Klasifikace druhů vod podle znečištění v České republice

08.03.2026

Voda se v přírodě pohybuje v koloběhu, jehož součástí je jak pitná voda, tak i znečištěná, použitá voda. Způsob zacházení s použitou vodou pak přímo ovlivňuje i kvalitu a množství pitné vody, a to tím víc, čím je vody k dispozici méně nebo je jí přímo nedostatek. Proto se v poslední době se stále více prosazuje komplexní pohled na hospodaření s vodou v obytných budovách. V obytných budovách je možné se potkat s různými druhy vod, základní dělení je na vodu pitnou, užitkovou, odpadní a srážkovou.

V současné době se při stavbě nových budov začínají stále více prosazovat ekologická i ekonomická hlediska, ke kterým patří také úspory pitné vody. Snížení spotřeby pitné vody je možné docílit více způsoby. Mezi odbornou veřejností existuje již povědomí o možnosti dělení vod, přesto je zatím na tuto možnost nazíráno spíše jako na exotickou novinku nehodící se do našich „bohatých“ zemí. Je pravdou, že u nás je stále relativní dostatek levné vody a tak je využití těchto způsobů okrajovou záležitostí. S rostoucí cenou vody však svého uplatnění určitě dojde.

Co se týká využití srážkových vod na dotaci spotřeby vody, také tady dochází ke změně myšlení a stále více nemovití srážkovou vodu využívá a to tak, že po mechanickém předčištění vodu akumuluje a čerpá do samostatného rozvodu užitkové vody. Přičemž existuje možnost doplnit do rozvodu užitkové vody vodu z rozvodu pitné vod.

V řadě případů je nemožné nebo neekonomické napojit objekt na veřejnou kanalizaci. Řešení odpadních vod se pak bude ubírat decentrální cestou a čištění vod je pak třeba zahrnout do komplexního pojetí vody v domě o to spíše. Základním prvkem decentrálních systémů jsou domovní a malé čistírny řešící čištění odpadních vod z jednoho nebo více objektů. Pro zjednodušení povolování a kontroly byl uveden do praxe tzv. výrobkový přístup, který propojuje ověřování výrobků podle zákona o technických požadavcích na výrobky, s jejich povolováním.

Další nevýhodou uváděnou odpůrci domovních čistíren jsou problémy se zajištěním provozu. V současnosti je navržen nový systém dozorování čistíren „inspektory“ - osobami jmenovanými MŽP obdobný jako provádění technické kontroly u automobilů. Podle tohoto systému má být každá domovní čistírna zkontrolována minimálně jednou za dva roky. Vedle toho existuje klasický systém kontroly prováděné na základě vydaných rozhodnutí o nakládání s vodami. V budoucnu se uvažuje o tom, že by čistírny byly osazeny čidly pro sběr dat a data o provozu by byla odesílána na úložiště, ze kterého by bylo možno sladovat proces čištění. Tím by se eliminovala hlavní nevýhoda domovních čistíren.

Čtěte také: Přehled druhů křemene

Na druhé straně mají domovní čistírnu řadu výhod a to zejména v souvislosti s konkrétní lokalitou. Nový trend, sledující především ekologická hlediska. Technika je tak daleko, že umožňuje recyklovat použitou vodu, případně ji upravit tak aby byla využitelná bez vypouštění do kanalizace nebo prostředí. Již dnes je řada příležitostí, kdy se touto možností zabývat - objekty s nedostatkem pitné vody (vyčištěnou vodu je možné využít jako užitkovou) nebo objekty s nemožností vypouštět za ekonomicky přijatelných podmínek.

S uplatňováním nízkoenergetického pohledu na domy a vývojem techniky umožňující recyklovat vodu a energie logicky poroste význam komplexního pohledu na vodu v domě. Zvýší se podíl využití dešťových vod, bude mít smysl recyklovat některé odpadní vody a nebude lhostejné to, že s vodou odchází i velká část energie do ní vložené.

Tento článek představuje novelizovanou normu ČSN 75 7221 Kvalita vod - Klasifikace kvality povrchových vod , která nahrazuje předchozí 19 let platnou normu. Předmětem novely bylo zohlednit požadavky na současnou úroveň ochrany povrchových vod, a to jak z hlediska ukazatelů znečištění, tak i úrovně přípustného znečištění. Revizí prošel jak rozsah ukazatelů, tak mezní hodnoty tříd kvality. Rozšíření doznal i text normy, a to především v přílohové části: kromě způsobu výpočtu charakteristické hodnoty, který zůstává nezměněn, přibyly další nezbytné pomocné výpočty.

Kvalita vody je pravidelně klasifikována a vyhodnocována od 60. let 20. století. Klasifikací se přitom rozumí výpočet charakteristické hodnoty (u většiny ukazatelů ze souboru 11 až 24 měření je hodnota nepřesahovaná v 90 %), její porovnání se soustavou mezních hodnot tříd kvality vody a zařazení ukazatele do jedné z pěti tříd kvality podle znečištění vody.

V prvním kroku prací na novele ČSN bylo třeba ověřit, zda mezní hodnoty tříd kvality v normě odpovídají současným požadavkům ochrany vodního prostředí, či nikoli. Vycházelo se přitom z předpokladu, že III. třída kvality normy ČSN 75 7221, charakterizující znečištěnou vodu, by měla být srovnatelná s hodnotou přípustného znečištění povrchových vod, resp. s normou environmentální kvality nařízení vlády č. 401/2015 Sb. Tento předpoklad byl patrně uplatněn i v době přípravy normy z roku 1998.

Čtěte také: Ohrožené děti a znečištění ovzduší

Hodnoty přípustného znečištění a norem environmentální kvality (NEK) uvedené v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 401/2015 Sb. byly přepočítány z průměru, popř. z nejvyšší přípustné koncentrace, na charakteristickou hodnotu C90 (koncentrace nepřesahovaná v 90 %). Základem pro přepočet se staly výsledky monitorování jakosti povrchových vod na území celé ČR za období 2006 až 2012. Data byla pro potřeby výpočtu C90 agregována do dvouletí 2006-2007, 2007-2008 a 2011-2012. Následně byly vypočteny koncentrační charakteristiky: průměr, minimum, maximum, medián a C90 pro každý ukazatel znečištění. Výpočet C90 byl proveden shodně podle odst. 4.6 a normativní přílohy A ČSN 75 7221.

Pokud bylo potřeba III. třídu kvality revidovat, což bylo u většiny ukazatelů, byly následně upraveny i ostatní mezní třídy tak, aby co nejlépe vystihovaly jednotlivé třídy kvality I. až V. Bylo dbáno na to, aby navržená V. třída kvality - velmi silně znečištěná voda - nebyla vyšší než nejvyšší přípustná koncentrace (NPK) daná přílohou č. 3 k nařízení vlády č. 401/2015 Sb.

Revizi byly podrobeny i jednotlivé ukazatele. Ty z nich, které již na základě výsledků dlouhodobého pravidelného monitoringu prováděného v ČR nepředstavují riziko pro vodní prostředí nebo pro další užívání vod, byly z tabulky 1 normy ČSN 75 7221 vyjmuty: vápník, hořčík, chlorované uhlovodíky 1,2-dichlorethan, trichlormethan, tetrachlormethan, chlorbenzen, lindan a PCB. Naopak vlivem postupně se rozšiřujícího rozsahu monitorovaných ukazatelů v povrchových vodách byly přidány ukazatele, jejichž míra výskytu ve vodách je významná (koncentrace C90 zasahovala do odvozené III. a vyšší třídy kvality). K rozšíření došlo především ve skupinách „Organické látky“ a „Kovy a metaloidy“.

Princip klasifikace zůstává shodný s předchozí verzí normy. Rovněž princip výpočtu charakteristické hodnoty C90 zůstává nezměněn. Charakteristická hodnota ukazatele kvality vody (odstavec 4.4) je hodnota s pravděpodobností nepřekročení 90 %, u rozpuštěného kyslíku s pravděpodobností překročení 90 %. U ukazatele saprobní index makrozoobentosu se jako charakteristická hodnota použije aritmetický průměr v hodnoceném období. Jako charakteristická hodnota ukazatele chlorofyl-a se použije maximální hodnota z daného počtu naměřených hodnot za vegetační období (březen až říjen).

Kromě základní klasifikace je možné pro doplňkovou (účelovou) klasifikaci libovolně (na základě daného účelu hodnocení) zvolit vlastní rozsah ukazatelů. Je ale nutné dodržet podmínku, aby výsledky stanovení všech ukazatelů obsažených ve skupinách byly klasifikovány na všech společně hodnocených profilech. Výsledná třída se určí podle nejnepříznivějšího zatřídění zjištěného u jednotlivých vybraných ukazatelů. Nově je umožněno tzv. orientační určení kvality vody ze souboru méně než 11 naměřených hodnot (méně než 6 hodnot v případě koncentrace chlorofylu-a, popř. jedné hodnoty saprobního indexu podle makrozoobentosu).

Čtěte také: Třídění odpadu z koupelny

V rámci skupiny „Obecné, fyzikální a chemické ukazatele“ došlo především ke zpřísnění mezních hodnot charakterizujících úživnost vod, a to především v případě amoniakálního dusíku. Nově byly zařazeny ukazatele dusitanový dusík a celkový dusík. Amoniakální dusík ve vodním prostředí vlivem biochemických přeměn za přítomnosti kyslíku oxiduje na dusitany a dále na dusičnany. Dusitany jsou ve zvýšené míře obsaženy i v odpadních vodách z vybraných strojírenských procesů (obrábění kovů) nebo se mohou vyskytovat ve vodách s intenzivním chovem ryb. V celkovém dusíku je zahrnuta i složka organického dusíku, která není zanedbatelná. Celkový dusík byl do normy zařazen také z toho důvodu, že je povinným ukazatelem kontroly jakosti odpadních vod podle nařízení vlády č. 401/2015 Sb. pro kategorie ČOV nad 10 tis.

Nově byly odvozeny mezní hodnoty tříd také pro fluoridy a kyanidy. Je potěšující, že u většiny základních ukazatelů (elektrolytická konduktivita, rozpuštěné látky, biochemické i chemické spotřeby kyslíku, celkového organického uhlíku, chloridů a síranů) nedošlo ke změnám mezních hodnot.

Největších změn v nové normě doznala skupina ukazatelů „Organické látky“. Z původního výčtu zůstaly 1,1,2-trichlorethen, 1,1,2,2-tetrachlorethen, dichlorbenzeny, adsorbovatelné organické halogeny (AOX) a polyaromatické uhlovodíky (PAU). Mezní hodnoty tříd kvality pro dichlorbenzeny a PAU byly výrazně zpřísněny, naopak u AOX změkčeny. Důvodem tohoto změkčení je potvrzený významný podíl AOX přírodního původu v lesních půdách a povrchové vodě vlivem přírodní chlorace organické hmoty. Nově bylo v rámci této skupiny do normy zařazeno 16 ukazatelů, převážně pesticidů, jejichž zastoupení v povrchových vodách je v takové míře, že byly, i když ojediněle, klasifikovány III. nebo i vyšší třídou kvality. Protože mnohé pesticidy v životním prostředí metabolizují v takové míře, že jejich metabolity ve vodním prostředí převládají, v případech, kdy je to stanoveno, se k původní účinné látce zahrnují.

K nově zařazeným ukazatelům náleží dále bisfenol A, který je široce používán a je potvrzen jako endokrinní disruptor. Skupinu široce používaných změkčovadel plastických hmot v nové normě ČSN 75 7221 reprezentuje bis(2-ethylhexyl)ftalát, známý též pod zkratkou DEHP. Tato látka náleží k prioritním rizikovým látkám pro vodní prostředí a je také na seznamu látek vzbuzujících mimořádné obavy podle legislativy REACH (toxická pro reprodukci). Více než ⅓ z celkového počtu profilů, ve kterých je monitorován (n = 67), spadá do III. třídy kvality a ojediněle i do IV. třídy kvality.

Poslední látku, kterou je potřeba v této skupině zmínit, je kyselina ethylendiamintetraoctová (EDTA). Pro své komplexotvorné vlastnosti se používá pro změkčování vody, je součástí pracích prostředků a přípravků v průmyslu i v domácnostech. Ve vodním prostředí je limitována kvůli špatné biologické odbouratelnosti. V hodnoceném období 2011-2012 se 90 % profilů z celkového počtu monitorovaných s dostatečnou četností vzorkování (n = 91) nacházelo ve II. třídě kvality, jen ojediněle ve III. třídě kvality.

Poslední velkou skupinou chemických ukazatelů jsou „Kovy a metaloidy“. V této skupině byly původně mezní hodnoty tříd kvality specifikovány pro 10 kovů, pro sedm z nich zůstávají v nové normě mezní hodnoty nezměněny. Ke zpřísnění tříd kvality došlo v případě chromu, mědi a niklu. Nově jsou v normě stanoveny třídy kvality pro osm dalších kovů (Ba, Be, B, Al, Co, Se, U, V). Z vyhodnocení výsledků monitoringu jakosti povrchových vod za období 2001-2012 vyplývá, že v případě kovů (celkový, tj. nefiltrovaný vzorek) dochází k dosahování III. a vyšší třídy kvality jen sporadicky s výjimkou niklu, železa a manganu, u kterých 30 %, 23 % a 12 % profilů bylo klasifikováno III.

Pro vodní organismy je snáze dostupná a tedy i více riziková rozpuštěná forma sloučenin kovů oproti celkové formě. Proto jsou v posledních letech normy environmentální kvality určeny pro rozpuštěnou fázi (filtrovaný vzorek filtrem o velikosti pórů 0,45 mm); na úrovni členských států EU v případě kadmia, niklu, olova a rtuti. Třídy kvality byly tedy pro tyto kovy a měď odvozeny i pro rozpuštěnou formu. Mezní hodnoty v průměru zohledňují poměr mezi celkovým a rozpuštěným obsahem kovu v povrchových vodách ČR.

V normě ČSN 75 7221 jsou uvedeny dva mikrobiologické ukazatele (indikátory fekálního znečištění), a to termotolerantní koliformní bakterie a enterokoky (intestinální enterokoky) a dva biologické ukazatele - saprobní index makrozoobentosu a chlorofyl-a. Biologické ukazatele saprobní index makrozoobentosu a chlorofyl-a byly uvedeny již v předchozí verzi normy, v rámci aktualizace normy bylo odsouhlaseno jejich zachování v seznamu ukazatelů s ohledem na jejich výhody a byla provedena revize mezních hodnot hranic tříd klasifikačních stupnic.

Výhody hodnocení kvality tekoucích povrchových vod pomocí biologických ukazatelů spočívají zejména v tom, že ukazatele umožňují detekovat působení vlivů komplexně a po určitou, delší dobu, čímž vyjadřují kvalitu vodního prostředí ze střednědobého hlediska. Délka této doby je závislá na použitém indikátorovém organismu - řasy poskytnou informaci krátkodobější než např. Saprobní index makrozoobentosu vyjadřuje vztah vodních bezobratlých živočichů obývajících dnové sedimenty k ukazatelům organického znečištění a průběhu rozkladných procesů. Hodnocení kvality vody podle saprobního systému vychází z předpokladu, že v rozdílně znečištěných vodách žijí různé organismy, které se podílejí na probíhajících rozkladných procesech. Systém hodnocení je založen na toleranci jednotlivých indikačních druhů (saprobiontů) ke stupni znečištění vody. Vlastním výsledkem je tzv. saprobní index (SI), číslo, vyjadřující na stupnici saprobity (0,5-8,5) stupeň znečištění biochemicky odbouratelnými organickými látkami.

Pro účely normy se saprobní index počítá jako vážený aritmetický průměr individuálních saprobních indexů všech živočichů zjištěných rozborem vzorku, který byl odebrán a zpracován podle ČSN 75 7701 nebo ČSN 75 7714 a pro který jsou hodnoty tohoto individuálního indexu uvedeny v informačním systému ARROW.

Kvalita vody v tocích je u nás i ve světě pravidelně sledována přibližně od poloviny šedesátých let 20. století. Ke sledování slouží síť kontrolních profilů - míst, kde se pravidelně odebírají vzorky vody. Ty se nejprve analyzují v laboratoři a zjištěné hodnoty se podle platné normy vyhodnocují. Normy pro posuzování kvality vody jsou různé pro odlišné způsoby využití vody.