Pelety a brikety patří do kategorie tuhých paliv, a to do skupiny nazývané ekopaliva. Dřevo a dřevní odpad jsou totiž pevná biomasa, stejně jako sláma, semena a různé rostlinné zbytky. A protože dřevo vyroste v lese zas a znova, jsou dřevěná paliva také obnovitelným zdrojem energie (OZE).
Kdo chce topit dřevní biomasou, může tradičně zvolit kusové dřevo, které se ovšem musí sekat, štípat a potom přikládat do kotle nebo kamen. Další moderní alternativy topení dřevem jsou brikety, pelety, případně štěpka. Ty umožňují mnohem komfortnější vytápění, v případě pelet dokonce plně automatizované.
Více jak půl milionu domácností v České republice má doma kotel na tuhá paliva. Tuhá paliva rozdělujeme následovně:
Termín biomasa je v Česku poměrně nepopulární, často dochází ke zmatení pojmů s dojmy. Biomasa obecně je veškerá organická hmota na Zemi. Co se týče energeticky využitelné biomasy, ta existuje v následujících kategoriích:
Zatímco výroba tekutých biopaliv je kritizována kvůli velkoplošnému pěstování řepky, pevná biopaliva (dřevní pelety a brikety) se vyrábějí výhradně z piliny, která vzniká jako odpadní surovina z dřevozpracovatelského průmyslu. Nikdy se neřežou stromy jen za účelem výroby pelet nebo briket. Když topíte peletami nebo briketami, podporujete tedy ekologické zpracování odpadu z pil a využití stromu do poslední piliny.
Čtěte také: Využití dřevního odpadu z lesů
Paliva ze dřeva jsou perspektivní, ekologická a komfortní. Komu se nechce sekat a přikládat tradičně dříví, může využít univerzální brikety, kterými se dá zatopit ve všech typech kotlů na dřevo, uhlí nebo v krbových kamnech. Tím nejperspektivnějším palivem jsou ovšem moderní dřevní pelety.
Lisují se do tvaru válečků o různých velikostech, v průměru od 6 do 25 mm a délce až do 50 mm. Topení peletami je plně automatické, a tedy jednoduché a komfortní.
Dřevní pelety a brikety se vyrábějí z piliny, která vzniká při řezání dřeva.
Kůrovcová kalamita navíc představuje bod zlomu v lesním hospodaření. Smrk má sice nejvyšší ekonomické výnosy, ale z dlouhodobého hlediska jsou monokultury pro lesníky riskantní. Chystá se tedy radikální proměna druhové skladby lesů, kdy smrky nahradí listnaté dřeviny a jedle, které jsou u nás původní. Očekávané vymizení smrku představuje obrovskou výzvu - výrobci pelet i briket budou muset najít náhradu za smrkovou pilinu. Smrkové pelety zatím tvoří 90 % v Česku vyrobených pelet, zbývající desetina jsou pelety z piliny modřínové, bukové nebo z jiných listnatých dřevin.
Každý druh paliva má svoje specifické energetické vlastnosti: výhřevnost, vlhkost a obsah popelovin. Základními složkami každého pevného paliva jsou totiž hořlavina, voda a popelovina.
Čtěte také: Dřevní odpad: Od problému k cennému zdroji
Energetické vlastnosti paliva jsou pak dány tím, v jakém jsou tyto složky vzájemném poměru. Čím nižší je podíl popeloviny a vody v palivu, tím vyšší je podíl jeho hořlaviny.
Výhřevnost udává, kolik se uvolní energie, když spálíme určité množství daného pevného paliva (obvykle 1 kg). Čím vyšší výhřevnost, tím méně paliva spotřebujeme. Výhřevnost je různá u různých druhů dřeva i různých typů uhlí, proto nejde udělat např. jednoduché srovnání dřevo vs. uhlí. Je to proto, že různé druhy dřeva mají různou vlhkost, a tedy i různý podíl hořlaviny. U uhlí zase záleží na lokalitě, kde bylo vytěženo.
Dřevěné pelety dosahují obvykle výhřevnosti 15000 až 18000 kJ/kg. Abyste si byli jisti, že má palivo výhřevnost, jakou uvádí výrobce nebo obchodník, vybírejte jen pelety certifikované ENplus, kde se výhřevnost hlídá.
Obsah vody je základní garanční vlastností paliva, jeho limitní hodnotu musí výrobce spalovacího zdroje uvést v návodu k použití. Vlhkost paliva si potom musí hlídat majitel kotel nebo kamen - při nákupu i později při skladování. Skladování dřeva i pelet a briket se proto doporučuje výhradně v suchých prostorách.
Vlhkost se udává v procentech, která vyjadřují podíl vody na celkové hmotnosti paliva. Například u dřevěných briket bývá obsah vody do 10 %, dřevěné pelety mívají kolem 8 %. Spalování paliva s příliš velkou vlhkostí bývá nejčastějším důvodem k zamítnutí reklamace kotle na pevná paliva. Takže vlhkost si hlídejte!
Čtěte také: Účinnost kotlů na dřevní odpad
Popeloviny jsou chemicky vázané minerály, proto jejich množství nelze na rozdíl od vlhkosti nijak ovlivnit. Když palivo hoří, dochází k chemickým reakcím minerálů a vzniká popel. Popel patří mezi tzv. tuhé zbytky spalování stejně jako saze, dehet atd..
U certifikovaných dřevěných pelet i briket bývá obsah popele kolem 1 %, zatímco třeba u hnědého uhlí to může být 10 - 30 %. Důležitá je také u pevných paliv teplota tání popela. Tuto hodnotu je třeba sledovat především u paliv pro moderní automatické kotle. Jakmile dojde k jejímu překročení, začne vznikat struska, která „zalepí“ a zničí hořák. U čistých dřevních pelet je to teplota nad 1200 °C. Naopak u rostlinné biomasy taje popel už pod 1000 °C, stejně tak u nekvalitního uhlí.
Popel z dřevěných paliv (pelet nebo briket) rozhodně nepatří do popelnice. Je to velmi vzácné minerální hnojivo pro vaši zahrádku nebo trávník. Takový popel obsahuje mimo jiné fosfor (P), draslík (K), vápník (Ca), hořčík (Mg), hydroxid draselný, kysličník křemičitý, kyselinu fosforečnou a důležité stopové prvky.
Jednotné celosvětové normy přispívají k vysoké a srovnatelné kvalitě dřevěných paliv, zákazníkům slouží k lepší orientaci na trhu a výrobcům spalovacích zařízení umožňují specifikovat požadavky na vhodné palivo. Nejdůležitější je pro zákazníka mezinárodní certifikace ENplus®, která garantuje vysokou kvalitu dodaných pelet. Hledejte kulaté razítko ENplus® a můžete si být jisti, že máte ty nejkvalitnější pelety.
Různé sledované parametry pelety dělí na několik tříd: Třídy A1 a A2 reprezentují pelety vyrobené z čistého, nepoužitého dřeva, které nebylo chemicky ošetřeno, s nízkým obsahem popela a dusíku. Pelety třídy B mohou obsahovat chemicky ošetřené vedlejší produkty dřevního průmyslu a jedná se o dřevní pelety pro průmyslové využití.
Pro tzv. tuhá biopaliva bylo vydáno šest klasifikačních norem řady ČSN EN ISO 17225. Obecná norma ISO 17225-1 definuje klasifikaci tuhých biopaliv podle původu - rozlišuje dřevní, bylinnou a ovocnou biomasu. Další normy se týkají paliv pro neprůmyslové použití ve spalovacích zařízeních do 500 kW. Je to specifikace dřevních pelet (ISO 17225-2), dřevních briket (ISO 17225-3), dřevní štěpky (ISO 17225-4), palivového dřeva (ISO 17225-5) a nedřevních pelet (ISO 17225-6).
Dřevní štěpka je přírodní materiál, který je řazen mezi obnovitelné zdroje energie. Vytváří se zpracováním (štěpkováním) dřevní hmoty, kterou představují větve, stromy nebo odpad z dřevozpracujícího průmyslu. Drcení štěpky umožňuje zpracovat strom beze zbytků. Dřevní štěpka je vlastně strojně krácená a nadrcená dřevní hmota na částice o délce od 3 do 150 mm.
Známo je několik druhů dřevní štěpky, zelená, hnědá a bílá:
V jednom prostorovém metru štěpky je přibližně 200 až 250 kg tohoto materiálu, který má vlhkost od 20 do 50 %. Na velký návěs se vejde až 90 prsm (sypaných prostorových metrů) štěpky.
Dřevní štěpka je všestranný materiál s širokým spektrem využití, od topení po zahradničení.
Štěpka je vlastně velice levné biopalivo, které je obvykle určené k vytápění větších budov. Využít lze štěpku ve vyšší výkonové škále kotlů a kamen pro jakoukoli budovu, tedy včetně rodinných domů a menších rekreačních objektů. Tento zcela čistý a obnovitelný zdroj energie nabízí při nízké pořizovací ceně velmi dobrou výhřevnost.
Štěpka se spaluje nestlačená (volně ložená) v kamnech o vyšší výkonové škále, v kotlích na biomasu, v komunitních výtopnách i v teplárnách. Obecně platí, že musí jít o kotel, který je schopen spalovat biomasu. V zásadě však může jít kromě větších výtopen o jakýkoli kotel na dřevo a kombinovaný kotel na uhlí a dřevo. Vyrábějí se však i kotle určené vyloženě ke spalování štěpky.
Pro skladování štěpky za účelem vytápění je třeba mít dobře větraný a zastřešený prostor. Štěpku nelze skladovat na dešti, navíc má palivová štěpka vyšší obsah vody a je proto náchylná k plesnivění a zapařování. A právě zapařování může v uzavřených místnostech vést k riziku samovznícení. Aby se dalo se štěpkou topit, musí mít vlhkost v rozmezí 20 až 50 %.
Co se týká výhřevnosti, například výhřevnost smrkového dřeva je 13 MJ/kg, zatímco výhřevnost štěpky z tohoto dřeva je 8 MJ/kg. Cena smrkového dřeva je však cca 1000 korun za prostorový metr, zatímco cena štěpky začíná na 250 korunách. Při poměru cena/výkon tedy štěpka vychází o dost levněji. Oproti palivovému dřevu a uhlí však zabírá více místa, to je stinná stránka vytápění štěpkou.
Dřevní štěpka je též oblíbenou a cenově dostupnou alternativou tradiční mulčovací kůry. Toto přírodní řešení dovede esteticky zlepšit vzhled venkovního prostředí, pomůže udržet více vody a zamezit masivnímu růstu plevelů.
Štěpka pro mulčovací účely se vyrábí kromě jiného z recyklovaného dřeva, materiál má tedy velmi nízkou ekologickou zátěž. Cena je přitom pro tyto účely velice příjemná, v průměru okolo 400 korun za prostorový metr, což je množství, kterým již zamulčujeme pořádnou plochu v zahradě.
Najemno nadrcená dřevní štěpka poslouží také jako skvělý materiál do kompostu. Pomůže provzdušnit hutné biologické odpady, které do kompostu ukládáme po celý rok - trávu či bioodpad z kuchyně. Dostatečně jemnou štěpku můžeme také rovnou zarýt do záhonů.
Pokud máte velkou zahradu s velkým množstvím stromů, které každoročně prořezáváte, máte také spoustu větví, které je potřeba nějak zpracovat. Tady se určitě vyplatí pořídit si štěpkovač nebo drtič. Při použití štěpkovače si můžete vyrobit dokonalou biomasu na topení v kamnech. Máte-li drtič, snadno si vyrobíte skvělý mulč na záhony.
Na záhonech působí dřevěný mulč přirozeně a esteticky. Vzhledem k tomu, že napomáhá mírnému okyselení půdy, je obzvlášť taková štěpka vhodná pro zamulčování kyselomilných rostlin. Štěpka z drtiče je ale také využitelná na kompost, čímž výrazně zvýší jeho kvalitu. Pomůže vám provzdušnit materiály, které do kompostu běžně dáváte (posečená tráva nebo kuchyňský odpad). Na podzim ji můžete přímo zarýt do záhonu.
Samotné větve se ovšem na topení hodí také, bude je potřeba nasekat na přijatelně dlouhé kusy. Ideální volbou je kombinace měkkého dřeva na rozdělání ohně a následné používání tvrdého dřeva na dlouhodobější vytápění interiéru.
Ačkoliv dřevem se topí už stovky, možná tisíce let, stále je tento způsob vytápění mezi lidmi velice oblíbený. Jedním z důvodů může být minimální odpad, který během topení vzniká. Ze sta kil dřeva zbude cca 1 kg popela. Nejde však jen o odpad ve hmotné podobě. Také všechny látky, které se při spalování dřeva uvolňují do ovzduší, jsou ekologicky přívětivější - nevytváří se totiž skleníkové plyny jako při spalování uhlí.
Dalším důvodem, proč lidé často sahají spíše po dřevu, je jeho cena. Topení samo o sobě sice není úplně finančně nenáročné, ale v porovnání s ostatními druhy, kdy ceny elektřiny a plynu neustále rostou, se vytápění dřevem zdá být nejvýhodnější.
Popel můžete použít jako hnojivo. Dřevěný popel není na rozdíl od popela z uhlí vůbec škodlivý. Naopak obsahuje vzácné minerální látky (vápník, draslík, hořčík, fosfor), které prospívají rostlinám. Hnojit rostliny proto můžete přímo vychladlým popelem nebo popel ve vodě rozpustit, a s takovým roztokem poté hnojit.
Když se zaměříme na nevýhody, jsou to spíše praktické věci. Měli byste mít například dostatečně velký prostor ke skladování dřeva. Je nutné myslet na to, že musíte mít přichystané zásoby na celou zimu, což je velmi prostorově náročné. Dřevo by mělo být uskladněné na vzdušném místě, kde bude chráněné před deštěm, aby mohlo dobře vysychat.
Doporučuje se dřevo nechat proschnout přibližně po dobu dvou let. Dále je potřeba myslet na to, že pokud chcete mít zatopeno v kotli, musíte oheň neustále udržovat - ručně přikládat po určité době tak, aby vám v kotli nevyhaslo. Také popel, i když ho není moc, musíte po každém topení z kotle vybírat.
Pokud si nechcete tvořit příliš velké zásoby dřeva na zimu, zvolte buk nebo dub. Zrovna tyto druhy totiž poměrně dlouho hoří. Velmi výhřevná je také borovice. Dále se doporučuje bříza, která nemá tendenci praskat a vystřelovat. Je možné zvolit i dřevěné pelety nebo brikety, vždy však záleží na druhu kamen či kotlů, ve kterých topíme.
Pokud se rozhodnete pro topení dřevem a nekoupíte si již naštípané dřevo, čeká vás nemalá práce. Nejdříve je nutné dříví nařezat na stejně dlouhé části a ty pak rozštípat. Aby vám šla práce rychle od ruky, je dobré pořídit si kvalitní sekeru. Dnes už se prodávají nejen dřevěné, ale i z lehkého a odolného plastu, mají ergonomický tvar násady a často protiskluzové plochy. V případě, že se vám nechce dříví štípat, můžeme si objednat už připravené dřevo, kterým pak můžete rovnou topit.
tags: #dřevní #odpad #na #topení #využití