Polární zvířata děti přirozeně fascinují. Nekonečné pláně ledu a sněhu, mrazivé podmínky, tučňáci klouzající po břiše či obrovští lední medvědi vytvářejí svět, který působí skoro až pohádkově. Pojďme se společně podívat na nejčastější mýty o polárních zvířatech a ujasnit si, jak to v jejich mrazivém domově doopravdy funguje.
Mýtus č. 1: Lední medvěd a tučňák žijí na stejném místě
Tato představa patří k úplně nejrozšířenějším. Ledního medvěda a tučňáka často vídáme společně v knížkách, filmech nebo na obrázcích, a tak může snadno vzniknout dojem, že obývají stejný kout světa. Ve skutečnosti by se ale v přírodě nikdy potkat nemohli.
Lední medvědi žijí na severu Země v oblasti zvané Arktida, kde se pohybují mezi ledovými krami a podél pobřeží Severního ledového oceánu. Tučňáci naopak obývají jižní polokouli a jejich domovem je Antarktida a její okolí. Mezi těmito oblastmi se rozkládají oceány, kontinenty a tisíce kilometrů. Zjednodušeně řečeno, medvěd lední patří na sever a tučňák na jih.
Mýtus č. 2: Polárním zvířatům nevadí mráz
Může se zdát, že jsou polární zvířata vůči mrazu úplně imunní. Pravda je ale jiná. Chlad by jim byl nepříjemný stejně jako nám, kdyby jejich tělo nebylo dokonale přizpůsobené životu v extrémních podmínkách.
Polární zvířata chrání před zimou hustá srst nebo peří, které zachytává teplý vzduch u těla. Velkou roli hraje také silná vrstva tuku pod kůží, která funguje jako přirozená izolace. U mnoha druhů si můžeme všimnout i kratších uší, nohou nebo ocasu, díky nimž z těla uniká méně tepla.
Čtěte také: Ochrana vlka obecného v ČR
Mýtus č. 3: Všechna polární zvířata jsou bílá
Bílá barva ke sněhu a ledu neodmyslitelně patří, ale rozhodně to neznamená, že by byla typická pro všechna polární zvířata. Tahle představa je sice rozšířená, ve skutečnosti je ale příroda mnohem pestřejší.
Některá zvířata jsou skutečně bílá proto, aby splynula s okolím a byla méně nápadná, například liška polární či vlk arktický. Jiná polární zvířata však mají zcela odlišné zbarvení. Tučňáci jsou typicky černobílí, kosatky mají výrazné černé zbarvení a mroži jsou spíše hnědí. Barva srsti nebo kůže tedy není náhodná.
Mýtus č. 4: Polární zvířata žijí jen na ledových krách
Když se řekne pól, většina lidí si představí nekonečné plochy ledu. Skutečnost je ale pestřejší. Polární zvířata nežijí pouze na ledových krách plujících na hladině oceánu.
Mýtus č. 5: V polárních oblastech není život
Na první pohled mohou polární oblasti působit prázdné, ve skutečnosti jsou ale plné života, který funguje jinak než v mírných oblastech. I zde existuje potravní řetězec. Základem jsou drobné mořské organismy, na ně navazují ryby a ptáci a celý systém doplňují velcí mořští i suchozemští savci.
Život v polárních oblastech se dokázal přizpůsobit chladu, dlouhým zimám i nedostatku světla. Naopak zde nežijí plazi ani obojživelníci, protože jsou studenokrevní a bez tepla z okolí by nepřežili.
Čtěte také: Polární pásmo v Rusku: Popis
Proč tučňáci nežijí v Arktidě?
Antarktida a Arktida jsou si podobné nejen názvy, ale také nehostinným klimatem. Zatímco by se tak dalo předpokládat, že obě polární oblasti mohou být domovem tučňáků, na severu by vůbec nepřežili.
Naše planeta je nerovnoměrně rozložená. Příkladným paradoxem je, že zatímco většina pevniny se nachází na severní polokouli, samotný severní pól pokrývá oceán. Přes klimatickou podobnost se ale obě polární oblasti vyvíjely v geologické minulosti natolik odděleně, že si vypěstovaly vlastní zvířecí niky.
Sever je říší polárních šelem. Jih je oproti tomu domovem těch, kdo tam mohou žít, protože tu šelmy nejsou. Lední medvědi, vlci a lišky se nikdy nedostaly na jih, aby ohrozily tamní tučňáky.
Hnízdění v blízkosti ledních medvědů by bylo jednoduše řečeno katastrofální. V krajních případech má tučňák problém s nemotorným tuleněm na souši v Antarktidě, jak by se pak měl vyrovnat rychlému pohybu medvědů? Tučňáci by byli snadno dopadeni (na souši jsou neobratní a uletět nemohou) při jejich těžkém rozmnožování na pevnině, při kterém potřebují klid a prostor (a to právě tučňáci žijící v chladných oblastech - např. tučňák císařský).
Ovšem nejen lední medvěd by byl nemilosrdnou překážkou, dále to může být i vlk či polární liška, kteří by si i s těžkopádným dospělcem určitě poradili. Na protipólu, tedy v Antarktidě, takové predátory nemají.
Čtěte také: Švédsko: Polární záře
Důvodem toho, proč žijí lední medvědi a tučňáci na opačných pólech země, je pravděpodobně odlišné rozšíření předků z nichž se oba druhy vyvinuly. V době, kdy se medvědi vyvinuli z malých savců, byla Antarktida již oddělena od jiných kontinentů a medvědi lední nikdy nevstoupili na jižní pól (předci ledního medvěda se nevyskytovali v oblastech, které tučňáci nyní obývají nebo kdysi obývali).
⇒ Tučňáci a lední medvědi se mohou tváří v tvář střetnout leda v zoologické zahradě.
Polární lišky a lední medvědi: Nečekané partnerství
Zima přichází v Arktidě náhle, letošní mláďata polárních lišek se ještě ani nestačila „převléct“ do bílého zimního kožíšku. Nicméně i ten, který mají, je pro ně dostatečnou ochranou před větrem a sněhem. Zima jim proto není a ani fujavice jim nezkazí náladu na hru.
Polární lišky to v zimě opravdu nemají snadné, jejich obvyklá kořist, drobní hlodavci či na zemi hnízdící ptáci jsou nedostupní. Lišky ale uzavřely jakési partnerství s ledními medvědy. A tak často doprovázejí tyto velké šelmy a živí se tím, co medvěd nestačí sežrat. Medvěd kupodivu na lišky neútočí, snad proto, že ho ostražité šelmičky varují před blížícím se nebezpečím.
Tučňáci - symbol Antarktidy
Erbovním zvířetem Antarktidy jsou tučňáci (Sphenisciformes). Většinu života tráví ve vodě, kde loví drobné ryby, hlavonožce a kril. Jejich svrchní konturové peří připomíná pletenou tkaninu. O jeho nepromokavost pečují pravidelným roztíráním mazu z kostrčové žlázy. Pod ním ještě mají jemné prachové peří. Před chladem chrání tučňáky také tlustá vrstva tuku, podle které získaly své jméno. Tělesná teplota tučňáků je 38°C. Univerzální zbarvení je bílé břicho a černý hřbet. Díky tomu jsou pod vodou téměř neviditelní, seshora i zezdola.
Podobně maskovaní jsou i další tvorové lovící v osvětlených vrstvách moře. Na zemi černý hřbet tučňáků navíc lépe pohlcuje světlo a teplo ze slunce.
Všech 17 druhů žije pouze na jižní polokouli, kromě zoologických zahrad. Pouze z východu Severní Ameriky známe fosilní nálezy. V samotné Antarktidě žije 8 druhů tučňáků, v celkovém počtu 7,5 miliónů kusů.
Nejčastěji jsem viděl tučňáka oslího (Pygoscelis papua), nazývaného tučňák gentú. Je to nejrychlejší tučňák, dokáže plavat až 24 km/h. Skupiny tučňáků loví koordinovaně. Když se všichni nasytí, tak společně vyrazí ke svým hnízdům. Ta mohou být desítky metrů nad mořem, na každé přístupné skále, kde sníh roztaje do poloviny prosince.
Nakladená vejce i vylíhlá mláďata musí být v teple a suchu. Proto si tučňáci staví vysoká okrouhlá hnízda z kamínků, bláta a řas. Kamínků vhodné velikosti a tvaru je nedostatek, proto je stále kradou ze sousedních hnízd. Pokud je ukradených kamínků moc, tak se hnízdo sesype a mláďata zahynou.
Doba sezení na vejcích je okolo 5-6 týdnů. V okolí hnízd je většinou vlhko, často potoky a jezírka tající vody nebo deště. Sníh mezi hnízdišti a pobřežím je pokryt poměrně hustou sítí cestiček. Jsou dobře vyšlapané a na tajícím sněhu snadno unesou i člověka.
Tučňáci se pohybují ve skupinách asi 5 až 10 jedinců. Do moře vyrážejí v plné sestavě, ale zpět se mohou vracet i osamoceni, to když se sami nasytí a nechtějí nahánět ryby dalším kamarádům. Protože jeden z páru musí být na hnízdě, bývají tyto skupiny dvojnásobné. Na jednom hnízdišti bývá hnízd víc- až desetitisíce. Lovící a cestující skupinky jsou zřejmě tvořené bližšími sousedy nebo příbuznými. Vlastní obrana hnízd je výhradní záležitostí páru, pouze speciální „školky“ pro odrostlejší mláďata jsou hájené kolektivně. Tučňáci oslí dospívají 14 týdnů.
Tučňáci oslí vytváří trvalé páry na několik hnízdních sezón. Asi 300 tisíc hnízdních párů žije v severní části Antarktického poloostrova a okolních ostrovech. Nejjižnější kolonie tohoto druhu je na Petermannově ostrově.
Nejmenším antarktickým druhem je 50 cm tučňák kroužkový (Pygoscelis adeliae). Přímo v Antarktidě je to zároveň nejpočetnější druh tučňáků- odhadem asi 2,5 miliónů hnízdících párů. Je nazýván tučňák adélinin podle manželky francouzského mořeplavce Dumonta d´Urvillle, který pronikl roku 1837 podél Antarktického poloostrova na jih. Jejich kolonie jsou nejpočetnější, na jihu mohou být stotisícové. V zahřívání vajec se střídají po 11-17 dnech, jejich mláďata dospějí rychleji - už za 7 týdnů. Jejich hnízda snadno poznáme podle výrazných hvězdicových kontur okolo kamenné hromady. Tyto „kresby“ jsou vytvářené prudkým vystřelováním trusu, až půl metru od okraje hnízda. Trus tučňáků je natolik tuhý a lepkavý, že jej voda neodstraní. Tak jako žvýkačky na dlažbě našich měst. Z ptačího trusu, ale vzniká užitečná hornina guáno.
80% stravy tučňáka kroužkového tvoří tzv. ledovcový kril odborně nazývaný Euphausia crystallorophias. Tento kril žije na spodní straně celoročně zamrzlého moře. Kvůli němu v Antarktidě přezimují asi 600 km od pobřeží, kam až sahá zimní zalednění.
Fascinující svět v zemi sněhu a ledu - knihy pro malé přírodovědce
Má vaše dítě rádo zvířata, přírodu a dobrodružství? Kniha "Fascinující svět v zemi sněhu a ledu - Polární zvířata" je perfektní volbou pro malé přírodovědce od 6 let!
Jak žijí lední medvědi? Proč tučňáci neumí létat? Jak se tuleni pohybují po ledu? Jaká další zvířata žijí v polárních oblastech? Jaký je rozdíl mezi Arktidou a Antarktidou? Jak klimatické změny ovlivňují polární zvířata? Žáky základních škol (1.-3. Tato kniha je součástí oblíbené série "Fascinující svět" od Nakladatelství SUN. Tato kniha je víc než jen čtení - je to první krok k pochopení ekologických problémů a motivace dětí k ochraně přírody.
Vydejte se na fascinující cestu do pravěku s úžasnou knihou "Mamuti"! Tato vzdělávací publikace pro děti od 6 let otevírá dveře do doby ledové, kdy po Zemi ještě kráčeli obrovští mamuti a srstnatí…
Luxusní XXL encyklopedie, která vás zavede na úchvatnou cestu od barevných korálových útesů až do temných hlubokomořských příkopů. S nádhernými ilustracemi od Pippy Boom objevíte neuvěřitelné…
Fascinující cesta do pravěku je velkoformátová encyklopedie, která děti zavede do úžasného světa dinosaurů a prehistorických zvířat. Na 104 stranách plných nádherných ilustrací se seznámíte s…
Kniha s nádhernými ilustracemi, ve které objevíš mnoho neznámých vyhynulých živočichů, kteří kdysi obývali naši planetu. Země se neustále mění. Kontinenty se pohybují, moře se…
Vstupte do okouzlujícího světa kočičích šelem! Luxusní velkoformátová encyklopedie, která vás provede fascinujícím světem kočkovitých plemen. Objevte příběhy od uctívání ve starém Egyptě až po…
Úchvatná velkoformátová XL kniha s realistickými ilustracemi, která vás přiblíží fascinující svět velryb a velkých kytovců! Objevte modrou velrybu - největší zvíře světa, inteligentní kosatky,…
Tato encyklopedie je ideální pro malé i velké milovníky dinosaurů. Kniha nabízí fascinující informace o těchto prehistorických tvorech, kteří kdysi obývali naši planetu.…
Tato encyklopedie je ideální pro malé i velké milovníky encyklopedií a skládaček. Kniha nabízí fascinující informace o lidském těle. Děti se dozví z jakých částí se naše tělo…
V knížce Polární zvířata se prostřednictvím jednoduchých textů a hravých ilustrací děti seznámí se životem pěti polárních tvorů a v okénkách posuvných skládaček objeví zvláštní rysy, díky nimž tato zvířata v oblastech věčného ledu a sněhu mohou žít.
Malí čtenáři se tak například dozvědí, jak se tučňáci udržují v teple, co tuleňům usnadňuje pohyb v ledové vodě nebo proč polární lišky na léto mění barvu. Leporela s pěti posuvnými skládačkami jsou určena všem zvídavým dětem, které zajímá příroda a zvířata v ní. Hravou formou jim představí různá přírodní prostředí a ukáže, jak jsou jednotliví živočichové k životu v nich přizpůsobeni.
tags: #dve #polarni #zvirata #ktera #se #ve
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]