Ekologická újma a právní odpovědnost v České republice

Kauza známá pod názvem Dieselgate otřásla automobilovým průmyslem a ukázala, že manipulace s emisními testy mohou mít dalekosáhlé důsledky nejen pro spotřebitele, ale také pro životní prostředí. Aféra Dieselgate otřásla důvěrou veřejnosti v automobilky i v ochranu životního prostředí. Ukázala, že manipulace s emisními testy může mít vážné důsledky nejen pro spotřebitele, ale i pro celý ekosystém.

Skandál odhalil, že několik výrobců automobilů, zejména koncern Volkswagen, instalovalo do vozidel software, který při testování záměrně snižoval naměřené hodnoty emisí oxidů dusíku (NOx). Tento případ není pouze otázkou klamání spotřebitelů nebo neetického podnikání. Jde o reálné poškození životního prostředí, které se projevilo zvýšenou koncentrací škodlivin v ovzduší, zhoršením kvality života obyvatel a dopady na zdraví lidí i ekosystémů.

Z právního hlediska tedy vyvstává otázka: kdo a jakým způsobem by měl nést odpovědnost za tyto ekologické škody? Jaké právní možnosti nabízí české a evropské právo pro náhradu škody na životním prostředí? Kauza Dieselgate se stala symbolem moderního ekologického podvodu. Zatímco výrobci deklarovali splnění emisních limitů, ve skutečnosti jejich automobily produkovaly až čtyřicetkrát vyšší množství oxidů dusíku, které jsou pro lidské zdraví i přírodu mimořádně nebezpečné.

Z environmentálního hlediska se tak jedná o typický případ kolektivní ekologické újmy - miliony vozidel po celém světě přispěly k dlouhodobému znečištění, které nelze jednoduše odstranit. V některých zemích, například v Německu či USA, byla tato skutečnost zohledněna při ukládání vysokých pokut výrobcům. V Evropě je situace komplikovanější, protože právní rámec pro odškodnění ekologické újmy je více roztříštěný. Přesto lze argumentovat, že Dieselgate představuje modelový případ, kdy by mělo být možné uplatnit nárok na ekologickou náhradu - zejména ze strany státu či obcí.

Pojem ekologické újmy v českém a evropském právu

Pojem škoda na životním prostředí má v českém právu i evropském kontextu jasně daný význam. Podle zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě se ekologickou újmou rozumí negativní měřitelná změna přírodního zdroje, například půdy, vody, chráněných druhů nebo přírodních stanovišť, způsobená lidskou činností. Na rozdíl od klasické majetkové škody (například zničené věci či snížené hodnoty majetku) má ekologická újma kolektivní charakter. Nezasahuje jednotlivce, ale celou společnost.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

V kontextu Dieselgate je však situace složitější. Poškození životního prostředí vzniklo hromadně, napříč státy a bez přímého poškození konkrétního pozemku. Přesto lze argumentovat, že šlo o protiprávní jednání, které mělo za následek zvýšení emisí a tím i ekologickou újmu.

Všimli jste si, že ve vašem okolí došlo ke znehodnocení půdy, podzemních nebo povrchových vod nebo třeba k ubývání chráněných druhů rostlin či živočichů? Ekologická újma je nepříznivá měřitelná změna konkrétního přírodního zdroje nebo zhoršení jeho funkcí, která je způsobena provozní činností. Tato definice uvedená v zákoně č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, v platném znění („zákon o ekologické újmě“) zní celkem složitě.

V první řadě musí újma vzniknout na složce životního prostředí nebo přírodním zdroji, které zákon vyjmenovává:

• Biodiverzitě - na chráněných druzích volně žijících živočichů nebo planě rostoucích rostlin, kdy tato změna má nepříznivé účinky na udržování ochrany takových druhů nebo jejich stanovišť. Jedná se například o hynutí chráněných druhů živočichů v důsledku otravy nepovoleným postřikem proti škůdcům nebo záměrného odstřelu. Spadalo by sem také ničení českým nebo evropským právem speciálně chráněných přirozených stanovišť (př. ptačí oblasti).
• Vodních zdrojích - na povrchových nebo podzemních vodách, kdy dojde k závažné negativní změně množství, chemického složení nebo ekologického potenciálu. Jde například o znehodnocení kvality vody způsobené únikem nežádoucích látek, např.
• Půdě - znečištění půdy látkami, přípravky nebo organismy, které mohou mít závažný negativní vliv na lidské zdraví.

Další podmínkou využití zákona o ekologické újmě je, že újma musí být způsobena provozní činností. Seznam těchto provozních činností je uveden v příloze č. 1 k zákonu o ekologické újmě. Jedná se například o nakládání s nebezpečnými chemickými látkami, provozování stacionárních zdrojů znečištění ovzduší (př. elektráren) či vypouštění odpadních vod.

Z podmínky způsobení újmy provozní činností zákon stanoví výjimky. Splnění této podmínky se nevyžaduje u újmy na biodiverzitě. Dále se nevyžaduje (tj. Odpovědnost za ekologickou újmu nevyžaduje zavinění provozovatele.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Provozovatelem je ten, kdo provozuje některou z činností uvedenou v příloze č. 1 k zákonu o ekologické újmě. Jeho činnost se musí řídit několika základními principy. Jedná se o princip prevence, tj. Podstatou principu prevence je, že provozovatel má povinnost předcházet vzniku ekologické újmy a za tím účelem přijímat preventivní opatření.[5] Zákon o ekologické újmě se vztahuje na preventivní opatření přijímaná v době, kdy provozovatel zjistí bezprostřední hrozbu vzniku škody na životním prostředí.[6] V takovém případě by měl omezit, popř. zastavit svou činnost.

O bezprostřední hrozbě vzniku ekologické újmy a přijatých opatřeních musí provozovatel neodkladně informovat příslušný orgán (viz níže). Pokud ekologická újma přesto vznikne, musí provozovatel neprodleně přijmout nápravná opatření. Nápravná opatření cílí na omezení, odstranění nebo jiné zvládnutí znečišťujících látek nebo jiných škodlivých faktorů. O přijatých nápravných opatřeních musí provozovatel, stejně jako u opatření preventivních, neprodleně informovat příslušný orgán.

Zároveň musí bez zbytečného odkladu vypracovat návrh nápravných opatření. Pokud by přijatá nápravná opatření zůstala bez efektu, musí o tom provozovatel rovněž příslušný orgán uvědomit.

Právní možnosti obrany proti ekologické újmě

Pokud se jednotlivec, obec nebo organizace domnívá, že došlo k poškození životního prostředí, existuje několik právních možností, jak se bránit:

• Podat podnět k orgánům ochrany životního prostředí (např. České inspekci životního prostředí).
• Právní zastoupení advokátem je v těchto sporech téměř nezbytné, protože dokazování i právní argumentace bývají složité.
• Obce či města mohou rovněž žádat o kompenzační opatření - například financování projektů na zlepšení ovzduší nebo podporu veřejné dopravy.

Pokud máte podezření, že došlo k poškození životního prostředí ve vašem okolí, neváhejte se obrátit na odborníka.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Prvním krokem je oznámit podezření příslušnému orgánu, nejčastěji České inspekci životního prostředí (ČIŽP) nebo Ministerstvu životního prostředí.

Žádost zašlete České inspekci životního prostředí (v případě národních parků správě národního parku, v případě chráněných krajinných oblastí Agentuře ochrany přírody a krajiny). Tyto orgány jsou pro vydávání rozhodnutí o uložení preventivních nebo nápravných opatření příslušnými orgány.[17] Příslušnými orgány mohou být ale i jiné orgány, pokud některé ze složkových zákonů obsahují speciální úprava ukládání preventivních či nápravných opatření. Může se jednat např.

Pokud je vaše žádost zamítnuta, můžete podat jako účastník řízení odvolání k Ministerstvu životního prostředí. Pokud žádost podáváte jako spolek, máte možnost požádat, abyste byli po dobu 1 roku ode dne podání žádosti informováni o každém zahájeném řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření. Žádost musíte místně specifikovat.

Účastník řízení disponuje řadou práv. Mezi tato práva patří možnost vyjadřovat se k podkladům ve spise, do spisu nahlížet či podávat opravné prostředky (např. odvolání). I v případě, kdy řízení nebude zahájeno na základě vaší žádosti, se však váš spolek může účastníkem stát.

V rámci řízení o uložení preventivních či nápravných opatření zákon uděluje určitá oprávnění i osobám, které účastníky řízení nutně nejsou. Osoby, které jsou újmou dotčeny nebo u kterých je dotčení pravděpodobné, případně spolky, mohou příslušnému orgánu předložit vyjádření související s ekologickou újmou nebo bezprostřední hrozbou jejího vzniku, jíž jsou si vědomy.

Nejste oprávněni podat žádost, ale přesto podle vás došlo k ekologické újmě nebo tato újma bezprostředně hrozí? Pokud chcete, aby správní orgán toto řízení zahájil, podejte podnět k jeho zahájení. Podnět podejte příslušnému orgánu - zpravidla ČIŽP (viz výše). Pokud byste se obrátili na nesprávný správní orgán, není to žádný velký problém.

Podnětem upozorníte na situaci a správní orgán pak posoudí, zda řízení z moci úřední zahájí. Toto rozhodnutí je na něm. Po podání podnětu řízení zahájit nemusí, pokud usoudí, že k tomu nejsou naplněny podmínky. Pro psaní podnětu můžete využít náš vzor, který je volně ke stažení.

Odškodnění spotřebitelů vs. náhrada ekologické újmy

V rámci aféry Dieselgate se po celém světě rozběhly tisíce soudních sporů. Zatímco v USA výrobci automobilů vyplatili miliardy dolarů individuálním zákazníkům, v Evropě se za Dieselgate odškodnění spotřebitelů prosazovalo pomaleji.

Z hlediska práva životního prostředí je však třeba odlišit soukromoprávní odškodnění spotřebitelů a veřejnoprávní náhradu ekologické újmy. Zatímco první směřuje ke konkrétním osobám, druhá se týká společnosti jako celku. V praxi se takové opatření uskutečnilo například v Německu, kde část pokut zaplacených výrobcem automobilů směřovala do fondu pro ekologické projekty.

Kauza Dieselgate vytvořila silný právní precedent. V Německu i dalších evropských zemích se začaly objevovat soudní rozsudky, které uznávají právo spotřebitelů na odškodnění i odpovědnost výrobců za ekologické dopady jejich jednání. Evropský soudní dvůr v roce 2020 potvrdil, že instalace tzv. Zároveň tato aféra otevřela širší diskusi o greenwashingu a o odpovědnosti korporací za dopady jejich činnosti na životní prostředí.

Dieselgate se tak stala symbolem přechodu od pouhé morální odpovědnosti ke skutečné právní odpovědnosti za ekologické dopady podnikání. Do budoucna lze očekávat, že podobné případy, například v oblasti elektromobility, těžby surovin nebo energetiky, budou častější.

Základní principy odpovědnosti za ekologickou újmu

Moderní právní úprava v oblasti ochrany životního prostředí je postavena na striktním uplatňování principu „Znečišťovatel platí“ (Polluter Pays Principle). Základní strategický problém pro provozovatele a korporace spočívá v tom, že odpovědnost za ekologickou újmu dle zákona č. 167/2008 Sb. Cílem směrnice EU (2004/35/ES) a její transpozice do českého práva je plně napravit poškozené přírodní zdroje a služby, které poskytují, do stavu, který by existoval, kdyby k poškození nedošlo.

Zásadní finanční dopad této povinnosti spočívá v tom, že náklady na nápravu újmy nejsou nijak limitovány. Tyto náklady pokrývají nejen samotné vyčištění (sanaci), ale i kompenzaci ztrát způsobených dočasným nefungováním poškozených přírodních zdrojů.

Odpovědnost za ekologickou újmu je primárně objektivní (tzv. odpovědnost bez zavinění) a dopadá na provozovatele vyjmenovaných činností. Nápravná opatření musí vést k dosažení tzv. „základního stavu“ ochrany přírodních stanovišť a chráněných druhů. Pokud ekologickou újmu způsobilo více provozovatelů, jsou povinni nést náklady na nápravu solidárně, tedy společně a nerozdílně.

Pro manažery a statutární orgány je zásadní pochopit, že environmentální delikty již nejsou jen otázkou pokut. Důkazem řádné péče jsou především zavedené a funkční vnitřní programy pro compliance. Právní audit, interní směrnice definující havarijní reakci, ověřené havarijní plány a pravidelná školení o tom, jak komunikovat s inspektory ČIŽP, slouží jako nezpochybnitelný důkaz, že společnost vynaložila veškeré úsilí k zabránění trestnému činu.

Rozdíly mezi ekologickou újmou a majetkovou škodou

Základní chybou v řízení environmentálních rizik je zaměňování pojmů škoda a ekologická újma. Pojem „škoda“ je tradiční institut soukromého práva. V kontextu životního prostředí se používá v situacích, kdy lze složku životního prostředí vlastnit (např. les). Vymáhání náhrady majetkové škody probíhá v občanskoprávním řízení, kde poškozený subjekt (vlastník) vymáhá finanční kompenzaci od původce škody.

Podle zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, se ekologickou újmou rozumí „ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikajících poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti“. Ekologická újma se zásadně liší od škody tím, že se vztahuje na složky životního prostředí, které nejsou či nemohou být předmětem vlastnického práva (tzv. res nullius), jako je ovzduší, volně žijící živočichové nebo veřejná voda.

Klíčové pro provozovatele je speciální vymezení ekologické újmy dle Zákona č. 167/2008 Sb. (ZEÚ), který transponuje Směrnici ELD. Tento zákon chrání pouze vybrané přírodní zdroje: vodu, chráněná přírodní stanoviště a chráněné druhy (podle směrnice Wild Birds Directive a Habitats Directive) a půdu, pokud znečištění představuje závažné riziko nepříznivého vlivu na lidské zdraví.

Rozdíly jsou patrné i v odpovědnosti a rozsahu. Oba režimy sice zakotvují objektivní odpovědnost (odpovědnost bez zavinění), ale liší se v tom, kdo nárok vymáhá. Zatímco náhradu škody požaduje poškozený vlastník, nápravu ekologické újmy vymáhá stát prostřednictvím správního orgánu.

Tabulka rozdílů mezi ekologickou újmou a majetkovou škodou:

Stará ekologická zátěž

Stará ekologická zátěž je specifický právní termín označující závažnou kontaminaci (např. chemickými látkami) vzniklou v minulosti, typicky před privatizací státního majetku. Pokud kontaminace spadá pod režim SEZ, nelze na ni ukládat nápravná opatření podle zákona o ekologické újmě.

Špatná kvalifikace kontaminace v rámci environmentální due diligence (EDD) může vést k tomu, že investor nevědomky převezme nákladovou povinnost na sanaci v řádu desítek milionů korun, kterou mohl smluvně ošetřit, nebo se jí vyhnout.

Povinnosti a odpovědnost při haváriích

Jakmile je havárie potvrzena, Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) zahajuje správní řízení o uložení pokuty. Inspektoři při stanovování výše pokuty zohledňují míru spolupráce, proaktivitu při odstraňování následků havárie a existenci dalších přestupků v oblasti kompliance. Naopak, absence proaktivního řízení rizik a další zjištěné přestupky při skladování mohou pokutu dramaticky zvýšit.

Důkazem řádné péče jsou především zavedené a funkční vnitřní programy pro compliance. Právní audit, interní směrnice definující havarijní reakci, ověřené havarijní plány a pravidelná školení o tom, jak komunikovat s inspektory ČIŽP, slouží jako nezpochybnitelný důkaz, že společnost vynaložila veškeré úsilí k zabránění trestnému činu.

Možnosti zproštění odpovědnosti (liberace)

Zákon 167/2008 Sb. stanovuje obligatorní a fakultativní důvody zproštění odpovědnosti (liberace):

1. Permit Defence: Provozovatel neporušil právní předpisy ani rozhodnutí vydaná na jejich základě, a újma byla způsobena emisí nebo událostí, která byla výslovně povolena podle zvláštních právních předpisů.
2. Prokázání liberačních důvodů vyžaduje hlubokou znalost práva životního prostředí, technických norem a často i znalecké posudky prokazující tehdejší stav techniky a vědeckých poznatků.

Judikatura formuje, co se přesně rozumí „nepříznivou měřitelnou změnou“ přírodního zdroje a jak se posuzuje „základní stav“ chráněného stanoviště v době vzniku újmy. V praxi přetrvávají aplikační potíže, zejména na hranici mezi působností zákona o ekoújmě a složkových předpisů (např. vodního zákona).

Tyto nejasnosti otevírají prostor pro kvalifikovanou právní obhajobu, která zpochybňuje správnost aplikace ZEÚ, měřitelnost újmy, rozsah nápravných opatření a jejich finanční vyčíslení.

Environmentální rizika při fúzích a akvizicích (M&A)

Pro společnosti zapojené do fúzí, akvizic (M&A) nebo developmentu nemovitostí je environmentální riziko často skrytou finanční pastí. Environmentální due diligence musí jít nad rámec rychlé povrchní kontroly. Zahrnuje detailní ověření plnění legislativy a podrobné prověření ekologických rizik.

Výstupem je zpráva, která klientovi poskytuje jasnou informaci o potenciálních sanačních povinnostech a rizicích v oblasti životního prostředí spojených s koupí areálu či podniku. Identifikace rizika je jen polovina úspěchu. Kritickým momentem transakce je vymezení podmínek transakce v návaznosti na zjištěná environmentální rizika.

tags: #ekologicka #ujma #a #pravni #odpovednost

Oblíbené příspěvky:

• Informace o svozu odpadu Vejprnice
• Fakta o životě zvířat
• Nebezpečný odpad
• Učební plán - Ekologie a životní prostředí
• CZ-NACE a odpadové hospodářství