Echinocereus lindsayi: Výskyt a pěstování mrazuvzdorných kaktusů


02.04.2026

Většina kaktusářů pravděpodobně považuje balkónové prostory jenom za takové „podřadné“ a dočasné místo pro umístění rostlin. Každopádně řada pěstitelů nemá jinou možnost, kde se realizovat a je fakt, že i zde pěstitel může dosáhnout výborných výsledků, vzpomeňme na sbírku pana Korandy.

Pěstování mrazuvzdorných kaktusů na balkóně

Před lety jsem se také pokoušel o pěstování mrazuvzdorných rostlin, zkoušel jejich zimovzdornost, vyséval a sháněl řízky opuncií, pořizoval mrazuvzdorné druhy rodů Echinocereus, Escobaria a Coryphantha. Něco rostlo, něco méně, něco zůstalo, něco odešlo. Každopádně se tyto rostliny různě promíchávaly s ostatními, neměl jsem vyhrazené místo pouze pro ně, chyběl mi v tom systém a kolikrát to ani nerostlo.

Jednoho roku jsem nějak využil váhání a zaneprázdněnost mé manželky a obsadil balkón, konkrétně místo po muškátech či petúniích. Balkón (či spíše lodžii) máme směrem na JJV. Takže orientace směrem slunci je velmi vhodná, kytky jsou na slunci od rána do večera. Jsou vně zábradlí a ve výšce asi 7 metrů nad terénem, takže fouká-li aspoň trochu, jsou stále na čerstvém vzduchu. Občas zalévám já, občas příroda. Kytky celkem dobře rostou, odnožují a hlavně kvetou. Zimování je jednoduché, pouze je přendám ze zábradlí na parapet okna nebo stolek pod oknem. Takže tímto jsem dosáhl toho, že kytky mají své místo a funguje to skvěle.

V souladu s Milanovými zkušenostmi nejsou ve skleníku (kde špatně rostou), jsou na větším průvanu (takže omezuji zahnívání od zasychajícího květu), minimalizuji manipulaci na jaře a na podzim (nemusím vystěhovat skleník, abych zazimoval mrazuvzdorné). Ano, je tu jedna nevýhoda, omezený prostor neumožňující tvořit obrovské kolekce. Ono to přeci jenom chce větší květník (myšlen rod Echinocereus), aby to rostlo.

Tuto zkušenost jsem si sám ověřil tehdy, když jsem přesadil do nádob větších, než se to běžně dělá u ostatních kytek. Rázem to více roste, více kvete i odnožuje. Tedy semenáčky o průměru 2 cm do květníku 6 až 7 cm, od 3 cm do osmičky květníku, od 5 cm do misky o průměru 13 cm - tlustostěnná DETAR. Nyní mne čeká přesazování a zvažuji, zda jít cestou větších misek nebo rovnou truhlíku pro dvě až 3 rostliny.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Sázím do směsi z ¾ říčního písku a ¼ rašelinového substrátu, trošičku vápence tam taky přihodím. Pro úplnost ještě uvádím seznam rostlin, které na balkóně pěstuji již více let: E. triglochidiatus SB300, E. triglochidiatus „inermis“ RP105, E. triglochidiatus „inermis“ SB686, E. coccineus SB850, E. coccineus DJF789.25, E. coccineus 'mojavensis' SB692, Escobaria leii ex Kůrka, Escobaria missouriensis, Coryphantha vivipara var. arizonica SB701 a pár dalších. Inspirací budiž i naše klubová akce semen, kde je každoročně nabízen široký sortiment semen mrazuvzdorných kaktusů.

Echinocereus delaetii: Historie a výskyt

Echinocereus delaetii, nebo chcete-li Echinocereus longisetus subsp. delaetii, je kaktus, který je ve sbírkách už více než sto let. První popis, ještě jako Cephalocereus delaetii uvedl Gürke (Gürke, Robert Louis August Maximilian (1854-1911) v roce 1909. Ještě téhož roku ho přeřadil do rodu Echinocereus, kde byl N. P. Taylorem překombinován nejprve jako varieta (1988) a nakonec jako subspecie (1997) Echinocereus longisetus.

Výskyt Echinocereus delaetii je omezen na Sierra de la Paila a Sierra San Marcos v mexickém státě Coahuila v nadmořské výšce 1600-2100 m n.m. Původní informace o výskytu na vápencových skalních výchozech byly poupraveny našimi cestovateli. Druh se vyskytuje taky v podrostu řídkých keřů či v lesích.

Osobní zkušenost s výskytem Echinocereus delaetii

V přírodě jsem se setkal s Echinocereus delaeti jednou. V půlce října roku 2012 jsme se s kamarády dostali do oblasti Ejido La Paloma, kde jsme se byli podívat na populaci Ariocarpus retusus známou hojným výskytem kristát a taky zde rostoucím Thelocactus rinconensi ssp. palomaensis. Po návštěvě lokality zůstalo ještě trošku času a světla, tak jsme vyrazili dále do hor, kde měl "delaetík" růst. Karel Pavlíček říkal, že pokaždé, když tam s nějakou výpravou jede, najde někdo tento Echinocereus zase o nějaký ten kilometr blíže. A i tentokrát tomu nebylo jinak.

Slunce už bylo za hřebeny hor a my jsme se snažili dostat co nejrychleji k rostlinám, které našel Karel naposledy. Pečlivě jsem sledoval ze zadní sedačky ubíhající krajinu, když jsem zahlédl pod keři něco světlého. Zastavili jsme a vrátili jsme se kousek zpátky a pod keři jsme uviděli trs Echinocereus delaetii (PA 760, 1521 m n.m.). Výskyt jsme tím posunuli o tři kilometry blíže k Mex57. Populace roste asi 16 kilometrů od této cesty.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Pěstování Echinocereus delaetii v kultuře

V kultuře není E. delaetii jednoduchou rostlinou. Roste pomalu, nerad kvete, a když už, tak jen jednotlivými květy. Můj první E. delaetii jsem získal od M. Holinka k Krnova. Byl roubovaný a nikdy nekvetl. Ani původnímu majiteli, ani mně. Měl tři větve, které postupně přestaly růst, bílé vlasy zhnědly a nakonec jedna po druhé uhynuly. Tato nepěkná vlastnost je neduhem E. delaetii a je známa i z přírody.

Časem jsem získal další rostliny, které občas kvetly, dokonce se mi podařilo udělat i semena, o která kupodivu nebyl zájem. Vysel jsem celou misku, klíčilo to skvěle, ale pak jsem na semenáčky zapomněl a většinu jich sežrali škůdci. Dospělé rostliny pak podobně jako moje první rostlina zastavily růst jednotlivých větví a dnes už nekvetou. Nadějí jsou pro mě semenáčky z Lauova sběru, které jsem se rozhodl naroubovat a zkusit je znovu dovést do dospělosti a květu.

S další populací E. delaetii jsem se potkal na opačné straně Sierra de la Paila na podzim roku 2018 při návštěvě lokality Gymnocactus pailanus na lokalitě zvané Pareňos. Viděl jsem jen několik rostlin, výstup na lokalitu je fyzicky poměrně náročný.

Echinocereus dasyacanthus ssp. rectispinus

Echinocereus dasyacanthus ssp. rectispinus je poměrně málo pěstovaný kaktus, o kterém není mnoho literárních údajů. Rostliny s názvem "rectispinus" se objevovaly v katalozích a časopisech jako invalidní jména ve spojitosti s Echinocereus pectinatus nebo E. dasyacanthus. V roce 1991 Trocha a Fethke pubikovali popis E. dasyacanthus var. Echinocereus dasyacanthus ssp. rectispinus.

Výskyt v přírodě je udáván jako oblast na sever od Ricardo Flores Magon a na jih od Villa Ahumada v Chihuahua. Výskyt je ale širší, zasahuje dále na sever až k Samalayuca, kde jsem taky tento kaktus viděl v přírodě (PA 2115). Doprovázel ve vyšších partiích lokality Echinocactus parryi. Při druhé návštěvě lokality mi šlo právě o tento kaktus, na jaře jsem ho chtěl vidět v květu. Bohužel mi chybělo jen několik málo dní do rozkvětu prvních rostlin. V době mojí návštěvy tam kvetly E. stramineus a E. arizonicus ssp. nigrihorridispinus. Ve sbírkách není Echinocereus dasyacanthus ssp. dasyacanthus častým hostem.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

tags: #echinocereus #lindsayi #výskyt

Oblíbené příspěvky:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kontakt

Zelaná Hrebová, z.s.

[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000

Bc. Jana Veclavaková, DiS.

tel. 774 454 466
[email protected]

Jaena Batelk, MBA

tel. 733 595 725
[email protected]