Ekologická nika medvěda hnědého

Ekologie je věda, která se zabývá vztahem organismů a jejich prostředím. Nejnižší jednotkou, kterou ekologie zkoumá, je jedinec a jeho vazby na okolní prostředí i na ostatní organismy.

Organismy se ve svém prostředí nevyskytují náhodně. Vždy můžeme nalézt určité souvislosti mezi typem a vlastnostmi prostředí (teplotou, vlhkostí, půdou apod.) a tvarem těla, způsobem výživy a dalšími vlastnostmi určitého živočicha nebo rostliny.

Základy biologie a ekologie

Základní vědeckou disciplínou, která se zabývá studiem života, je biologie. Kkologie (z řeckého oikos - dům, obydlí, okoli, logos - nauka, věda) je jedním / biologických oborů. Hlavním a společným objektem studia biologie a ekologie jsou živé organismy.

Zatímco biologický obor jako je anatomie studuje stavbu těla a fyziologie se zabývá studiem funkcí orgánů, tkání a buněk, zkoumá ekologie vztahy mezi organismy a jejich prostředím.

O ekologii se také v širších souvislostech hovoří jako o předmětu, který se zabývá vztahy člověka k prostředí a k ostatním organismům v tomto prostředí žijícím. Tento směr si většinou všímá více nepříznivých vlivů činností člověka na přírodu, a to nejen na živé organismy, ale i na ovzduší, vodu, půdu, ale i vlivů na zdraví samotného člověka. I když tento obor vychází vždy ze základů ekologie, jedná se o nauku o životním prostředí.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Vzájemné postavení ekologie a nauky o životním prostředí lze přirovnal ke vztahu mezi původně biologickými disciplínami - anatomii a fyziologií na jedné straně a medicínou (lékařskou vědou) na straně druhé. normálního, zdravého organismu, lékaře zajímá organismus nemocný, tj. stavu změn navozených nějakým zevním nežádoucím vlivem (infekcí, zraněním, otravou).

Také nauka o životnim prostředí zkoumá přírodu - organismy a prostředí včetně člověka, v okamžiku nějaké nežádoucí změny. Nezabývá se ledy výskytem ryb a jejich způsobem života, ale např. vlivem znečištění vody na úhyn ryb, stejně jako předmětem zájmu ekologie není pěstováni a růst lesa, ale odumírání stromů následkem kyselých srážek apod.

Podobně jako lékařská věda není jednotným oborem, ale oborem skládajícím se z mnoha specializaci (vnitřní lékařství, chirurgie, dermatologie atd.), platí totéž o nauce o životnim prostředí. Oba obory jsou především nástrojem k řešení konkrétních problémů. Nauka o životním prostředí odhaluje nejen podstatu nových dějů (proč lesy odumírají), ale hledá k nim praktická řešeni jejich nápravy (vysazování určitých druhů odolných dřevin v postižených oblastech).

Bez základů ekologie není možné pochopit většinu složitých vztahů a jevů, které probíhají v prostředí kolem nás. Složitost těchto jevů vzrůstá s velikostí studovaného prostoru a s množstvím vazeb mezi složkami prostředí a organismy v něm žijících. Je zřejmé, že snáze pochopitelné jsou vztahy na úrovni jednoduchého celku, např. O globálních vztazích toho ještě mnoho nevíme, ale naše poznatky jsou dostatečné, abychom byli schopni odhadnout připadne následky lidské činnosti na celoplanetární systém.

Máme mnoho důkazů o vlivu freonů na ozónovou vrstvu ve stratosféře a víme, že skleníkové plyny, především oxid uhličitý, přispívají ke globálnímu oteplováni. Vztahy v přírodě byly známé už dávným lovcům a sběračům, stejně jako prvním zemědělcům před mnoha tisíci lety. Podle písemných záznamů se však i> první zobecnění pokoušejí až staří Řekové. Zkoumáni přírody, organismů a vztahů mezi nimi se věnují filozofové a lékaři Hippokrates (460-370 př. Kr.) ;i Empedoklés (493-433 př. Kr.), později i velký myslitel, filozof a zakladatel řady vědeckých disciplín Aristoteles (384-322 př.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Podrobnějším studiem potravních řetězců a populací se začiná v 17. a 18. století zabývat Holanďan Antoni van Leeuwenhoek (čti Lévnhúk), průkopník využíváni světelného mikroskopu. Vztah organismů k prostředí a jejich vývoj .nidiije v 19. století i britský biolog Charles Darwin, jehož teorie evoluce přírodním výběrem je uznávána do dnešní doby.

Základy ekologie položil a poprvé v r. 1866 tohoto termínu použil německý biolog Ernst Haeckel, který v mnohém vycházel z Darwinova díla. Ekologie je definována jako zvláštní odvětví biologie na mezinárodním botanickém kongresu v r. 1910 v Bruselu a k bouřlivému rozvoji ekologie dochází zejména v 50. ,i 60. letech 20.

Organismus a prostředí

Hovořímc-li o určitém organismu, máme na mysli obvykle charakteristického zástupce některého druhu rostliny, živočicha, houby nebo bakterie. Podle způsobu získávání látek a energie dělíme organismy na dvě hlavní skupiny, a to na autotrofní (sám se živící, samostatně si vytvářející výživu) a heterotrofní (živici se jinými organismy).

• Autotrofní organismy: Mezi autotrofní řadíme především zelené rostliny.
• Heterotrofní organismy: Naši planetu obývá velké množství nejrůznějších druhů organismů, jejíchž počet jen těžko odhadneme. Biologové dosud popsali nebo pojmenovali pouze část z nich.

Organismy se od sebe liší nejen velikostí, tvarem těla a barvou, ale také způsobem života, tj. vazbou na okolní prostředí. Rozličné rostliny rostou na různých půdách, jiní živočichové žijí v mořské vodě, jiní na souši nebo v bažinách či jeskyních.

Hovoříme o tom, že některé podmínky jsou pro organismy vhodné a jiné nevhodné. Tím způsobem jsou organismy svému okolí přizpůsobeny, neboli jsou na podminky v okolí adaptovány. Obrázek 1 ukazuje životaschopnost určitého druhu v závislosti na vybraném faktoru prostředí (teplota) a rozpětí jeho adaptace. V rozmezí, na něž je druh přizpůsoben, dochází nejen k potřebnému růstu, ale i k rozmnožování.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Mimo hranice přizpůsobení druh buď hyne, nebo přežívá pouze v podobě semen, spor, popř. Adaptace je tedy každé přizpůsobení umožňující organismu existovat za podmínek daných v minulosti v jeho stanovišti tak, že má co největší užitek z živin u energie, které jsou tam dosažitelné.

V dlouhé historii vývoje organismů se podmínky měnily postupně nebo náhle. Organismy, které nebyly schopny se přizpůsobit, vyhynuly. Naopak ty, které změnu podmínek snášely, dále rostly a množily se. Stálý tlak prostředí, za něhož vývoj organismů probíhal a probíhá, je nazýván přírodním výběrem.

Všechny organismy, které dnes na Zemi žijí, se nevyvíjely pouze pod vlivem a tlakem přírodních faktorů. Do přirozeného vývoje a výběru zasáhl před více než deseti tisíci lety i člověk. Od okamžiku, kdy začal chovat domácí zvířata a pěstovat kulturní plodiny, vybíral vhodné druhy k rozmnožování a měnil záměrně podminky jejich života. Zpočátku se snažil pouze vyloučit některé nepříznivé vlivy prostředí.

Za sucha rostliny zavlažoval, půdu hnojil a vytrhával konkurenční rostliny - plevel. V dobé nedostatku prikrmoval ochočená zvířata uskladněnou potravou, vybudoval stáje pro případ nepřižne počasí a zabíjel šelmy, které jeho stáda ohrožovaly. Schopnost ovlivnit vývoj je patrná např. na množství plemen psů. Několik druhů divokých psů, mezi něž patří i vlk a šakal, bylo během asi deseti tisíc let vyšlechtěno v několik desítek a možná stovek plemen, které by se v přírodě bez zásahu člověka nikdy nevyvinuly a patrně mnoho z nich by nikdy přirozené podmínky nepřežilo. Totéž piati i ...

tags: #ekologicka #nika #medved #hnedy

Oblíbené příspěvky:

• Přehled pamětních mincí
• Šedé plastové koše: Který vybrat?
• Fascinující divadlo v české přírodě
• Ekologická valence a stenoekní druhy
• Jak se cítit jako v přírodě i doma