Ekologická Stopa: Význam a Co To Je

03.03.2026

Cílem většiny ekologických hnutí je trvale udržitelný rozvoj - něco, oč bychom měli usilovat, jestliže chceme, aby planeta unesla civilizaci i v budoucnu. Tvrdí-li někdo, že lidstvo dnes žije neudržitelně, na dluh, a že tím riskuje globální ekologickou katastrofu, měl by to také doložit. Hypotéza o neudržitelném fungování současné ekonomiky je však testovatelná jen s obtížemi.

Co je ekologická stopa?

Ekologická stopa je měřítkem lidského nároku na zemský ekosystém. Ekologická stopa je ukazatelem (indikátorem), který stanovuje množství přírodních zdrojů, které jednotlivec, město, region nebo stát spotřebují v daném roce. K výpočtu se používají údaje o spotřebě lidské společnosti, která se přepočítává na množství biologicky produktivní země a vodních ploch nutných k vyprodukování daných zdrojů a k asimilaci odpadů, při použití daných technologií.

Stanovení ekologické stopy je vlastně „ekologické účetnictví“, které nepočítá s penězi, nýbrž s „přírodním kapitálem“. Ten je představován jednak přírodními zdroji, jako je voda či rostlinná hmota, jednak přírodními službami, k nimž patří absorpce odpadů, možnost rekreace apod. Metoda kvantifikuje přírodní kapitál, který lidská populace využívá, a porovnává jej s celkovým kapitálem, jenž je na planetě dostupný.

Jestliže mají být údaje vzájemně srovnatelné, je potřeba všechny formy lidské spotřeby (a produkce odpadů) převést na jedno měřítko. Ekologická stopa je tedy plocha ekologicky produktivní země, jejíž kapacitu využívá zkoumaná jednotka (například jedinec, město, stát či celá lidská populace, nebo konkrétní odvětví průmyslu, zemědělství, obchodu). Pro přiblížení celého konceptu uvádí W. Rees metaforu: Představte si ekonomiku jako velké zvíře, říká.

Verdikt o tom, jestli konkrétní ekonomika funguje v globálním měřítku trvale udržitelně, nebo neudržitelně, vyplývá z porovnání ekologické stopy s plochou produktivní země, která je k dispozici. Vychází se z veškeré dostupné země na planetě, od níž je odvozen spravedlivý podíl pro každého jejího obyvatele (celková plocha dělená počtem lidí). Podmínkou udržitelnosti je, aby ekologická stopa pro danou jednotku nepřevýšila dostupnou plochu.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Pokud je například ekologická stopa průměrného obyvatele konkrétního státu větší než spravedlivý podíl ekologicky produktivní země na osobu, znamená to, že obyvatelé tohoto státu žijí buďto na úkor jiných lidí na planetě, nebo na úkor příštích generací - a tudíž přispívají k neudržitelnosti v planetárním měřítku.

Jak počítat s využitelností přírody

Praktické provedení analýzy je poměrně komplikované. Především nejsou všechny části země z hlediska lidských potřeb stejně hodnotné. Liší se v tom, jaký přírodní kapitál a v jakém množství mohou za jednotku času poskytnout. Je nutné rozlišit například zastavěnou plochu, pole, pastviny a další typy země, které jsou částečně, ne však libovolně zaměnitelné. (Nedostatek zemědělské plochy není možné kompenzovat nadbytkem parkovišť či obytných domů.)

V analýze je lze pro určité účely sčítat, součet má však omezenou informační hodnotu. Má smysl například tehdy, jestliže chceme porovnat velikost ekologické stopy obyvatel různých měst nebo států, neříká však nic o tom, jaké typy produktivní země tito obyvatelé „okupují“. Co se týče kvantitativních rozdílů, Wackernagel a Rees zanedbávají odlišnou produktivitu jednotlivých částí země a pro každou kategorii počítají s předem definovanou konstantou.

Má-li mít analýza smysl, je důležité, aby se nepočítalo s čistým přírodním kapitálem, který může plocha za rok poskytnout, ale s trvale udržitelným výnosem. Ten představuje množství přírodního kapitálu, jež lze za rok společenstvu odejmout, aniž by to způsobilo jeho degradaci (například množství vytěženého dřeva, které se v daném lese rovná jeho přirozené obnově).

Dosavadní výsledky

V roce 1997 publikovali Wackernagel a kol. analýzu ekologické stopy 52 zemí světa, které představují 80 % světové populace a zároveň 95 % světového domácího produktu. Podle jejich výsledků má největší ekologickou stopu na osobu Island (9,9 ha ekologicky produktivní země), následuje Nový Zéland (9,8 ha), USA (8,4 ha), Austrálie (8,1 ha) a Kanada (7,0 ha).

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Údaje, které jsou na opačném konci pořadí, se liší o řád: nejmenší ekologická stopa (0,7 ha na jednoho obyvatele) byla zjištěna pro Bangladéš, následují Indie a Pákistán (0,8 ha), Etiopie (1,0 ha) a Čína s Egyptem (1,2 ha). Průměrný obyvatel některé ze zemí na špici pořadí tedy zatěžuje planetu přibližně desetkrát více než obyvatel Bangladéše, Indie či Pákistánu.

Důležitější je ovšem srovnání vypočtených ekologických stop na osobu s dostupnou produktivní zemí na planetě, která teoreticky připadá na jednoho člověka. Toto číslo se z roku na rok mění podle toho, jak roste světová populace a jak postupuje degradace půdy. V roce 1997 Wackernagel a kol. vypočítali, že na jednoho obyvatele planety připadají v průměru 2 ha ekologicky produktivní země, ovšem za předpokladu, že by člověk využíval všechnu zemi na planetě, bez ohledu na ostatní biologické druhy.

Pokud chceme do budoucna na planetě zachovat i druhy, které pro nás nemají přímý význam, musíme spravedlivý podíl 2 ha na osobu zmenšit. Podle stanoviska odborníků ze Světové komise pro životní prostředí a rozvoj je rozumné do budoucna ponechat nevyužitých 12 % plochy, reprezentujících všechny typy ekosystémů. To sice nezajistí udržení celkové druhové diverzity na současné úrovni, autoři odhadu však vycházeli z předpokladu, že větší procento nelze z politických důvodů prosadit.

Co to znamená pro planetu?

Ze stejných dat určili Wackernagel a kol. ekologickou stopu průměrného obyvatele planety, která podle jejich výpočtu činí 2,3 ha - tedy o 0,6 ha více, než by odpovídalo spravedlivému podílu dostupné ekologicky produktivní země na osobu. Na tomto místě není podstatné, jestli je předpoklad spravedlivého dělení produktivní země realistický, či nikoliv.

„Přestřelení“ se děje jednak na úkor budoucnosti (zátěž lesů imisemi, degradace půdy, mizení biologických druhů), jednak na úkor zdrojů vzniklých v geologické minulosti (fosilní paliva). Je třeba zdůraznit, že metoda stanovení ekologické stopy je pouze popisná, nikoliv predikční. Říká, že světová ekonomika přetěžuje planetu, ale neříká, jak rychle se nám to může vymstít. Neposkytuje informaci o tom, za jak dlouho budou celkové zásoby přírodního kapitálu přečerpány a kdy může nastat globální kolaps.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Je ovšem zřejmé, že jakmile budou vyčerpány nejdůležitější zásoby zdrojů (uhlí, ropa), bude lidstvo stát před nutným úkolem „fungovat udržitelně“.

Lze usilovat o udržitelnost?

Analýza ekologické stopy nemá být jen prostředkem ke strašení lidí, kteří sázejí na myšlenku neomezeného ekonomického růstu, a už vůbec ne výzvou k „návratu na stromy“. Je třeba počítat s tím, že spravedlivý podíl ekologicky produktivní země na osobu se do budoucna bude zmenšovat. Wackernagel a Rees odhadli, že pokud populace poroste stejným tempem a zároveň nepokročí degradace půdy, připadne v roce 2040 na jednoho obyvatele jen 0,9 ha ekologicky produktivní země.

Autoři konceptu ekologické stopy nevolají po hromadném obratu k askezi. Tvrdí, že uvážlivé a rozumné využívání potenciálu planety bez vytváření dalších dluhů do budoucna nemusí být za určitých okolností v rozporu s blahobytem. Za jedno z nadějných řešení (ne však jediné) považují technologický pokrok, například ohřev vody sluneční energií nebo lepší tepelnou izolaci v obytných domech. Na druhou stranu poukazují na řadu technologických inovací, které čerpání přírodních zdrojů neomezily, ale naopak urychlily.

Moderní zemědělství sice dosahuje vyšších výnosů na jednotku orné půdy než zemědělství tradiční, ale spotřebovává na jednotku vyprodukované plodiny mnohem víc energie, materiálů a vody. Právě ekologická stopa může být dobrým měřítkem toho, jak konkrétní technologie přispívá k udržitelnosti.

Největší slabiny

Samozřejmě ani koncept ekologické stopy není zaručeným receptem na udržitelnou budoucnost. Jeho etický aspekt a předpoklad, že je možné směřovat k ekologické spravedlnosti jako k reálně dosažitelnému cíli, je velmi odvážný. Z exaktního hlediska vadí snad nejvíce nepřesné odhady produktivity ekosystémů a udržitelného výnosu.

Tím, že autoři metody vesměs nadhodnocují produktivitu a ovlivňují analýzu v neprospěch vstupní hypotézy (jíž je neudržitelnost), se sice chovají „férově“, samotná nepřesnost metody se tím ale neřeší. Existuje dokonce mnoho druhů zátěží životního prostředí, které tato metoda dosud vůbec nedokáže kvantifikovat. Metoda má tedy zatím nedostatky nejen jako nástroj „ekologického plánování“, ale i jako nástroj popisný.

Ekologická stopa ČR

Aktuální ekologická stopa obyvatele ČR dosahuje 5,36 globálních hektarů, zatímco dostupná biokapacita je pouze 2,47. V současnosti tedy přesahuje stopa obyvatel České republiky dostupnou biokapacitu zhruba dvakrát. Tento ekologický deficit je způsoben zejména emisemi CO2. To je dáno zejména strukturou průmyslu, který je značně energeticky náročný a otevřeností české ekonomiky pro dovozy z jiných zemí.

Dovozem zboží a služeb se ekologická stopa zvyšuje, naopak jejich vývozem se ekologická stopa snižuje. V žebříčku 153 zemí je ČR na nehezkém 15. místě. V hodnotách přepočtených na obyvatele předstihla ČR i vyspělé státy jako Německo, Itálii nebo Nizozemsko.

Ekostopa jednotlivce

Ekologickou stopu (ES) si pro představu může každý jednoduše spočítat. Výpočtem zjistíte, jaká je vaše ES a můžete jí porovnat s průměrnou hodnotou v našem státě. Celkově se pro výpočet ES jednotlivce používá 5 základních složek spotřeby: potraviny, bydlení, doprava, spotřební zboží a služby. Podle posledních dostupných dat z roku 2014 je biokapacita Země 1,7 gha, nicméně průměrná ekologická stopa na jednoho obyvatele Země vychází 2,8 gha.

Jak se dá snížit osobní ES v oblasti bydlení?

Pokud bydlíte v rodinném domě, je vhodné preferovat obnovitelné zdroje energie, jako je biomasa, tepelná čerpadla či solární energie. Nepřehánějte to v zimě s vytápěním, raději se otužujte. V rámci úspor energie se dá zateplit dům či byt, vyměnit okna, používat šetrné spotřebiče, LED osvětlení apod. Každá zdánlivá drobnost přispěje ke snížení stopy. Velmi problematická je, z hlediska ekologické stopy, klimatizace. Spotřebuje velké množství elektřiny, produkuje odpadní teplo, které zejména ve městech zvyšuje efekt „tepelného ostrova“.

Jak snížit osobní ES v oblasti dopravy?

Podle životního stylu dosahuje ES v případě dopravy velmi odlišných hodnot. Největší díl ekologické stopy v rámci dopravy připadá na osobní automobily. V naší zemi jezdí 5,6 milionů osobních aut, dále 1,1 mil. motocyklů a 700 tis. nákladních aut. Všechny tyto dopravní prostředky spalují ohromné množství dovezené ropy.

Podle statistik na jednoho Čecha připadá každoročně přes 10 000 kilometrů ujetých v osobních automobilech, čemuž odpovídá i vysoká ekologická a uhlíková stopa tohoto druhu dopravy. Ještě závažnější dopad na ES má létání, protože emise skleníkových plynů uvolněné v letové výšce 10 000 metrů mají větší ohřívací efekt na atmosféru. Každý Čech v roce 2017 nalétal skoro 1 000 km a tomu odpovídá příslušná stopa.

Jak snížit osobní ES v oblasti potravin?

Efektivním způsobem je zmenšení podílu živočišných produktů ve stravě. Kromě ekologické stopy tak snížíme i uhlíkovou a vodní stopu, neboť chov dobytka je velmi náročný na spotřebu vody. Nemusíme se rovnou stát vegetariány či vegany, stačí si říci, že 2x týdně vynecháme maso. Tento krok je dostupný každému a navíc je prokazatelně přínosný i pro zdraví. A k tomu sníží roční ekologickou stopu průměrného Čecha o cca 6 %. Další možností je preference lokálních, sezónních a bio potravin. Jsou často zdravější, a také snižují spotřebu paliv na jejich dopravu.

Jak snížit osobní ES spotřeby?

Jednoduché pravidlo říká, že menší spotřeba znamená menší osobní ekologickou stopu. Čím méně toho nakupujeme, tím méně toho je vyrobeno a tím nižší dopad zanecháme. Minimalismus ve spotřebě proto přináší ekologické benefity. V oblasti odpadů platí, že nejlepším odpadem je ten, který vůbec nevznikne.

Pomoc v orientaci v šetrných výrobcích k životnímu prostředí nám poskytuje environmentální značení. Značky zaručují, že produkt odpovídá danému kritériu. Způsobů, jak snížit svoji ekologickou stopu, je celá řada. Záleží na dobré vůli každého z nás.

Ekologická stopa Libereckého kraje

Od roku 2008, kdy kraj ekologickou stopu poprvé vyhodnotil, její hodnota narostla o 30 %. Ve stejném období došlo k rozvoji kraje, který má vliv i na ekologickou stopu (například nová výstavba). Do budoucna bude důležité, aby tento trend nepokračoval a dařilo se snížit hodnotu indikátoru pod 5,6 gha/obyvatele, tady na hodnotu nižší, než je národní úroveň indikátoru. V ideálním případě, pokud by kraj usiloval o tzv. silnou udržitelnost, by se tato hodnota měla začít blížit hodnotě biokapacity kraje (2,37 gha/obyvatele).

Prioritou by každopádně měl být rozvoj kraje při současném snižování jeho ekologické stopy. Liberecký kraj má předpoklady ekologickou stopu snižovat, zejména pomocí opatření v oblasti spotřeby a výstavby a energeticky úsporných opatření, neboť tyto dvě oblasti tvoří významnou část ekologické stopy (přes 60 %).

Od roku 2009, kdy byla poprvé vyhodnocena ekologická stopa Krajského úřadu Libereckého kraje, její hodnota poklesla o 57 %. Je to dáno zejména snížením spotřeby tepla (téměř o třetinu) a také snížením spotřeby elektrické energie. Zatímco by opatření na snížení ekologické stopy budovy byla velmi nákladná a technicky obtížná (např. zateplení budov či využití obnovitelných zdrojů energie), byla by velmi efektivní. Naopak opatření na snížení spotřeby lze realizovat mnohem levněji.

Jde např. o zvýšení podílu recyklovaného papíru či pravidelnou údržbu počítačů a dalších přístrojů, což prodlouží jejich životnost a povede ke snížení celkové ekologické stopy. Opatření na snížení ekologické stopy úřadu by proto měla primárně směřovat do „provozních“ záležitostí, kde lze dosáhnout eko-efektivních (malé náklady a velký ekologický zisk) a rychlých přínosů.

Uhlíková stopa

Uhlíková stopa je měřítkem dopadu lidské činnosti na změnu klimatu. Jedná se nepřímý ukazatel spotřeby energií, výrobků a služeb. Měří množství skleníkových plynů, které odpovídají určité aktivitě či výrobku. Jednotkou uhlíkové stopy jsou tuny skleníkových plynů přepočtené na ekvivalentní množství oxidu uhličitého (t CO2e).

Uhlíková stopa Libereckého kraje v roce 2019 = 3.923.246 tun CO2e (8,9 tun CO2e/obyvatele). Uhlíková stopa Krajského úřadu LK v roce 2019 = 2.362 tun CO2e (5,7 tun CO2e/zaměstnance).

Ekologická stopa a biokapacita

Ekologická stopa měří lidské požadavky na přírodní zdroje a propady odpadů v plošných jednotkách - globálních hektarech. Stanovuje množství a tempo spotřeby přírodních zdrojů, jako jsou zemědělské plodiny, maso, dřevo či paliva a produkci odpadů, jako je komunální odpad či oxid uhličitý vypouštěný do atmosféry.

Ekologická stopa bývá často uváděna jako souhrnný ukazatel vlivu člověka na životní prostředí i když nepostihuje všechny typy znečištění. Výhodou indikátoru je srozumitelnost výsledků (jedno číslo) a možnost stanovení na různých úrovních - od globální, přes státy a regiony až po jednotlivce či aktivity. Umožňuje také porovnání strany nabídky (biokapacity) se stranou poptávky (ekologická stopa).

Na jednoho obyvatele Země připadalo v roce 2010 1,8 gha produktivních ploch. Ekostopa na jednoho Čecha však byla 5,3 gha. V globální měřítku překračuje ekologická stopa biokapacitu o 54 %.

Ekologická stopa je závislá na životním stylu a množství zboží, které daná osoba má a které spotřebovává. Záleží také na tom, jak efektivně bylo toto zboží vyrobeno, tedy kolik zdrojů se na jeho výrobu spotřebovalo.

Požadavky lidí na ekosystémové služby se neustále zvyšují a mnohé naznačuje tomu, že tyto požadavky možná přesahují regenerační schopnost a absorpční kapacitu biosféry. Limitujícím faktorem lidského rozvoje se tak stále více stává produktivita přírodního kapitálu. Je proto třeba vytvořit standardizované způsoby měření, které by sledovaly požadavky lidí na regenerační schopnost a absorpční kapacitu pro odpady v rámci biosféry a také dostupnost této regenerační schopnosti, resp. absorpční kapacity.

Ekologická stopa vyjadřuje nároky lidských aktivit na obnovitelnou kapacitu biosféry. Vychází tak z jednoduchého předpokladu dlouhodobé ekologické udržitelnosti, že biologické zdroje nemohou být využívány rychleji, než se obnovují. Výsledkem tohoto ekologického účetnictví jsou účty ekologické stopy a biokapacity. Vzájemným porovnáním dostupné nabídky biologicky produktivních ploch a poptávky po spotřebě produktů biologického původu je možné zhodnotit udržitelnost dané socioekonomické jednotky, například domácnosti, města či státu.

V celosvětovém měřítku se nyní chováme jako bychom měli 1,75 planety a pokud by si každý na světě dopřával stejné výrobní a spotřební vzorce jako Češi, potřebovali bychom více než 3 planety.

Lidská činnost způsobila již řadu ekologických problémů, od znečištění oceánů, řek, odlesňování, jaderného zamoření, globálního oteplování až po vymírání tisíců živočišných druhů po celém světě.

Nenakupujte nové, využívejte již získaný materiál, opravujte, swapujte, využívejte lokální výrobky. Svou ekologickou stopu si můžete spočítat na webu www.hraozemi.cz.

Tabulka: Ekologická stopa (v gha dle zemí)

Údaje z roku 2007, zveřejněno dne 13. října 2010