Polsko a znečištění z elektrárny Turów: Spor o životní prostředí a budoucnost energetiky

13.03.2026

Těžba v dole Turów, ohromné jámě kousek za českými a německými hranicemi u Chrastavy a Žitavy, musí okamžitě přestat. Soudní dvůr Evropské unie to Polsku nakázal předběžným opatřením, čímž vyhověl české vládě. Česká vláda argumentovala tím, že hloubení dolu připravuje obyvatele českého příhraničí o vodu, nemluvě o znečištění ovzduší při těžbě a následném spalování. Definitivní rozhodnutí unijního soudu, zda je tamní těžba skutečně tak škodlivá, že je proti unijnímu právu, se očekává v řádu měsíců.

Elektrárna Turów je důležitou součástí polského energetického mixu, vyrábí skoro deset procent polské elektřiny - a je i zdaleka největším zaměstnavatelem v cípu jihozápadního Polska. Není to poprvé za poslední roky, kdy se Polsko dostalo do střetu s bruselskými ekologickými regulemi. Před třemi lety došel Soudní dvůr k tomu, že nelegální byla těžba dřeva v Bělověžském pralese na východě země.

Jeden z největších dolů ve střední Evropě, polský Turów, se bude rozšiřovat. Chybí už jen jediné razítko. A to polské úřady s největší pravděpodobností udělí toto pondělí. K radosti Poláků, nelibosti Němců a odporu Čechů. Němcům přibude ve vzduchu prach a znečištění. Čechům to samé, ale navíc se jim obrovitá šedá jáma připlazí na tři sta metrů k nejbližším domům, přinese hluk a s velkou pravděpodobností při tom spolkne prameny pitné vody pro desítky tisíc lidí. Polákům zůstane práce a důležitý, byť špinavý zdroj elektřiny.

Na mapě vypadá okolí polského městečka Bogatynia jako kapsa vklíněná mezi české a německé země. Se zbytkem Polska ji spojuje jen tři kilometry úzký krček, a velkou část jejího území zabírá lom Turów, jeho výsypka a obrovský areál elektrárny, která zdejší hnědé uhlí pálí a mění na elektřinu. Poválečné překreslení středoevropských map tomu chtělo tak, že nejlepší výhled na elektrárnu je z německého městečka Hirschfelde a nejlepší výhled na samotný lom zase z české osady Uhelná na návrší těsně u hranice.

Vyplynulo z ní, že státní firma má v úmyslu provést tu pro obyvatele Uhelné nejhorší variantu. Lom se rozšíří až k samé státní hranici a mezi okny a zahradami osady a okrajem lomu nebude žádná bariéra.

Čtěte také: Polské ekologické parky

Rozšířený lom znamená víc znečištění ovzduší pro všechny, pro některé trvalý a neradostný výhled na těžební práce. Už v osmdesátých letech tady kvůli přílišné hloubce přeshraničního lomu zmizela voda z mělkých studen. Lidé v některých vesnicích v okolí už dost vody nemají, a dokud se nepostaví nová vodovodní soustava, mít nebudou. Právě tenhle vrt je podle českých expertů v ohrožení a voda v něm kvůli rozšiřování lomu velmi pravděpodobně klesne či zmizí. O jediný nebo podstatný zdroj vody by přišlo pětadvacet tisíc lidí.

„Ztráta vody a čistota ovzduší jsou podle mě racionální a věcné námitky, a zvlášť absurdní to je, když jde o uhlí - o mrtvý zdroj energie,“ argumentuje Starec. „Poláci na nás ovšem, slušně řečeno, po celou dobu úplně kašlali,“ dodává.

„Některá jednání byla divoká, některá korektní,“ vzpomíná hejtman Libereckého kraje Martin Půta, který se mnoha jednání účastnil. „Faktem ale je, že investor, PGE, nebral naše obavy a návrhy vážně. Jeho postoj byl, že nic, před čím varujeme, se nestane, a kdyby náhodou ano, máme se ozvat, můžeme se bavit,“ říká s tím, že to nepovažuje za sousedskou vstřícnost.

„S tím lomem jsem se smířil, že tam je,“ říká Milan Starec, „ale rozšířit ho na vzdálenost metr od hranice už pokládám za jistou bezohlednou drzost.“ Polská strana nepočkala na vypořádání připomínek českého ministerstva a rozšiřování dolu schválila.

Český stát si na takový postup stěžuje u Evropské komise, zažaluje Polsko u Soudního dvora EU, čeští europoslanci apelují v Bruselu, Liberecký kraj se snaží napadnout rozhodnutí u polského správního soudu. Spor se tak dostává na bruselskou úroveň a rozhodně nekončí. Pokud Polsko skutečně porušilo unijní regule, mohlo by zaplatit vysoké pokuty. Rozšíření lomu to však nezastaví a zřejmě v tuto chvíli ani podstatně nezbrzdí. Polsko je pevně rozhodnuté Turów vytěžit, a pokud toto pondělí přibude do jeho šanonu i poslední formalita, neprodleně s tím začne.

Čtěte také: Polsko: Mazurská jezera

Lom a elektrárna jsou středobodem zdejšího života. Zaměstnávají pět a půl tisíce lidí. Kdo není dítě, důchodce nebo nepracuje ve službách, pracuje tam.

„Jsme samozřejmě všichni rádi, že lom a elektrárna budou fungovat dál. Není tu žádná jiná práce, všechno je daleko. Nedalo by se tu žít,“ říká Grażyna Wojtkowska, jejíž rodina se do bogatyňské kapsy přistěhovala v šedesátých letech, když začala elektrárna pracovat. Stížnostem z české strany zčásti rozumí - uhlí tu sice dává všem živobytí, ale pohled zblízka na jeho dobývání není ani hezký, ani zdravý. „Nedá se ale nic dělat,“ krčí rameny paní Grażyna, „tak jsou nakreslené hranice, je to polské území. Uhlí je potřeba kvůli elektřině. Někoho to bude obtěžovat, a to mě mrzí, ale nedá se nic dělat.“

Nadšení nad rozhodnutím dolovat ještě dalších pětadvacet let neskrývá vcelku nepřekvapivě ani trojice třicátníků, kteří mají právě volný den a část z něj tráví u stánku s pivem známé značky Tyskie nedaleko hlavního vchodu do elektrárny. V té nepracují, jsou zaměstnáni v lomu, ale z bytovek ve stínu chladicích věží to sem mají pár kroků. „Znamená to práci, pro nás tři to znamená práci až do důchodu, jestli se bude dolovat ještě pětadvacet let,“ říká jeden z nich, který se představuje jako Michał. „Až zmizí lom, zmizí Bogatynia, všichni se odtud odstěhují. I já bych se odstěhoval, jsem tady přitom doma,“ dodává druhý z trojice Piotr. Všichni tři se shodují na tom, že české námitky jsou zčásti neoprávněné a zčásti na ně polská strana nemusí brát ohled. „Tady nejde jen o nás, co by bez Turówa dělal zbytek Polska?“ ptá se řečnicky Michał.

Odpověď zní, že by zbytek Polska musel každý den na dvě a půl hodiny zhasnout. Dnes Turów zajišťuje necelou desetinu polské spotřeby, ale PGE přistavuje nový blok a význam elektrárny ještě vzroste. V polské veřejné debatě není na Turówu zdaleka shoda. Především ekologické organizace protestují proti zdroji, který je nejšpinavější v Polsku, osmý nejšpinavější v Evropě (čtyři příčky před českým rekordmanem, elektrárnou Prunéřov) a jde přímo proti současnému boji proti klimatické změně. Polská politická reprezentace za ním ale stojí. Na podzim Bogatynii navštívil prezident Andrzej Duda a poděkoval zdejším horníkům za jejich práci, protože „těžit uhlí je služba Polsku“.

Celému zdejšímu kraji, kde jsou největší města Bogatynia, německá Žitava a český Hrádek nad Nisou, se díky geografické podivuhodnosti říká Trojmezí. Po našem vstupu do schengenu to bylo právě tady, kde premiér Topolánek se svými protějšky Angelou Merkel a Donaldem Tuskem řezali hraniční závory.

Čtěte také: Aktuální situace znečištění ovzduší v Polsku

Nejblíž k lomu a elektrárně má město Hirschfelde. Žije tady patnáct set lidí. Od Bogatynie ho dělí třicet metrů řeky Lužická Nisa, jejíž břehy spojuje železný most. Tak rozpadlý, že po něm nejde přejít. Místo dvou minut pěšky je do Bogatynie nutné jet z Hirschfelde oklikou dvacet minut autem.

Pro polské energetické plány má Jürgen Berger pochopení. „Tady se těžilo uhlí odjakživa. Lidé jsou na to zvyklí. Nejsem nadšený, že se to bude rozšiřovat, škodí to zdraví. Ale nepřekvapuje mě to, čekal jsem to. My Němci jim můžeme jen máloco vyčítat, sami jsme měli několik takových lomů u hranic. A plánované rozšiřování, co vím, pro nás tady nic moc nezmění.“

Beata Haupfer si z lékárny na náměstí nese léky na nachlazení a k polskému dolování je o poznání méně vstřícná. „Nás se to prý dotkne míň než Čechů, ale zplodiny létají všude, hranice nehranice. Podle mě je to skandál, vždyť žijeme ve 21. století. Nemám čas se té věci podrobně věnovat a mám jenom povšechné informace, ale doufám, že i my nějak protestujeme, nebo Čechům alespoň pomáháme,“ říká.

Němečtí sousedé skutečně protestují a v omezeném rozsahu Čechům pomáhají. „Jsme v kontaktu, dlouhodobě se žitavským primátorem,“ říká hejtman Půta. „Pomáhají nám, ale mnoho energie tomu nevěnují, a úplně právem. Jde to trochu mimo ně. A také - když se v osmdesátých letech tenhle lom rozšiřoval směrem k Německu, Češi jim tehdy nijak nepomohli. Byla to jiná doba, jiné státy, ale stejně by bylo nefér teď z německé strany něco velkého čekat,“ dodává hejtman.

„Porážka to bude, pokud se důl zavře až v roce 2044 a nám se do té doby nepodaří dosáhnout ničeho,“ říká Milan Starec ve svém domě v Uhelné. Na mysli má hodně věcí - každý měsíc, o který se provoz lomu zkrátí, pro něj bude dobrý. Stejně jako každý měsíc, na nějž by se kvůli stížnostem a žalobám české strany práce zastavily. Hodnota nemovitosti, kterou odkáže dětem, s rozšířením dolu klesne o desítky procent.

Ještě před měsícem plánovalo Polsko konec těžby uhlí na rok 2060. Čelilo kvůli tomu kritice ze strany Evropské unie i ekologických aktivistů. Ti poukazovali především na stav ovzduší, který patří k nejhorším v Evropě. Polský prezident Andrzej Duda na konci roku 2018 během Světové klimatické konference OSN v Katovicích mimo jiné uvedl, že využívání uhlí není v rozporu s ochranou klimatu. Zároveň dodal, že země má zásoby uhlí na příští dvě století.

Polsko byla jediná země EU, která v roce 2019 nesouhlasila s deklarací, v níž členské státy vyjádřily záměr stát se do roku 2050 uhlíkově neutrální. Naši severní sousedé si v Unii vyjednali výjimku, jež jim umožňuje pozdější připojení k deklaraci. Poláci chtěli o dalším postupu jednat - termín se jim zdál příliš ambiciózní s ohledem na to, že 80 % vyprodukované energie v zemi pochází právě z uhlí. Jen pro pořádek - uhlíkově neutrální stát je ten, který vykompenzuje tolik emisí, kolik vyprodukuje.

Aktualizovaná energetická strategie polského ministerstva klimatu hovoří o tom, že by se podíl uhlí měl oproti současným 80 % snížit na hodnotu mezi 37-56 % v roce 2030. V roce 2040 počítá polská vláda s 11-28 %. Podle mnohých polských komentátorů jde jen o první termín, který má utišit tlaky z Evropské unie. Uhelný průmysl v Polsku se navíc potýká se sníženou spotřebou energie v důsledku pandemie koronaviru. V některých dolech došlo z důvodu nákazy mezi horníky k přerušení těžby.

Tematika zavírání dolů je v Polsku velmi citlivá i z jiného důvodu - doly zajišťují práci pro zhruba 80 tisíc Poláků. Spolu s jejich rodinnými příslušníky se jedná o nezanedbatelnou voličskou skupinu. I proto se polská vláda snažila před aktualizováním energetické strategie nalézt společnou řeč s odbory. To se jí nakonec podařilo. Nemělo by docházet k žádnému povinnému propouštění, po ukončení těžby se zaměstnanci přesunou do míst, kde budou jejich schopnosti a zkušenosti dále využitelné.

Polská vláda spolu s odbory a těžařským koncernem PGG probrala také konkrétní plán na ukončení těžby v jednotlivých dolech. Náhradou za uhlí při výrobě elektrické energie budou obnovitelné zdroje a také jádro. Již dříve byl ohlášen záměr vybudovat největší solární elektrárnu v zemi - konkrétně na území bývalého uhelného dolu Brudzew.

Polsko chystá moderní energetickou a klimatickou koncepci, chce si naplánovat řízený konec uhlí, zlepšení smogové situace i snižování emisí. Hlavním zdrojem znečištění a smogu jsou v Polsku rozsáhlé uhelné provozy. Uhelné elektrárny v současnosti stojí za 70 % elektřiny, polovina domácností také spoléhá na uhelné zdroje ve vytápění.

V rámci programu pro zlepšení kvality vzduchu se část současných elektráren má do roku 2030 nahradit obnovitelnými zdroji a úložišti, poklesnout má i znečištění vzduchu z veřejné dopravy. Další úlevu má přinést rozvoj elektrifikace. Jenže elektrifikace zároveň zvyšuje spotřebu elektřiny, a to ve stejnou chvíli, kdy se mají uhelné elektrárny zavírat. Nové polské plány proto navyšují ambice hlavně v obnovitelných zdrojích, do roku 2030 mají tvořit 50 % celkové výroby elektřiny a 30 % spotřeby energií.

Samostatnou kapitolou je pak rozvoj jaderné energetiky. Městská rada v polské Lodži vyjádřila svou podporu výběru lokality Bełchatów jako místa pro druhou polskou jadernou elektrárnu. Stanovisko zdůrazňuje, že tato investice může přinést zisky jak regionu, tak celé zemi. V Bełchatówě je nyní v provozu tepelná elektrárna, která využívá jako palivo hnědé uhlí, které se těží z hnědouhelného dolu KWB Bełchatów SA ležícího přímo u elektrárny.

Šéf PGE GiEK Jacek Kaczorowský v tomto kontextu uvedl, že Bełchatów má všechna sociální a technologická aktiva k tomu, aby polská vláda mohla rozhodnout o umístění druhé jaderné elektrárny v zemi. V současné době probíhají první analytické práce na možnosti výstavby jaderné elektrárny v Bełchatówě.

Elektrárna leží na katastru obce Kleszczów poblíž Bełchatówa v Lodžském vojvodství. Instalovaný výkon elektrárny je 5053 MW včetně nového bloku 858 MW, který byl zprovozněn 4. 8. 2011. Roční produkce elektrické energie činí asi 27-28 TWh, což je víc než 20 % produkce elektrické energie v celém Polsku. Základem těžebního a energetického provozu komplexu je hnědé uhlí z povrchových dolů Bełchatów a Szczerców. První z nich je téměř vyčerpaný a ložisko na Szczercowském poli zajistí provoz dolu a elektrárny na zhruba deset let - přibližně do roku 2035.

Polsko, které hostí klimatický summit OSN, má samo velké problémy se znečištěným ovzduším. Podle nové zprávy Světové zdravotnické organizace si pohoršilo, 36 z 50 měst s nejšpinavějším vzduchem v EU je právě polských. Zemi kvůli tomu hrozí sankce unijního soudu.

Se smogem léta bojuje třeba radnice Krakova. Podle Světové zdravotnické organizace má město osmý nejhorší vzduch v Evropské unii. Denně tam vjede čtvrt milionu aut.

„Polská vláda bude ale dál svou energetiku opírat o uhlí,“ říká Zlatohlávková. „Uhlí v Polsku je a bude,“ uvedl polský prezident Andrzej Duda letos na začátku prosince, aby uklidnil horníky.

Polsko z uhlí vyrobí 80 procent elektřiny, podíl chce ale snižovat. Zvažuje stavbu jaderné elektrárny.

Hnědouhelná elektrárna a důl Turów leží sice v Polsku, ale výrazně zasahuje do prostředí českého i německého. Po válce si Poláci postavili vlastní uhelnou elektrárnu, ze které sice těží oni, ale víceméně negativní dopady si “užíváme” my v Čechách.

Povrchový důl má hloubku 225 m a rozlohu 28 km². Dále se v něm těží kamenivo, hlína a jíl pro chemický průmysl. Od českých hranic je důl vzdálený pouze 20 km, proto představuje jedno z největších rizik pro české ovzduší. V podstatě se jedná o skoro největšího producenta CO2 sahajícího až do Prahy. Těžba v dole, který zásobuje elektrárnu, má probíhat až do roku 2044. Platnost těžby měla vypršet tento rok v dubnu, polské ministerstvo klimatu však prodloužilo koncesi o dalších šest let. Zároveň v lednu vydali Poláci povolení pro rozšíření těžby o 30 km², a do hloubky 330 m. Starostové obcí společně s Libereckým krajem se proti rozšíření ohradili, protože se bojí znečištění vod, hluku a prachu.

Polákům je to zřejmě jedno. České požadavky ignorují a odmítají s námi komunikovat. Proto Češi hledají podporu u Evropské komise, zakládají internetové petice a protestují spolu s Němci na tzv. Poláci výtky z české strany ignorují. Rozšíření tak může zabránit pouze žaloba u Evropského soudu.

Pozitivní zprávu do celé kauzy může vnést nedávné rozhodnutí polské vlády. Ta se zavázala definitivně ukončit těžbu uhlí mezi roky 2050-2060. Polsko je největším producentem energie z uhlí v celé Evropské unii. Krok k útlumu bude tedy pozvolný, a zároveň závisí na diskuzích polských představitelů se zástupci EU.