Kuňka Ohnivá (Bombina bombina): Ohrožení a Ochrana

Kuňka obecná, známá také jako kuňka ohnivá (Bombina bombina), je drobný obojživelník z čeledi kuňkovití. Pro charakteristické červené skvrny na břiše bývá nazývána také kuňka ohnivá. Kuňka obecná je malá žabka, dorůstající maximálně do délky 5 cm. Hlava je mírně zašpičatělá.

Popis Kuňky Obecné

Tato malá žába se zploštělým tělem dosahuje délky 4-5(-6) cm. Čenich je svrchu i ze strany oblý. Vystouplé oči jsou posazeny na vrch hlavy, oční zorničky jsou srdcovitého či trojúhelníkovitého tvaru. Hřbet je šedohnědý, olivově hnědý až tmavě hnědý posetý tmavými skvrnami.

Bradavky na svrchní straně jsou hladké, na vrcholku s rohovitým útvarem černé barvy. Břišní strana je černá až šedočerná s nepravidelnými oranžovými až červenooranžovými skvrnami a množstvím drobných okrouhlých bílých skvrnek. Končetiny jsou relativně krátké a na předních i zadních nohách jsou plovací blány.

Možná Záměna

Zaměnit ji lze u nás za kuňku žlutobřichou (Bombina variegata), kterou odlišíme podle následujících znaků:

1. Bradavky na svrchní straně těla jsou u k. obecné na dotek hladké, zatímco u k. žlutobřiché jsou na dotek drsné.
2. Zbarvení břišní strany k. obecné je červené nebo oranžové na tmavém podkladu s bílými tečkami, k. žlutobřichá má břišní stranu také tmavou se žlutými skvrnami (žlutá barva celkově převládá nad tmavou) a žluté tečky většinou chybí.
3. K. obecná je druhem nížinným, k. žlutobřichá žije spíše v horách a vyšších polohách.

Mezi kuňkami dochází k hybridizaci a to v místech, kde se jejich areály výskytu překrývají. Tato linie se táhne od severu k jihu o šířce asi 5 - 20 km. Prochází Polskem, Slovenskem, ČR, Rakouskem... Na území jižního Slovenska a severního Maďarska se předpokládá, že neexistují čisté populace ani jednoho druhu.

Čtěte také: Listonoh letní: Charakteristika a ohrožení

Rozšíření a Biotop

Vyskytuje se ve střední a východní Evropě. Její areál se táhne od řeky Vezery v Německu do střední a východní Evropy, severně na jih Švédska, na východ až po Ural, na jih po severozápadní Řecko a severní svahy Kavkazu.

Území České republiky leží u západního okraje areálu tohoto druhu. Kuňka ohnivá téměř úplně chybí v západních Čechách, v Libereckém kraji, v centrálních partiích Českomoravské vrchoviny, v karpatských pohořích a kromě okolí Ostravy na severní Moravě a také ve Slezsku.

Na ostatních místech republiky je rozšířena zdánlivě plošně ve výškovém rozpětí 150 - 730 m n.m. Výškové optimum však nachází v níže položených oblastech cca do 300 m n.m.

Životním biotopem kuňky obecné jsou stojaté, především menší a mělčí, nádrže, tůňky nebo jen louže s vodní vegetací. Obývá mělké stojaté vody zarostlé vodní vegetací, tůňky i louže, někdy znečištěné. Mimo období rozmnožování se vyskytuje i v mokřadech a na vlhkých loukách. Často se sdružuje do velkých společenstev.

Převážná většina lokalit této kuňky se vyskytuje do nadmořské výšky 300 m (v Beskydech až 670 m n. m.). Tento druh není nijak náročný na kvalitu vody, a proto jej můžeme pozorovat ve vodě i s odpadky, které však pomalu svými toxickými účinky decimují všechny populace.

Čtěte také: Ekologické psací potřeby

Biologie a Ekologie

Kuňky jsou žáby s denní aktivitou, přezimující na souši. Probouzí se v březnu až dubnu. V březnu začínají být kuňky aktivní a v dubnu již dochází k páření. K zimování dochází s příchodem chladného počasí, většinou v listopadu.

Samci na začátku procesu rozmnožování působí nafoukle, mají nohy ze široka roztažené a vzplývají na hladině, ozývají se jednoslabičným pravidelným kuňkáním. Samička klade vajíčka nejčastěji v květnu až červnu, asi 2 mm velká, svrchu hnědá, zespoda bělavá až žlutavá, uzavřená v průhledném rosolovitém obalu. Jsou uchycena v malých shlucích (asi po 30 kusech) na ponořených vodních rostlinách nebo kamenech. Za sezonu naklade samice 100-300 vajíček.

Zhruba po týdnu se líhnou pulci, kteří se živí řasami a drobnými bezobratlými živočichy. Pulci se po 2 měsících přeměňují v žáby, asi 2 cm dlouhé. Samci pohlavně dospívají po prvním přezimování, samice nejdříve po druhém přezimování.

Hlasové projevy jsou typické pro kuňky: "u...u...u...u...u" vydávané v časovém intervalu 1 - 2 - 3 sekundy. Při podráždění přechází do tzv. kunčího reflexu. V první fázi se kuňka prohne, zakloní hlavu a nastaví dlaně a chodidla směrem vzhůru. Selže-li první fáze, nastává fáze druhá, ve zlomku vteřiny se přetočí na záda a ukáže se nepříteli v celé své kráse. Druhou fázi kunčího reflexu však uvidíme velmi zřídka.

Při velmi silném dráždění vylučují bílou viskózní tekutinu, která je nejjedovatějším sekretem u nás žijících živočichů.

Čtěte také: Jak recyklovat CD a DVD disky

Ohrožení a Ochrana

Kuňky jsou výrazně ohroženy krajinotvornými změnami - scelováním zemědělské půdy, úpravami rybníků pro zemědělské a rekreační účely (tj. prohlubování nádrží a odstraňování pobřežní vegetace), melioracemi mokřadů, přeměnou luk na pole, odvodňováním luk a lesů, regulacemi potoků a zatrubňováním drobných vodotečí, proměnou luk v pole, zasypáváním jezírek v lomech a pískovnách komunálním odpadem, melioracemi, chemizací v zemědělství a podobnými negativními zásahy.

V neposlední řadě přistupují faktory jako nešetrné rybářské obhospodařování rybníků (vysoké rybí osádky) a zarybňování jezírek v lomech a pískovnách apod. Před predátory chrání kuňky poměrně účinně mělké zarostlé břehy. V rybnících bez takovýchto břehů kuňky zpravidla nežijí.

Druh je chráněn zákonem jako druh silně ohrožený, je také zahrnut do seznamu IUCN. Červený seznam IUCN (2006) klasifikuje kuňku obecnou z hlediska ohrožení jako druh méně dotčený (LC). V mnoha zemích je chráněna vnitrostátními právními předpisy. V České republice je považována za silně ohrožený druh dle vyhlášky 395/1992 Sb., ve znění vyhl. 175/2006 Sb.

Kuňky jsou také zahrnuty do programu NATURA 2000, kde jsou sledovaným druhem a lokality jejich výskytu jsou označovány jako Evropsky významné lokality, kuňka je zde pak předmětem ochrany. V letních měsících jsou kuňky významnými hubiteli komárů.

Možnosti Ochrany

Nejdůležitější je ochrana a vhodná údržba biotopů. Pro kuňky je prospěšné zachovat místa s vysokou hladinou spodní vody. Na těchto místech je vhodný extenzivní způsob hospodaření, což znamená mimo jiné zamezit hnojení a používání biocidů. Stejně důležité je zabránit znečištění a zazemnění drobných nádrží. Proti tomu často postačí odstranit organickou hmotu (např. spadané listí), jíž jsou malé vodní plochy zanášeny. Někdy je vhodné nádrž i mírně prohloubit.

Při údržbě lokalit se často zapomíná na údržbu pobřežních houštin. Pro kuňky vyžadující osluněnou vodní plochu je tento zákrok důležitý. Druh je výrazně geneticky diferencován, umělý transfer jedinců by měl být proto z ochrany tohoto druhu vyloučen.

Kuňka obecná je ohrožený druh obojživelníka, který potřebuje naši ochranu. Existuje několik možností, jak jí pomoci. Jednou z nich je vytvoření vhodného prostředí pro její život. To obnáší udržování kvality vody, budování a ochranu jejích přirozených stanovišť, jako jsou mokřady a rybníky.

S opatřeními na podporu populace kuňky ohnivé v EVL s využitím finančních prostředků z Operačního programu Životní prostředí přišlo prvně oddělení ochrany přírody krajského odboru životního prostředí a zemědělství.

Dokončené projekty na podporu populace kuňky ohnivé v Libereckém kraji považují všichni zúčastnění za úspěch. „Vytvořili jsme struktury, které v dnešní krajině chybí. Následný tříletý monitoring předchozích projektů nám potvrdil, že jsme pro jejich realizaci zvolili vhodné místo i technologii. Odměnou nám je výrazně posílená a rostoucí populace nejen kuňky ohnivé, ale i dalších druhů obojživelníků, jako jsou rosnička zelená, skokan štíhlý, čolek velký či čolek obecný,“ říká Václav Židek.

Kuňka ohnivá je poměrně náročná na množství a kvalitu biotopů, které obývá. Vyžaduje v průběhu roku několik různých typů biotopů a zejména vyžaduje dostatečnou nabídku různých vodních těles, od kaluží po větší nádrže vhodných parametrů pro rozmnožování. Má velké nároky na kvalitu suchozemských stanovišť - potřebuje otevřenou krajinu s pravidelnou a vhodnou extenzivní a mozaikovitou péčí. V podmínkách České republiky není toto na řadě míst splněno, hospodaření v krajině se mění směrem k vyšší intenzitě, velkoplošnosti a na mnoha místech se od hospodaření zcela upouští.

Možnosti ochrany kuňky ohnivé jsou zejména ve vhodné péči o její biotopy. Je třeba extenzivně pečovat o všechny mokřadní louky (pastva, prořezávky, kosení). Snažit se více prosazovat extenzivní pastvu luk na úkor často nevhodného intenzivního kosení. Je třeba do krajiny vnést (vybudovat) více menších vodních prvků, a to od kaluží po větší tůně. Snažit se zajistit vhodné podmínky pro rozmnožování kuněk na rybnících - ideálně aby na nich byla trvale snížena rybí obsádka (do 400 kg ryb/ha), nebo aby byla snížena nebo vyloučena alespoň jednou za 2-3 roky. Pro kuňku ohnivou jsou velmi vhodné plůdkové rybníky a ty by tedy v naší krajině měly být podporovány.

Vhodné parametry nově budovaných nádrží (tůní) pro rozmnožování kuňky ohnivé jsou: velikost 100 až 5000 m2, maximální hloubka 1-1,5 m, průměrná hloubka do 50 cm, alespoň na třetině plochy tůně by měly být mělčiny do 40 cm hloubky, umožňující zárůst měkkou vodní vegetací. Tůně by měly být vždy neprůtočné, budované přednostně na místech s vysokou hladinou spodní vody nebo s předpokladem dobrého plnění srážkovou vodou během sezóny. Místo pro tůně, které mají sloužit k rozmnožování kuněk ohnivých, by nemělo být zastíněné dřevinami, optimální jsou místa zcela osluněná. Vhodné je vždy na lokalitě budovat více tůní rozdílných parametrů, s rozdílnou mírou oslunění, ale s převahou zcela osluněných tůní. Tůně nesmí být využívány k chovu ryb ani do nich ryby nesmějí být nasazovány. Budování mělkých tůní pro kuňku ohnivou - významné opatření v ochraně druhu.

tags: #druh #kunka #ohniva #ohrozeni

Oblíbené příspěvky:

• Veganství a životní prostředí
• Ekologická alternativa k čištění odpadů
• Riziko infarktu a hypertenze
• Průvodce výběrem dotykových košů
• Stanoviště strojvedoucího lokomotivy řady 163