Druhy odpadu při dřevostavbách a možnosti jejich využití

Každá stavba, včetně dřevostaveb, se po ukončení své životnosti stává zdrojem odpadu. Dříve se stavební odpad často likvidoval neekologickým způsobem, například zavážením lomů nebo vytvářením nelegálních skládek.

V současnosti se klade důraz na využití stavebního odpadu a jeho recyklaci. Cílem je vytvářet plnohodnotné a konkurenceschopné produkty. Například betonová drť se používá v betonech, cihelná drť je vhodná do směsí s menšími nároky na pevnost a cihly se používají jako zásypový materiál.

Složení stavebního odpadu

Cca 50 % stavebního odpadu představují inertní materiály (písek, kamenivo, zemina, zbytky betonu, cihel, střešních tašek), cca 33 % spalitelné materiály (dřevo, lepenka, papír) a zbylý podíl plasty a další materiály. V úpravnách se kromě ručního třídění používají především drtiče. Opad, který nelze drtit a využít pak do stavebních hmot, je selektován a dopraven ke své recyklaci jinam (např. plast, papír, sklo, …). Převažující složkou stavebních odpadů je však hlušina (ornice, méně kvalitní zemina a další výkopové materiály) - část je využita přímo na stavbě a přebytek je nutné odvézt a využít k jiným stavebním účelům.

Standardní velikostní frakce při recyklaci stavební suti:

• Podsítné jemného síta (0 až 8 mm)
• Podsítné hrubého síta (8 až 32 mm)
• Nadsítné hrubého síta (32 až 63 mm nebo 32 až 80 mm)

Jak se zbavit stavebního odpadu?

V případě většího množství stavebního odpadu je vhodné přizvat firmu, která jej naloží a odveze k roztřídění a recyklaci (stavební suť) či uskladnění na jiné místo (hlušina).

Čtěte také: Materiály pro dřevostavby

Ze zprávy Ekonomického fóra v Davosu vyplynulo, že lidstvo spotřebuje více než sto miliard tun primárních surovin ročně, přičemž většina zdrojů padá na vrub sektoru stavebnictví. Podle Institutu cirkulární ekonomiky INCIEN vyprodukuje jen Evropa dvě a půl miliardy tun odpadu ročně, z čehož zhruba padesát procent skončí na skládkách nebo ve spalovnách. Svět tak více než kdy jindy potřebuje udržitelné a škálovatelné obchodní praktiky.

Upcyklace a downcyklace

Princip upcyklace se týká procesu přeměny nepotřebného na potřebné, s vyšší přidanou a hlavně užitnou hodnotou. Například Atelier Paletky dává nový život jednocestným paletám vyrobeným z nového řeziva dané lokality. Přiveze se na nich náklad a pak jejich cesta končí. Přitom jde o zdravé a krásné dřeviny. Atelier Paletky je proto vykupuje, rozebírá a následně prohání truhlářskými stroji (protah, hoblovka a formátovácí pila). Hřebíky si schová na ručičky hodin a různé další detaily.

Na druhou stranu, downcyklace je proces, kdy opakovaným využíváním odpadu snižujeme jeho objem. Stále jde o užitečné výrobky, které ale mají výrazně nižší užitnou hodnotu. Transformací plastových lahví tak mohou být vyrobena kobercová nebo flísová vlákna a pozdější přeměna tohoto materiálu může vést až k terasovým prknům.

Rozdíl mezi recyklací a upcyklací spočívá v tom, že v recyklačním procesu je nakládáno s materiálem, který už byl jako odpad definován. Následně je „rozebrán" na prvočinitele a vyroben materiál nový obvykle stejné kvality. Většina materiálů ale opakovaným přepracováním více či méně ztrácí na kvalitě. Recyklovat do nekonečna lze jen velmi málo materiálů.

Recyklace a dřevostavby

Je pravdou, že dřevo je obnovitelným zdrojem. Stačí se ale rozpomenout na ekotragédii Velikonočního ostrova a ono tvrzení dostane vážné trhliny. Nejenom že nevyroste za týden, ale nelze ho ani recyklovat v pravém slova smyslu - z masivní fošny recyklací novou masivní fošnu nevyrobíte.

Čtěte také: Dřevostavby v ČR

V případě, že vznikne dřevěný odpad, jsou jen dvě cesty, jak ho znovu využít. Tou první a nejběžněji používanou je downcyklace, kdy se zbytkové dřevo rozdrtí a přetvoří například v dřevotřísku nebo dřevovlákno k výrobě konstrukčních desek. Konečným produktem jeho cyklu pak může být využití do biomasy. Druhou variantou je upcyklace, která nabízí dlouhodobé využití pro daný dřevěný produkt či dřevo jako takové.

Společnost Ekopanely se může pochlubit prakticky bezodpadovým stavebním materiálem. Jádro difuzně otevřené stavební desky se lisuje ze slámy za vysokého tlaku a teploty bez přídavných pojiv a nátěrů a je polepeno recyklovanou lepenkou. Sláma i papír jsou organické materiály, které lze po dožití stavby snadno zrecyklovat nebo kompostovat.

Izolační materiály a dřevostavby

Na ústupu jsou syntetické materiály (polystyren), které se nahrazují izolanty přírodního původu. Existují dva základní typy minerální vaty - skelná a kamenná. Hlavní složkou skelných plstí je recyklované sklo. Oproti tomu se kamenné minerální vaty vyrábí z vyvřelých hornin, nejčastěji čediče. Oba typy izolačních materiálů vznikají z přírodních surovin. Jsou chemicky stálé a nejedovaté, a tak nepředstavují riziko vůči životnímu prostředí ani při uložení na skládce.

Velké množství dřevostaveb se zatepluje s využitím izolačních desek, které jsou základem kontaktních zateplovacích systémů i provětrávaných fasád. Montáž izolačních desek je snadná a rychlá, vyžaduje však dodržení správných technologických postupů. Při opracování materiálu však vzniká velké množství odřezků a nevyužitelného odpadu, který je potřeba po dokončení práce zlikvidovat. Pokud si rozmístění jednotlivých desek na konstrukci dobře rozvrhnete, snížíte počet odřezků a tím i množství vzniklého odpadu.

Místo izolačních desek lze pro zateplení dřevostavby použít foukanou izolaci, která řeší problém se vznikem odpadu i výskytem tepelných mostů. Pomocí foukacího zařízení se minerální plsť dostane do všech otvorů i spár a dokonale vyplní celý prostor mezi konstrukcemi. Při montáži nevznikají žádné odřezky, a tak odpadají starosti s likvidací odpadu.

Čtěte také: Ekologické bydlení v dřevostavbě

Legislativa a stavební odpad

Dne 1. ledna 2021 vstoupil v platnost zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech. V červenci 2021 vyšla konečně rozsáhlá vyhláška 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Jedná se o velmi rozsáhlý dokument (208 stran ve Sbírce zákonů), který komplexně nahradil sedm předchozích vyhlášek.

Recyklované stavební materiály nelze v současnosti obecně posuzovat podle nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011 (CPR), kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh. Nelze postupovat ani podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, které platí i pro některé výrobky stavební (např. nařízení vlády č.

Vyhláška č. 273/2021 Sb. mimo jiné upravuje požadavky na nakládání s vybouranými stavebními materiály při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby. Této problematice je věnována hlava 4 vyhlášky. V § 42 Nakládání s vybouranými stavebními materiály při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby. vybourané stavební materiály a výrobky, které je možné opětovně použít, nebo stavební a demoliční odpady, které je možné recyklovat; tato povinnost se vztahuje alespoň na materiály nebo odpady vymezené v bodě 1 přílohy č. stavební a demoliční odpady, které obsahují nebezpečné složky; tato povinnost se vztahuje alespoň na odpady vymezené v bodě 3 přílohy č.

Závěr

Stavební a demoliční odpady jsou cenným zdrojem surovin. V oblasti inertních minerálních odpadů se jedná o zdroj druhotných surovin jako náhradu přírodního kameniva a štěrkopísků v aplikacích, kde je to technicky možné a výhodné. V nedaleké budoucnosti lze očekávat nárůst napětí na trhu primárních stavebních surovin - zejména stavebního kamene. Nevyhnutelnost využívání recyklovaných stavebních a demoličních odpadů (SDO) v co nejvyšší míře je také v souladu s cirkulární ekonomikou ve stavebnictví.

tags: #drevostavba #druhy #odpadu #pri #vystavbe

Oblíbené příspěvky:

• Překlad "Occupant" do češtiny
• Arktické kontrasty Špicberk
• Vliv na emise
• Průvodce instalací odpadního potrubí
• Informace o odpadech Lhota Rapotina