Druhy průmyslových odpadů a nakládání s nimi v České republice

Jedním z velkých problémů současné společnosti jsou odpady. Jak si s nimi dokážeme poradit v České republice?

Český statistický úřad sleduje odpadovou problematiku ze dvou úhlů - produkce a nakládání. Produkce odpadů zahrnuje veškerý odpad vzniklý na území České republiky v daném časovém úseku, včetně produkce sekundárního odpadu (odpad ze zpracování odpadu). Nakládáním s odpady se rozumí využití a odstraňování odpadů.

Do nakládání se nezahrnují přípravné operace, vývoz odpadu, uskladnění, ani předání jiné oprávněné osobě. Naopak, nakládání může kromě vlastní produkce zahrnovat i dovozené odpady nebo zůstatek na skladě z předchozích období. Zdrojem pro odpadovou statistiku ČSÚ je již několik let Integrovaný systém plnění ohlašovacích povinností (ISPOP) provozovaný Českou informační agenturou životního prostředí CENIA.

Celkové množství odpadů v České republice

V roce 2021 dosáhla produkce odpadů v České republice 39 168 578 tun. Je to přibližně o 1,8 % více než v roce předešlém. Z celkového množství tvořily 61,5 % odpady minerální, mezi něž spadají zejména zeminy (15 889 530 t), stavební a demoliční odpady (6 767 898 t) a odpady ze spalování (596 758 t).

Téměř 13 % se na celkovém množství vyprodukovaných odpadů podílel kovový odpad, následovaný směsným odpadem (11,3 %) a nekovovým odpadem (6,6 %). Nekovový odpad tvořil hlavně odpad z papíru a lepenky (1 277 201 t), odpadní plasty (546 513 t), skleněný odpad (314 147 t) a odpad ze dřeva (278 753 t).

Čtěte také: Přehled druhů křemene

Produkce odpadů podle původců

Při pohledu na celkové množství vyprodukovaného odpadu z hlediska ekonomické činnosti původce jasně dominuje stavebnictví s téměř 18 miliony tun odpadu. Druhým největším producentem je veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení s více než 6 miliony tun. V této kategorii jsou zahrnuty i obce, které zajišťují sběr odpadu od občanů.

Třetí kategorií činností z pohledu celkového množství vyprodukovaného odpadu je zpracovatelský průmysl, který v roce 2021 vygeneroval téměř 5 milionů tun odpadu.

Srovnání s Evropskou unií

Ve srovnání s ostatními státy EU je Česká republika v produkci odpadu na jednoho obyvatele lehce podprůměrná. V roce 2020 se v tuzemsku vytvořilo 3 597 kg odpadu na jednoho obyvatele, přičemž průměr evropské sedmadvacítky činil 4 813 kg na obyvatele. V době psaní článku bohužel nebyla dostupná data za rok 2021, neboť celková produkce odpadů se do Eurostatu reportuje jednou za dva roky.

Za zmínku stojí i fakt, že z celkového množství odpadu u nás tvořily 1 732 851 tun odpady nebezpečné. Oproti roku 2020 došlo k poklesu o 1,5 %. Více než třetinu (37,7 %) nebezpečných odpadů vyprodukoval zpracovatelský průmysl.

Komunální odpad

Kromě celkových odpadů sleduje statistika i komunální odpad. Dle definice EU sem spadají veškeré odpady z domácností a odpad podobný povahou a složením odpadu z domácností. Spolu s obsahem tzv. „černých popelnic“, kontejnerů pro sběr tříděného odpadu, biologicky rozložitelného odpadu nebo odpadu ze sběrných dvorů mezi komunální odpad patří i odpad z podnikatelské sféry, pokud je povahou a složením podobný odpadu z domácností, a nepochází z výroby.

Čtěte také: Ohrožené děti a znečištění ovzduší

Celkem bylo v Česku v roce 2021 vyprodukováno 5 352 705 tun komunálního odpadu, z toho 3 985 688 tun pocházelo z obcí, resp. od občanů, kterým sběr odpadu právě obce zajišťují, a od dalších subjektů zapojených do obecního sběru odpadu. V přepočtu na jednoho obyvatele se jednalo o 380 kilogramů „obecního komunálního odpadu“.

Krajem, kde se komunálního odpadu v obcích na jednoho obyvatele vyprodukovalo nejvíce, byl Středočeský kraj se 447 kilogramy na osobu. Na druhém konci krajského srovnání se nacházel Královéhradecký kraj s 286 kilogramy na osobu.

Z celkového množství komunálních odpadů tvořily 60,5 % směsné odpady, 15,5 % odpady živočišného a rostlinného původu (zejména biologicky rozložitelný odpad) a 15,4 % nekovové odpady. Z nich bylo 46,6 % odpadu z papíru a lepenky, 22,5 % odpadních plastů a 19,7 % skleněného odpadu. Menší část nekovových komunálních odpadů zaujímaly odpad ze dřeva (8,1 %) a textilní odpad (3,1 %). Nebezpečných komunálních odpadů vzniklo 10 533 tun, přičemž téměř polovinou (5 124 t) se na tomto množství podílely barvy, tiskařské barvy, lepidla a pryskyřice obsahující nebezpečné látky.

V meziročním srovnání se celkové množství komunálních odpadů snížilo o 1,2 % a množství nebezpečných komunálních odpadů kleslo o 6,5 %.

Nakládání s odpady

Jak již bylo řečeno, kromě produkce odpadů statistika sleduje i nakládání s nimi. Jedná se o tzv. konečné nakládání, tedy stav, kdy je odpad odstraněn nebo využit, a přestane být odpadem. Do celkového nakládání se tedy nezapočítává předání odpadu jiné oprávněné osobě či provozovně, jeho uskladnění ani předúpravy odpadu (třídění, míšení aj.).

Čtěte také: Třídění odpadu z koupelny

Celkové množství odpadu, s nímž bylo v roce 2021 nakládáno, činilo 33 884 852 tun. Rozdíl mezi celkovou produkcí odpadů a celkovým množstvím odpadů, s nimiž bylo finálně naloženo, je dán tím, že do produkce vstupuje veškerý odpad, který byl na daném území v daném období vytvořen, bez ohledu na to, zda s ním bylo nakládáno. Tedy i ten, který byl uskladněn pro využití či odstranění v letech následujících, nebo ten, který byl vyvezen za hranice státu. Naopak do nakládání je započítáván i odpad, který byl do tuzemska dovezen, nebo vyskladněný odpad vytvořený v letech minulých.

Důležitější než absolutní číslo, je sledovat trendy v relativních poměrech jednotlivých forem využití či odstranění. Z celkového množství odpadů, s nimiž bylo nakládáno, byla 4 % energeticky využita a 50,6 % bylo využito pro recyklaci materiálu. Do recyklace spadá například znovuzískání kovů, jiných anorganických látek či rafinace použitých olejů. V roce 2020 bylo pro recyklaci využito 48,2 % odpadů.

Pro účely kompostování bylo předloni použito2,9 % odpadů. Podíl odpadů využitých k zasypávání, tedy na terénní úpravy nebo pro rekultivace skládek, činil 31,2 %. Dalších 11,1 % odpadů bylo skládkováno a pouze 0,3 % bylo spáleno bez energetického využití. Poměr mezi využitím (energetické využití, recyklace materiálu, kompostování a zasypávání) a odstraněním (spalování bez energetického využití a skládkování) odpadů se meziročně mírně zvýšil ve prospěch využití, což lze samozřejmě považovat za pozitivní trend.

Struktura v nakládání s komunálním odpadem je od celkového odpadu odlišná, což samozřejmě vyplývá z rozdílného složení těchto kategorií. Zatímco významnou složkou celkových odpadů jsou odpady minerální, které lze vhodně využívat k terénním úpravám, tak nejvýznamnější složkou odpadů komunálních jsou směsné odpady, jež z velké části končí na skládkách.

Z celkového množství komunálních odpadů, s nimiž bylo nakládáno (5 182 105 t) jich bylo skládkováno 46,9 %. Druhou nejvýznamnější kategorií nakládání pak byla recyklace materiálu s podílem 24,6 %. Následovalo energetické využití s 15,8 %. Zkompostováno bylo 12,3 % komunálních odpadů a jen 0,2 % bylo využito k zasypávání. Spáleno bez energetického využití bylo pouhých 0,1 %. Ve srovnání s předchozím rokem 2020 tedy vzrostlo energetické využití komunálních odpadů a jejich recyklace, naopak spalování bez energetického využití a skládkování se snížilo.

Vznik odpadů je nevyhnutelným důsledkem lidské činnosti, přičemž část z nich má nebezpečné vlastnosti. To představuje problém jak z hlediska životního prostředí, tak z hlediska ekonomického. Ideálem by bylo, aby odpady vůbec nevznikaly, ale při přeměně surovin na produkty vždy vznikají vedlejší produkty.

Rozptylování nelze v uzavřeném systému zastavit, což vede k poškozování životního prostředí. Cílem by mělo být omezit neúčelnou spotřebu surovin a nedostatkových materiálů, aby se chránila planeta a zlepšilo životní prostředí v příštích letech, kdy materiálová situace musí být doslova obrácená.

Legislativa v oblasti odpadů

Nakládání s odpady v České republice upravuje zákon o odpadech č. 541/2020 Sb., který stanovuje povinnosti třídění pro domácnosti i firmy a podnikatele. Dříve platný Zákon o odpadech 185/2001 Sb. byl mnohokrát novelizován, stejně jako prováděcí předpisy, včetně vyhlášky č. 381/2001 Sb.

K zákonu existují přílohy, které specifikují:

• Příloha č. 1: Kritéria pro posuzování nebezpečných vlastností.
• Příloha č. 3: Způsoby využití odpadů (celkem 13 bodů, např. R1 - využití odpadu jako paliva, R3 - získání /regenerace org. rozpouštědla, včetně kompostování a dalších biol. procesů).
• Příloha č. 4: Způsoby odstraňování odpadů (celkem 15 bodů, např. D1 - uložení v podzemí, např. skládkování apod.; D2 - úprava půdními procesy, např. kapalných odpadů či kalů v půdě apod.; D3 - hlubinná injektáž, např. čerpatelných kapalných odpadů do vrtů, solných komor nebo prostor přírod. původu apod.; D4 - ukládání do povrchových nádrží, např.

Druhy odpadů

Původcem odpadů je obec, pokud se jedná o komunální odpad, a současně se stane vlastníkem těchto odpadů. Odpad ze společenské sféry se označuje jako komunální odpad (papír, sklo, textil). Změny životního stylu vedou k tomu, že se jejich množství stále zvyšuje.

Výrobní odpady vznikají ve všech průmyslových odvětvích a jsou jedním z hlavních zdrojů nebezpečných odpadů. Nejvíce se zužitkuje kovový odpad a odpadní chemikálie. Podle definice ze zákona 185/2001 Sb., komunální odpad zahrnuje i odpad z údržby veřejných prostranství, při údržbě zeleně včetně hřbitovů.

Domovní odpad je heterogenní materiál s časově proměnným množstvím a skladbou. Existuje členění odpadů podle různého účelu (např. stavebnictví, komunální odpady) a podle Katalogu odpadů (vyhláška MŽP 381/2001 Sb., příloha 1). Původce odpadů vede evidenci o produkci a nakládání s odpady.

Nebezpečné odpady

Nebezpečný odpad je definován jako odpad, který má jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 zákona o odpadech. Nebezpečný je odpad, který vykazuje některou z látek, které jej činí nebezpečným anebo smíchán či znečištěn jiným nebezpečným odpadem.

Ověřování nebezpečných vlastností odpadů provádí zdravotnictví vždy pro určité nebezpečné vlastnosti nebo podle jiných zákonů, např. podle živnostenského nebo obchodního zákona. Nebezpečné odpady vyžadují speciální nakládání.

Nakládání s odpady

Správné nakládání s odpady zahrnuje:

• Třídění odpadů
• Recyklaci
• Spalování (s energetickým využitím)
• Skládkování

Skládka odpadů je prostor, kde se odpady ukládají, ideálně se jedná o skládky, které by měly být povolovány a využívány. Důležité je plánovité ukládání na skládku, hutnění a pravidelné překrývání inertním materiálem.

Separovaný sběr umožňuje recyklaci či regeneraci některých složek odpadů. Spalování odpadů s energetickým využitím je moderní způsob likvidace odpadu. První spalovna komunálního odpadu v Brně byla postavena v r. 1905. Spalovna Praha - Malešice (a.s. spaluje popílek (žádné kapalné). Modernizace spaloven se zaměřuje na odstranění dioxinů a přechod z výroby tepla na výrobu el.

Ekonomické a politické nástroje

Mezi nástroje v oblasti odpadového hospodářství patří:

• Politické nástroje: normy, obecně závazné vyhlášky obcí apod.
• Ekonomické nástroje: poplatky za skládkování, recyklační poplatky apod.

Tyto nástroje simulují působení trhu. Existují systémy zpětného odběru vybraných výrobků - ECOBAT, s. r. o. (odběr baterií), RECYKLACE EKO-VUK, a. s. LIBEREC, s. r. o. (chladicí zařízení z domácností), ASEKOL, s. r. ELEKTROWIN, s. r. o, EKOLAMP, s. r. o.

Historie nakládání s odpady

V minulosti se odpad odstraňoval tak, že se vozovky a čistila kanalizace. První kanalizace se objevily v 13. stol. v Praze. Teprve 18. a druhá polovina 19. stol. přinesla opatření organizačního a technického charakteru. Na počátku 20. stol. se začaly budovat vodovody a kanalizace a zavádět metody kompostování, spalování a řízeného skládkování.

Problémy starých ekologických zátěží

Zátěž pro životní prostředí představují tzv. staré ekologické zátěže (např. zrušené továrny). Skládka Chabařovice byla využívána od r. 1908 do r. 1993 a obsahuje vysoce toxické látky (celkem 3,5-4,5 mil. m3).

Specifické druhy odpadů a nakládání s nimi

Následující tabulka obsahuje informace o tom, kam správně třídit vybrané druhy odpadů:

Je důležité vědět, jaké druhy odpadu patří do jednotlivých nádob. Podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, je každý povinen zbavovat se odpadů předepsaným způsobem. Velkoobjemový odpad je část komunálního odpadu obsahující věci, které nelze vzhledem k jejich rozměrům, hmotnosti či objemu ukládat do běžně používaných sběrných nádob.

Kovy patří na sběrná střediska odpadu, která nejsou výkupnami druhotných surovin. Do sběrných středisek odpadu můžete zdarma odložit baterie, zářivky a malé i velké domácí elektrospotřebiče - vše, co lze zapojit do elektrické zásuvky nebo co funguje na baterie. Jedná se výhradně o celé kusy bez vyjmutých částí.

Další místa zpětného odběru vysloužilých elektrozařízení, zářivek, výbojek a baterií: Prodejny - Při nákupu nového zařízení můžete v dané prodejně odevzdat to staré. Speciální kontejnery či boxy na elektrozařízení a baterie umístěné v prodejnách či ve veřejně přístupných prostorách i školách.

Drobná elektrozařízení lze odložit do červeného stacionárního kontejneru (kontejner na drobná elektrozařízení a baterie od společnosti Asekol). Odběr stavební suti je zpoplatněn a odebíráme ji pouze na vybraných sběrných střediscích odpadu. Poplatek činí 1,20 Kč/kg suti.

Jedlý olej z fritéz nebo přebytečný olej z pánve nepatří do výlevky, ale na sběrné středisko odpadu. Odběr pneumatik s diskem i bez něj zajišťují téměr všechna sběrná střediska odpadu.

Nebezpečné odpady

Nebezpečné odpady nebo obaly jimi znečištěné mají nebezpečné vlastnosti, které mohou ohrozit zdraví lidí a životní prostředí. Nepoužitelná léčiva včetně jejich obalů jsou nebezpečným odpadem. Zařízení sloužící k bezplatnému odložení odpadu, který nelze uložit do běžných odpadových nádob.

Povinnosti osob nakládajících s odpady

Povinnosti osob nakládajících s odpady jsou stanoveny zákonem č. Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů. Mezi základní povinnosti patří: Ověřovat nebezpečné vlastnosti odpadů podle § 6 odst. v § 26. Odpad předávat pouze osobě oprávněné k jejich převzetí podle § 12 odst. Vést evidenci o odpadech a ohlašovat údaje stanovené zákonem podle § 15.

Dopravce odpovídá za dopravu odpadů.

Katalog odpadů je uveden v příloze č.

(1) Odpad se zařazuje pod šestimístná katalogová čísla druhů odpadů uvedená v Katalogu odpadů, v nichž první dvojčíslí označuje skupinu odpadů, druhé dvojčíslí podskupinu odpadů a třetí dvojčíslí druh odpadu.

(3) Podle odvětví, oboru nebo technologického procesu, v němž odpad vzniká, se nejdříve vyhledá odpovídající skupina, uvnitř skupiny potom podskupina odpadu.

(6) Pokud se nenalezne žádné vhodné katalogové číslo ani ve skupině 16, přidělí se danému odpadu katalogové číslo končící dvojčíslím 99 ze skupiny odpadů vyhledané postupem podle odstavce 2. V názvu se uvede technický nebo běžně užívaný název odpadu.

(1) Odpady z vozidel s ukončenou životností se zařazují pod katalogová čísla v podskupině 16 01. Pokud pro odpad z vozidel s ukončenou životností není v podskupině 16 01 katalogové číslo uvedeno, postupuje se způsobem stanoveným v § 4 odst.

(2) Provozovatel zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností zařadí přijaté vozidlo s ukončenou životností pod katalogové číslo 16 01 04* a v případě vozidel z jiných druhů přepravy pod katalogové číslo 16 01 04 01*.

tags: #druhy #průmyslových #odpadů #a #nakládání #s

Oblíbené příspěvky:

• Praktické a zábavné koše do dětského pokoje
• Jak vybrat pohlcovač vlhkosti?
• Koš na odpadky 20l
• Domácí pojetí environmentální výchovy
• Jak se zbavit černé skládky?