Druhy odpadu vyvážené z ČR a recyklace plastových obalů v EU

Nakládání s odpady v Unii je třeba zlepšit, aby bylo možné zachovat, chránit a zlepšit kvalitu životního prostředí, chránit lidské zdraví, zajistit uvážlivé, účinné a racionální využívání přírodních zdrojů, posílit zásady oběhového hospodářství, rozšířit využívání energie z obnovitelných zdrojů, zvýšit energetickou účinnost, snížit závislost Unie na dovážených zdrojích, zajistit nové hospodářské příležitosti a přispět k dlouhodobé konkurenceschopnosti.

Produkce a recyklace plastových obalů v EU

Obyvatel Evropské unie v roce 2019 v průměru vyprodukoval 34,4 kilogramu odpadu v podobě plastových obalů, z nichž 14,1 kilogramu prošlo recyklací. S tímto odhadem přišel unijní statistický úřad Eurostat, podle kterého míra recyklace v EU dosáhla 41 procent. Vyšší podíl zrecyklovaných plastových obalů zaznamenala pouze Litva - 70 procent. Zpráva Eurostatu kromě srovnání jednotlivých zemí EU ukazuje také setrvalý nárůst množství vyprodukovaného odpadu z plastových obalů. Mezi lety 2009 a 2019 se průměrný příspěvek každého obyvatele unie zvýšil o 6,7 kilogramů, neboli 24 procent.

Produkce odpadů v České republice

Celkem bylo na našem území vyprodukováno 25,1 mil. tun odpadů, což je množství podobné roku 2006. Produkce nebezpečných odpadů v roce 2007 činila 1,3 mil. tun (5,2 % z celkové produkce) a oproti roku 2006 zůstala také její výše na stejné úrovni. V roce 2007 vzniklo u nás podle statistiky tisíc tun průmyslového odpadu (574 kg na obyvatele za rok) a 3025 tisíc tun komunálního odpadu (293 kg na obyvatele a rok). Činností ekonomických subjektů (podniků) vzniklo celkem 21,7 mil. tun odpadů (v roce 2006 21,3 mil. tun). Podniky vyprodukovaly v roce 2007 1,3 mil. tun nebezpečných odpadů, což je téměř veškerá produkce nebezpečných odpadů na území ČR.

Největší nárůst produkce podnikových odpadů nastal ve stavebnictví o 8,2 % a dopravě o 2,2 %. Dále vzrostlo množství odpadu vykázané z odvětví odstraňování odpadních vod, pevného odpadu a čištění města. Největší podíl na produkci odpadu tvořily odpady stavební, zejména beton, cihly, směsný stavební a demoliční odpad a vytěžená zemina. Oproti tomu množství odpadu pocházející ze zemědělství a lesnictví, z dolování a těžby, z průmyslu a z energetiky (mimo radioaktivního odpadu) ve srovnání s rokem 2006 kleslo. Výraznější pokles produkce odpadu z dolování a těžby byl způsoben vyřazením popílku z evidence odpadů z důvodu jeho využití původcem odpadu jako suroviny k produkci výrobků.

Podle druhu odpadu v roce 2007 ekonomické subjekty vykázaly nejvíce zeminy a kamení (kód odpadu 170504), a to 30,6 % z celkové produkce podnikového odpadu. Druhá nejvyšší byla produkce směsi nebo oddělené frakce betonu, cihel, tašek a keramických výrobků 170107 (5,7 %) a dále železa a oceli 170405 (5,4 %). Dlouhodobě se ukazuje, že rozhodující podíl produkce odpadů v ČR vzniká jen u malé skupiny podniků. V roce 2007 bylo zjištěno, že 75,1 % z celkové produkce v ČR připadá na přibližně 301 podnik. Jedná se o podniky s objemem produkce nad 10 000 tun za rok.

Čtěte také: Přehled druhů křemene

Obce v roce 2007 vykázaly 3,5 mil. tun odpadů (nárůst o 2,8 % oproti roku 2006), z toho produkce komunálního odpadu byla 3 mil. tun (tj. 293 kg na obyvatele). Kromě komunálního odpadu vykazují obce i další odpad vzniklý na jejich území, zejména stavební odpady, odpady z čištění odpadních vod a další odpady zařazené mimo komunální odpad. Produkce komunálního odpadu meziročně klesla (v roce 2006 vzniklo 296 kg na obyvatele). Za pozitivní jev lze považovat zejména nárůst podílu tříděného odpadu v ČR v roce 2007. Jedná se o dlouhodobý příznivý trend zvyšování množství tříděného odpadu. V porovnání s rokem 2003 se množství tříděného odpadu na obyvatele zvýšilo z 27 kg na 37 kg v roce 2007.

Nakládání s odpady v ČR

V roce 2007 bylo dle statistického zjišťování celkem nakládáno s 28,5 mil. tun odpadů. Toto množství kromě vyprodukovaných odpadů ve sledovaném roce zahrnuje také odpady, které byly v tomtéž roce odebrány ze skladu nebo dovezeny ze zahraničí a dále s nimi bylo nakládáno. V roce 2007 bylo využito (kódy R) 8 mil. tun odpadu (28,1 % veškerých odpadů, tj. podnikových i od obcí) a odstraněno (kódy D) 6 mil. tun (21,3 % veškerých odpadů). Ostatní způsoby nakládání (kódy N) pokrývají téměř 50 % veškerých odpadů, se kterými bylo v roce 2007 nakládáno. Poměr využívání odpadů oproti jejich odstraňování je ve prospěch využívání odpadů. Největší objemy odpadů byly využity v recyklaci anorganických materiálů a recyklaci kovů a kovových sloučenin. Odstraňování je nejčastěji zajišťováno skládkováním. Z celkového množství odstraněných odpadů bylo 80 % odstraněno skládkováním a ostatními způsoby ukládání v úrovni nebo pod úrovní terénu (v roce 2006 80,7 %).

V roce 2007 činilo spalování všech odpadů (s využitím i bez využití energie) 708 tis. tun, což představuje pokles o 1,5 % oproti roku 2006. Celkem bylo v roce 2007 odstraněno 44,2 % nebezpečných odpadů (v roce 2006 43,1 %). Z celkového množství odstraněných nebezpečných odpadů bylo na skládky uloženo 9,6 % odpadů. Nebezpečné odpady byly využity z 24,6 % (v roce 2006 25,1 %). U spalování nebezpečného odpadu (s využitím i bez využití energie) došlo k nárůstu spáleného množství o 7,2 % proti předchozímu roku.

V nakládání s komunálním odpadem se proti roku 2006 snížilo množství odpadu ukládaného na skládky, a to z 89,8 % z celkové produkce v roce 2006 na 82,6 % v roce 2007. V přepočtu na jednoho obyvatele se tedy v roce 2006 uložilo na skládky 266 kg komunálního odpadu, v roce 2007 to bylo 242 kg. Množství spáleného komunálního odpadu bylo v roce 2007 celkem 299 tis. tun (v roce 2006 302 tis. tun). V přepočtu na jednoho obyvatele se v roce 2007 spálilo 30 kg komunálního odpadu.

Zjištěná spotřeba vybraných odpadů jako druhotných surovin na výrobu vybraných výrobků činila v roce 2007 u sledovaných podniků (sklárny, hutní závody, stavební firmy apod., od roku 2004 zařazeny i papírny, cementárny a textilní firmy) 3,3 mil. tun, což je o 1,2 mil. tun méně než v roce 2006. Spotřeba klesla zejména u odpadů s obsahem železa, stavebních odpadů a odpadního skla.

Čtěte také: Ohrožené děti a znečištění ovzduší

Dovoz a vývoz odpadů

Podle statistického zjišťování o odpadech bylo v roce 2007 dovezeno do ČR 269,6 tis. tun odpadů (v roce 2006 celkem 170,7 tis. tun). Významná část dovozu byla uskutečněna z členských zemí EU. Konkrétně činila 263,3 tis. tun odpadů. Ze zemí mimo EU bylo dovezeno 6,3 tis. tun. Mezi nejvíce dovážené odpady patřily zejména železo, ocel, plasty, kaučuk, papír, lepenka, hliník a pneumatiky.

Vývoz odpadů v roce 2007 činil celkem 1 579,5 tis. tun, z toho 99,9 % bylo vyvezeno do členských zemí EU a 0,1 % do zemí mimo EU. Mezi nejvíce vyvážené odpady patřily stejně jako v případě dovozu železné a neželezné kovy, papír a plasty.

Politika druhotných surovin ČR

Průmysl druhotných surovin patří v České republice historicky mezi tradiční obory hospodářství. Vzhledem k nedostatečné surovinové základně České republiky (dále "ČR") tvoří druhotné suroviny významnou část surovinové základny pro všechna odvětví průmyslové výroby v ČR. Druhotné suroviny šetří zdroje primárních surovin zejména rudy, kamene, písků, dřevní hmoty, ropy apod., které rovnocenně nahrazují, a zároveň usnadňují technologické procesy (např. šrot ve vsázce nebo skleněné střepy ve sklářském kmeni usnadňují tavicí procesy).

Zdroji druhotných surovin jsou vedlejší produkty výroby, nezpracované vytěžené suroviny, výrobky s ukončenou životností a využitelné odpady, které po úpravě splňují požadavky vstupní suroviny pro další výrobní procesy. Jejich úprava na kvalitu vstupní suroviny pro další výrobu je v mnoha případech úspornější než získávání vstupních surovin z primárních zdrojů. Významným přínosem druhotných surovin je snížení energetické a materiálové náročnosti ve všech výrobních odvětvích. Jejich potřeba stále vzrůstá úměrně se zvyšujícími se environmentálními požadavky na průmysl.

Druhotné suroviny snižují emise z průmyslové činnosti a tím následně i imise. Podílí se na snižování objemu těžby primárních surovin. Jejich využíváním se uzavírá tok zdrojů, ve kterém vydobytá primární surovina prochází, prostřednictvím výrobků a opětovným přepracováním na stejné nebo jiné výrobky, mnoha životními cykly. Součástí toku zdrojů je i využití energetického potenciálu surovin a výrobků, které již nelze dále efektivně materiálově využít.

Čtěte také: Třídění odpadu z koupelny

Politika druhotných surovin ČR je v souladu s evropskou surovinovou strategií Raw Materials Initiative a cíle zde stanovené reagují na významný strategický dokument Evropa 2020 - Evropa účinněji využívající zdroje. Rozvoj podpory průmyslu druhotných surovin je vyvolán jednak stále se zvyšujícími cenami primárních zdrojů a zejména tím, že jejich využívání přináší významné materiálové a energetické úspory. Dokument je zpracováván s ambicí vytvořit koherentní strategii pro období následujících 20 let, která stanoví strategické cíle pro získávání, zpracování a využívání druhotných surovin z domácích i zahraničních zdrojů (tj. dovážených výrobků).

Vzhledem k dynamickému vývoji trhu s druhotnými surovinami bude Politika druhotných surovin ČR dle potřeby průběžně aktualizována a nejméně každých 5 let bude provedeno vyhodnocení plnění stanovených opatření. Politika druhotných surovin ČR je prvním dokumentem České republiky, který vytváří strategický rámec pro efektivní využívání druhotných surovin.

Význam druhotných surovin

Podle údajů ze statistik největších společností světa a jediné celosvětové nevládní organizace pro hospodaření s druhotnými surovinami Bureau of International Recycling (BIR) se sídlem v Bruselu, se ve světě ročně v průměru využívá 530 mil. tun železného a ocelového šrotu. Při celkové produkci 1 412 mil. tun železa a oceli to představuje pouze 38 % podílu druhotných surovin na výrobě oceli, na rozdíl od Evropy, kde tento podíl dosahuje hodnoty 54,5 %. Rovněž při výrobě neželezných (barevných) kovů tvoří druhotné suroviny významný podíl u mědi 40 %, olova 35 %, zinku 30 %, hliníku 33 %. Z 394 milionů tun vyrobeného papíru a lepenky je více než 50 % vyrobeno ze sběrového papíru. V mnoha zemích světa dosahuje recyklace skla až 80 % z celkové produkce. Zejména obalové sklo tvoří z celkové výroby skla více než 60 %.

Ročně se ve světě vyrábí cca 100 milionů tun výrobků z plastických hmot, jejich následné využití jako druhotných surovin činí v průměru 22 %. Historicky nejstarší využívanou komoditou jsou textilie, celkem 95 % ze sebraných textilií má další využití, z toho polovinu tvoří vytříděné oděvy opětovně použité nejčastěji formou second-handu a další polovina je recyklována. Rozvoj hospodářství představuje zvýšenou spotřebu surovin a inovace zároveň i poptávku po nových netradičních surovinách. Tím se rozšiřuje okruh využitelných zdrojů druhotných surovin. Jedná se zejména o zbytky pryže a použité pneumatiky (využitelné k výrobě gumových krytin, protihlukových bariér a jako podkladový materiál při výstavbě dopravních cest - silnic i kolejových tratí, při výrobě cementu jako energetická surovina zároveň poskytuje železo do slínku atd.), odpadní elektrická a elektronická zařízení (jsou cenným zdrojem barevných kovů a zejména drahých a vzácných kovů), vozidla s ukončenou životností (demontáží se získají díly přímo použitelné pro opravy či k repasování, plasty, sklo a řada různých druhů kovů obdobně jako u elektrozařízení).

Dalšími významnými komoditami, z hlediska vznikajícího množství, jsou stavební a demoliční materiály (po úpravě se využívají jako stavební materiál při budování infrastruktury, k zásypům produktovodů ad.), vedlejší energetické produkty (vstupní surovina pro výrobu řady stavebních výrobků, materiál pro sanaci území po ukončení těžby apod.). Dále použité oleje (zejména úprava na topné oleje, v menším objemu po přidání aditiv využity k původnímu účelu), vytříděné složky komunálního odpadu, zejména papír, plasty, sklo, kovy, které jsou upraveny na kvalitu vstupní suroviny pro další výrobu, a zcela novou komoditou jsou produkty nanotechnologií (využití nespotřebovaných substancí a použitých produktů je předmětem vědy a výzkumu).

V současné době působí v ČR na trhu druhotných surovin cca 1500 subjektů (s 1 - 600 pracovníky). Z uvedeného počtu subjektů představuje zhruba 30 firem rozhodující podíl na trhu. Celkově je v oboru cca 400 společností (akciových společností, veřejně prospěšných společností, komanditních společností a společností s ručením omezeným) a cca 1 100 soukromých podnikatelů (z nichž je cca 1 000 subjektů s počtem do 5 pracovníků). Sběr, výkup, úprava a prodej kovových a nekovových druhotných surovin v ČR představuje roční hodnotu cca 40 - 50 mld. Kč, v oboru pracuje cca 20 - 30 tis. zaměstnanců. Ročně je upraveno více jak 3,5 mil. tun železného šrotu, 120 tis. tun sběrového papíru, 140 tis. tun skleněných střepů, více jak 130 tis. tun plastů, recyklován je sběrový textil a další komodity.

Česká republika zaujímá v oblasti získávání, úpravy a využívání druhotných surovin trvale významné postavení mezi vyspělými státy Evropy. Dokladem je skutečnost, že po vstupu ČR do EU nebylo nutné významně měnit či přizpůsobovat podmínky hospodaření s druhotnými surovinami zásadám na trhu EU (v některých oblastech byl národní systém propracovanější, jednodušší a efektivnější, a to díky využití zkušeností, neboť aktivity v této oblasti se datují již od 30. let minulého století). Český trh s druhotnými surovinami je v rámci mezinárodního obchodu plně integrální, z čehož plynou často významné změny v odbytu a cenách. Závislost na mezinárodní konjunkturální situaci je pro český obchod u jednotlivých komodit druhotných surovin významná. Je to především z toho důvodu, že tuzemský zpracovatelský průmysl není schopen veškerou nabídku tuzemských recyklačních firem absorbovat. Trh se železným šrotem a sběrovým papírem je výrazně proexportní.

U sběrového papíru se koeficient využití v českém papírenském průmyslu již několik let pohybuje okolo více jak 40 %. Poměr mezi vývozem a dovozem je cca 6 : 1. Podobný stav je také u železného šrotu, kde při tuzemské nabídce téměř 3,5 mil. tun je exportováno cca 2 mil. tun, s poměrem vývozu a dovozu 3 : 1. Proexportní zaměření českého obchodu s druhotnými surovinami je sice efektivním řešením přebytků na tuzemském trhu, ale zároveň to znamená vystavit se i zahraničním obchodním podmínkám, kdy konjunkturu často následuje odbytový propad se všemi ekonomickými důsledky.

Pojem "druhotná surovina"

Za druhotnou surovinu jsou historicky považovány materiály, suroviny, výrobky, odpady, které po úpravě mají kvalitu vstupní suroviny a společně s primárními surovinami vstupují do výroby. Právními předpisy ČR bylo v období od roku 1948 až do roku 1997 vytvořeno pro využívání druhotných surovin příznivé prostředí. V prvním zákoně o odpadech č. 238/1991 Sb. byla v § 2 mezi základními pojmy uvedena i definice druhotné suroviny. Následné novelizace této právní normy postupně zatěžovaly využívání druhotných surovin administrativními opatřeními, až byl nakonec v roce 2000 pojem druhotná surovina ze zákona vyjmut.

Obecně je za druhotnou surovinu považována látka či předmět, které přestaly být odpadem nebo se odpadem nikdy nestaly (tzn. vedlejší produkty) a vstupují do dalšího procesu výroby či využití, s látkou či předmětem se běžně obchoduje a existují její technické charakteristiky jako např. technické a oborové normy, obchodní zvyklosti apod., které umožňují látku či předmět jednoznačně popsat pro potřeby obchodu či technologického procesu. Při jejím využití musí být zajištěna ochrana životního prostředí a zdraví lidí. Tato skutečnost je řešena i na úrovni EU, a to formou zahájení procesu stanovení základních kritérií pro vybrané komodity, podle kterých se určí, kdy odpad přestává být odpadem. Pojem druhotná surovina je uveden v řadě právních předpisů EU i ČR a je stále častěji frekventován v řadě strategických dokumentů EU i ČR, přestože definice druhotné suroviny není stanovena.

S tím souvisí i dosavadní deficit statistických dat o druhotných surovinách, který je již postupně řešen sběrem dat zajišťovaným Českým statistickým úřadem (ČSÚ). Program statistických zjišťování je každý rok zveřejňován na internetových stránkách ČSÚ. Od roku 2011 je součástí výkazu ODP5-01 též příloha - výkaz o produkci druhotných surovin. Pro potřeby tohoto výkazu se druhotnou surovinou rozumí materiály mající níže uvedený charakter:

• 1) vedlejší produkty;
• 2) upravené odpady, které přestaly být odpadem poté, co splnily podmínky a kritéria, pokud jsou stanovena (neodpad);
• 3) materiály získané z výrobků podléhajících zpětnému odběru (dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech) a z dalších výrobků, využitelné pro další zpracování;
• 4) nespotřebované vstupní suroviny a materiály předávané k novému využití.

Východiska Politiky druhotných surovin ČR

Tak jako Politika nerostných surovin ČR je úzce provázána se Státní energetickou koncepcí (tj. v oblasti energetických zdrojů), tak je nezbytné propojit Politiku druhotných surovin v oblasti neenergetických surovin s průmyslovou či hospodářskou politikou. Politika druhotných surovin ČR bude vytvářet pro jednotlivá průmyslová odvětví podmínky pro efektivní využívání materiálové základny, jejíž stále významnější část tvoří druhotné suroviny. ČR se aktivně zapojila do přípravy nové průmyslové politiky EU při plném vědomí absence takovéto strategie na národní úrovni, a to vzhledem k preferenci postupu stanoveného Strategií mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro období 2012 až 2020.

Podpora konkurenceschopnosti průmyslu je v ČR zajišťována samostatnými, především nepřímými nástroji, více korespondujícími s prosazovaným liberálním přístupem (zjednodušování podnikatelského prostředí, snižování administrativní náročnosti podnikání a omezování nadměrné regulace, zajišťování rovné hospodářské soutěže, podpora vývoje a inovací, vytváření příznivých podmínek pro malé a střední podniky, standardizace atp.). Na evropské úrovni jsou iniciativy v oblasti průmyslové politiky stále intenzivnější, a to vzhledem k potřebě zajištění konkurenceschopnosti Evropy. S ohledem na nedostatek zdrojů a závislost jednotlivých zemí na dovozu surovin si mnohá průmyslová odvětví stanovila cíl snížit využívání zdrojů za účelem úspory výrobních nákladů, a tím udržovat konkurenceschopnost.

Podpora opakovaného použití obalů

Nejefektivnějším způsobem, jak zvýšit účinné využívání zdrojů a snížit dopad odpadů na životní prostředí, je předcházení vzniku odpadů. Je proto důležité, aby členské státy přijaly vhodná opatření na podporu zvyšování podílu opakovaně použitelných obalů na trhu a k opakovanému použití obalů. Tato opatření mohou zahrnovat používání systémů vratných zálohovaných obalů a další pobídky, jako je stanovení kvantitativních cílů, zohlednění opakovaného použití při plnění cílů recyklace a diferencované finanční příspěvky pro opakovaně použitelné obaly v rámci systémů rozšířené odpovědnosti výrobce pro obaly. Členské státy by měly vytvářet vhodné pobídky k uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady včetně ekonomických nástrojů a dalších opatření.

Cílem těchto opatření by mělo být minimalizování dopadů obalů a obalového odpadu na životní prostředí, a to z hlediska jejich celého životního cyklu, ve vhodných případech s přihlédnutím k přínosu využívání biologických materiálů a materiálů vhodných k tomu, aby byly recyklovány vícekrát. K rozvoji odvětví zabývajícího se recyklací obalového odpadu mohou přispět opatření ke zvyšování informovanosti veřejnosti o přínosech vyplývajících z obalů vyrobených z recyklovaných materiálů. Podpora udržitelného bioekonomiky může přispět ke snižování závislosti Unie na dovážených surovinách.

tags: #druhy #odpadu #vyvážené #z #čer

Oblíbené příspěvky:

• České emisní normy
• Vajíčka a kompost: Ano či ne?
• Jak zabránit nepořádku kolem klece morčete
• Znečištění buněčných kultur: prevence
• Komunální odpad Nová Dubnica