Ekologická sukcese travních porostů a jejich charakteristika

Louky a pastviny zaujímají v ČR významnou část zemědělské půdy, přičemž jejich zastoupení trvale narůstá. Travní porost ponechaný ladem se sukcesí se postupně vrací k lesu.

Každý travní porost má snahu přizpůsobit se stanovištním podmínkám, zachovávat svou přirozenou strukturu, vlastnosti a funkce. Podstatou obhospodařování je vyhovět určitému stanovišti a přizpůsobit mu intenzitu a způsob využití travního porostu.

V ekologicky vhodném a ekonomicky únosném obhospodařování travních porostů jde v zásadě o nalezení kompromisu mezi biotickým tlakem přírody, což je určité stanoviště charakterizované půdními a klimatickými podmínkami, a činností člověka- způsoby ošetřování.

Vycházíme tedy jednak z produkčního potenciálu stanoviště, charakterizovaného BPEJ (bonitovaná půdně ekologická jednotka), nebo také EVH (ekologická výrobní hladina ), a jednak z účelu využití daného porostu. Dodá-li člověk jen málo energie, například ve formě jedné seče, mulčování či pastvy a nezasáhne do drnu, zůstávají ekologicky stabilní, extenzivní květnaté louky a pastviny nebo porosty bez pícninářského využití.

Rozdělení obhospodařování travních porostů:

• Intenzivní
• Extenzivní

Pastviny:

• Intenzivní
• Extenzivní

Změna porostu je potom obecně, ale zákonitě funkcí stanoviště, času a způsobu obhospodařování - pratotechniky. Pro louky a pastviny se zpravidla vyčlenily pozemky, nevhodné pro ornou půdu. I tak je ovšem více než polovina výměry TTP na rovinách a svazích do 8o většinou na půdách nivních, glejových a na kambizemích (hnědé půdy). Z velké části se ale jedná o roztříštěné a vzdálenější pozemky.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Mimo půdního typu a druhu je rozhodujícím faktorem půdní úrodnosti vláhový režim. Na vlhkých až čerstvě vlhkých stanovištích rostou nejkvalitnější druhy s nejvyššími výnosy. Úrodnější pozemek je také charakterizován hlinitou až hlinitojílovitou půdou. Travní porost je schopen vylepšit těžší půdy svojí kořenovou soustavou obohacením o organické látky a humus. Zlepšuje tak strukturu a úrodnost půdy.

Agrochemické vlastnosti luk a pastvin v rozhodujícím horizontu 0 - 0,2 m bývají horší oproti orné půdě. Při dlouhodobém (12 ti letém) trojsečném vyžívání lučního porostu je dynamika pH a zásobenosti živin v půdě následující: pH neklesá ani na nehnojené variantě, Cox má naopak u všech variant mírně sestupnou tendenci. Koncentrace přijatelného P klesá na nehnojené variantě, ale stoupá při každoročním hnojení 30 kg P.ha-1 (68 kg P2O5). S rostoucími dávkami dusíku, tedy vyšším výnosem, klesá zásobenost K v půdě, a to až na úroveň 85% původního stavu při ročních dávkách 83 kg K.ha-1 (100 kg K2O). Rovněž Mg v půdě klesá při vysokých výnosech.

Hořčík je živina při hnojení zanedbávaná a přitom velmi důležitá jak pro nutriční hodnotu píce, tak i v konečném důsledku ve výživě lidí. Zvláště pastevní porosty je třeba hnojit hořčíkem, protože při jarních odběrech, především za chladného počasí, je koncentrace Mg nízká, což ohrožuje skot travní tetanií (Ca + Mg) : K = 1 : max. 2,2 - tetanický poměr (tab.

V rozhodujícím horizontu 0 - 0,2 m, kde je cca 95% kořenů trav, je pod drnem daleko bohatší (3 - 10x) mikrobiální život než na orné půdě. Probíhají zde složité biochemické procesy mineralizace, ale i tvorby humusu. V oblasti rhizosféry se rozhoduje o vzájemném ovlivnění rostlin, a to chemickými látkami vylučovanými kořeny, které jsou jiné povahy než výživné. Tento vztah se nazývá allelopatie a inhibiční látky, působící vůči jiným rostlinám, ale i stejného rodu, allelopatika.

Pro udržení, respektive zvyšování úrodnosti půdy pod drnem, je důležité „nadzemní“ ošetřování. Tedy buď 1-2 seče s odstraněním hmoty, nebo 2x mulčování, tzn. udržení porostu bez zaplevelení a náletu.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Výživa je intenzifikační faktor k dosažení vyššího výnosu a kvality. Čím je přirozený produkční potenciál stanoviště nižší, tím relativně vyššího efektu (přírůstku z hnojení) dosáhneme.

Vyjdeme-li ze situace, že pH i zásobenost živin je v rovnováze, pak exportovaný dusík sklizní převyšuje hodnoty dusíku dodaného hnojením až do dávky 150 kg N.ha-1, při vyšších dávkách se již exportuje méně dusíku než se dodá hnojením, což je ztrátové a vzniká nebezpečí vyplavení nitrátů do podzemních vod (tab.

Zvyšováním dávek N klesá jeho produkční účinnost, a to v závislosti na produkčním potenciálu půdy a průběhu meteorologických podmínek. Porost kostřavy červené je neekonomické hnojit vyšší dávkou než 80 kg N.ha-1. Naproti tomu porost trojštětosrhový je ještě rentabilní hnojit dávkou 165 kg N.ha-1 při trojsečném a 145 kg. ha-1 při pětisečném využití. Při těchto dávkách se dlouhodobě dosahovalo 6,9 resp.5,6 t.ha-1 sušiny.

K dosažení maximálního výnosu, tj. 7,4 t.ha-1 bylo třeba u trojsečného využití dávky 270 kg N a u pětisečného porostu k max. 6,4 t. ha -1 dávky 305 kg N.ha -1. Při každoročním hnojení dávkou 32 kg P. ha-1 (73 kg P2O5) se navrátí exportem živin sklizní následující podíl (%) této dávky (tab.

To znamená, že fosfor dodaný ve hnojivech není při efektivních dávkách kolem 150kg N.ha-1 využit a bude účelné nehnojit fosforem paušálně, ale zachovat určitý poměr k dusíku. Ten nebude stálý, ale s vyššími dávkami N se bude rozšiřovat ( tab. IV). Při každoročním hnojení dávkou 83 kg K.ha -1 (100kg K2O) se vrátí ve sklizni vždy více drasla, než jsme dodali.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Také u nehnojeného porostu exportuje sklizeň v průměru 60 kg K z 1 ha. Dochází k uvolňování K z půdy, které probíhá prakticky celoročně, i když není odčerpáván rostlinami, část se vyplaví, ale část v jarním období pastvy ohrožuje zvířata svou vysokou koncentrací v píci 2,5 - 3 %. Potřeba zvířat je 0,5 % (0,2 - 1). Proto je vhodné posunout hnojení draslem po prvním pastevním cyklu respekt. po 1.

Vzhledem k dostatečné koncentraci K v píci není účelné zvyšovat dávky drasla hnojením až na exportovanou výši, která by byla 123 kg. K.ha-1 (148 kg K2O) při hnojení 50 kg N, ale až 143 kg K (171 K2O) při hnojení 150 kg N.ha-1. Docházelo by k luxusnímu příjmu K, na druhé straně při dlouhodobém hnojení 83 K k poklesu přijatelného K v půdě, bez ohledu na dávky dusíku, v průměru na 95 % původního stavu.

Hnojení trvalých travních porostů minerálními hnojivy (neobnovených, nepřisetých, tedy s nižším podílem jetelovin do 10-20 %) vychází z produkčního potenciálu stanoviště, tj.

Kejda - na drn až do 200 kg N.ha-1, dělených alespoň do 2 dávek, v jednorázové dávce max.40t kejdy.ha-1, organická hmota - sláma nesmí tvořit vrstvu neprostupnou pro trávy tj. nad 10 mm. Na seté porosty až 250 kg N v dělených dávkách kejdy. Při rekultivaci, obnově i 250 kg.ha-1N. Močůvka - kolem 40 t.ha-1, asi 100 kg N, ne na zmrzlou půdu, doplnit P.

U přirozených a polopřirozených travních porostů vychází floristické složení z půdněekologických podmínek stanoviště. Jsou druhově bohaté (60 - 80 druhů), tím jsou při vhodném obhospodařování ekologicky stabilní a jsou zdrojem a možností zachování genofondu. Zvláště přirozené travní porosty jsou bohatou bankou genetických informací, a to nejen rostlin, ale i na ně vázaných živočichů a mikroorganizmů.

Největší rozsah zaujímají polopřirozené, druhotnými vstupy ovlivněné, travní porosty. Na stanovištích s vhodnou půdou a vláhovým režimem je zde možné výživou podpořit vzrůstné trávy až do 2 -3 násobku původního výnosu. Projevem zvýšených dávek N je zvýšený výnos i kvalita píce, pokles počtu druhů, zvýšený podíl skupiny trav, snížení zastoupení dvouděložných bylin a omezení až vymizení jetelovin.

Na druhé straně ponecháním těchto porostů ladem - „luční úhor“ spěje sukcese na těchto plochách k lesu. Druhová pestrost klesá, převládnou dominantní druhy, louka dostává rumištní charakter se všemi důsledky - zásobenost semen plevelů v půdě, nálety, alergika, vlhkost stanoviště, pH, vymývání N, Ca, K, ap.

Obnovené travní porosty mají vysoký výnosotvorný a kvalitativní efekt. Jejich vytrvalost závisí na vysetých druzích (mimo výživy a využívání). Jednoduché směsky (2 komponenty, tráva + jetel) ztrácí tyto výhody po 2 až 4 letech. Po 2 letech ustoupí jetel a po 3 - 4 letech zastoupení vyseté trávy klesá pod 50 % .

I když prázdná místa obsadí pýr, byliny a původní trávy ze stanoviště, výnos i kvalita postupně klesá zpravidla po uvedených 3 - 4 letech. Složité směsky (7 a více komponentů) jsou poněkud méně výnosné, ale udrží si zastoupení vysetých druhů (mimo jetelovin) mnohem delší dobu - jsou vytrvalejší.

Přisévané travní porosty se uplatní v protierozních opatřeních a zvláště při potřebě rychlého a poměrně nenáročného zlepšení porostu přísevem jetelovin. Botanická změna je rychlá a účinná, zvláště při použití jetele lučního. Travní složky se zapojují hůře. Po 2-3 letech je ovšem potřeba přísev jetele opakovat.

Jednosečné louky nebo pastviny se 2 pastevními cykly jsou charakterizovány nízkými výnosy kolem 2 t.ha-1sena. Nepočítá se zde s hnojením, kvalita píce je horší, jsou to plochy vyšších poloh, severních expozicí, extrémních přírodních i orografických podmínek. Termín sečí bývá po vymetání až začátek kvetení, obvykle v polovině července. Jde o extenzivní využívání trvalých travních porostů.

Dvousečné porosty (poloextenzivní) nebo 2 - 3 pastevní cykly, poskytují bez hnojení 2,5 - 3 t sena na ha, ale při úrovni hnojení 50 - 60 kg N (P,K) kolem 4 t. Výnos i kvalita silně závisí na termínu 1. seče, která by měla být do 10. - 15. 6. . Uskuteční-li se později, zvyšují se výnosy v 1. seči až na 80 % celkového výnosu, ale výrazně klesá kvalita, porost řídne, vypadávají jemnější druhy trav a jetelovin a dochází k postupnému zaplevelení.

Včasná 1. seč znamená sice nižší výnos, ale vyšší kvalitu a vyšší výnos v druhé seči. Trojsečné a vícesečné (4-6 pastevních cyklů) porosty považujeme za intenzivní s odpovídající výživou.

Všeobecně by se měly travní porosty sklízet ještě před metáním nebo v začátku metání dominantních druhů trav. Důvodem je vyšší kvalita, včetně stravitelnosti, zapojenější porost pouze s malým výskytem plevelů a rovnoměrnější rozložení sklizní. Je to důležité zvláště v 1. seči, tj.v období intenzivního růstu i tvorby generativních výhonků.

Jsou-li z tohoto hlediska dodrženy u trojsečného využití termíny sečí tj. do 25. 5., 12.-15. 7., 10.-20. 9., pak z celkového výnosu naroste do 1. seče v závislosti na N hnojení 50 - 61 %. Značná variabilita výnosů v jednotlivých letech i sečích, při stejné výživě, úrodnosti půdy, floristickém složení, upozorňuje na silný vliv průběhu teplot a srážek na výnos, ale i kvalitu travních porostů. Se stoupající úrovní výživy - intenzitou N hnojení se zvyšuje i výnosová variabilita.

Vysvětlení lze hledat v působení hlavních činitelů ovlivňujících výnos - vláhy, teploty a výživy, kdy při optimální kombinaci nastává kladný produkční efekt a naopak za sucha není N využit a dochází k většímu relativnímu poklesu výnosů na hnojených plochách proti nehnojeným.

Dlouhodobým intenzivním využíváním travního porostu ve třech sečích a diferencovaných dávkách N do 150 kg .ha-1 + P, K nedochází ke snižování produkčních schopností TTP, ale naopak se výnosová tendence mírně zvyšuje. Tato tendence, vyznačená přímkovým trendem, naznačuje stabilitu výnosů. To je ovšem projev dlouhodobý, v letech, ale i v sečích jsou značné výkyvy výnosů způsobené počasím.

K dosažení optimálního výnosu je v průběhu jara a dále vegetačního období vždy v každé dekádě (počítáno od 1.IV.) potřeba určitého množství srážek a teplot. Pro dosažení nadprůměrných výnosů představuje úhrn srážek za 1. seč 120 - 140 mm. Tato celková potřeba za seč je ovšem diferencována dle dekád, což je podmínka k dosažení nadprůměrného výnosu.

První polovina nárůstu, tj. 1. - 3. dekáda, vyžaduje max. 50 -60 mm (vyššími srážkami se výnosy snižují). Kritickým obdobím se jeví zvláště 3. dekáda, s maximem 10 - 30mm. Ve druhé polovině nárůstu, tj. 4. -6. dekáda, je potřeba srážek 80-100 mm. a pátou 20 - 40 mm, pro šestou dekádu je minimální potřeba 30 - 35 mm.

Srážky a teploty vystupují většinou v nepřímém vztahu - čím víc srážek, tím méně teplot a naopak. Za celé období nárůstu do 1. seče tj. 1.IV. - 30. V. je optimální suma teplot 440 - 460oC, nad 550 oC se již výnosy snižují. Nejúčinnější jsou teploty v období 3. dekády tj. koncem dubna, kde je potřebná suma 60 - 80oC, neboli průměrná denní teplota kolem 7oC. V první polovině nárůstu jsou třeba nižší teploty 160 - 190oC celkem a ve druhé vyšší 300 - 340oC.

Biologické a pratotechnické zásady tvorby výnosu a kvality píce

Biologické a pratotechnické zásady tvorby výnosu a kvality píce jsou podobné jako při lučním využití. Určitá specifika jsou ale např. u kvalitativních ukazatelů. Při správném spásání tj.výšce porostu do 0,2 m má pastevní porost vždy nadbytek draslíku a většinou nedostatek sodíku, hořčíku a také fosforu. O způsobu pastvy rozhoduje výměra a kvalita pastviny, počet zvířat, oplocení, místní zvyklosti a zkušenosti.

• Válení a vláčení: mimo nově založených pastvin, event. po zimě, kdy byl drn zvednut mrazem, není válení potřeba.

Na ostatních pastvinách se vrací zpět do půdy 70-90 % živin tekutými a tuhými výkaly zvířat. V tomto případě je třeba sledovat možnosti povrchového smyvu a při velké koncentraci zvířat i infiltraci do podzemních vod, především nitrátů a organických látek. Dále je vhodné sledovat obsahy živin v půdě ( častěji, než 1 x za 6 let ) a přihnojovat především fosfor, hořčík, eventuelně draslík dle výsledků rozborů půd ( nebo rostlin ). Vápnit při pH pod 5.

Regulace plevelů

Úměrně se snižováním produkčního významu pastvin vzrostlo jejich zaplevelení především šťovíky, pcháči a náletem dřevin. Smyslem je zabránit plevelům vykvést a následně se vysemenit, což splňuje pravidelné spásání, sečení, nebo kombinace obojího. Při vyšším zastoupení aplikovat selektivní, nebo bodově i totální herbicid, to je zpravidla třeba opakovat.

Zemědělství je rozhodující součástí péče o krajinu. Je nutné zachovat životní prostředí a ráz krajiny. Současná situace mění způsob obhospodařování a nahlížení na travní porosty především z hlediska potřeby ovlivnit a zachovat jejich mimoprodukční funkce. Jde o ochranu půdy, vody, biodiverzity, tvorbu a ochranu krajiny a podporu rekreace.

Celkově zaujímá travní biom 16 % výměry státu, ale v podhorských a horských oblastech je to téměř 40 %. Zde se spontánně produkuje velké množství biomasy, která je téměř z poloviny nepotřebná a bez ošetření zatěžuje životní prostředí. Nejlevnější je píci zkrmit. Pokud ale není poptávka je třeba volit jiné způsoby ...

tags: #ekologická #sukcese #travní #porosty #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Recenze o občanském sektoru
• Veletrh ekologické výchovy
• Znečištění životního prostředí
• Ekologická krize
• Výplňový materiál z kukuřice