Jamadori má své pevné místo od počátku tohoto umění tvarování a pěstování stromů v nádobách (všeobecně nazývaných Bosai). Je to pevná součást tohoto umění, a to jak v Asii, tak v Evropě. Každý rok je možné vidět na evropských výstavách krásné bonsaje, které i několik století rostly na svazích Alp. Taková je realita.
Ale všechny kulturní rostliny jsou původem - kdysi získány z divoké přírody, někdy jako semena, jindy jako řízky, rouby, odhřížené části, i jako mladé nadějné rostliny. Vesměs jsou následně mnoho let pečlivě pěstovány a šlechtěny. Řada z nich má dnes již jiný vzhled, jiné vlastnosti, drobné listy, krátké jehlice, jiný růst, třeba i odolnost proti přísušku atd. Jsou vzdáleny od těch původních, divokých. A Asiati po bonsaje používají šlechtěné - kulturní druhy, většinou roubované, ze školek - specializovaných pěstíren. Je potřeba je pečlivě studovat - rozlišovat, až na dost vzácné výjimky, to nejsou rostliny z přírody.
Kouzlo yamadori, tedy rostlin a stromů přenesených z volné přírody do prostředí mikrostanoviště misky, je mezi bonsajisty v Čechách stále živé téma. Pokud totiž dodržíte určitá pravidla - domluvíte se s majitelem pozemku či lesním hospodářem, nedecimujete původní stanoviště a postaráte se přenesenému stromku o náležitou péči - získáte možná tu nejkouzelnější bonsaj do své sbírky.
Důležité je jednak nalézt ten správný strom, ve kterém vycítíte ten správný tvar, rozvrstvení větví a osobitý charakter. Kde ale hledat ten ideální yamadori? Kde vzít a nekrást? Možností je hned několik. Zacílit můžete na extrémní a exponovaná stanoviště.
Odhalené skalisté útesy rozbouřeného mořského pobřeží bychom u nás asi těžko pohledali, a tak se s klidem můžeme soustředit na místa narušená antropogenními aktivitami. Kromě suťových svahů v lesích, kořenových vývratů a jejich následného zmlazení se můžeme zacílit na úplně „obyčejné“ ruderální lokality. Stromy a keře rostoucí podél náspů železnice jsou pravidelně vysekávány, takže tu s trochou štěstí můžete narazit na desítky let sesekávaný pokroucený strom, jakousi uměle připravenou skoro-bonsaj. Výsypky hlušiny, okraje sběrných dvorů a skládek, nálety dřevin na aktuálně neobdělávané nebo nevypásané (nebo naopak intenzivně spásané) louky, příkopy silnic. To vše jsou místa, kde můžete narazit na své budoucí yamadori.
Čtěte také: Seznam Odpadů
I když je podle většiny bonsajistů fáze „hledání“ tou nejkouzelnější, můžete k nim přijít i bez této sympatické námahy. V závislosti na úrovni svých kontaktů je vhodné porozhlédnout se po zahradnictvích a lesních školkách.
Jednou za čas zde prostě mají přebytek nevhodných, pokroucených, pro zamýšlenou výsadbu obtížně využitelných stromků. I když nemají cenu pro zahradníky a krajináře, pro bonsajisty mají hodnotu zlata. Pokud ale zvolíte tu první, dobrodružnější variantu (která mezi vámi a stromem vytvoří i jakési těžko popsatelné pouto), musíte se připravit i na to, že cest ke „svému“ stromu budete muset podniknout několik. Šance, že půjdete do lesa a hned napoprvé si odnesete své yamadori, je totiž docela malá.
Strom je na přenos do mikrosvěta misky nejprve zapotřebí náležitě připravit. Zrýpat okolo půdu, prosvětlit, možná i trochu zastřihnout, tu přihnojit, tu zase trochu zasáhnout. Kouzlo tkví v tom, že někdy si yamadori můžete připravovat na přenos i několik sezón, ba celou řadu let.
Nevybírejte exempláře s příliš rozsáhlým kořenovým systémem, nebo kusy prorůstající do kořenů vzrostlých stromů. Při vlastním vykopání je nutné dbát na to, aby bylo zachováno i dostatečné množství jemných vláskovitých kořínků. Vyzvednutí je prostě trocha výkopových prací a trocha archeologie. Důležité je i načasovat dobu vyzvednutí. Je specifická pro jednotlivé druhy, takže není na škodu se o „svém“ stromku něco dozvědět dopředu. Obecně se však stromy nikdy nevyzvedávají za zimních mrazů, ani v pozdních jarních či horkých letních měsících.
Pak už je to jen na vás. Je zapotřebí zachovat dostatečný kořenový bal, pečlivě obalit kořínky tak, aby se při transportu nepoškodily. Součástí přípravy na transfer je také zastřižení (redukce) koruny. Cílem je zbavit se všeho, co by přenos mohlo komplikovat, a stromek dále poškozovat a vysilovat.
Čtěte také: Co skrývá příroda?
Pochopitelně už pro své yamadori musíte mít doma připravené hnízdo, místo, které bude svými půdními, vlhkostními a světelnými podmínkami co nejlépe odpovídat původnímu stanovišti.
Jak takové yamadori z českých lesů vypadá, kde roste a jaká je jeho postupná cesta k budoucí bonsaji, se můžeme podívat na příkladu lípy Marka Hekrleho. Marek našel lípu na okraji lesní cesty na jedné ze svých toulek Vysočinou v létě 2015. Lípa byla někdy v minulosti pravděpodobně uříznuta. Jaké to štěstí pro bonsajistu, jaká to smůla pro růstový potenciál stromu. Lípě po tomto zásahu odumřel střed kmene, který však pečlivě, jak je i lípě vlastní, zacelila. Ve vrcholové části tak vznikla poměrně přirozeně vypadající dutina.
Světlo a veškerá další péče se lípě začaly dostávat v roce 2016. Od jara si totiž v plastovém kontejneru zvykala na nový domov u Marka na zahradě. Protože se jedná o již poměrně větší strom a Marek se snažil zbytečně nepředimenzovat kořenový bal, byla sezona 2016 co se týče přírůstků slabší. V zimě 2017 dostala lípa první kosterní natvarování a byly odstraněny některé nevzhledné pozůstatky po původních větvích. Rok 2018 již byl z pohledu lípy rokem stabilního růstu, který však narušily extrémně horké letní dny. Lípa na to reagovala shozením poškozených listů. Lípa tak měla podzimní habitus téměř o měsíc a půl dříve, než je obvyklé. Tuto zimu 2019 dostala lípa druhé tvarování do podoby přirozeně košatého stromu. Včetně tvarování Marek zaměřil svoji pozornost na stopy po tupých řezech od pilky. Ty byly upraveny frézou. Tyto rány budou v budoucnu dále precizovány podle toho, jak samo dřevo napoví.
V každém případě získání těchto stromů je otázkou minimálně tří let přípravy, než může dojít k vlastnímu vyzvednutí a přesazení do volné půdy či záhonu na zahradě k dalšímu pěstování. Řez koruny stromu až do starého dřeva (to jsme právě provedli), kterým budoucí bonsaj dostává základní tvar koruny. Dřevo na jaře a přes léto obrazí, k čemuž je dostatečně vyživováno stávajícími neporušenými kořeny. Na jaře příštího roku je nutno stromek obkopat a přerušit (přeříznout) centrální kůlový kořen, rostoucí hluboko do země. Ostatní kořeny zatím ponechat nepoškozeny. Strom zkontrolovat, případně řezem znovu upravit korunu.
Na jaře dalšího roku je možno podle velikosti menší stromek již vyzvednout, nebo větším jedincům znovu zakrátit kůlový kořen zredukovat obkopáním a obrytím kořenový systém. Strom potom zahrabat a nechat opět další rok růst ve svém prostředí. Předzasazením do půdy na zahradě ovšem provedeme již obvyklé zásahy spočívající v kontrole a redukci kořenů a řezu koruny. Takto pěstujeme ve volné půdě příp. ve větším kontejneru stromek ještě další dva až tři roky při použití všech vhodných bonsajistických metod. Do misky přesadíme stromek až ve chvíli, když jsme si již zcela jisti, že budoucí bosaj je k tomu již zcela připravená, zejm.
Čtěte také: Život s přírodou: Inspirace a praktické tipy
Habry, které jsem kopl ve stejné lokalitě loni v únoru (řezané na špalek), měly už koncem dubna 2012 nové lístky a krátké větvičky (cca 2 cm) a letošní opět to samé. Habry kopané později, přelom března a začátek dubna teprve vyhánějí na kmenech nové pupeny. V každém případě je ale vidět že habr kopaný v zimě se probouzí dřív oproti jarním kopům.
Čím to může být? Jednoznačně časem, který strávili v misce. Jakmile je teplota nad nulou, tak kořeny začínají růst, napriek tomu, že strom ešte nemusí byť prebudený.