V lesnicko-typologickém klasifikačním systému (LTKS) jsou pro hodnocení trvalých půdních podmínek použity ekologické řady (ER), které tvoří širší rámec pro edafické kategorie (EK). Celkem je v systému rozlišováno 8 ekologických řad. Edafické kategorie jsou části ekologické řady odlišné ekologicky a hospodářsky významnými trvalými vlastnostmi prostředí, především půdy.
Ekologická řada představuje v Lesnicko-typologickém klasifikačním systému ÚHÚL širší rámcovou jednotku, která sdružuje edafické (půdní) kategorie na základě podobnosti ekotopových vlastností.
Stanoviště (edafické kategorie) neovlivněné podzemní vodou jsou rozdělena do čtyř ekologických řad. Poněkud jiné třídící kritérium mají ekologické řady ovlivněné vodou. Zde jsou zohledněny znaky fluktuace vody během roku, které jsou indikovány půdní jednotkou. Důraz je tedy kladen na stupeň podmáčení půdy - dočasné až trvalé.
Mezi hlavní diferenciační znaky patří míra ovlivnění půdy podzemní vodou, trofnost půdy, obsah skeletu a jeho frakce v půdě, hloubka půdy, druhové složení bylinného patra a poloha v terénu. Trofnost, případně geomorfologie terénu, jsou zohledňovány teprve v rámci každé ekologické řady, tj. na úrovni edafických kategorií (subkategorií). Trofické a hydrické vlastnosti půdy v terénu nejlépe rozpoznáme pomocí druhové kombinace rostlin a bonity dřevin stromového patra. Podrobné vlastnosti půdy jsou zjišťovány pomocí chemický rozborů v laboratoři. Skeletnatost půdy zjistíme dle obsahu a velikosti frakce skeletu v půdním profilu.
Extrémní Ekologická Řada
Jedná se o stanoviště s extrémními ekologickými podmínkami, které se ve většině případů projevují omezeným až zakrslým vzrůstem dřevin (výjimkou je edafická kategorie Y). Extrémní ekologická řada je z hlediska trofnosti nesourodá a zaujímá stanoviště od ultrabazických až po extrémně kyselá. Vzhledem k drsnému klimatu, obvykle silnému vysychání, častému odnosu půdy a její mnohdy nedostatečné hloubce (půdy typu litozem a ranker) se nemůže ani vysoká minerální bohatost gologického podloží projevit vyšší úživností (Mezera et al. 1956). Tu odráží nízká bonita (zpravidla až zakrslý vzrůst), nebo alespoň přirozeně rozvolněný růst dřevin. Porosty mají na těchto stanovištích charakter ochranného lesa. Převažující funkce lesa je půdoochranná.
Čtěte také: Listonoh letní: Charakteristika a ohrožení
Půdy jsou bohaté bázemi, mělké, značně prosýchavé, zpravidla s vysokým obsahem skeletu. Nejčastějšími půdními typy jsou rendziny a litozemě, méně také pararendziny, rankery, kambizemě litické aj. Geologickým podložím jsou bazické až ultrabazické horniny, zejména vápence, dolomity, čediče, hadce a spraš. Typickými tvary terénu jsou skalní výchozy, hřebenové partie, strmé svahy hlubokých skalnatých říčních údolí či nejrůznější formy krasových jevů (škrapy, závrty, apod.). V kategorii je rozlišeno 5 souborů lesních typů (0X - 4X).
Rozvolněné lesní porosty typické zakrslým (krnícím) vzrůstem dřevin. Do 2. vegetačního stupně dominuje dub zimní (Quercus petrea agg.), v nižších teplých polohách je významná účast šipáku (Quercus pubescens agg.), vzácně dubu ceru (Quercus cerris) a břeku (Sorbus torminalis), částá je příměs borovice lesní (Pinus sylvestris), habru obecného (Carpinus betulus), babyky (Acer campestre), na suťových půdách lípy (Tilia cordata a T. platytphyllos), mléče (Acer pseudoplatanus) a jilmu habrolistého (Ulmus minor). Keřové patro bývá v nižších vegetačních stupních vlivem nízkého zápoje vyvinuto (v přezvěřených porostech může scházet), s druhy jako dřín obecný (Cornus mas), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), hlohy (Crataegus sp. div.), svída krvavá (Cornus sanguinea) a jiné.
Bylinné patro, zvláště nižších vegetačních stupňů, je druhově velmi bohaté s celou řadou teplomilných druhů, hojně jsou zastoupeny například bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), konvalinka vonná (Convallaria majalis), lipnice hajní (Poa nemoralis), ostřice Micheliova (Carex michelii), ostřice měkkoostená (Carex muricata agg.), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), třemdava bílá (Dictamnus albus) nebo válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), hojný je také jetel alpínský (Trifolium alpestre) či kakost krvavý (Geranium sanguineum). V České republice je edafická kategorie zastoupena od 1. do 4. vegetačního stupně (ve slovenských Karpatech nebo v Alpách by bylo možné tuto kategorii vylišit i ve vyšších vegetačních stupních) + bory.
Zpravidla se jedná o porosty nevalné kvality, proto cílem hospodaření by mělo být udržení přirozeného rázu se zachováním druhové i prostorové struktury porostu, která odpovídá příslušnému vegetačnímu stupni. Typické jsou mělké a kamenité půdy. K nejčastějším půdním jednotkám patří litozem, regozem psefitická a ranker s přechody do kambizemě, kryptopodzolu a podzolu. Rozklad organických látek probíhá ve formě morového moderu až moru.
Edafická Kategorie Z
Omezený až zakrsající vzrůst dřevin; kyselá až neutrální reakce půdy (na rozdíl od edafické kategorie X), resp. bazickou saturací ve svrchní části půdy do 50 %; v bylinném patře schází bazifilní druhy, hojně jsou zastoupeny acidofyty a mezofyty. Ostrůvkovitě napříč celou Českou republikou od 1. do 10. vegetačního stupně (v 10.
Čtěte také: Ekologické psací potřeby
Geologické podloží je různé, kyselé až neutrální (výjimečně slabě bazické), avšak vždy mimo bazické a ultrabazické horniny (edafická kategorie X). Extrémnost těchto stanovišť je většinou podmíněna reliéfem a vlastnostmi půdy, ale spolupůsobí i klimatické vlivy (vrcholový fenomén). Typickým reliéfy jsou silně exponované svahy, vyfoukávané vrcholové a hřebenové polohy a místa s výstupy geologického podloží, a tudíž s mělkou půdou. V rámci kategorie je rozlišeno 11 souborů lesních typů (0Z - 10Z).
Jejich druhové složení stromového patra se v příslušném vegetačním stupni přibližně shoduje se soubory lesních typů zonálních edafických kategorií (viz poznámka). Výjimku tvoří soubory lesních typů 9Z a 10Z, které představují samostatné soubory lesních typů a jsou zároveň indikační fytocenózou pro vymezení 9. a 10. vegetačního stupně. Dřeviny jsou charakteristicky zakrslé s netvárným kmenem.
V 9. vegetačním stupni (klečovém) je vyvinuto pouze keřové patro tvořené v našich podmínkách klečí (Pinus mugo), případně skupinkami se zakrslým smrkem (Picea abies) a jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia) (pouze Hrubý Jeseník). Struktura porostů je mnohdy velmi jednoduchá, přirozeně mezernatá až solitérního růstu. Druhově pestrá jsou zastoupení vtroušených dřevin (Acer pseoudoplatanus, Acer campestre, Larix decidua, Abies alba aj.), v nejvyšších polohách například vrba slezská (Salix silesiaca) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia).
Mezi typické zástupce bylinného patra s dominantním zastoupením patří kostřava ovčí (Festuca ovina s. lat.), ostřici nízká (Carex humilis), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), ve vyšších polohách pak třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), borůvka (Vaccinium myrtillus) či metlička křivolaká (Avenella flexuosa). Fytocenologicky se kategorie překrývá se soubory lesních typů ekologické řady kyselé a částečně ekologické řady živné (převážně edafická kategorie C a S). Porosty vrcholových a hřebenových poloh jsou poškozovány větrem a námrazami - vrcholový fenomén. Ve vyšších polohách jsou časté smrky s vlajkovitými korunami (chybějící větve na návětrné straně).
Edafická Kategorie Y
Půdy jsou kyselé, balvanité, různě hluboké, nevyvinuté, mnohdy tvoří mozaiku půdních typů (ranker a litozem). Vlhkostní poměry v půdním profilu jsou poměrně příznivé pro normální vzrůst dřevin (stromy již nezakrsají!). Geologickým podložím jsou různé kyselé horniny, zpravidla těžce zvětrávající (např. žula, granodiorit, svor, granulit). Typické stanoviště jsou kamenná moře, výchozy skal, rokle a balvanité svahy s podílem nad 80 % skeletu ve svrchních vrstvách půdy. Orientace i sklon mohou být různé, nejčastěji se však jedná o ekotopy příkrých severních a stinných svahů, resp. Od 2. do 9. vegetačního stupně + bory.
Čtěte také: Jak recyklovat CD a DVD disky
Porosty jsou zapojené až přirozeně mezernaté s normálním až omezeným vzrůstem dřevin. V rámci kategorie je rozlišeno 8 souborů lesních typů (0Y, 2Y - 8Y). Jejich druhové složení stromového patra se v příslušném vegetačním stupni přibližně shoduje se soubory lesních typů zonálních edafických kategorií. V bylinném patře se vyskytují různé acidofilní druhy rostlin, jako jsou bika bělavá (Luzula luzuloides), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), z kapradin například kapradě (Dryopteris carthusiana, D. filix-mas) nebo osladič obecný (Polypodium vulgare). Ve vyšších polohách se běžně vyskytuje bika lesní (Luzula sylvatica), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata) a třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa).
Silná skeletovitost půdy (viz charakter ekotopu); kyselé podloží, resp. půda; v bylinném patře převládají acidofilní druhy rostlin; bonita dřevin průměrná až podprůměrná; porosty dřevin jsou často přirozeně mezernaté. Od ostatních edafických kategorií v rámci extrémní ekologické řady se odlišuje normálním vzrůstem dřevin.
Kyselá Ekologická Řada
Ekologická řada kyselá sdružuje fytocenózy kyselých plně vyvinutých půd. Ty jsou prostřednictvím edafických kategorií diferencovány hospodářsky význačnými vlastnostmi půdního prostředí (především skeletnatost půdy), zpravidla neodlišitelné synusií podrostu (Málek, 1983). Půdy nejsou ovlivněny podzemní ani tekoucí povrchovou vodou, jsou tedy přímo závislé na atmosférických srážkách. Ekologická řada kyselá (stejně jako pro živnou) má v rámci vegetačního stupně jednotnou potenciální druhovou skladbu hlavních dřevin, rozdíly jsou pouze v zastoupení přimíšených a vtroušených dřevin, které odráží edafické kategorie.
Průměrným ekologickým vlastnostem kyselé ekologické řady odpovídá edafická kategorie K. Proto bývá označována jako základní edafická kategorie. Potenciální lesní fytocenózy (soubory lesních typů) vyvíjející se na edafické kategorii M a K jsou považovány za klimatické klimaxy (zonální fytocenózy).
Edafická Kategorie M
Z hlediska trofnosti půdy patří tato edafická kategorie k nejchudším v rámci LTKS. Půdy jsou mělké až středně hluboké, propustné. Nejčastějšími půdními typy jsou podzoly (až železité), kryptopodzoly nebo silně kyselé kambizemě dystrické. Nadložním humusem bývá morový moder až typický mor. Půdy se vyvíjejí zpravidla na minerálně slabých horninách, jako jsou písky, štěrky, křemité pískovce, slepence, žuly, fylity, kvarcity a jiné. Porosty těchto stanovišť bývají mnohdy prosvětlené, druhově chudé vyznačující se podprůměrnou produkcí dřevin. Pouze v 1. vegetačním stupni, kde je uvažováno přirozené vyšší zastoupení borovice lesní (Pinus sylvestris) je bonita vyšší.
Jednotlivé soubory patří k hlavním indikačním jednotkám pro určení vegetačního stupně. Rozlišovány jsou tyto soubory lesních typů: 0M - chudý bor; 1M - chudá borová doubrava; 2M - chudá buková doubrava; 3M - chudá dubová bučina; 4M - chudá bučina; 5M - chudá jedlová bučina; 6M - chudá smrková bučina; 7M - chudá buková smrčina; 8M - chudá smrčina. Potenciální poměr zastoupení dominantních dřevin v souborech je uveden v jejich názvu. Předpokládá se, že ve všech souborech lesních typů této kategorie se přirozeně vyskytovala borovice lesní jako vtroušená dřevina a až do 4. vegetačního stupně byl hojněji zastoupen dub zimní (Quercus petrea) a letní (Q.
Keřové patro, pokud je vyvinuto, je nejčastěji tvořeno mladými jedinci dřevin stromového patra s výskytem keřů, např. krušina olšová (Frangula alnus). Bylinné patro je druhově chudé tvořené často nízkými keříčky, jako jsou brusnice (Vaccinium myrtillus, V. vitis-idaea) nebo vřes (Calluna vulgaris). Hojně jsou zastopeny acidofilní kapradiny, např. hasivka orličí (Pteridium aquilinum) nebo trávy kostřava ovčí (Festuca ovina) a metlička (Avenella flexuosa). Mechové patro je vzhledem k surovému humusu a zpravidla nižší pokryvnosti bylinného patra dobře vyvinuto, hojně jsou zastoupeny např. bělomech sivý (Leucobryum glaucum) či pokryvnatec Schreberův (Pleurozium schreberii). Půdy jsou pro chudost a provzdušněnost exponované rychlé degradaci a vysýchání. Od 1. do 8. vegetačního stupně + bory.
Edafická Kategorie Z
Skeletnatost půdy v rozmezí ± 10-50 %; živinami extrémně chudý substrát; v bylinném patře jsou zastoupeny výhradně acidofilní druhy rostlin; podprůměrná bonita dřevin (porosty, které svým vzrůstem již nesou známky zakrslého vzrůstu, jsou řazeny do edafické kategorie Z). Od blízké kategorie K se liší kyselejším substrátem a nižší bonitou. Pro svůj extrémní ráz stanoviště je v lesnické praxi tendence pěstovat na této kategorii pouze borovici lesní, která zvláště po celoplošné mechanické přípravě půdy masivně zmlazuje. Nutno ale vyzdvihnout, že se nejedná o přirozená borová stanoviště (samostatné soubory lesních typů, např. 0M, 0Z, 0R apod.).
Edafická Kategorie K
Půdní poměry jsou ve většině případů průměrné. Půda je normálně vyvinutá, hluboká až středně hluboká, s vyrovnanými vlhkostními poměry. Pouze v krajních případech jsou půdy vyvinuty slabě (viz 1. poznámka). K běžným půdním typům patří oligotrofní kambizem, ve vyšších polohách kryptopodzoly a podzoly. Nejčastější humusovou formou je moder, ve vyšších polohách mor. Geologickým podložím jsou různé kyselé až neutrální horniny (ruly, svory, granodiority apod.). V Karpatské části to jsou kyselé flyšové horniny. V rámci kategorie je rozlišeno 10 souborů lesních typů (0K - 9K).
Jednotlivé soubory patří k hlavním indikačním jednotkám pro určení vegetačního stupně. Rozlišovány jsou tyto soubory lesních typů: 0K - kyselý bor; 1K - kyselá doubrava; 2K - kyselá buková doubrava; 3K - kyselá dubová bučina; 4K - kyselá bučina; 5K - kyselá jedlová bučina; 6K - kyselá smrková bučina; 7K - kyselá buková smrčina; 8K - kyselá smrčina; 9K - klečová smrčina (viz 2. poznámka). V přírodě blízkých porostech je struktura porostů zpravidla bohatá, za účasti všech porostních pater.
Kyselý substrát indikují v bylinném patře běžné acidofilní druhy, vyšší zastoupení mají bika bělavá (Luzula luzuloides), borůvka (Vaccinium myrtillus), kostřava ovčí (Festuca ovina), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), ve vyšších polohách pak kapraď rozložená (Dryopteris dilatata) a třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa). Bohatě bývá vyvinuto mechové patro, zvláště ve vyšších polohách, což je dáno zvýšeným úhrnem srážek. Pomalý nástup pasekové vegetace a její snížena pokryvnost (neplatí pro 7. a 8. vegetační stupeň, kde vlivem vysokého úhrnu srážek má bylinné patro vysokou po...
tags: #druh #určující #ekologické #vlastnosti #stanoviště #příklady
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]