Pizza je srdcem mnoha kulinářských zážitků a s trochou přípravy si ji můžete vychutnat i v přírodě. Ať už máte k dispozici gril, speciální pec nebo jen touhu po autentické chuti, tento článek vám poskytne potřebné informace a recepty.
Už jste někdy zkusili upéct pizzu na grilu? Zní to bláznivě? Ano, na každém grilu by to opravdu nešlo. Ale v keramickém Big Green Egg to jde hravě! A pizza bude dokonce lepší, než kdybyste ji pekli doma v kuchyni. Big Green Egg totiž rozpálíte na teplotu, jaké nikdy žádná domácí trouba nedosáhne. Žár uvnitř grilu zajistí, že bude pizza během chvíle křupavá a vypečená, aniž by se vysušila. Když si těsto a omáčku připravíte dopředu, máte za 5 minut hotovo!
Pomocí keramického convEGGtoru, který umístíte pod rošt, lehce přeměníte Big Green Egg na pec. ConvEGGtor funguje jako tepelný štít, který chrání potraviny před přímým vyzařováním tepla z uhlí. Víko EGG je v průběhu pečení vždy zavřené a tím je dosaženo rovnoměrného proudění teplého vzduchu, stejně jako v tradiční peci. Výhodou Big Green Egg je, že se oproti klasické peci rychleji zahřeje na potřebnou teplotu. Použitím pečícího kamene, který položíte na rošt, získáte kompletní pizza pec. A jako bonus dodá teplý vzduch připravované pizze charakteristické aroma.
Podle italských pekařů neexistuje pro přípravu pizzy nic lepšího než pec s přírodním ohněm. Lze ji totiž rozehřát na vysokou teplotu a zároveň pak kámen uvnitř pece dokáže teplo vstřebat, udržet a přenášet na připravovaný pokrm. Všechny tyto vlastnosti jsou důležité pro upečení křupavého základu pro pizzu. A při použití dřeva jako paliva získá pizza autentickou chuť.
Pokud hledáte kvalitní mouku pro přípravu pizzy, AIDA 2.0 je skvělou volbou. Tato polozrnná mouka typu 1, mletá na kamenném mlýně, se vyznačuje výbornou zpracovatelností a vysokou nutriční hodnotou. Díky pomalému mletí si mouka zachovává všechny organoleptické vlastnosti a živiny.
Čtěte také: Pečení chleba v přírodě: Průvodce
Recept na pizzu z mouky AIDA (3 menší pizzy)
Postup:
AIDA 2.0 je polozrnná mouka typu 1 mletá na kamenném mlýně při 80 ot/min, takže mouka nepřesáhne teplotu 45°C. Polozrnná mouka typ 1 se vyznačuje zpracovatelností jako hladká mouka, ale výživovými vlastnostmi podobnými celozrnné mouce. Mouka se vyrábí mletím celého zrna (včetně otrub a klíčku) na kamenném mlýně při pomalých otáčkách. Následně se mouka prosévá a oddělují se největší granule. Přesto, mouka obsahuje většinu částí otrub (vláknitých složek) a celý klíček, což jsou vlastně nejvýživnější části zrna. Takže polozrnná mouka typu 1 obsahuje celý klíček, přesně tak jako celozrnná mouka. Aby se zajistila maximální kvalita, tak každá fáze výběru a čištění obilovin podléhá přísné kontrole. Obilí se mechanicky čistí a umletou mouku kontrolují odstraňovače kamene a 2 optické třídiče, to vše pro maximální kvalitu. Navíc každá šarže mouky se testuje z pohledu chemických a makrobiologických ukazatelů.
Proces mletí na kamenném mlýně probíhá pomalu při 80 ot/min, takže mouka nepřesáhne teplotu 45°C. Mouka si zachová všechny organoleptické vlastnosti čerstvé mouky a všechny živiny, které se nacházejí v klíčku. Biologické celozrnné mouky pocházejí z mletí celých zrn, které nebyly ošetřeny syntetickými pesticidy a jsou pro náš organismus velmi důležité jako zdroj vlákniny (otrub). Pokud si vyberete celozrnnou mouku, tak doporučujeme jen takovou, která pochází z ekologického zemědělství.
Pokud se vyhýbáte lepku, nemusíte se pizzy vzdávat. Skvělou variantu nabízí bezlepková pizza, která je dnes chuťově srovnatelná s klasickou. Základem je směs bezlepkových mouk, často kombinace rýžové a tapiokové, která těstu dodá pružnost. Postup je podobný - jen počítejte s tím, že těsto bude lepivější a méně elastické. Pomůže, když ho před pečením necháte chvíli odpočinout.
Čtěte také: Proč Zvolit Ekologické Krabice na Pizzu?
Pizza sice pochází z Itálie, dnes ale patří k nejoblíbenějším jídlům všude na světě. Může být zdravá, ba dokonce i dietní, ale rovněž to může být mastná lahůdka, kterou si člověk rád zakousne po cestě z hospody. Existuje opravdu velká řada věcí, které se na pizzu dají dát. Italové by většinu z nich nepozřeli, ale však víte - to jsou Italové.
Jídla podobná pizze, tedy koláče z těsta pečené v pecích a plněné nebo posypané různými ingrediencemi, lidstvo vyrábí od nepaměti. Pizza jak ji známe dnes vznikla v Neapoli někdy na konci 18. nebo začátku 19. století. Nejprve měla podobu jakýchi placatých chlebů potřených olivovým olejem s česnekem a sypaných sýrem. Co je na tom pravdy, to těžko říct, jisté ale je, že v roce 1830 už se pizza v Itálii prodávala ve stáncích na ulici a vznikaly pekárny, které se na její výrobu specializovaly - tedy pizzerie.
Ze země ve tvaru kozačky se postupně jídlo rozšířilo do všech koutů světa a každý kraj má dnes svou obměnu této pochoutky. Třeba Američané pizzu milují, ta jejich se ale od původní italské na první pohled liší tím, že se vyrábí menší, zato z tlustšího a celkově hutnějšího těsta. Nezřídka si tu můžete dát pizzu s masovými koulemi, které Američané "cpou" skoro do všeho, co zároveň obsahuje rajčatovou omáčku. V českých pizzeriích je běžně k dostání pizza Pollo obsahující kousky kuřete, což by Ital pravděpodobně nikdy ani nepozřel.
Existují pizzerie, kde experimentování s příchutěmi pizzy považují za bonus pro zákazníka, jakousi atrakci - a na jednu stranu, proč ne. Nebudeme jmenovat, ale řekněme, že kdo žije v Praze, může reálně zajít na místo, kde si objedná "Švédskou pizzu" obsahující masové koule, brambory a brusinkovou omáčku. Tamtéž dostanete také pizzu se slaninou a jablky nebo s roastbeefem přelitým koprovou omáčkou. Jako "pokus" by se tohle snad ještě dalo uznat. Ale třeba v Austrálii na pizzu úplně běžně dávají kusy klokaního nebo krokodýlího masa. Pro nás podivnost, pro ně vlastně docela normální věc.
V Jižní Koreji mají rádi pizzu s krevetami a sladkými bramborami, to bychom snad i ochutnali... Zato oblíbená japonská varianta s majonézou, brambory a kukuřicí zní přinejmenším... zvláštně. A když jsme zmínili Švédsko - reálně mají obyvtelé této skandinávské země pizzu rádi s banánem, arašídy a kořeněnou směsí kari. Z pohledu Čecha normální, pro Itala podivná je v Německu populární pizza s tuňákem z plechovky.
Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách
V Brazílii se pizza neobejde bez zelených fazolek, které jsou tam hodně populární, Rusové zase připravují koláč zvaný Mockba, na němž jsou často sardinky nebo jiné plody moře.
Za vymakjící se určitě můžeme považovat i snahu dělat pizzu tzv. nasladko. Ozdobená s mascarpone a ozdobená ovocem je snad ještě smysluplná, ale třeba čokoládová pizza, která se v mražené formě před časem objevila i v českých supermarketech, to je opravdu proti přírodě. To si ani pizza, ani čokoláda nezaslouží!
Specialitou jedinou svého druhu je tzv. Gold Leaf Pizza, kterou vyrobili v Americe. Obsahuje luxusní ingredience, třeba kaviár, a je ozdobená skutečnými plátky zlata. Tento koláč stojí dva tisíce dolarů.
Na prosciutto a mozzarellu zapomeňte - k tomu, aby pizza skvěle chutnala, je nepotřebujete. Veganská pizza podle Kateřiny Jakusové funguje i rozděleně: jednotlivé komponenty si můžete dát s přílohou nebo do salátů.
Recept na veganskou pizzu
Kapustu nakrájíme na jemné nudličky, nasolíme špetkou soli a promasírujeme. Slunečnicová semínka dáme namočit do 300 ml vody. Ideálně přes noc, ale alespoň na dvě hodiny. Vycedíme semínka a spolu se vším ostatním kromě oleje je dáme do mixéru. Mixujeme a dle potřeby přidáváme trochu oleje a studené vody, dokud nedosáhneme krémové hladké konzistence. Na oblíbené pizza těsto dáme rajčatové sugo, houby a kapustu. Po upečení ještě dochutíme dressingem. Jednotlivé komponenty se dají použít i bez pizza těsta s libovolnou přílohou, slunečnicový dressing je zase výborný do salátu.
tags: #jak #upéct #pizzu #v #přírodě #recept