Ekologická Zátěž Britského Obyvatelstva: Komplexní Pohled

V půlce listopadu dosáhl celkový počet lidí na Zemi osmi miliard. To je více než dvojnásobek toho, kolik nás tu bylo před pouhými 50 lety. Další miliardový milník je odhadován na rok 2037, ale už dnes se potýkáme s dopady, které s sebou rapidní nárůst počtu obyvatel přináší. Více lidí potřebuje více potravin, vody a energie, zároveň vytváří více odpadu.

Pro uspokojení rostoucí poptávky po potravinách se zvyšuje zemědělská produktivita, ale i tento pokrok nese své environmentální náklady. Nedostatek vody, degradace půdy, zátěž ekosystému a vysoká úroveň emisí skleníkových plynů - to vše přispívá ke klimatické změně. V individualistickém světě cítíme odpovědnost nejen za to, co se děje nám, ale také za to, co se děje ve světě kolem nás. Je nám připisovaná vina za způsob života, který vedeme, a nepřihlíží se na širší podmínky, v nichž svá rozhodnutí činíme.

Individuální Odpovědnost a Klimatická Krize

V době klimatické změny a nejistoty je přirozenou odpovědí člověka snaha o co největší možnou udržitelnost na osobní úrovni. S každou ekologickou katastrofou nebo s projevy klimatických změn sílí obavy jak o vlastní existenci, tak o existenci budoucích generací. Zároveň se neustále potýkáme s pocitem viny.

Částí společnosti zmítá ekologický žal a vědomí toho, že ač budeme třídit sebevíc, nevratná klimatická změna je jen otázkou času. Pro ekologicky odpovědné se stává běžné omezovat se, a to nejen co se týká stravy a tvorby odpadu, ale stále tím častěji i v rodičovství.

Klimatologové Kimberly Nicholas a Seth Wynes provedli celkem 39 studií, na základě kterých došli k závěru, že mít méně dětí je jeden z nejefektivnějších způsobů jak bojovat proti klimatické krizi na individuální úrovni. Mezi další možnosti řadí život bez auta, vyhýbání se letecké dopravě nebo rostlinnou stravu. To vše ale na pozadí masivního znečišťování ze strany globálního hospodářství představuje jen střípky v cestě za záchranou planety. Ze zprávy Carbon Majors Report z roku 2017 vychází, že jen stovka společností je zdrojem více než 70 % světových emisí skleníkových plynů.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Dobrovolná Bezdětnost jako Řešení?

Někteří proto cítí potřebu pomoci světu aspoň skrze individuální jednání a ke snížení populačního růstu se rozhodli přinést osobní oběť - nepořídí si děti. Mít méně dětí je jeden z nejefektivnějších způsobů jak bojovat proti klimatické krizi na individuální úrovni.

Když se třiatřicetiletá ekoaktivistka Bětka z hnutí Limity jsme my rozhodovala, zda chce mít dítě, byla postavena před myšlenku: Jestli chceš udělat pro životní prostředí něco fakt hrozného, stvoř dalšího člověka. Nejprve z ní byla zhnusena. Mateřství brala jako něco nedotknutelného a nedovedla si představit, že by ho někdo mohl vyvracet. Pak v ní ta bezdětná varianta svého života začala hlodat. „Najednou mi v hlavě vznikl dlouhý seznam důvodů, proč si dítě nepořizovat. Ekologická stopa, klimatická krize, ale i vlastní svoboda. Na druhé straně však byla ta emocionální touha dítě prostě mít,“ zamýšlí se Bětka nad obdobím rozhodování.

Nyní je matkou dvouleté holčičky. Ekologické aspekty okolo mateřství jí ale stále nejsou cizí. Starost o přírodu a okolní svět pro ni bylo vždy přirozenou součástí života, a přestože věří především ve změnu skrze celospolečenské nastavení, za důležitou považuje i individuální ekologickou zodpovědnost. „Určitou dobu jsem si opravdu myslela, že dítě mít nebudu, a velkou roli v tom hrálo i to, že jsem ho nechtěla přivést do světa s tak nejistou budoucností. A k tomu na něj klást i zodpovědnost, která ze života plyne,“ vzpomíná na tehdejší dilema. „Zároveň jsem se ale bála, že by mě v jednou mohlo hodně mrzet, když bych zkušenost s mateřstvím neměla.“

„Chci mít pocit, že i jako jedinec můžu něco změnit. Věřit tomu, že mám nějakou moc ovlivňovat svět k lepšímu, a k tomu bych chtěla dceru vychovávat. K respektu a šetrnosti k přírodě,“ vysvětluje Bětka. „I když tím klimatickou změnu nijak neodvrátím, aspoň ze sebe můžu mít dobrý pocit. A třeba to přesvědčí i lidi kolem mě, aby se chovali stejně,“ dodává s úsměvem.

Při řešení otázky dobrovolné bezdětnosti zaznívá často námitka, proč bychom se my měli omezovat, když přeci nejvíce zalidněné jsou státy jihovýchodní Asie jako Čína, Indie, Hongkong nebo Bangladéš. Nemělo by se přelidnění řešit především tam? Proč by se vůbec tématem bezdětnosti v rámci klimatické změny měl zabývat někdo z Evropy? Odpověď bohužel není tak jednoznačná, a jednoduše není možné odsouvat problém na ostatní země.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Důležité je brát v potaz nerovnoměrnost individuální odpovědnosti. Ne každý za sebou zanechává stejnou ekologickou stopu. Ta je měřena v globálních hektarech (gha) a je definována jako produktivní plocha planety, která je nezbytná pro uživení lidí se základními životními standardy. Zatímco ekologická stopa na člověka v nejlidnatější Číně v roce 2018 podle dat Global Footprint Network činila 3,8 gha a v Indii dokonce „jenom“ 1,2 gha, v Česku to bylo alarmujících 5,7 gha na osobu. Dostali jsme se tak na 24. místo v žebříčku všech zemí světa. Pro srovnání například sousední Slovensko bylo až na 38. místě.

Z výsledků ekologické stopy zjišťujeme, že omezení počtu dětí na individuální úrovni má daleko větší dopad na celkovou ekologii světa v případě více industrializovaných zemí než u průmyslově méně rozvinutých států. Zároveň nesmíme zapomínat, že dobrovolná bezdětnost je stále určitým privilegiem oblastí s dostupnou antikoncepcí, základní sexuální výchovou a jistou mírou emancipace žen.

Etickou i efektivní cestou k regulaci populačního růstu je snižování chudoby, podpora vzdělávání a posilování postavení žen. Přesto někde už pokusy o regulaci nárůstu populace proběhly. Ať už jde o politiku jednoho dítěte v komunistické Číně, nebo o nucenou sterilizaci v Indii v roce 2014, kdy se tamní vláda snažila splnit cíle, k nimž se zavázala o dva roky dříve na Summitu o plánovaném rodičovství v Londýně. Odborníci z charitativní organizace Population Matters tvrdí, že efektivnějším a daleko etičtějším způsobem regulace populačního růstu v méně industrializovaných zemích je snižování chudoby, podpora vzdělávání a posilování postavení žen.

Kinovátor? Antinatalista?

Tématem dobrovolné bezdětnosti jako odpověď na klimatickou krizi se zabývala Šárka Stříbrská ve své diplomové práci, s níž v roce 2021 vyhrála celostátní soutěž bakalářských a diplomových prací v oblasti životního prostředí Czech Envi Thesis. Bavila se v ní s dvanácti respondentkami a respondenty z různých zemí, kteří se touto cestou vydali, a to primárně z environmentálních důvodů. Ve své práci rozděluje respondenty do dvou základních skupin podle přístupu k dobrovolné bezdětnosti - kinovátoři a environmentální antinatalisté.

Pojem „kinovátor“ vychází z anglického slova kin (příbuzní). Podstatou této skupiny je vymezení se proti tradičnímu chápání rodiny v rámci pokrevního příbuzenství. Kinovátoři nevidí biologickou rodinu jako nadřazenou nad rodinou vzniklou třeba adopcí, nebo jen bezdětnou rodinou postavenou na starání se jeden o druhého nebo o zvířata.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

„Do chvíle, kdy na světě existují zvířata a děti čekající na adopci, nedává smysl, aby se rodily další,“ říká Margaret, jedna z respondentek v diplomové práci. Adopci tak vidí jako nejlogičtější krok v případě, že někdo touží po rodině. Zároveň kinovátoři necítí potřebu zakládat rodinu. Energii ušetřenou na výchově raději směřují do jiných, často prosociálních aktivit. Snaží se pomáhat těm, kteří už na světě jsou, než aby vytvářeli nové.

Druhou skupinu představují environmentální antinatalisté, jejichž hlavním důvodem pro bezdětnost je strach z klimatického směřování Země. Obavy z nejisté budoucnosti. Nechtějí přivést dítě do světa zmítaného klimatickou krizí a narůstajícími ekologickým konflikty. Uvědomují si rychlý spád, který s sebou konzumní společnost přináší, a bezdětnost považují za jeden ze způsobů adaptace.

„Vždy jsem věřila, že se jednou usadím a budu mít vlastní děti. Rozhodnutí o tom je nemít pro mě bylo velmi těžké,“ popisuje svou osudovou volbu respondentka Beatrice. Ač je bezdětnost pro takto vyhraněné osobnosti velmi náročná volba, daleko náročnější by pro ně bylo žít s vědomím, že by přivedly dítě do nynějšího světa.

Obě tyto skupiny a jejich důvody však jdou ruku v ruce a nelze je tak úplně striktně oddělit. I sama Bětka, kterou jsem v úvodu představila, zmiňuje, že při svém dilematu zvažovala jak dopad dítěte na klimatickou změnu, tak dopad klimatické změny na dítě.

„Rozhodnutí mít dítě ve finále furt vnímám jako něco sobeckého. V člověku převládne touha, a racionální důvody proč dítě nemít, jako by se schovaly,“ líčí své pocity Bětka. „Dítě je taky nehorázná rána do života, a nechápu, proč se lidi musí neustále všem ospravedlňovat, když se rozhodnou ho nemít,“ rozčiluje se nad stigmatizací bezdětných.

Někteří dobrovolně bezdětní lidé odsuzují ty, kteří se rozhodli vlastní děti mít, jiní jim naopak svým způsobem závidí. „Vyhraněnější názory měli spíše kinovátoři. Nedokázali pochopit, proč si lidé s potřebou mít děti prostě neadoptují ty, které už na světě jsou. Zmiňovaná Margaret dokonce považovala plození dětí za environmentální zločin. Antinatalisté měli naopak pro biologické rodiny větší pochopení a vesměs by sami - nebýt klimatické krize - vlastní potomky rádi měli,“ komentuje pro Voxpot Šárka Stříbrská závěry své diplomové práce.

Americký žurnalista a ekoaktivista David Wallace-Wells mluví ve své knize Neobyvatelná Země: Život po oteplení o katastrofických scénářích, které naši planetu v blízké budoucnosti z důvodu klimatické změny čekají. Zobrazuje svět sucha, nemocí, hladomoru, ve kterém zvyšující se oceány topí ostrovní a pobřežní státy, narůstají konflikty a hroutí se ekonomiky.

Přesto se novinář považuje za optimistu. Pro deník The Guardian se svěřil, že věří v to, že touha mít děti není něco, od čeho bychom se měli distancovat. Naopak v rodičovství vidí naději, za kterou máme bojovat, a není dobré se jí vzdávat. Děti by nám měly být motivací ke snaze za lepší budoucnost a k nezavírání očí nad tím, že se naše planeta žene do záhuby.

Dobrovolná bezdětnost se sice jeví jako jeden z nejúčinnějších kroků, který může jednotlivec v boji proti klimatické změně udělat. Ideální je pak upřednostnění adopce dětí, které už mezi námi jsou. Zároveň ale není vůbec spravedlivé, když proti této osobní klimatické odpovědnosti, provázené neustálým omezováním svých životních možností, a často i pocity viny, stojí nepolapitelný „masový vrah“. Ten každým dnem uvolňuje do atmosféry několik milionů tun oxidu uhličitého při spalování fosilních paliv a vykácí tisíce hektarů lesů.

Ekologické Cíle Britské Vlády a Realita

Pokud tedy chceme v dnešní době děti mít, je třeba ke světu, v němž budou vyrůstat, přistupovat zodpovědně. Britská vláda si dnes vytyčila nové zákonné ekologické cíle pro příští desetiletí. Týkají se ochrany biodiverzity, odpadu i kvality ovzduší. Britská vládnoucí Konzervativní strana se již mnohokrát stala terčem kritiky opozice, nevládních organizací i aktivistů kvůli tomu, že klimatickým otázkám nepřikládá dostatečnou důležitost.

Začátkem prosince vláda navzdory kritice po 30 letech schválila výstavbu prvního nového uhelného dolu. Z vytěženého uhlí se nebude vyrábět elektřina, ale koksovatelné uhlí pro výrobu oceli. Nejméně 80 procent by mělo jít na export. Zastánci projektu tvrdí, že důl poblíž města Whitehaven vytvoří stovky pracovních míst v zaostalé oblasti. Navíc by podle nich odpadl klimaticky škodlivý dovoz koksovatelného uhlí.

Problémy s Odpadovým Hospodářstvím

Úniky dioxinů ze spaloven do životního prostředí jsou hrubě podhodnocená. S tímto tvrzením dnes na tiskové konferenci sdružení Arnika vystoupil britský odborník Alan Watson (1), který se specializuje na emise ze spaloven, odpadové hospodářství a perzistentní organické látky (POPs) včetně dioxinů.

Watson kritizuje mnohými slepě opakovaný argument, že spalovny vyprodukují méně dioxinů než vesnice. "Někteří politici a podnikatelé riziko toxického znečištění ze spaloven bagatelizují. Přitom jsou dioxiny ze spaloven vážnou hrozbou pro životní prostředí i lidské zdraví, a veřejnost to ví. Pro lidi v místech, kde stojí spalovna, ale ještě více tam, kam se vyvážejí odpady ze spaloven, představuje nebezpečí úniků dioxinů a z nich plynoucí ohrožení ekosystémů zásadní problém. Spalovnářská lobby často obavy lidí zesměšňuje právě přirovnáním zátěže ze spaloven k malým obcím, a obviňuje nevládní organizace ze šíření paniky. Odborné studie, které prošly náležitými recenzemi, ale jejich argumenty zpochybňují," říká vedoucí kampaně Nespaluj, recykluj!

Jako model nakládání s odpady sdružení Arnika navrhuje upřednostnit prevenci vzniku odpadu, recyklaci a opětovné využívání odpadu před jeho spalováním. Pálení odpadu pak považuje za energeticky nevýhodné a neefektivní plýtvání cennými surovinami, které navíc uvolňuje do ekosystémů toxické látky.

Lidé žijící v nejchudších oblastech Anglie, jsou zároveň lidmi nejvíce ohroženými znečištěním. Podle studie Agentury životního prostředí nesou chudí lidé v Anglii největší břemeno znečištěného ovzduší, odpadů z průmyslové výroby a jejich obydlí jsou nejvíce ohrožena záplavami. Přátelé Země ve svém textu dodávají, že polovina všech velkých spaloven v Anglii se nachází v místech, kde žije nejchudších 10 % populace. Silně znečištěné oblasti trpí výskytem srdečních onemocnění, rakoviny plic a mozkové mrtvice.

Anna Watsonová, vedoucí kampaně Přátel Země proti odpadům, vítá tento výzkum a požaduje po Agentuře životního prostředí, aby zbavila nejchudší britskou komunitu výlučného práva na zamořené prostředí. Podle Watsonové by vláda měla zavést poplatky za spalování domovního odpadu a vytvořit iniciativu proti stavbě nových spalovacích pecí. "Recyklace je řešení, nikoliv dýmající komíny v nejchudších místech Británie. Když budeme méně spalovat, počet lidí, kterým budeme ničit životní prostředí, se sníží," říká Watsonová. Přátelé Země navíc vytýkají spalovnám, že jejich komíny produkují zdraví škodlivé emise a potřeba dovážet odpady ze vzdálených míst zbytečně zvyšuje dopravní zatížení.

Historické Znečištění a Velký Smog v Londýně

Londýn se smogem bojoval odnepaměti, stejně jako jiná velkoměsta. Situace se začala zhoršovat v průběhu 19. století, kdy většina z milionu obyvatel topila uhlím a uhlí spalovaly i mnohé průmyslové podniky. Počasí na počátku prosince 1952 proto místní obyvatelé nepřikládali zvláštní pozornost. Na inverzi, smog a všudypřítomnou mlhu jsou Londýňané v tomto ročním období zvyklí. Již v odpoledních 5. Obloha získala nažloutlý odstín a vzduch páchnul po zkažených vejcích. 7. prosince už nebylo vidět ani na půl metru. Smog nejenže znemožnil dopravu, ale pronikal i do uzavřených prostor. Ve větších obchodech nebylo vidět na druhý konec místnosti, nehrála kina a divadla, neboť diváci nedohlédli na plátno či na jeviště. Když se po 4 dnech mlha konečně zvedla, v nemocnicích bylo již 150 tisíc lidí. Do konce smogového období zemřelo okolo 12 tisíc lidí. Během „Velkého smogu“ se ve vzduchu vyskytovalo abnormální množství sulfátů - částic kyseliny sírové, které vznikly náhradou jejích kyselých vodíků. Tyto toxické částice se do vzduchu dostaly především při spalování uhlí v domácnostech a průmyslových podnicích.

Skládky Odpadů a Hrozba pro Pobřeží

Velká Británie řeší nemalý problém se skládkami odpadů. Řada zařízení určených k ukládání odpadů, těch v provozu nebo již uzavřených, se totiž nachází v těsné blízkosti moře. Které, pokud by se rozbouřilo, by mohlo naskladněný odpad vlnami spláchnout.

V Británii se od roku 1992 razantně zpřísnila pravidla pro ukládání odpadů a řada nevyhovujících či naplněných skládek byla uzavřena. To ale neznamená, že bych o nich nebylo slyšet. Na rizika zdánlivě neškodných skládek nyní upozornila rozsáhlá reportáž BBC. Zmiňuje, že více než 1200 skládek odpadů v zemi se nachází v těsném kontaktu s mořským pobřežím. A je vystaveno ničivým přírodním podmínkám, povětří i erozi břehů. „Takže je jen otázkou času, že se ochranné zdi těchto skládek proboří a do mořské vody z nich pronikne odpad,“ říká Martk Stratton, konzultant organizace ESCP.

Momentálně jsou nejvíce problematické partie území západního Sussexu a podél celé řeky Temže. Obecně je ale hrozba vztažena na celé pobřeží Anglie a Walesu. „Máme tu dohromady 1246 uzavřených skládek, které jsou v dosahu dvousetleté vody,“ doplňují výzkumníci z londýnské Queen Mary University. „Hned 537 z nich se nachází blízko anebo poblíž koupališť, pláží či zdrojů pitné vody, dalších 406 stojí u míst speciálního vědeckého zájmu, například chráněných území.“

Vyplavení této toxické zátěže by už Britům zadělalo na pořádnou ekologickou katastrofu. Vyplavené skládky se každopádně vždy mohou stát zdrojem znečišťujících látek, mikroplastů, vláken, s neblahými dopady na životní prostředí. Stratton a jeho kolegové z ESCP nyní u britské vlády lobbují za to, aby tyto rizikové skládky byly znovu prozkoumány a hlavně zajištěny.

Ekologická Zátěž Způsobená Festivaly

Mnoho z nás si to neuvědomuje, ale festivaly představují pro životní prostředí značnou ekologickou zátěž. Tu vytváří např. Jedním z festivalů, který opakovaně řeší potíže s nahromaděnými odpadky, je největší hudební festival na světě Glastonbury, který se koná v Anglii. Po neukázněných fanoušcích zůstávají na zemi poházené PET lahve, obaly od potravin, igelitové tašky, ale výjimkou nejsou ani židle a stany!

V roce 2014 trvaly úklidové práce dokonce celých 6 týdnů! Podobně tomu bylo i letos, a to i přes snahy pořadatelů, kteří věnovali nemalé prostředky a úsilí do osvěty a snažili se prosadit principy trvalé udržitelnosti. Druhý den po projevu čekala na tisícovku dobrovolníků opět pořádná spoušť - stav plochy opět připomínal spíše skládku.

Součástí projektu Čistý festival je tzv. REC.stage, která se koná na vybraných festivalech. Je to místo, kde koncertují vítězové ankety, kteří hrají za honorář na „recyklované nástroje“, ale také scéna, kde si mohou zabuskovat i samotní návštěvníci festivalu. REC. Festivaly pomáhají udržovat v čistotě rozmístěná třídicí hnízda a barevné kontejnery, které obsluhuje úklidová četa. Ta současně uklízí festivalové areály a dopravuje vytříděný odpad na určené místo. Shromážděný odpad pak putuje svozem k recyklaci.

tags: #ekologická #zátěž #britského #obyvatelstva

Oblíbené příspěvky:

• Dětské hry pro zlepšení klimatu
• Vzdělávání v Umělecké Škole v Přírodě Skryje
• Význam ochrany přírody
• Tužková kresba noční přírody
• Interaktivní mapy kvality ovzduší