifauny ve městech bývá náhlé kácení či razantní prořezávka starých stromů, likvidace keřů či jejich ořez keřů na půlmetrové živé ploty.

Čtěte také: Jak dlouho trvá rozklad?

Pokud jde o úbytek konkrétních druhů, na vině může být zánik jejich specifických zdrojů potravy či úkrytu: např. zvonci, zvonohlíci a konopky ve městech hnízdí takřka výhradně v tújích a jehličnanech; vrabčí hejna bývají potravně závislá na drobných hospodářstvích apod. Někdy může jeden ptačí druh zasáhnout i epidemie nemoci (zvonky a čížky u krmítek dlouhodobě kosí trichomonoza, kosy před pár lety potrápil virus usutu).

Poměrně častá situace, zejména na některých sídlištích. Malých pěvců je poskrovnu, zato všude létají početné a nápadné straky. Jde ale o parádní ukázku toho, že korelace ≠ kauzalita. To, že se dva jevy vyskytují současně, neznamená, že jeden způsobuje druhý. A přesně tak tomu není ani v případě poměru „hodně strak-málo drobných pěvců“ ve městech.

Drobní pěvci totiž většinou potřebují vysoké a husté keře a starší stromy původních druhů, které nabízí dostatek potravy i hnízdních příležitostí. Na mnoha místech veřejné zeleně se bohužel udržují pouze mladé, nízké stromky a keříky, často nepůvodních druhů. Na nich se naše druhy hmyzu nemohou živit a ptáci pak nemají co lovit. Krátce střižené trávníky zase neumožňují přežití hmyzu ani dozrání semen rostlin, kterými se ptáci živí.

Naopak straka obecná je přizpůsobivý generalista- dokáže využívat různé zdroje potravy i hnízdních příležitostí. Sídliště s malými parky je pro ni v podstatě směs skalních a lesostepních biotopů, což odpovídá jejímu původnímu prostředí. Má zde navíc často méně predátorů a konkurentů, například větších krkavcovitých (vrány, krkavci), kteří se v mnoha českých městech zatím lidí bojí.

Především však vydatně těží z organického odpadu od lidí. Toho bývá právě na sídlištích kolem popelnic, škol či parkovišť obchodů velké množství. Tam straka s oblibou obchází kolem laviček, aby vysbíraly drobky pečiva a sušenek, o zem rozmajzlé zmrzliny či zbytky vysypaných nákupů. Pokud nic nenajdou, neváhají si pro oběd skočit přímo do koše. Straky jsou ve městech tak početné proto, že využívají lidských přebytků.

Čtěte také: Jak vybrat koš do dětského pokoje?

Rozhodně však straky nevytlačují z měst drobné pěvce. Nádherným důkazem budiž avifauna areálu ZOO Praha, který je velice přírodní, plný velkých, hustých keřů a starých stromů. Proto zde hnízdí početné populace drobných pěvců, jako jsou sýkory, brhlíci, mlynaříci, červenky, pěnice, pěnkavy a další. Zároveň otevřené výběhy zvířat nabízí mnoho dostupné potravy v podobě zrní, různých speciálních granulí, masa, ryb a podobně. Proto zde žije také obrovské množství strak, které paběrkují tyto zbytky a kradou např. i maso šelmám.

Nádherná ukázka toho, že početnost ptačích druhů určuje vhodné prostředí, bezpečná hnízdiště a dostatek potravy. Straku se v očích části veřejnosti stala jakýmsi snadným terčem, pohodlným viníkem, na nějž mohou svést lokální úbytky početnosti městského ptactva. Proč „pohodlným“? Protože straka se kritice (ač neoprávněné) nebrání. Když budou sousedé po sídlišti nadávat na straky, že vyhubili malé ptáčky, sice to nebude pravda, ale nikdo jim nebude oponovat, nikomu to nebudou muset vysvětlovat.

Ačkoli tedy straka drobné pěvce nehubí, lidem se tato teorie líbí. Když se však zaměříme na skutečné důvody úbytků ptáků veřejné zeleně, můžeme s ním opravdu něco udělat. Bude ale mnohem těžší ty příčiny vůbec nahlas říct. Budeme muset označit za ornitologický problém jevy, které jsou součástí našich lidských životů. Jevy, které má spousta lidí zažité jako zvyk, kulturu, povinnost. Jevy, na kterých někteří mohou trvat. Avšak právě tyto jevy za úbytky městských ptáků skutečně stojí.

Opatření pro Zlepšení Situace

Nejvážnějším problémem ztráty hnízdišť i potravy ve městech je forma „péče“ o veřejnou zeleň. Stylizace parků a sídlišť do něčeho, čemu mnoho lidí řekne „hezky upravené“- ale co je doslova biologicky mrtvé. Konkrétně kácení a prořezávky stromů a jejich nahrazování mladými, nízkými stromky vyšlechtěnými tak, aby nikdy pořádně nevyrostly. Likvidace starých a proschlých keřů i náletových křovinných džunglí a jejich nahrazování trávníky se záhony či malými keříky. Shrabávání a vysávání podzimního listí bez výjimky všude.

Tohle vadí ptákům zcela zásadně, tohle ve městech doslova vyhlazuje lokální populace i běžných druhů. Byl by obrovský úspěch, kdyby občané (a především správa veřejné zeleně) přestali vnímat zejména kouty zarostlé náletovými dřevinami jako „bordel“, ale začali na ně po právu nahlížet jako na ostrůvky biodiverzity.

Spolu s trendem přírodních zahrad by mohl přijít trend přírodní veřejné zeleně. Nemusíme hned dělat z parků lesy- stačí divočejší kouty, ponechat uschlé větve, nechat úplně dožít staré keře… A při sázení vybírat původní dřeviny vzrostlých forem, které se nebudou tvarovat.

Co se dravců týče, je třeba přiznat, že zdaleka nejvážnějším predátorem synantropních pěvců narušujících jejich populace není straka (ani sojka či krahujec) ale navolno chodící domácí kočka. Celosvětově tyto kočky (jakožto lidmi živení a namnožení predátoři, kteří loví pro zábavu a v extrémních hustotách) zabijí miliardy ptáků ročně.

Dalším obrovským problémem jsou skleněné plochy, jen u nás se o ně zabije až milion ptáků ročně. Krmítky, pítky i budkami pak může pomáhat každý, ale pamatujme, že forma „péče o zeleň“ je ve městě nejzásadnější kámen úrazu. Můžeme mít to nejlepší krmítko s luxusní potravou, dokonale zabezpečená okna, kočku zavřenou doma, ale pokud bude „veřejná zeleň“ vypadat jako anglický trávník s tenkými, mladými stromky bez vysokých a hustých keřů, bez kopřiv, bez listí, bez mrtvého dřeva… ptáků bude prostě málo.

tags: #dravec #odpadky #sidliste #problem

Oblíbené příspěvky:

• Zdroje znečištění po povodni
• Vliv obaleče dubového na lesy
• Emise vozidel: Co potřebujete vědět
• Nakládání s odpady v ČR
• Veganské prací prostředky