Inženýrské sítě dělají dům obyvatelným. Bez nich si neuvaříte, nevyperete, a navíc vám taková stavba ani neprojde kolaudací. Účelem sítí je zásobovat bydlení vodou, elektřinou, plynem, případně telekomunikačními službami. A taky odvádět odpad. V následujícím článku jsme připravili rozsáhlou rešerši na téma rozvodů vody v rodinném domě.
Už jste někdy stáli v půlce rekonstrukce domu s hromadou trubek a přemýšleli, jestli se do toho pustit? Spousta z nás má z přípravy rozvody vody svépomocí strach, protože si myslí, že to nezvládnutelnou. Představte si, že konečně najdete instalatéra, který má čas. Po dvou měsících čekání vám řekne, že práce bude stát víc než celý váš rozpočet na koupelnu. Zní vám to povědomě? Svépomocné provedení není jen o úspoře peněz - je to způsob, jak získat přesně to, co potřebujete, přesně tam, kde to chcete. Navíc dnešní materiály jsou tak jednoduché na práci, že s nimi zvládne pracovat téměř každý šikovný kutil.
I když si části připojení na inženýrské sítě stavíte svépomocí, nutně dojde na chvíle, kdy bude potřebná přítomnost odborníka. Jde hlavně o rozvody vody a odpadu, i když vám nakonec musí autorizovaná osoba zapojit například vodoměr. Takové profesionály, kteří své práci vážně rozumí, najdete u nás na portále.
Dobrý plán je polovina práce. Vezměte si papír a tužku a projděte si celý dům. Kde budete potřebovat vodu? Kuchyň, koupelna, toaleta, pračka, myčka... Nezapomeňte ani na ty méně obvyklé - třeba kohoutek na terase nebo připojení v technické místnosti pro bojler, umyvadlo. Nakreslete si jednoduchý půdorys. Chytrý návrh tras vodovodních trubek vám ušetří spoustu materiálu i práce. Vždy se snažte vést rozvody nejkratší možnou cestou, ale myslete přitom na to, abyste se k nim snadno dostali. Také si rozmyslete, kde umístíte hlavní uzávěr vody. Nejen ten hlavní u vstupu do domu, ale i menší ventily u jednotlivých spotřebičů.
Rozmístění všech zařízení: Ovšem ještě než k nám instalatér přijede, potřebujeme mít přesnou představu o tom, kde budeme mít umyvadla, vany, sprchové kouty, toalety a všechna ostatní zařízení, která budou potřebovat připojení vody a odpadů. Potřebujeme vědět nejen to, kde budeme tato zařízení mít, ale i jaká přesně. Jestli budeme mít dvojumyvadlo, pod ním skříňku, kde bude stát pračka, myčka… Prostě všechny tyto záležitosti musíme mít vyřešeny. Jen tak zajistíme bezproblémový průběh stavby.
Čtěte také: Instalace odpadního potrubí
Máme pro vás dobrou zprávu, moc toho nebude. Budete potřebovat řezačku na trubky (nebo kvalitní nůžky), nástroje na spojování (podle toho, jaký materiál si vyberete - třeba lisy na plastové fitinky). Pak už jen klasiku: klíče, šroubováky, metr, vodováhu.
Pro vodu jsme nakoupili trubky PP-RCT o průměru 20 mm s tloušťkou stěny 2,3 mm. Také jsme pořídili několik balení kolen. Zbytek si s sebou přivezl instalatér. Pro odpady bylo potřeba pořídit HT potrubí. Tady jsme provedli první velký nákup a následně při montáži sepisovali a dokupovali potřebné chybějící kusy potrubí. Pro WC a jejich odvětrání jsme používali potrubí o průměru 110 mm. Pro stoupačky ke sprchám 75 mm a pro umyvadla potrubí o průměru 50 mm, které jsme před umyvadlem zredukovali na 40 mm.
Při navrhování rozvodů vody je klíčové rozhodnout, jakým způsobem povede potrubí ve vztahu ke konstrukci budovy.
Dnes se u rodinných domů používají nejčastěji potrubí plastová. Mezi nejčastější potrubí prodávané v Česku patří PPR (potrubí z polypropylenu). Je nejlevnější, dodávají se levné spoje. Tyto spoje se navzájem svařují speciálními svářečkami, kterou si v případě vedení vody v PPR musíte půjčit (v půjčovně či přímo u výrobce PPR potrubí) a naučit se s ní zacházet. Druhou variantou je PEX (potrubí ze síťovaného polyetylenu), který se na rozdíl od PPR nemusí svářet, postačí nůžky na PEX nebo řezáček na měď. PEX je taktéž relativně levný, dodávané spoje jsou ale poněkud dražší. Na trhu se nedávno objevil systém PE-Xa, který umožňuje spojování trubek roztažením jedné trubky, která se posléze navlékne na druhou pomocí jednoduchého ručního přístroje. Po vychladnutí se spoj zacelí a odolává tlakům i teplotám.
Svislé vnitřní rozvody vody se pak připravují do drážek ve stěnách ještě před omítnutím. Podle dostupnosti se připojíte buď na obecní vodovod, nebo využijete rozvod vody ze studny. Ve většině případů se dnes k montáži rozvodů používají plastové trubky. Jsou to buď klasické PPR roury, nebo dražší PEX trubky ze síťovaného polyetylenu. Ty jsou na rozdíl od jiných materiálů pružnější a dokážou odolat nejrůznějšímu zatížení. Na druhou stranu nejsou úplně ideální k použití v prostředí s vysokou teplotou. Na závěr se vodovodní potrubí izoluje.
Čtěte také: Domácí rozvody odpadu: Co potřebujete vědět
Věnujte pozornost izolaci - je to jedna z nejdůležitějších věcí. V místech, kde hrozí mráz, použijte kvalitní izolační návleky. A nezapomeňte ani na izolaci proti hluku. Nechcete přeci v ložnici poslouchat napouštění vany. K izolaci se používají materiály jako lehčený pěnový polyetylen, syntetický kaučuk, extrudovaný polystyren nebo skelná vata.
Plastové potrubí se izoluje. S izolací má podstatně větší průřez a vysekání hlubší drážky může nepříznivě ovlivnit statiku stěny. Rovněž ztenčíme tloušťku stěny v místě vedení, což může nepříznivě ovlivnit akustiku a tepelně technické vlastnosti stěny. Pokud bychom uložili do zdiva potrubí bez izolace, umožňujeme odtok tepla z teplovodního potrubí a kondenzaci (a následně vlhnutí a plísně) na potrubí se studenou vodou. Vodovodní potrubí se dnes zpravidla vždy izoluje, tepelné ztráty se tím sníží až o 60 %. Je třeba vždy dbát na to, aby byla tepelná izolace potrubí nepoškozená. V místě poškození hrozí dilatace potrubí, tepelné ztráty a kondenzace vlhkosti. Izolace také slouží jako ochrana plastového potrubí.
Potrubí je současně nutné izolovat. Používají se k tomu hadice z pěnového polyetylenu, u kterých je vždy uvedeno označení vnitřního průměru a tloušťky izolace. My jsme používali izolaci s označením TUBEX STANDARD 22/10 mm. Nástěnky a kolena izolujeme filcovým pásem, který k potrubí připevníme například elektrikářskou páskou.
Tlakovou zkoušku potrubí budou moci instalatéři provést až poté, co dokončí propojení všech trubek po podlaze. Dle platné české státní normy je třeba provést před napojením na zdroj vody takzvanou tlakovou zkoušku a konečnou tlakovou zkoušku, aby se ověřilo, zda je vodovodní potrubí schopné přenést požadovaný tlak po delší dobu. Tlaková zkouška se provádí vodou, suchým plynem nebo inertním plynem za 1,5násobného přetlaku. Po dobu 12 hodin nesmí tlak klesnout o více než 20 kPa.
Tohle je chvíle, kdy se ukáže, jak kvalitně jste pracovali. Všechny otevřené konce utěsněte, napojte tlakovou pumpu a natlakujte systém podle předpisů - obvykle na 1,5násobek provozního tlaku. Pak jen pozorujte manometr. Pokud tlak klesá, máte někde netěsnost. Chybu najděte a opravte. Pečlivá tlaková zkouška vám ušetří pozdějšího vytopení. O tlakové zkoušce udělejte zápis.
Čtěte také: Jak na dodatečné rozvody odpadu?
Za ta léta jsme viděli všelicos. Nejčastější problém bývá špatná izolace - kondenzát na trubkách, plísně a v zimě promrzlé rozvody. Druhá věc jsou zbytečně složité trasy. Někteří lidé vedou rozvody jako bludiště - dlouze, křivolace, se spoustou zbytečných ohybů. Výsledek? Malý tlak vody a vysoké náklady na ohřev.
Vodoměrná soustava, neboli hlavní vodoměr, slouží k měření spotřeby vody. Její součástí je i hlavní uzávěr vody. Její vzhled záleží na umístění vzhledem k objektu. Vodoměrná soustava uvnitř objektu se umisťuje max. 2 m za obvodovou zdí na stěně, v šachtě či výklenku, s tím, že vodoměr musí být přístupný kvůli odečtu.
Gratuluji! Právě jste dokončili rozvody vody svépomocí.
tags: #rozvody #vody #a #odpadu #svepomoci #navod