Švédská příroda a polární záře: Magická podívaná v severní krajině

Magická hra světel, která se během temných nocí z čista jasna objeví na obloze, tančí, mihotá a s přicházejícím úsvitem zase mizí. Snad každý ji chtěl jednou spatřit, ne každému se ale poštěstí - polární záře. O auroře borealis už jste možná slyšeli, málokdo ale zná také její jižní protiklad - auroru australis.

Jak polární záře vzniká?

Polární záře je výsledkem vesmírného počasí, kdy sluneční vítr reaguje s částicemi v atmosféře a vzniká tato neskutečná podívaná. Intenzita jeho záření se mění a vždy, když je silnější, dochází k erupcím, takzvaným výronům koronární hmoty. Protony a elektrony ve skupenství plazmy jsou vyvrhuty do vesmírného prostoru a proudí směrem k Zemi.

Magnetické pole Země řídí nabité částice směrem k pólům. Tvar magnetického pole Země vytváří dva polární ovály nad severním a jižním magnetickým pólem. Proto se polární záře vyskytují v různé míře na severní obloze téměř každou noc, od srpna do května. Stručně řečeno polární záře vznikají, když se nabité částice (elektrony a protony) srazí s plyny v horní atmosféře Země.

Celý proces se odehrává vysoko nad zemí, nejčastěji ve výšce kolem 100 km, a právě výška, skladba a hustota atmosféry v místě reakce ovlivňují barvy polární záře. Při střetech s kyslíkem je výsledným vizuálním efektem zelené, anebo červené zbarvení oblohy. Srážky s dusíkem zase vytvářejí odstíny modré barvy. Jak se postupně objevují miliardy záblesků, může se zdát, že se polární záře pohybuje nebo chete - li "tancuje" na obloze.

Světelné efekty polární záře jsou pozorovatelné jen během naprosté tmy, daleko od lidských obydlí a světelného smogu. Noční obloha musí být temná, ale křišťálově čistá, protože mraky by vám celou podívanou zastínily.

Čtěte také: Recyklační revoluce ve Švédsku

Kdy a kam za polární září?

Aurora se objevuje během celého roku, ne vždy je ale viditelná. Nejlepší podmínky panují v polárních oblastech v období zimy, kdy jsou noci nejdelší. K úspěšnému zachycení tančící aurory se na sever vydejte v období října až března a vyčkávejte mezi 22. a 2. hodinou ráno. Jižní polovina, aurora australis, se vám nejčastěji zjeví mezi dubnem až listopadem, kdy je na jižní polokouli zima.

Významnou roli hraje také cyklus solární aktivity, který trvá 11 let. Během jeho vrcholu je polární záře jasnější a dokonce viditelná i ze vzdálenějších míst (sporadicky se poštěstí i na území ČR). Statisticky největší šanci, že auroru spatříte, máte na Aljašce. I tady byste ale měli zůstat minimálně tři noci, abyste měli to štěstí.

Aurora by tedy neměla být jediným cílem vaší výpravy, dost možná byste se z výletu vraceli zklamaní. Při lovu na polární záři vám také mohou asistovat moderní aplikace a přístroje, které výskyt polární záře předvídají. Mezi nejspolehlivější patří předpověď Aljašského geofyzikálního institutu, který nabízí dlouhodobou i hodinovou predikci. Notifikace na zvýšenou aktivitu vám budou zasílat placené i bezplatné aplikace, které si nainstalujete do mobilu.

Pokud se vám za polární září nechce cestovat, můžete zkusit štěstí i v ČR. Český astronomický úřad vám po registraci do systému bude zasílat upozornění. Přihlašovací formulář najdete zde, zprávy však můžete očekávat opravdu ojediněle.

Jednou z nejdůležitějších hodnot, které byste měli při předpovědi polární záře sledovat, je Kp index. Je to index geomagnetické aktivity a určuje, jak silnou auroru můžeme v nejbližší době spatřit. Kp index se značí hodnotami na stupnici 0-9, přitom 0 znamená žádnou aktivitu a 9 naopak extrémně silnou, tzv. solární bouři.

Čtěte také: Švédská severní příroda: Důvody k návštěvě

Tipy pro pozorování polární záře

• Zejména v severských zemích doprovázejí hon na světelnou záři teploty hluboko pod nulou.
• Pokud si nejste jistí, jestli to, co pozorujete na obloze, je opravdu pomalu se zjevující aurora, zkuste ji vyfotit.
• Velkou výhodou, zejména při pozorování polární záře na Islandu, je být mobilní. Lokální oblačnost může pozlobit nejednoho cestovatele.
• Buďte trpěliví. Aurora dokáže potrápit a rozhodně si dává načas. Někdy se i při splnění veškerých ideálních podmínek na obloze zjeví jen malý, lehce nazelenalý pruh, jindy se záře zase zjeví v době, kdy ji nikdo nečekal.

Nezapomínejte také, že ty přenádherné fotky na internetu jsou často dílem zkušených fotografů, kteří skvěle ovládají editaci fotek. Zejména slabá polární záře proto nemusí vypadat tak, jak si teď představujete. Jakmile jednou zažijete tuhle parádu, určitě si vzpomínky nebudete chtít nechat jen pro sebe.

Jak polární záři vyfotit?

K tomu, abyste docílili perfektní fotografie polární záře, potřebujete vybavení, jako je stabilní stativ - a to i v případě, že fotíte na mobil. Nejlepší rada při focení aurory ale zní - experimentujte. Sami brzo zjistíte, za jakých podmínek se vám povedou ty nejlepší snímky.

Nejlepší destinace pro pozorování polární záře

Proslýchá se, že norské Tromso je nejlepší evropskou destinací k pozorování polární záře. Další zajímavé norské destinace jsou Špicberky a Lofoty, které se ale kvůli komplikované dopravě mohou podstatně prodražit. Švédský národní park Abisko patří k místům, kam pozorovatelé polární záře vyráží na jistotu. Protože se u jezera Abiskojaure téměř nikdy netvoří mračna, aurora je viditelná v průměru 160 nocí v roce.

Vůbec tedy nevadí, že tu nevede silnice, noční podívaná vás zcela uchvátí a hravě vykompenzuje ztížené podmínky. Severní část finského Laponska představuje krajinu, kde počty sobů převyšují lidskou populaci. Teploty tu během polární zimy klesají hluboko do minusu, proto jsou zde na cestovatele výborně připravení. Pokud vám předpověď nebude přát, v Laponsku se rozhodně nudit nebudete.

Země ledu a ohně nabízí přehršel přírodních krás a aurora borealis je opravdový zlatý hřeb večera. Za dobrých podmínek spatříte světelnou show i z Reykjavíku, ještě lepší podívaná se vám ale naskytne, pokud vyrazíte za město. Značná část Ruska leží za polárním kruhem, což je pro pozorování aurory naprosto ideální pozice.

Čtěte také: Krásy Švédska

Kvůli horší dostupnosti ale dává spousta cestovatelů přednost jiným destinacím. Odvážní dobrodruzi, kteří se nezaleknou nepříznivých podmínek, budou téměř jistě ocenění přenádherným vesmírným představením. Aljaška je bezpochyby nejlepším místem pro sledování aurory. I když můžete záři vidět téměř ze všech jejích koutů, oblast Fairbanks je díky časté jasné obloze a tmavým nocím tou nejideálnější.

Utábořit se v divoké nedotčené krajině s tančící noční oblohou nad hlavou není v severní Kanadě problém. Čím víc na sever zavítáte, tím větší podívaná se vám nabídne. Na mnohých místech není turismus související s polární září rozvinutý, takže celá ta kouzelná show bude patřit jen vám.

Polární záři můžete zažít i ve Skotsku nebo Irsku, oproti skandinávským zemím jsou zde však šance mnohem nižší (a už vůbec byste sem neměli vyrazit jen za tímto účelem). Nový Zéland je jedním z míst, kde cestovatelé mohou zažít jižní polární záři. Nejlepší bod k pozorování překvapivě neleží na samotném jižním cípu ostrova, ale v okolí Mt. Cook. Tohle místo je vyhlášené pro svou temnou oblohu bez rušivého osvětlení.

Také proto je právě zde jeden z největších novozélandských teleskopů. Barevně světélkující noční obloha se pravidelně zjevuje i při jižním pobřeží Tasmánie. Přezdívané jako „konec světa“, pyšní se toto nejjižněji položené město na světě nejlepšími podmínkami ke sledování jižní polární záře hned po Antarktidě.

V zimě se noci protáhnou až na 17 hodin, během kterých se šance na pozorování tohoto vesmírného představení značně zvyšují.

Národní park Abisko - ideální místo pro pozorování polární záře ve Švédsku

Národní park Abisko, založený v roce 1909, je jedním z nejznámějších národních parků ve Švédsku. Nachází se v Laponsku, daleko na severu země, přibližně 200 kilometrů za polárním kruhem, v blízkosti města Kiruna a na břehu jezera Torneträsk. Abisko je známé svou drsnou, ale ohromující severskou krajinou, která zahrnuje hory, hluboký kaňon, jezera a tundru.

Proč láká Abisko turisty z celého světa?

• Abisko je jedním z nejlepších míst na světě pro pozorování polární záře na světě, a to díky své poloze daleko na severu a čistému ovzduší. Aurora Sky Station, nacházející se na vrcholu hory Nuolja, je slavná observatoř, kde si návštěvníci mohou vychutnat jedinečný zážitek z pozorování polárních září v optimálních podmínkách. Kromě toho je toto místo v letních měsících také skvělým spotem pro sledování půlnočního slunce.
• Kaňon Abiskojåkka, který byl vyhlouben stejnojmennou řekou, je jedním z nejpůsobivějších přírodních útvarů v parku. Kaňon je hluboký a úzký, s dramatickými stěnami z tmavé skály tyčící se nad tyrkysově modrou vodou řeky.
• Abisko je severním výchozím bodem jedné z nejslavnějších turistických tras ve Švédsku, Kungsleden neboli „Královské cesty“. Tato 440 kilometrů dlouhá stezka vede přes některé z nejkrásnějších částí švédské divočiny včetně národních parků Abisko a Sarek.
• Abisko se nachází v srdci tradiční oblasti Sámů, původních obyvatel Laponska. Návštěvníci parku mají příležitost seznámit se s jejich bohatou kulturou včetně tradičního chovu sobů a řemesel.

Na závěr mám pro vás tip, kdy Abisko navštívit. U popisu Abiska jsem zmínil stezku Kungsleden. Poté se můžete dostat až do národního parku Sarek, což je možná vůbec nejzajímavější národní park Švédska. Sarek je dodnes jedním z nejdivočejších a nejméně dotčených přírodních oblastí v Evropě.

Sarek je proslulý svou dramatickou krajinou. V parku na vás čekají strmé horské masivy, hluboká údolí, ledovce a řeky. Park se rozkládá na ploše více než 1 970 km² a zahrnuje šest z deseti nejvyšších vrcholů Švédska, včetně působivé hory Sarektjåkkå, která dosahuje výšky 2 089 metrů. Sarek je často označován jako „divočina Evropy“ a jeho návštěva znamená pravé dobrodružství...

V parku nejsou žádné značené turistické stezky, mosty ani chaty, což znamená, že návštěvníci musí být plně soběstační a připraveni na náročné podmínky. Nejčastějším výchozím bodem je horská stanice Saltoluokta, odkud můžete naplánovat neuvěřitelné výpravy.

tags: #švédská #příroda #polární #záře

Oblíbené příspěvky:

• Prezentace o znečištění planety
• ZD Dolní Újezd: Snižování emisí
• Suchá a mokrá metoda recyklace kartonů
• Příroda a nemoci
• Norsko a čistý vzduch