Dva z Queensu v přírodě: Co to je?

Už nějakou dobu se u nás mluví o dlouhotrvajícím suchu a jeho dopadech na vodu v krajině a zásobu podzemních vod. Letošní rok ale jako by se vymkl a zatím průběžně prší. Bohužel naše současné znalosti klimatu nám nedovolují takto předvídat. Co bude v příštích letech, nevíme. I dosud se střídaly roky sušší a na srážky bohaté, jenomže jsme to nesledovali tak pozorně.

Sázel bych na zvyšování četnosti extrémních klimatických jevů, protože jsou narušeny a postupně ničeny přírodní systémy, které přispívají k jejich, řekněme, „stabilizaci“. Teorie systémů nám říká, že systémy, které se udržují v rovnovážném stavu, do jisté míry odolávají změnám, ale pak - po vytrvalém tlaku změn - se tento stav hroutí a systém přechází na jiný rovnovážný stav. A období takového přechodu je vždy turbulentní. Tání ledu v polárních oblastech, tání permafrostu, kácení a hoření lesů, vysoušení mokřadů a spalování fosilních paliv - to je postupné ničení systémů, které „drží“ dosavadní dynamicky rovnovážný stav klimatu.

Tyto dnes degradující ekosystémy bývaly schopné „uzamknout“ obrovské množství uhlíku a nepustit ho do atmosféry, zadržovat obrovské množství vody a zajistit, aby se srážky dostaly hluboko do vnitrozemí a voda neodtekla příliš rychle a měla čas prosáknout do podzemí.

Nejspolehlivější způsob, jak zadržet vodu, je vytvořit její zásoby ve formě podzemní vody. Do půdy se vejde vody opravdu hodně - nesrovnatelně více než do všech myslitelných přehrad - a výhodou je její pomalý odtok z tohoto rezervoáru, ochrana před znečištěním a rychlým výparem. Podpořit tvorbu těchto zásob ale obnáší napravovat krajinu - zpomalit povrchový odtok, prodloužit znovu trasy toků, podpořit zasakování na zemědělské půdě, zvýšit podíl organických látek v půdě orné.

Ohledně pitné vody vidím cestu v podpoře systémů, které dokáží k mytí a splachování využít filtrovanou dešťovou vodu. U novostaveb by se co nejdříve mělo prosadit, aby takové rozvody a systémy měly. Je vůbec otázkou, zda se splachovací záchody udrží věčně, bude-li sucho. Austrálie s nedostatkem vody přechází ke kompostovacím záchodům. Nevýhodou splachování je kromě spotřeby vody obrovská zátěž vodních toků a nádrží živinami, především fosforem, který neumí čistírny odpadních vod efektivně odbourat.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Podstatné je mít v přírodě nějaký iniciační zážitek, který vás pak nasměruje na celý život. Příroda se už postará, abychom něco zažili a pokud to budou pěkné i nepříjemně drsné zážitky, tím lépe. Ideální je jejich střídání. Dva dny moknout a klepat se zimou a pak zažít na hřebenech hor východ slunce do jasného dne.

Filosoficky řečeno, ve vztahu k přírodě je důležité zažít údiv a zakusit její velebnost. Pak se zřejmě přirozeně zrodí i schopnost o ní pečovat, chránit jí a bránit. Zřejmě především proto, aby nezmizela právě tato její schopnost vyvolat v nás hluboký zážitek, který si tak pamatujeme, protože tušíme, že bez něj by byl náš život plochý. Čistě racionální motivaci k ochraně přírody považuji za druhotnou a málo účinnou.

Role školy ve vztahu k přírodě

Současná výuka přírodovědných předmětů, tak, jak jsem ji zažil u svých právě odrostlých dětí, mi nepřijde šťastná. Všechno v lavicích, nudné seznamy čeledí a řádů, kamenů a hornin, ekologie redukovaná na naprosté minimum. Nakonec studenti ožijí pouze, když se probírá rozmnožování člověka.

Mnohokrát jsem zažil překvapení a údiv, když jsem ukázal v průhledné kádince středoškolákům perloočky chycené v rybníku planktonní síťkou nebo chrostíka a ploštěnku na spodní straně kamene v potoku. Příroda pulzuje životem a místo abychom tohle ukázali dětem, tak jim předkládáme nudná fakta a hlavní motivací k učení má být to, že to bude u přijímaček, u maturity, u státnic.

Během jedné vyučovací hodiny opravdu nelze jít ven a něco zažít, protože logistika přesunu sežere polovinu času, i kdyby příroda začínala u dveří školy. Učitelé jsou vyčerpaní, protože děti to nebaví. A děti to nebaví, protože se nejde ven. A ven se nejde, protože by se to nestihlo probrat, to, co všechno bude u přijímaček a maturit.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Poslal bych děti pomáhat na farmu, pěstoval bych s nimi cokoli na záhoně nebo na balkoně, pirátsky bych s nimi zasadil jabloň uprostřed stohektarového lánu. Když ji oplotím, třeba ji traktorista objede. Třeba ne. Chodil bych s dětmi na výlety, i v dešti, vařil na ohni a do čaje přidával mátu a mateřídoušku. Bral bych vodu z horského potoka a vysvětlil jim, proč ji nemohu brát z potoka u nás dole v nížině. Každý člověk by měl poznat druhy běžných stromů, hlavní souhvězdí na obloze, poznat po hlase kosa a drozda. To jsem se snažil naše děti naučit.

Výuka o klimatické změně ve školách

Šel bych cestou práce v malých týmech, děti by měly promýšlet problémy kolem nás spolu a pak je konzultovat s učiteli, kteří by předem vyložili jen základy a pak by měli děti spíše doprovázet. Důležité je také povzbudit děti k samostatnému vystupování, diskusi a projevu. Bořil bych hranice předmětů a rovnou bych se zaměřil na svět kolem nás ve své komplexnosti a aktuálnosti, protože děti musí získat pocit, že to, co se učí ve škole, nějak souvisí s tím, s čím se potýkají i jejich rodiče, společnost, příroda a svět. Někdy mám pocit, že škola usilovně pracuje na tom, aby se děti utvrdily v pocitu, že to, co se učí, jim není k ničemu.

Výuka o klimatické změně tedy musí začínat tím, že vysvětlím, že kolem nás tiše a v obrovském měřítku probíhají procesy, které udržují život, který žijeme i my! A to jak v tělech organismů, v našem těle, tak nakonec i v superorganismu naší planety.

Věci kolem nás jsou podivuhodné. Slyšel jsem příběh dívky, která byla konfrontována s faktem, že zachumlaná a stočená šroubovicově vinutá vlákna DNA z její buňky, pokud se rozmotají a natáhnou, dosáhnou ze Země na Měsíc. Připadalo jí to tak podivuhodné, že nemohla přijmout fakt nějaké náhodné evoluce, kdy se vývoj posouvá jen díky mutacím a vršením chyb. A tak se začala ptát po něčem hlubším, po smyslu toho všeho, po staru řečeno, po Bohu.

Adaptační strategie na klimatickou změnu

Zásadní adaptační strategii vidím v cíleném, promyšleném a robustním zapojení ekosystémů do boje za zmírňování dopadů klimatické změny. Mokřad jako nástroj k řešení problémů - nedostatku spodní vody, přehřátému povrchu půdy, nudě a fádnosti zemědělské krajiny, zmizení racků a kachen, tichým večerům bez kvákání žab. To všechno potřebujeme, tedy, vytvořme mokřad! Les jako stín a letní chládek, tajuplné příšeří a vlhké místo pro houby. Pomalý tok vody a její čištění v lesním potoku. Potřebujeme les, který vydrží sucha a extrémy, musí být tedy pestrý, smrkovým monokulturám je konec. To už snad pochopili i lesníci.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Rybník jako místo nejen pro kapra, ale i pro ptáky v rákosí a pro člověka, který do něj může skočit v době vlny veder a nedostat z toho kopřivku. Místo zelených rybníků plných sinic, kde i kapří lapají na hladině po dechu, rybník s čistší vodou, kde najdu i jiné druhy ryb. Místo opevněných kanálů, které kdysi bývaly i našimi řekami, prodlužme trasy toků a zpomalme odtok vody z krajiny. Dejme čas vodě, aby se vsákla. Zeleň ve městech: musíme stromy považovat za stejně důležité jako elektrické a datové kabely pod zemí, kvůli kterým je údajně nejde sázet.

Nejzásadnější systémovou změnou je škála, na které se klimatická změna řeší a hloubka problému, který nelze uchopit jen přírodními vědami a technikou. Regionální nebo národní měřítko nestačí. Je třeba obnovit mezigenerační solidaritu, která byla bezprecedentně porušena a zapomenuta - vzpomeňme na Gretu.

Zásadní inspirací k chápání klimatické a environmentální krize je pro mne text encykliky Laudato si papeže Františka. Tam se praví, že jsme propadli víře, že z věcí lze vymačkat vše, a to až na doraz. Proto máme takový les, takový rybník, takové pole a takové řeky, o kterých jsem mluvil. „Věcmi“ se stávají nejen stroje, ale i příroda a její zdroje, zvířata, druzí lidé, naši vlastní partneři. Nemusím zdůrazňovat, že tento přístup v principu blokuje možnost zažít v přírodě - nebo možná kdekoliv - iniciační zážitek, o kterém jsem mluvil výše. Ten je spojen s pokorou, zatímco „vymačkávání“ je spojeno jen se zvůlí.

tags: #dva #z #queensu #v #prirode #co

Oblíbené příspěvky:

• Kompletní služby likvidace vozidel s odměnou
• Tipy pro hnojení brambor
• Legislativní rámec odpadového hospodářství v České republice
• Návrh, realizace a péče o zahradu
• Rizika spojená s klíšťaty v přírodě