Ekologická Likvidace Vozidel a Legislativa v České Republice

26.11.2025

Právní předpisy upravující v České republice oblast nakládání s vozidly s ukončenou životností se v dnešní době řídí zejména legislativou tvořenou na úrovni Evropského Parlamentu a Rady. Nakládání s autovraky se řídí především zákonem o odpadech č. 185/2001 Sb. Tento zákon silně ovlivňuje a řídí služby v oblasti likvidace autovraků, a tak pomáhá lépe chránit životní prostředí.

V současné době (11/2016) platným základním právním předpisem v České republice, který nakládání s vozidly s ukončenou životností upravuje, je zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech (dále jen zákon o odpadech), který před vstupem České republiky do Evropské unie prošel novelizací. Speciální právní úpravou nakládání s autovraky se zabývá díl 7. části čtvrté tohoto zákona.

Oblast nejprve charakterizuje vozidlo s ukončenou životností, neboli autovrak jako „každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo určeno k provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí … a stalo se odpadem podle § 3“ (zákon o odpadech, díl 7., § 36, odst. a), tzn. dle v zákoně uvedené definice odpadu[1]. Podle zákona o odpadech 185/2001 Sb. je vrakem každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo určeno k provozu na silnici a není technicky způsobilé k provozu. Dle tohoto zákona se autovraky řadí do kategorie nebezpečných odpadů. Nepoužívané vozidlo nebo odstavený autovrak se stává odpadem.

Nejpodstatnější oblastí zákona o odpadech je jeho návaznost na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES, konkrétně § 37, odst. 7 b). Legislativa v oblasti sběru a zpracování autovraků vychází z požadavků směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES, která byla implementována do české legislativy zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech. Tyto dva dokumenty jsou základními a stěžejními dokumenty ekologické likvidace vozidel. Vozidla s ukončenou životností jsou touto legislativou řazeny do kategorie nebezpečných odpadů.

Ta upravuje pro osoby oprávněné ke sběru, výkupu, zpracování, využívání a odstraňování autovraků způsob nakládání s vybranými autovraky[2], aby byla splněna kritéria ohledně procentuálního množství jejich opětovného využití či recyklace. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES, jsou zpracovatelé autovraků povinni zpracovávat a recyklovat na 85 % hmotnosti autovraku. Od 1. ledna 2015 má být stupeň recyklování vyšší a to až na 95%.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Kromě výše uvedeného zákona existuje celá řada vyhlášek a jiných podzákonných právních předpisů, bez jejichž znalosti se subjekt vstupující do právních vztahů souvisejících autovraky neobejde. Problematika nakládání s vozidly s ukončenou životností, jako se specifickým druhem odpadu je problematika ochrany životního prostředí jako takové. Proto v širším pojetí je tato oblast řešena v legislativních pramenech ostatních právních odvětví nebo obecně. Například Ústava České republiky obsahuje pasáže, které zdůrazňují obecně principy prevence nebo trvale udržitelného rozvoje[4] a únosného zatížení území.

Majitelům silničních vozidel, kteří se jich chtějí pro jejich stáří nebo fyzický stav zbavit a zároveň potřebují vyřídit jejich trvalé vyřazení z evidence motorových vozidel, ukládá zákon povinnost nechat provést jejich ekologickou likvidaci. Po převzetí autovraku je oprávněnou firmou vystaveno potvrzení o ekologické likvidaci - Potvrzení o převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků.

Každý, kdo se zbavuje takového automobilu = odpadu, je povinen jej odevzdat pouze osobám, které jsou pověřenými provozovateli zařízení ke sběru, výkupu, zpracování, využívání nebo odstraňování autovraků. Majitel motorového nebo přípojného vozidla je povinen doložit způsob jeho zániku.

Ekologická likvidace vozidel je proces vyřazování vozidel z provozu (technologická část) a evidence (administrativní část). Hlavním účelem ekologické likvidace je efektivní stahování nebezpečných odpadů z životního prostředí. I přesto, že zákon ukládá povinnost majitelům motorových vozidel žádajících o trvalé vyřazení z evidence provést takzvanou ekologickou likvidaci na vlastní náklady, tak s námi se dalších finančních výdajů obávat nemusíte.

Jedná-li se o kompletní autovrak, je likvidace vozidla zdarma, zákon zakazuje provozovateli ukládat poplatek za ekologickou likvidaci vozidla. Majitelé autovraků za ekologickou likvidaci neplatí. Zákon zakazuje zpracovatelům ukládat poplatek za jejich ekologickou likvidaci, ale to platí pouze u kompletních vozidel. U nekompletního vraku může provozovatel ekologické likvidace požadovat po jeho majiteli finanční náhradu za důležité chybějící části. Zde jsou řešeny ty chybějící části, které jsou nebezpečným odpadem nebo jsou nebezpečným odpadem znečištěny.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Výrobci automobilů mají zajistit prevenční přístup a odpadům předcházet. Již při výrobě se musí brát v úvahu materiálové využití autovraků.

V současnosti se po celé Evropské unii vyřadí ročně zhruba 8 milionů starých vozidel, což představuje až cca 8 milionů tun odpadu.

[1] „Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č.

[2] Definice „vybraného autovraky“ je popisována v kapitole 2. 2. 1.

[5] Čl.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy