Studie o obnovitelných zdrojích a energetické soběstačnosti v ČR


23.10.2025

Elektřinu z českých uhelných elektráren mohou v nejbližších letech dostatečně spolehlivě nahradit levnější zdroje z okolních států, vyplývá ze studie projektu Fakta o klimatu. Naopak v teplárenství se podle autorů studie bude v nejbližších letech uhlí dál spalovat a dekarbonizace bude pomalejší. Drtivou většinu českých uhelných elektráren by podle analytického týmu Fakta o klimatu při zvýšení cen emisních povolenek nebylo ekonomicky výhodné provozovat. Z trhu s elektřinou by tyto elektrárny vytlačily levnější zdroje především z okolních států, jejichž kapacita je dostatečná i na pokrytí potřeb ČR.

Ze studie vyplynulo, že Česko potřebuje rozvíjet solární a větrnou energetiku, neboť by to mohlo snížit velkoobchodní ceny elektřiny a zároveň její dovoz. Nutné je také rozšiřovat sítě, aby bylo možné připojovat další obnovitelné zdroje. K zajištění spolehlivé a cenově dostupné dodávky elektřiny a tepla bude důležité dočasně udržet v provozu zbývající uhelné teplárny a k tomu nutnou těžbu uhlí, dokud nebudou k dispozici náhradní zdroje. Mezi státy, které při dražší emisní povolence navýší export, patří Švédsko, Rumunsko nebo Itálie.

Studie se zabývá dvěma způsoby, jak rozvíjet energetické zdroje do roku 2028. Rychlejší rozvoj má proti pomalejšímu, přirozenějšímu vývoji několik výhod. Bude potřeba méně dovážet elektřinu ze zahraničí, výroba elektřiny bude levnější a vznikne méně emisí. Rychlejší rozvoj zdrojů do roku 2028 v rozsahu uvedeném ve studii může velkoobchodní elektřinu v Česku zlevnit téměř o sedm eur (v převodu kolem 176 Kč) za megawatthodinu, uvádí studie.

Evropská unie se chce stát klimaticky neutrálním blokem do roku 2050, což vyžaduje odklon od uhlí, a tím snížit emise skleníkových plynů. Jedním z nástrojů je přechod na obnovitelné zdroje energie, což ukládají politické iniciativy v Zelené dohodě pro Evropu (Green Deal). Navýšení podílu obnovitelných zdrojů energie v ČR na více než 23 % v roce 2030 lze dosáhnout bez dodatečného zatížení veřejných zdrojů. Navíc to pomůže modernizaci energetického sektoru a podpoří českou ekonomiku. Vyplývá to ze studie Deloitte Rozvoj obnovitelných zdrojů do roku 2030.

Základní scénář současného Národního klimaticko-energetického plánu (NKEP) přitom počítá s podílem 20,8 %. Studie porovnává NKEP s dvěma možnými scénáři navýšení podílu na 23,8 %. Analytici Deloitte zjistili, že i při navýšení cíle obnovitelných zdrojů energie z 20,8 % o tři procentní body nemusí docházet k výraznému růstu veřejné podpory. „Nutnou modernizaci a ekologizaci české elektroenergetiky lze provést za poměrně rozumné prostředky. „Navýšení podílu obnovitelných zdrojů energie bude mít pozitivní dopad také na zaměstnanost. NKEP předpokládá vznik 26 tisíc, kogenerační 32 tisíc a realistický scénář až 33 tisíc pracovních míst.

Čtěte také: Michael Reynolds a Earthships

Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů je přitom v původním návrhu NKEP ministerstva průmyslu modelována konzervativněji. V elektroenergetice je nárůst obnovitelných zdrojů nejmenší, a to ve výši necelých 10 % oproti roku 2016. V sektoru teplárenství a dopravy je přitom růst výrazně vyšší, a to 40 %, respektive 115 %. Realistický scénář je modelován na cílový stav 9 GW výkonu solárních a 1,4 GW větrných elektráren v roce 2030. Kogenerační scénář počítá s 6,85 GW z fotovoltaiky a 1,4 GW z větru.

„Dynamický rozvoj produkce fotovoltaických modulů a větrných turbín vedl ke zlevnění této technologie a do roku 2030 se očekává další pokles o 30 %. Výsledky německé soutěže o podporu formou aukcí dokonce ukazují, že za určitých podmínek mohou být zejména solární elektrárny v uvažovaném horizontu studie konkurenceschopné. Ze studie také vyplývá, že umisťování fotovoltaik nemusí být výzvou ani z hlediska záboru zemědělské půdy. Uvedené hodnoty pro rozvoj fotovoltaiky jsou v obou scénářích zhruba desetinásobně až dvacetinásobně méně náročné na rozlohu zemědělské plochy než plány NKEP pro dopravu a sektor vytápění. Lze navíc vhodně využít brownfieldů a výsypek nebo půdy s nízkou bonitou.

„Studie ukazuje, že solární elektrárny nabízí nejdostupnější řešení pro naplnění závazku ČR zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie. Studie nabízí cestu pro dekarbonizaci české ekonomiky a potvrzuje, že se bez rozvoje obnovitelných zdrojů v elektroenergetice neobejdeme. Vhodně zvolený mix obnovitelných zdrojů navíc klade stejné nebo dokonce menší nároky na veřejnou podporu než původní návrh ministerstva průmyslu.

Ke zvýšení ekonomické aktivity nepovede jen investice do nových kapacit, ale samozřejmě také jejich provoz. Ve zvolených scénářích se počítá s celkovými kumulovanými provozními výdaji v období 2020-2030 od 51 do 61 mld.

Ekonomické přínosy různých scénářů

Přínos proRealistickýKogeneračníNKEP
Objem výroby (mld. Kč)515,2478,2382,0
Přidaná hodnota (mld. Kč)198,7185,0147,9
Přidaná hodnota (% HDP)4,1 %3,9%3,1 %
Zaměstnanost (počet pracovních míst)24 91923 21018 841
Veřejné rozpočty (mld. Kč)329,1314,2265,9
Přidaná hodnota (mld. Kč)141,1134,8102,0
Přidaná hodnota (% HDP)2,9 %2,8 %2,1 %
Zaměstnanost (počet pracovních míst)8 5738 4137 200

V návaznosti na krizi dodavatelských řetězců během pandemie covid-19 nebo války na Ukrajině Evropa intenzívně řeší téma průmyslové soběstačnosti. Geograficky rozptýlené a dlouhé dodavatelské řetězce jsou jednoduše narušitelné. Například potenciální geograficky vzdálený konflikt mezi Čínou a Tchaj-wanem by měl nedozírné následky i pro evropskou ekonomiku. Přes 40 % obchodu EU totiž probíhá přes jednu z nejvytíženějších obchodních tras - Tchajwanský průliv. Tchaj-wan je také jedním z nejvýznamnějších světových výrobců čipů a polovodičů. Případné zastavení výroby by znamenalo globální nedostatek součástek a náhradních dílů.

Čtěte také: Roman Dušek a ekologie: Analýza

V roce 2021 tvořily výrobky zpracovatelského průmyslu 91,8 % dovozu do ČR, s největším podílem v oblasti motorových vozidel, počítačů a elektroniky, přičemž hodnota importu vzrostla z 1 878,6 mld. Kč v roce 2005 na 3 958,1 mld. Kč v roce 2021. „Pro posílení domácího průmyslu je důležité rozvíjet výrobní kapacity, zlepšovat know-how, snižovat administrativu a hledat alternativy k dovozu. Evropská unie tak vyvíjí snahy o lokalizaci co největší části dodavatelských řetězců. Části řetězců, které nemůže lokalizovat přímo, by pak měla využívat ve stabilních a spřátelených částech světa (např. Severní Amerika).

Výsledkem jsou třeba dokumenty jako Antverpská deklarace o evropské průmyslové dohodě nebo Evropský akt o kritických surovinách, které mají posílit roli Evropy jako světové průmyslové velmoci. To znamená příležitost i pro českou ekonomiku, která disponuje už od 19. „Musíme se zaměřit na diverzifikaci zdrojů a stát se atraktivní pro nearshoring. Analýza také ukazuje, že v případě železa, oceli a výrobků z nich máme mírně pozitivní obchodní bilanci v jejich objemu. V cenách je však bilance výrazně minusová, a to v řádu 11,4 mld. Kč. Znamená to tedy, že dovážíme ve vyšších cenách, než vyvážíme.

„U řady surovin nevyvážíme s přidanou hodnotou. Třeba u výrobků ze zinku dovážíme 6,6 tis. tun v hodnotě 1,2 miliardy korun, ale vyvážíme v úplně stejné hodnotě 10,2 tis. tun, tedy vyvážíme mnohem levněji, než dovážíme. Naopak u lithia dovážíme 1,9 tis. tun galvanických článků a lithiových baterií v hodnotě 1,6 miliardy korun. Vyvážíme pouze 0,5 tis.

Klára Sobotková, místopředsedkyně Řídícího výboru Sdružení pro zahraniční investice - AFI, upozornila ještě na další výzvy: „Česká republika ukázala, že umí nabídnout zázemí pro výrobu s přidanou hodnotou. Ještě větší výhodu bychom získali, kdybychom měli dostatek zón připravených pro moderní průmyslovou výstavbu. Proto je potřeba rychlejší a předvídatelnější povolování staveb. Vláda by rovněž měla maximálně zjednodušit a zrychlit proces zaměstnávání cizinců a současně flexibilněji pracovat s kvótami pro vybrané země tak, aby odpovídaly požadavkům jednotlivých odvětví.

„Tuzemský průmysl nadále brzdí tisíce neobsazených pracovních míst, na která nejsou zaměstnavatelé schopni získat zaměstnance s vhodnou kvalifikací. Řešením je více otevřít trh práce zahraničním zaměstnancům. Energetika se ukazuje jako klíčový faktor pro budoucí rozvoj průmyslové soběstačnosti a konkurenceschopnosti ČR, přičemž zejména cena a dostupnost energií budou rozhodující pro rozvoj zpracovatelského průmyslu. Ten se v důsledku transformace, automatizace a digitalizace stává energeticky náročnějším.

Čtěte také: Vnitřní harmonie s Jaroslavem Duškem

tags: #dusek #obnovitelne #zdroje #studie

Oblíbené příspěvky:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kontakt

Zelaná Hrebová, z.s.

[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000

Bc. Jana Veclavaková, DiS.

tel. 774 454 466
[email protected]

Jaena Batelk, MBA

tel. 733 595 725
[email protected]