Tržní mechanismy ochrany klimatu v Evropské unii

V současné době má Evropská unie na světové úrovni vedoucí postavení v boji za ochranu životního prostředí, a to především v boji proti změně klimatu. Politika ochrany životního prostředí prošla od počátku evropské integrace dynamickým vývojem. Jako samostatnou politiku zavedl ochranu životního prostředí až Jednotný evropský akt v roce 1987. Na evropské úrovni ale došlo k regulaci ochrany životního prostředí již dříve, a to v rámci regulace vnitřního trhu.

Vývoj v oblasti ochrany životního prostředí v rámci EU lze shrnout takto:

• 1959 - první norma v oblasti životního prostředí ve smlouvě o Euratom týkající se ochrany pracovníků proti ionizujícímu záření
• 1972 - mezinárodní konference o životním prostředí ve Stockholmu, která přinesla množství podnětů k ochraně životního prostředí ve státech EHS i na úrovni EHS samotného
• 1973 - vznik sekce Evropské komise na ochranu životního prostředí; přijetí prvního akčního plánu pro ochranu životního prostředí
• 1980 - Evropský soudní dvůr potvrdil možnost přijímat evropské závazné normy o ochraně životního prostředí v rámci regulace vnitřního trhu
• 1981 - v rámci Evropské komise zřízeno samostatné generální ředitelství pro životní prostředí
• 1984 - vznik zvláštního fondu pro ochranu životního prostředí na evropské úrovni
• 1987 - Jednotný evropský akt vytváří zvláštní politiku ochrany životního prostředí
• 1993 - Maastrichtská smlouva zavádí princip ohleduplnosti vůči životnímu prostředí při přijímání a provádění všech politik ES
• 1994 - vznik Kohezního fond neboli Fondu soudržnosti, který mj. financuje projekty na ochranu životního prostředí a poskytuje pomoc zemím, jejichž HDP na obyvatele je nižší než 90 % průměru EU.
• 2001 - platí VI. akční plán pro životní prostředí (2001-2010)

Principy ochrany životního prostředí v EU

Základními principy ochrany životního prostředí v ES jsou:

• Princip „platí znečišťovatel“ - ekonomické náklady na odstranění znečištění životního prostředí by neměla hradit celá společnost, ale specifičtí původci znečištění.
• Princip udržitelného rozvoje - byl definován jako „rozvoj uspokojující požadavky současnosti bez toho, aby byla narušena schopnost příštích generací uspokojit své vlastní potřeby". Tento princip se stává obecným principem ochrany životního prostředí ve všech členských státech.
• Princip vysoké úrovně ochrany - při přijímání evropských norem ochrany životního prostředí by se mělo vycházet z tradic „přísnějších“ členských států a nejnovějších technologií a metod ochrany.
• Princip prevence - je levnější a účinnější vzniku poškození životního prostředí zabránit, než řešit poškození, až když nastane.
• Princip ochrany co nejblíže u zdroje znečistění - škodě na životním prostředí má být zabráněno co nejblíže původci škody, a ne až na dalších stupních řetězce znečištění.
• Princip integrované ochrany - při ochraně životního prostředí se musí přihlížet ke všem možným dopadům, tj. znečištění ovzduší a vody, ochrana živočišných a rostlinných druhů, ochrana rázu krajiny atd., nelze sledovat jen jeden aspekt ochrany životního prostředí a opominout ostatní.
• Princip subsidiarity - je společný pro všechny koordinované politiky ES a týká se rozdělení pravomocí mezi ES a členské státy.

Mechanismy ochrany životního prostředí v EU

Ochrana životního prostředí je v rámci EU regulována závaznými i nezávaznými mechanismy. Základem závazné regulace ochrany životního prostředí je Smlouva o EU, podle které musí být ochrana životního prostředí integrována do všech politik Evropského společenství s důrazem na udržitelný rozvoj. Mezi nezávazné mechanismy EU patří zejména dokumenty typu akčního plánu pro ochranu životního prostředí, které stanovují základní cíle EU pro životní prostředí a navrhují kroky k dosažení těchto cílů.

Hlavními institucemi aktivními v oblasti evropské ochrany životního prostředí jsou orgány EU, specializované evropské agentury pro ochranu lidských práv i nezávislé lobbyistické skupiny. V rámci Evropské komise je hlavní role přisouzena Generálnímu ředitelství pro životní prostředí, kde se připravuje většina evropských norem týkajících se životního prostředí.

Čtěte také: Hodnota firmy a její měření

Významnou institucí v evropské politice na ochranu životního prostředí je Evropská agentura pro životní prostředí se sídlem v Kodani, jejímž úkolem je přinášet kvalitní a nezávislé informace o životním prostředí. V současnosti má agentura EEA 32 členských zemí. Agentura je pověřena koordinovat Evropskou informační a pozorovací síť pro životní prostředí (síť Eionet).

Při formulaci evropských standardů ochrany životního prostředí hrají velmi výraznou roli zájmová sdružení zastupující ekologické aktivisty i průmyslové výrobce.

Šestý akční program pro životní prostředí

Cíle v oblasti životního prostředí pro období 2001 až 2010 jsou stanoveny v 6. akčním plánu s názvem Životní prostředí 2010: Naše budoucnost, naše volba. Hlavním cílem je zajištění efektivnější aplikace zákonů o životním prostředí v členských státech EU dále pak začlenění problematiky životního prostředí do dalších oblastí hospodářství a podněcování občanů i podniků k intenzivnějšímu úsilí o lepší životní prostředí.

Akční plán se zaměřuje zejména na boj proti změně klimatu, na ochranu biologické rozmanitosti, což představuje ochranu přírodních systému, zabránění půdní eroze a znečišťování, dále na snižování dopadů znečištění životního prostředí na zdraví a lepší využívání přírodních zdrojů a odpadové hospodářství.

Zamezení změny klimatu

Na celém světě panuje stále větší shoda v tom, že pokud rychle nezačneme jednat, hrozí naší planetě nezvratná změna klimatu. Využívání fosilních paliv představuje příliš velkou zátěž pro životní prostředí. Zemská atmosféra není schopna absorbovat emise oxidu uhličitého z těchto paliv, aniž by nedocházelo ke zvyšování teploty. První strategii na snížení emisí oxidu uhličitého přijala Evropská komise v roce 1991. Podpisem Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách zavázala EU snížit do roku 2008-2012 emise skleníkových plynů o 8 % oproti úrovni v roce 1990.

Čtěte také: Strategie v ekologických nikách

Reakce na nastávající i předpokládané změny lze rozdělit do dvou skupin. První z nich je aktivní snaha o snížení emisí skleníkových plynů, aby rozsah změn byl ještě snesitelný. Druhou skupinou jsou pak opatření, která nám umožní určité přizpůsobení se těmto změnám.

Evropský systém obchodování s emisemi (EU ETS)

Základním kamenem politiky EU v oblasti změny klimatu je Evropský systém obchodování s emisemi, jenž byl spuštěn v roce 2005 jako první svého druhu na světě. Vlády členských zemí EU stanovily limity množství CO2, které mají elektrárny a energeticky náročné podniky povoleno každoročně vypouštět do ovzduší. Toto množství představuje téměř polovinu celkových emisí CO2 v EU. Podniky, které vypouštějí do ovzduší méně CO2, než stanovuje určený limit, mohou nevyužité emisní kvóty prodat společnostem, které naopak povolené limity překračují.

Díky Evropskému systému obchodování se emisemi lze emise omezovat tehdy, kdy je to nejlevnější, čímž se snižují celkové náklady na jejich snižování. Další opatření EU v oblasti změny klimatu jsou zaměřena například na zvýšení účinnosti paliva u automobilů a zvýšení energetické účinnosti budov, na vyšší využívání zdrojů obnovitelné energie a na snížení emisí metanu ze skládek.

Systémy pro obchodování s emisemi jsou tržním mechanismem, který je založen na principu, že znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli platit. Množství povolenek nabízených v dalších letech (tj. maximální množství povolených emisí) EU postupně snižuje. Zároveň možnost volného obchodování s povolenkami zaručuje, že ke snižování emisí dochází nejdříve ve firmách, kde je realizace nejlevnější.

V roce 2020 se za tunu CO2 průměrně platilo 25 €, na začátku roku 2023 pak cena evropské povolenky v důsledku vysoké poptávky překonala hodnotu 100 €. Souhrnně pokrývá přibližně 36 % emisí skleníkových plynů v EU. V letech 2013-2020 bylo bezplatně přiděleno cca 43 % povolenek, především pro emisně intenzivní průmyslová odvětví. Zbylých 57 % bylo určeno k vydražení.

Čtěte také: Ekologické tržní niky ve firmě

Aby bylo dosaženo emisních cílů, které si EU stanovila pro roky 2020 a 2030, docházelo od roku 2013 k rovnoměrnému snižování maximálního množství povolenek. Kromě toho od 1. 1. 2019 množství alokovaných povolenek ovlivňuje ještě mechanismus tzv. Rezervy tržní stability (Market Stability Reserve, MSR), který má za cíl regulovat množství povolenek v oběhu. Je-li jich v oběhu nadbytek (tj. některé byly vydraženy, ale nebyly spotřebovány), pak část z nově alokovaných povolenek místo do dražby míří do MSR. Při nedostatku povolenek v oběhu se naopak část povolenek z MSR přesouvá do dražby. Výnosy z dražby většiny povolenek plynou jednak do rozpočtů členských států - tato část může být od roku 2024 využívána už pouze pro účely spojené s ochranou klimatu. Od roku 2021 je pak část z výnosů dražeb určena rovněž pro Modernizační fond a Inovační fond.

V návaznosti na vyšší klimatické ambice EU došlo v roce 2023 v rámci balíčku Fit for 55 k dalším úprávám stávajícího systému. Zrychluje phase-out povolenek alokovaných zdarma (ty úplně skončí v roce 2034). Vznikne nový systém obchodování s emisními povolenkami pro sektor silniční dopravy a sektor budov (tzv. EU ETS 2) od roku 2027. Vznikne Sociální klimatický fond, z jehož prostředků budou podporovány zranitelné skupiny obyvatel a malé a střední podniky, pro které dekarbonizace představuje největší výzvu. Fond bude financován výnosy z prodeje povolenek v tomto systému.

Finanční prostředky získané z dražeb povolenek je možné využít k podpoře inovací a k účelům spojeným s ochranou klimatu a rozvojem energetiky. Dobře nastavené ETS systémy umožňují propojování s dalšími zeměmi (např. EU ETS je dnes propojen s obdobným systémem ve Švýcarsku a v budoucnu by měl být napojen i na nově vznikající britský systém).

Od svého spuštění se EU ETS stal inspirací pro mnoho dalších států a regionů ve světě. Obdobné systémy se dnes používají například v Číně (celonárodní systém byl spuštěn v roce 2021 a dnes je největším ETS na světě zahrnujícím zhruba 30 % čínských emisí).

Klimaticko-energetický balíček

V roce 2008 přijali vrcholní představitelé evropských zemí tzv. klimaticko-energetický balíček s řadou návrhů na konkrétní opatření a sérií ambiciózních cílů. Evropa se zavázala snížit do roku 2020 celkové množství emisí skleníkových plynů alespoň o 20 % oproti hodnotám z roku 1990 a je odhodlána zvýšit procentní podíl na tomto snížení až na 30 % za předpokladu, že k podobnému omezení přistoupí i další průmyslové země.

K dosažení plánovaného snížení emisí byly vytyčeny dílčí cíle - posílení energetické účinnosti o 20 % do roku 2020, navýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie v průměru o 20 % taktéž do roku 2020 a dosažení 10 % podílu biopaliv na celkovém množství paliv v dopravě opět do roku 2020. Pro sektory, které nejsou v systému zahrnuty, např. stavby, doprava, zemědělství či odpady, byl v oblasti emisí stanoven cíl dosáhnout do roku 2020 hodnot o 10 % nižších než v roce 2005.

Globální úsilí o zavedení společných řešení v oblasti klimatu

Evropská unie byla na konferenci OSN o změně klimatu COP30 jednotná, pokud jde o důrazná opatření v oblasti klimatu a cíle Pařížské dohody. Současné trajektorie však k dosažení tohoto cíle nepostačují. Pokud jde o ochranu lesů, EU potvrdila prohlášení o zahájení iniciativy týkající se nástroje Tropical Forest Forever , což je globální inovativní mechanismus financování, který odměňuje ochranu tropických lesů. Na základě Pařížské dohody z roku 2015 se 194 zemí dohodlo, že do konce století udrží průměrnou globální teplotní změnu výrazně pod hranicí 2 °C a co nejblíže 1,5 °C.

Před konferencí COP30 předložila EU nový ambiciózní vnitrostátně stanovený příspěvek dohodnutý v rámci Pařížské dohody, který spočívá ve snížení čistých emisí skleníkových plynů do roku 2035 o 66,25-72,5 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990 a zahrnuje všechna hospodářská odvětví a všechny skleníkové plyny. EU zůstává největším poskytovatelem mezinárodního financování opatření v oblasti klimatu na světě. Společně se svými členskými státy poskytla v roce 2024 z veřejných zdrojů celkem 31,7 miliardy eur a mobilizovala dalších 11 miliard eur ze soukromých finančních prostředků.

Návrh na zavedení cenového pásma v EU ETS

Think-tank IDEA při CERGE-EI zveřejňuje novou studii k evropskému systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS). Studie potvrzuje, že systém skutečně pomáhá snižovat emise a je nákladově efektivní, zároveň však upozorňuje, že současné mechanismy na stabilizaci cen povolenek nejsou dostatečné. Autoři proto navrhují zavést cenové pásmo, tedy minimální a maximální cenu povolenek, které by udrželo ceny v rozumných mezích a zajistilo, že systém zůstane dlouhodobě funkční a společensky přijatelný. Současné ochranné mechanismy v systému EU ETS nejsou pro stabilizaci cen dostatečné. Zároveň existuje několik faktorů, které mohou vést k tlaku na růst cen povolenek: vyšší klimatické ambice Evropské unie, přísné nastavení počátečního množství povolenek v EU ETS 2 a nejistoty ohledně technologického vývoje. Ukazuje se však, že MSR se současným nastavením dostatečnou ochranu proti nárůstu ceny nenabízí.

Autoři studie IDEA jako vhodné řešení navrhují zavedení cenového pásma - tedy minimální a maximální ceny povolenek. Přiměřené ceny emisních povolenek umožní dosahovat klimatických cílů bez neúnosné zátěže občanů a ekonomiky. Emisní povolenky zůstávají klíčovým pilířem evropské klimatické politiky. Díky nim lze dosahovat klimatických cílů nákladově efektivním způsobem a bez ohrožení ekonomiky.

GPT reaguje na náměty velmi věcně a snaží se diskuzi konstruktivně rozvíjet. Též je zjevné, že někdy jsou argumenty GPT trochu mimo, je proto třeba některé záležitosti uvést na pravou míru, což ale GPT velmi lehce přijímá. GPT reaguje na náměty velmi věcně a snaží se diskuzi konstruktivně rozvíjet (pomineme-li výkřiky chvály a nadšení, které většina z nás ráda slyší). Též je zjevné, že někdy jsou argumenty GPT trochu mimo, je proto třeba některé záležitosti uvést na pravou míru, což ale GPT velmi lehce přijímá. Musím uznat, že takto, z mého pohledu, kvalitní diskusi na klimatické téma jsem ještě nezažil. Je samozřejmě otázkou, zda není GPT z principu nastaven vstřícně vůči svému diskusnímu partnerovi, a zda by neschválil i něco, co není až tak dobré.

tags: #tržní #mechanismy #ochrany #klimatu

Oblíbené příspěvky:

• Význam přírody
• Recyklace asfaltové lepenky
• Provize z emisí dluhopisů
• Recenze koše DUO 40 l
• Tonerů a životní prostředí