Snižovat produkci svých odpadů nedělá život složitějším, ale naopak jednodušším, tvrdí Bea Johnsonová, propagátorka hnutí Zero waste. Množství směsného odpadu, které vyprodukovala její čtyřčlenná rodina z kalifornského Mill Valley v roce 2015, naplnilo jedinou litrovou zavařovací sklenici. „Jsme zodpovědní za svoji spotřebu,“ říká Bea Johnsonová.
Odmítnout odpad podle slov Bey Johnsonové znamená především kupovat jen to, co opravdu potřebujeme. Nepřijímat tašky, letáky, marketingové předměty, vizitky. „Pokaždé, když si je vezmeme, vytváříme poptávku po dalších,“ vysvětlila Bea Johnsonová na konferenci Jak žít bez odpadu uskutečněné na začátku červa v Praze. „Bezodpadový život znamená, že vlastně recyklujete méně. Je to taky až třetí možnost v pořadí,“ upozorňuje Bea Johnsonová.
Do recyklačních nádob tak putují především oboustranně popsané papíry ze školy nebo lahve od darovaného vína. Na zpracování míří i zničené boty, které už nejdou opravit. „Když recyklujete, kompostujete a odpad vám zmizí z očí, vůbec si neuvědomíte, kolik toho ve skutečnosti vyhodíte. To zjistíte, až když ho začnete sbírat,“ říká ze své zkušenosti.
Vyhnout se obalům jde podle Bey Johnsonové všude, nejen ve specializovaných bezobalových obchodech, na trzích nebo ve farmářských obchodech. „Když jdu do supermarketu, koukám jen na to, co je bez obalu,“ říká. I zkušená Bea Johnsonová uznává, že pro první nákup v tradičním obchodě do sklenice je potřeba mít určitou odvahu. „Pro nakupování v supermarketu existuje celá technika,“ usmívá se.
Důležité je podle ní ukázat prodávajícímu svoji sklenici, nedívat se mu do očí a požádat, aby mu dané zboží nabral do sklenice, jako kdyby to byla ta nejsamozřejmější věc. S největší pravděpodobností se budou prodavači zdráhat a odkazovat na hygienické předpisy, spíše si však nebudou jisti, jak sklenici naplnit, varuje Bea Johnsonová.
Čtěte také: Bea Johnson a bezodpadová domácnost
Samozřejmostí se pro Beu Johnsonovou a její rodinu stalo nakupování v secondhandech a bazarech nebo vybírání značek, které poskytují doživotní záruku. V případě, že nakupuje použité zboží přes internet, prosí prodávajícího, aby jí věc zabalil namísto do plastu jen do papíru. Papírové ubrousky nahradily v její domácnosti tradiční textilní. Svačiny balí do látek technikou furoshiky. A také návštěvy se chovají hospodárněji. Zatímco dříve spotřebovalo 40 až 50 lidí během večírku 100 papírových utěrek, nyní si trouflo použít látkový jen 25 z nich, vypráví Bea Johnsonová.
Jídlo díky přehledné ledničce se zásuvkami nevyhazuje Bea Johnsonová podle svých slov vůbec. I do kompostu míří jen slupky z ovoce, které je opravdu potřeba oloupat. Manžel se nejdříve obával, že si nebudou moc dovolit nakupovat jen nezabalené věci ve zdravé výživě či farmářských trzích, přiznává Bea Johnsonová. Po srovnání účtů se ale ukázalo, že ještě uspoří. „Nakupujeme mnohem méně, jen nahrazujeme už nevyhovující nebo nakupujeme v secondhandech,“ vysvětluje. Ušetřené peníze tak mohli investovat do solárního systému, nyní chystají systém na opakované využití vody z domácnosti.
„Lidé si myslí, že pořád něco myjeme, pereme,“ uvádí jednu z častých otázek Bea Johnsonová. Podle jejích slov jde ale o to naučit se své oblečení šetřit, vody spotřebují nyní o čtvrtinu méně než dříve, energie dokonce o polovinu méně. S bezodpadovým stylem nemají problém ani její dva synové. Ve škole mají místo plastových papírové desky, svačiny nosí v látkovém ubrousku. „My dospělí z toho děláme zbytečně velkou věc, když řešíme, jak to přijmou děti. K novému minimalistickému životu přivedla Beu Johnsonovou zkušenost z dočasného bydlení v malém bytě v Kalifornii.
Omezit své odpady na nulu se rozhodla v roce 2008, v době, kdy se o bezobalovém systému hovořilo jen ve světě průmyslu. Nejtěžší podle ní bylo najít systém, který by dlouhodobě fungoval. Začátek byl plný pokusů a omylů. A extrémismu, přiznává. Mnoho potravin a kosmetiky se snažila vyrábět doma sama, ne vždy úspěšně. Osvědčily se jí ale čistící prostředky z mýdla a octu, domácí zubní pasta ze sody nebo výměna dentální nitě za rozložitelná hedvábná vlákna. Díky vlastnoručně vyráběné řasence se zbavila zánětů spojivek. Nenašli jen uspokojivou náhražku toaletního papíru - jediné věci na jedno použití, kterou rodina používá. Nakupují ho proto alespoň v balení pro hotely. „Nemůžeme být 100 % bez odpadů, ale pro jejich redukci můžeme udělat mnoho,“ říká.
Bea Johnsonová o svém životním stylu napsala knihu Zero Waste Home. Úplnou náhodou jsem narazil na obchod, který se zajímá právě o toto téma a tak jsem se chvilku bavil s lidmi, kteří zde pracují a pokoušel jsem se pochopit celou tu filozofii a musím uznat, že mi to bylo velmi blízké a dostal jsem i doporučení na tuto knihu, kterou jsem si samozřejmě velmi rád pročetl a postupně se snažíme si některé rady a tipy dostat do našeho běžného života. Je to vlastně dobrý přístup ro nás všechny.
Čtěte také: Srovnání knih o životě bez odpadu
Je ale hlavně dokonalým manuálem, příručkou, která vás provede všemi podstatnými oblastmi života tak, že nezůstane kámen na kameni. V knize se dozvíte velmi praktický návod na to, jak nakupovat bez toho, že byste domů s nákupem přivezli i tunu odpadu. Ještě praktičtější návod na to, jak pře-uspořádat všechny základní oblasti lidského života tak, aby fungovaly, co nejjednodušeji. Nespočet receptů na domácí výrobu čehokoli. Kniha je i návodem na to, jak se vyhnout době jedové. Praktické tipy na uchovávání potravin. Návody na to, jak přistupovat k Vánocům, Valentýnovi a dalším svátkům. Kniha obsahuje i doplnění o české reálie.
Čtěte také: Tipy pro bezodpadovou domácnost
tags: #ea #johnson #domácnost #bez #odpadu #tipy