Stále rychlejší rozvoj společnosti ovlivňuje bezprostředně životní prostředí. Těžký průmysl a rostoucí využívání nerostných zdrojů, jejich další výrobě a používání zanechávají velké množství odpadu. Tyto odčerpané látky se vrací zpět do přírody ve formě odpadu. S rozvojem společnosti stoupá i množství odpadu.
Mezi hlavní zdroje znečištění patří:
Znečištění narušuje rovnováhu krajiny, která ztrácí svou přirozenou produkční schopnost. Vlivem znečištění byly vyhubeny některé druhy fauny a flóry, což ohrožuje samotného člověka. Z živočišných druhů jsou nejvíce ohroženi predátoři - druhy masožravé.
Vlivem stálého okyselování půdy imisemi a hnojivy vznikla velká nutnost vápnění. Zplodiny znečišťují ovzduší. Znečištění půdy vede k většímu používání chemických prostředků proti škůdců a plevele na polích. V neposlední řadě má poškození životního prostředí negativní vliv na zdraví člověka. V Československu se projevovaly nemoci dýchacích cest, trávicí soustavy, nemoci kůže a podkožního vaziva. Dále se objevovaly infekční nemoci (např. žloutenka aj.) a nárůst civilizačních chorob.
Mezi hlavní globální problémy se jednoznačně řadí klimatické změny, známé také jako globální oteplování. Za to může podle většiny vědců vypouštění skleníkových plynů (především oxidu uhličitého neboli CO2) do atmosféry. Mezi další palčivé globální environmentální problémy se řadí odlesňování. Mizí lesy i velké deštné pralesy, které jsou nahrazovány infrastrukturou, novou výstavbou či masivním průmyslovým zemědělstvím. K dalším těžkostem se patří degradace půdy způsobená těžkými stroji a chemickým hnojením v masivní míře. Znečišťující látky kvůli průmyslové výrobě, zemědělství a dopravě zaplavují svět.
Čtěte také: Objevte svět tučňáků
U všech výše zmíněných environmentálních problémů platí, že by pomohlo prosazení účinných řešení, jako je snížení fosilních paliv a systémová změna, která by vedla k šetrnějšímu hospodaření v lesích a zemědělství, zákazu pesticidů či dbání na znovuvyužití obalů. V neposlední řadě se ale musíme chovat zodpovědně vůči životnímu prostředí především my sami. Třídit a minimalizovat odpad, zodpovědně zahradničit, nahradit jednorázové obaly za ty znovuvyužitelné či méně jezdit auty se spalovacími motory. Pro celistvý rozvoj dovednosti řešit problémy je však důležité zařazovat do výuky také skutečné problémy, které souvisí s životy žáků a žáci je mohou ovlivnit.
Tyto metody úzce souvisí s participací žáků a demokratizací školy. Ze zavedených programů je účinně řeší např. Ekoškola, což je program věnovaný ekologizaci provozu školy či programy Active Citizens, Škola pro udržitelný život a další.
Od Stockholmské konference po přelomovou Pařížskou dohodu a uznání práva na zdravé životní prostředí Valným shromážděním OSN se celosvětová odpověď na výzvy životního prostředí rozvinula z morálních apelů v systém mezinárodního práva životního prostředí. S prohlubujícími se krizemi celosvětového rozsahu - znečištění, úbytek biodiverzity a klimatická krize - roste i porozumění, že je nemůže vyřešit žádný stát nebo aktér sám. Mezinárodní dohody, vědecký konsenzus a občanská společnost společně vytyčují křehký, ale zřetelný směr ke společnému řízení environmentálních rizik světa.
Konference vedla k založení Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) jako globálního environmentálního koordinátora, neutrální platformy spojující členské státy, občanský a soukromý sektor a agentury OSN pro řešení hlavních environmentálních problémů světa. Mezi nejdůležitější patřila Vídeňská úmluva o ochraně ozonové vrstvy (1985) a následný Montrealský protokol (1987), který nařídil snížení objemu látek poškozujících ozonovou vrstvu. Do roku 2010 byly freony téměř úplně vyřazeny z používání.
V 70. letech 20. století se Evropa začala potýkat s rozsáhlými dopady kyselých dešťů, z velké části způsobených průmyslovými exhalacemi oxidu siřičitého. Skandinávské země (a zejména Švédsko, které se následně zhostilo pořadatelství první globální konference o životním prostředí) se zasazovaly o přeshraniční spolupráci. To vyústilo v přijetí Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států (LRTAP, 1979) z roku 1979 (EHK OSN). Göteborský protokol přijatý v rámci LRTAP později stanovil právně závazné emisní stropy pro vícero látek znečišťujících ovzduší.
Čtěte také: Vliv emisních norem na automobilový trh
Novým mezníkem v mnohostranné environmentální diplomacii se stala Pařížská dohoda, přijatá v prosinci 2015 na 21. konferenci stran (COP21) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu ve Francii. Poprvé došlo ke shodě 196 smluvních stran na společném rámci pro udržení růstu průměrné globální teploty pod 2 °C a co nejblíže k hranici 1,5 °C ve srovnání s obdobím před průmyslovou revolucí.
Doba od roku 1948 do konce 50. let byla charakteristická tím, že státní moc zajišťovala úplnou kontrolu všech orgánů. Vláda ČSSR podávala do tisku nepravdivé zprávy a problémy zlehčovala. Vláda ČSSR věnovala životnímu prostředí jen malou pozornost. Kontrolu nad vydanými zákony a nařízení, v době socialismu neexistoval. Veškeré finanční plány, které se týkaly ochrany přírody, podléhaly schválení ministerstva financí, zemědělství a jiných ministerstev. Státní plánovací komise dohlížela i na výrobu veškerých materiálů. Problémy životního prostředí stávaly bezvýznamnými. Jestliže se však zjistilo, že někdo znečišťuje přírodu natolik, že to již vláda nemohla přehlédnout, byla mu určena pokuta. Většinou se jednalo o malé částky za vypouštění nečistot.
Na ochranu proti vypouštění zplodin do ovzduší zůstával v platnosti zákon č. 35/1967 Sb., o opatřeních proti znečišťování ovzduší. Jednalo se např. o znečištění z komína, na znečištění parní trakcí, hořením nebo zapařením dolů a skládek.
Teprve v 70. letech se začaly objevovat v tisku zprávy o ukazatelích, které nejvíce poškozují životní prostředí. Ekologická sekce při biologické společnosti ČSAV na podnět československé vlády, zhotovila Zprávu o stavu životního prostředí (věnována znečištění ovzduší, vodstva, zemědělství). Zpráva byla zhotovena ve dvaceti exemplářích a postoupena vládě. Ke konečnému vytištění však nedošlo, protože zpráva se ztratila.
Většina české populace vidí stav životního prostředí u nás jako dobrý. Vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (z r. 2021), kde uvedlo 69 % dotázaných, že jsou životním prostředím v Česku spokojeni. S podobnými výsledky přišel v roce 2018 i neziskový výzkum STEM. Jako dobrý označila stav životního prostředí v ČR nadpoloviční většina dotázaných (57 %). U obou průzkumů odpověděla zhruba čtvrtina lidí, že se o environmentální problémy v Česku aktivně zajímá. Zajímavostí je, jak jsou výsledky průzkumů odlišné ve srovnání s rokem 1997. V té době životní prostředí v ČR hodnotilo pozitivně pouhých 13 procent respondentů.
Čtěte také: Čáslav: Problém odpadu
Každý den děláme věci, kterými přispíváme ke zhoršování životního prostředí. Potřeby naší velké a často přespříliš konzumní společnosti jsou obrovské. Mnoho lidí považuje za neodmyslitelný standard i věci a služby, které ke spokojenému životu vlastně nepotřebujeme. To vše se logicky odráží na stavu přírody kolem nás. Je pravda, že vliv jednoho obyčejného člověka není velký - ovšem vliv lidské populace, která se právě z těchto obyčejných lidí skládá, je v porovnání s jinými organismy nedozírný. Každý z nás by si proto měl své chování uvědomovat a snažit se životní prostředí zatěžovat co nejméně.
Negativní vlivy člověka lze rámcově rozdělit do tří skupin:
Znovu tady dostává zabrat voda. Když ji totiž tak bohatě využíváme, obohatíme ji snad při každé činnosti o nespočet chemických látek. Čím agresivnější prostředek, tím líp pro úklid. Pak s tím pryč do odpadu - problém vyřešen. Účinné čisticí prostředky, které mají málem charakter žíraviny, prací prášky s fosfáty, oleje ze smažení a mnoho dalších pikantností odchází z našich domácností. Novinkou jsou rozpustné ruličky od toaletního papíru. Bomba, jak hned v záchodě mizí!
Patří sem třeba známý smog, který souvisí s oxidem siřičitým vznikajícím hlavně při spalování a s oxidy dusíku, které jsou produkty dopravy. Automobily jsou významnými „dodavateli“ těchto látek. Kvůli oxidům dusíku vzniká přízemní ozón, oxid siřičitý dává vzniknout kyselině sírové. Tyto látky způsobují úhyn rostlin a v minulosti zavinily odumírání lesů na rozsáhlých plochách našich severních pohraničních pohoří. S rostoucí dopravou čím dál více sytíme vzduch sloučeninami dusíku. Jsou tu však i další škodliviny, které souvisejí s dopravou - velmi jemné částečky prachu, tvořící se při otěru z pneumatik i z vozovky nebo z brzdového obložení při brzdění. Mimo tyto naše kategorie stojí kouření. Není to prostě jen lidský vrtoch.
Světelné znečištění (light pollution) je problém spojený s nadměrným nebo nevhodným osvětlením, které narušuje noční tmavou oblohu a má negativní dopad na životní prostředí a lidské zdraví. Jeho intenzita neustále narůstá a ekosystém není schopen se na tak rychlou změnu adaptovat. V průběhu 20. století se lidstvo dostalo do situace, že ⅔ obyvatel Země (v Evropě a v USA je to 99 %) žije v oblastech zasažených světelným znečištěním. Populace se na většině míst planety dostává z původního kontrastu denního světla a noční tmy do režimu neustálého šera bez tmy v noci. Umělé světlo prokazatelně nadužíváme. To škodí jak astronomům v pozorování oblohy, tak ale i všem lidem, protože noční oblohu využíváme i k prosté relaxaci, UNESCO nerušený pohled na noční oblohu zařadilo už v 90. letech minulého století do práv pro budoucí generace.
Znečištění životního prostředí přispívá každý rok na světě k úmrtí zhruba devíti milionů lidí. Uvádí to studie, kterou zveřejnil časopis The Lancet Planetary Health. Kontaminace tak podle vědců stojí za každým šestým úmrtím na světě. Mimořádně špatné údaje vykazují hlavně chudší země v Africe či Asii. V posledních letech roste především počet úmrtí, jež souvisí s „moderními podobami znečištění“. Jedná se například o zhoršenou kvalitu ovzduší v důsledku průmyslových aktivit či expanze měst. Ve srovnání s rokem 2000 je počet těchto úmrtí o 66 procent vyšší. Jen na znečištěné ovzduší připadá zhruba 6,5 milionů úmrtí a počet dále roste.
Celkový počet úmrtí, ke kterým přispívá zhoršený stav životního prostředí, se ale od roku 2015 příliš nemění. „Špatnou zprávou ale je, že ani neklesá,“ poznamenal šéf Globálního centra pro pozorování znečištění se sídlem v Bostonu Philip Landrigan. Na vrub znečištění jde zhruba stejný počet úmrtí ročně jako v případě kouření a trvalého vystavení kouři z cigaret. A například v souvislosti s covidem-19 zemřelo ve světě 6,7 milionu lidí. Špatná kvalita životního prostředí podle vědců přispívá ke vzniku řady chorob, například selhání srdce, rakoviny a dalším nemocí plic či cukrovky.
Velkým problémem je v mnoha zemích, zejména těch rozvojových, znečištění olovem, které má vliv na vznik celé řady problémů u dětí, především kvůli vlivu na rozvoj mozku. Jen otrava olovem připraví ročně o život asi 900 tisíc lidí, přičemž autoři přiznávají, že tento údaje je zřejmě dost podhodnocený.
Autoři studie doporučují zavedení přísnějšího sledování a vyhodnocování znečištění a striktnější vládní regulace. Domnívají se ale, že státy nedělají vše, co je v jejich silách, aby problém vyřešily, a vážnost problému nedoceňují.
Znečištění ovzduší je naléhavým problémem, který má závažné důsledky na globální úrovni. Ovzduší obsahuje různé škodlivé látky, které mohou negativně ovlivnit lidské zdraví a životní prostředí. Znečištěné ovzduší si může vybrat svou daň v různých podobách od respiračních onemocnění po kardiovaskulární problémy. Má vliv i na neurologický vývoj dětí. Účinná opatření k omezení emisí a podpora udržitelných postupů jsou nezbytné pro ochranu našeho zdraví a budoucnosti planety.
Zdravotní problémy mohou nastat v důsledku krátkodobého i dlouhodobého vystavení se znečišťujícím látkám v ovzduší. U některých látek přitom stačí pouze velmi malá expozice na to, aby se projevil jejich negativní efekt. Odhady WHO ukazují, že asi 6,7 milionu úmrtí způsobených převážně neinfekčními chorobami lze přičíst společným účinkům znečištění vzduchu v okolním prostředí a v domácnostech, WHO. Přibližně 99 % světové populace dýchá ovzduší, ve kterém alespoň jednou v roce překračuje koncentrace jedné či více znečišťujících látek hodnotu doporučenou pokyny WHO.
Tabulka: Hlavní znečišťující látky a jejich dopady na zdraví
| Látka | Zdroj | Dopady na zdraví |
|---|---|---|
| PM10 a PM2,5 (polétavý prach) | Doprava, průmysl, elektrárny, staveniště, spalování odpadů, požáry, zemědělství | Respirační dopady, kardiovaskulární onemocnění, rakovina plic |
| PAU (polyaromatické uhlovodíky) | Vytápění domácností tuhými palivy, silniční doprava | Toxické, mutagenní, karcinogenní vlastnosti, poškození žláz s vnitřní sekrecí, ovlivnění růstu plodu |
| Oxid dusičitý (NO2) | Spalovací motory, kotle, krby, plynové sporáky a trouby | Záněty dýchacích cest, bronchitida, astma u dětí |
| Přízemní ozon (O3) | Fotochemická reakce slunečního svitu a nečistot (oxidů dusíku) | Dýchací problémy, astma, omezení činnosti plic, plicní choroby |
| Oxid siřičitý (SO2) | Spalování fosilních paliv, zpracovávání minerálních rud obsahujících síru | Ovlivnění dýchací soustavy a funkce plic, podráždění očí |
| Radon | Skalní a půdní útvary, suterény a přízemí domů | Rakovina plic |
Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň SO2, NO2, částic PM10 nebo O3 překročí některou z tzv. informativních prahových hodnot uvedených v Zákoně o ochraně ovzduší. Upozornění se vyhlašuje, když je hodnota 12hodinového průměru těchto škodlivých látek překročena na většině měřicích stanic v dané oblasti a dosahuje hodnoty 100 μg/m3. Krátkodobá i dlouhodobá expozice látkám znečišťujícím ovzduší je spojována s dopady na zdraví. Závažnější dopady postihují lidi, kteří jsou již nemocní. Děti, senioři a chudí lidé jsou náchylnější.
Vývoj úrovně znečišťování ovzduší je úzce spjat s ekonomickou a společensko-politickou situací i s rozvojem poznání v oblasti životního prostředí. Historicky mělo Česko v období těžkého průmyslu problémy se znečištěním ovzduší, zejména oxidy síry a oxidy dusíku. Po roce 1989 docházelo ke snižování emisí znečišťujících látek díky modernizaci průmyslových zařízení a k přizpůsobení ekonomiky evropským standardům. Významný vliv měla též plynofikace lokálních topných systémů. V současnosti jsou v Česku hlavním zdrojem znečišťujících látek PM částice, které vznikají při vytápění domácností při spalování dřeva, uhlí nebo odpadů. Následují emise z průmyslu a dopravy. Mezi další znečišťující látky, které vyvolávají velké obavy, patří přízemní ozon (O₃) a polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU).
Skutečně účinná péče o přírodu a obecněji o životní prostředí se neobejde bez jejich věrohodného poznání. Jedná se o multidisciplinární hodnotící zprávu, od r. Výraz GEO může na první pohled naznačovat souvislost s vědami o Zemi, jako je geologie, geomorfologie nebo geografie. V našem případě se nicméně jedná o anglickou zkratku sousloví Global Environment Outlook, což můžeme volně přeložit jako Stav a výhled světového životního prostředí. V adventní čas, konkrétně 9. prosince 2025, bylo během 7. zasedání Valného shromáždění OSN pro životní prostředí, označovaného i jako Environmentální shromáždění OSN (United Nations Environment Assembly, UNEA), konaného v ústředí UNEP v keňské metropoli Nairobi, představeno 7. GEO, označované jako vlajková loď UNEP, se od ostatních globálních hodnocení různých složek životního prostředí odlišuje zejména tím, že pokrývá životní prostředí jako celek, jako jediný systém. GEO-7 využívá důvěryhodné údaje z minulosti, ponejvíce od r. 2019, kdy vyšlo šesté vydání globální zprávy (UNEP 2019, Plesník 2019) včetně aktuálních dat. Uvedený časový rozměr sedmého vydání GEO podporuje snahu autorů postihnout nejen recentní stav, ale odlišit skutečné změny od přirozených výkyvů dané proměnné, a především podchytit její trendy. Vlastní zpráva připravovaná od prosince 2022 čítá 1 242 stránek, a to musel být původní rukopis hned dvakrát výrazně krácen, a podílelo se na něm 287 odborníků nejrůznějších specializací z 82 zemí všech kontinentů. Text postupně prošel třemi pečlivými recenzními řízeními. Činnost OSN, její odborné agentury nevyjímaje, vychází z koncepce trojité globální krize, konkrétně změn podnebí, posunů biologické rozmanitosti a znečišťování životního prostředí (UNEP 2021, Plesník 2021).
Stejně jako některá jiná hodnocení složek životního prostředí, také 7. vydání GEO podporuje myšlenku, že uvedeným krizím, nezřídka působícím současně (synergický efekt), lze čelit širokou a promyšlenou transformací lidské společnosti a tím i životního prostředí. zachování současného přístupu - stav globálního životního prostředí se dramaticky zhorší: dopady změn podnebí na světové hospodářství sníží planetární HDP do r. 2050 ročně o 4 % a do konce tohoto století o plných 20 %. Pokračující vývoj v dnešním rozsahu ovlivní biologickou rozmanitost na všech jejích základních úrovních, tedy genetické, druhové a ekosystémové. přístup, v němž se transformací aktivně zabývají celé vlády. Zásadním krokem v tomto směru zůstává opuštění názoru, že nejlepším ukazatelem rozvoje zůstává HDP. Jestliže bychom chtěli vyzdvihnout nejdůležitější sdělení zprávy, poslouží nám její podtitul: Proč nynější investování do planety Země může vést k prospěchu všech, a to v hodnotě bilionů dolarů.
tags: #svět #a #jeho #znečištění #životního #prostředí