Ekologické aspekty udržitelného hospodaření v Česku

Trvale udržitelný rozvoj (TUR) je rozvoj lidské společnosti, který dokáže naplnit potřeby současné generace, aniž by ohrozil uspokojení potřeb generací následujících nebo se uskutečňoval na úkor jiných národů, přičemž neohrožuje podstatu přirozené funkce ekosystémů, nesnižuje biologickou rozmanitost přírody, neohrožuje podstatu přirozených zdrojů přírody a nepřekračuje samočisticí kapacitu přírodního prostředí.

Primární význam pro TUR má nepřetěžování ekologického potenciálu planety (samočištění, recyklace, tvorba obnovitelných zdrojů). Základní aspekt udržitelného rozvoje asi nejlépe vystihuje definice ze Zprávy pro Světovou komisi OSN pro životní prostředí a rozvoj (WCED) nazvané "Naše společná budoucnost", kterou v roce 1987 předložila její tehdejší předsedkyně Gro Harlem Brundtlandová.

Udržitelný rozvoj je novým rámcem strategie civilizačního rozvoje. Vychází z klasické a široce přijaté definice Komise OSN pro životní prostředí a rozvoj z r. 1987, která považuje rozvoj za udržitelný tehdy, naplní-li potřeby současné generace, aniž by ohrozil možnosti naplnit potřeby generací příštích. Jeho obsah byl poté rozvíjen jednotlivými státy i v mezinárodním měřítku.

Jeho heslo symbolicky vyjadřuje sociální, ekonomický a environmentální pilíř: lidé, planeta, prosperita. Příležitosti i zodpovědnosti by měly být děleny mezi země, regiony i mezi rozdílné sociální skupiny. Chudoba je ohrožující faktor udržitelného rozvoje; proto je až do jejího odstranění naše odpovědnost společná, ale diferencovaná.

Sociálnímu pilíři udržitelného rozvoje se přikládá stále větší význam a udržitelný rozvoj je čím dál častěji chápán jako "Trvalé zlepšování sociálních podmínek v rámci ekologické únosnosti Země". Zapojením veřejnosti již od počáteční fáze plánování vytváříme nejen objektivnější plány, ale také obecnou podporu pro jejich realizaci.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Při plánování rozvoje i při řešení problémů jsou současně zohledňovány všechny aspekty problému (sociální, ekonomické, ekologické a další). Pokud upřednostníme jeden ze zmíněných aspektů na úkor druhých, jedná se o dlouhodobě neudržitelné řešení problému. TUR se týká celá řada mezinárodních konferencí.

ČR je malá země, její vyjednávací pozice je slabá - důležité je spojení a spolupráce s dalšími státy. Je třeba si uvědomit, že ELZAKKER publikoval své vize v r.

Zelené veřejné zakázky

Změna klimatu a zhoršování životního prostředí představují pro Evropu a celý svět existenciální hrozbu. Zohlednění dopadů dodávek, služeb či stavebních prací na životní prostředí je vedle ekonomických a sociálních aspektů jedním ze tří pilířů odpovědného veřejného zadávání. Environmentální aspekty se v některých případech přímo prolínají se sociálními aspekty.

Zelenými veřejnými nákupy (GPP) lze zmenšit přímé negativní dopady na životní prostředí, snížit emise skleníkových plynů, zvýšit podíl obnovitelné energie, snižovat množství odpadu a také podpořit ekologizaci trhu či dávat průmyslu stimulaci pro vývoj zelených technologií.

Zadávaní zelených veřejných zakázek („GPP“ - green public procurement) je důležitý nástroj ke dosahování cílů environmentálních politik souvisejících se změnou klimatu, racionálním a šetrným využívaním přírodních zdrojů a udržitelnou spotřebou a výrobou, a to zejména vzhledem k objemu výdajů veřejného sektoru za zboží a služby.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Zelená kritéria lze uplatnit u veřejných zakázek dle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, tak i u veřejných zakázek malého rozsahu. K úsporám CO2 je možné dojít právě uplatňováním zelených aspektů ve veřejných zakázkách. Zohledňování environmentálních aspektů ve veřejných zakázkách má výslovnou oporu ve směrnici č. 2014/24/EU, je dokonce jedním ze strategických cílů směrnice a proto je podporováno i v tuzemské právní úpravě v ZZVZ, do něhož byla směrnice transponována.

V roce 2017 bylo vydáno komplexní usnesení Vlády České republiky ze dne 24. července č. 531, o Pravidlech uplatňování odpovědného přístupu při zadávání veřejných zakázek a nákupech státní správy a samosprávy. V usnesení se státní správa a samospráva zavazuje, že bude při nákupu zboží a služeb zohledňovat jejich environmentální aspekty.

Mnohé z nich je vhodné (spolu)naplňovat i veřejnými nákupy. Pro nalezení vhodného ekologicky šetrného řešení je důležité důkladně analyzovat, jaké plnění vlastně zadavatel potřebuje. Není-li si zadavatel jistý, jaká ekologicky šetrná řešení jsou na trhu dostupná, či za jakou cenu, je možné relevantní informace obdržet prostřednictvím předběžných tržních konzultací v souladu s § 33 ZZVZ.

Nelze nezmínit, že ekologicky šetrné nakupování nemusí znamenat jen nákup produktů šetrnějších k životnímu prostředí. Může to znamenat i nakupovat účelněji, tedy např. výrobky, které zadavateli díky své kvalitě budou sloužit delší dobu.

Produktům a službám může být na základě splnění určitých parametrů udělena ekoznačka, přičemž to, jestli produkt nebo služba parametry ekoznačky splňuje, kontroluje nezávislá třetí strana. Může se jednat o ekoznačky pro různé produkty jako je EU květina a Ekologicky šetrný výrobek anebo o speciální ekoznačky, např. logo EU pro produkty ekologické produkce (biopotraviny), tzv. biolist nebo tuzemská biozebra, FSC pro dřevo a výrobky ze dřeva nebo ENERGY STAR pro výpočetní techniku.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Velmi aktuálním průřezovým tématem je udržitelné a hospodárné nakládání s vodou. Sucho, nerovnoměrnost srážek v průběhu roku, městské tepelné ostrovy, utužená i „odhalená“ půda, napřímené potoky a řeky, využívání pitné vody tam, kde není nezbytně nutná. To jsou alespoň některé z pojmů, které jsou spojené s potenciálem úspor vody při provozu v organizacích veřejné správy a celkově hospodárnějšího, udržitelnějšího nakládání zadavatelů veřejných zakázek s vodou.

Voda nutná k pěstování nebo výrobě zboží či poskytování služeb je často také „skrytá“ v dodávkách a službách. „Modrozelená infrastruktura“ - síť prvků budovaných nejčastěji ve městech pro řešení urbanistických a klimatických problémů. Zahrnuje vodní prvky pro zachytávání dešťové vody a spolu se zelenými prvky dokáže zvýšit biodiverzitu, kvalitu půdy a stav podzemní vody, omezit znečištění ovzduší a erozi, ušetřit energie, zmírnit mikroklima, omezit přehřívání či zmírnit riziko přívalových povodní.

Vedle zachycení dešťové vody v retenční nádrži sloužící pro rekreační účely, včetně zlepšení mikroklimatu bezprostředního okolí, existuje řada dalších opatření využitelných v prostředí lidských sídel pro udržitelné nakládání s dešťovou vodou. Ve snaze uspořit vodu při provozu organizací veřejné správy je možné požadovat úsporné splachování WC, perlátory na vodovodních bateriích, využívání úsporných programů spotřebičů ve vztahu k vodě (pračky, myčky nádobí apod.) a zároveň je vždy vhodné informovat uživatele o pozitivních dopadech šetření vodou v místě její spotřeby.

V rámci ekologicky šetrných řešení je vhodné využít principů cirkulární ekonomiky s preferencí výrobků z recyklovaných materiálů, recyklovatelnosti po dosloužení, využití energie z obnovitelných zdrojů atd. V praxi lze ekologicky šetrná řešení v zadávacím řízení podporovat několika způsoby. Nejčastěji se ekologicky šetrná řešení v zadávacím řízení podporují formou kombinace podmínky účasti v zadávacím řízení, tedy „zvláštní podmínky plnění“ v zadávací dokumentaci ve smyslu § 37 odst. 1 písm. d) ZZVZ, a obchodní podmínky ve smlouvě, přičemž nedodržení smluvního ujednání při plnění veřejné zakázky je sankcionováno smluvní pokutou nebo odstoupením zadavatele od smlouvy.

Pro zvýšení transparentnosti je možné nazvat veřejnou zakázku tak, aby její zaměření bylo na první pohled zřejmé. Pokud výše uvedený postup nepostačuje, zadavatel může na základě znalosti trhu zvážit rozdělení předmětu veřejné zakázky na části ve smyslu § 101 ZZVZ, a postupovat pak při výběru dodavatelů v každé části odděleně. To může navíc podpořit účast malých a středních podniků v zadávacím řízení.

Jiná možnost je popsat v zadávací dokumentaci parametry předmětu plnění prostřednictvím požadavků na výkon nebo funkci, popis účelu nebo potřeb, které mají být naplněny ve smyslu § 89 odst. 1 písm. a) ZZVZ. Zadavatel nemusí stanovovat všechny charakteristiky, které má produkt, služba nebo stavební práce mít, musí ale dostatečně podrobně stanovit, jaký má mít efekt. Ekonomickou výhodnost nabídky lze v souladu s § 114 odst. 2 ZZVZ hodnotit mimo jiné na základě poměru nákladů životního cyklu a kvality nebo také podle nejnižších nákladů životního cyklu.

Náklady životního cyklu musí v souladu s § 117 ZZVZ zahrnovat nabídkovou cenu a mohou také zahrnovat ostatní pořizovací náklady, náklady související s užíváním předmětu plnění, náklady na údržbu, nebo náklady spojené s koncem životnosti (např. náklady na jeho recyklaci nebo likvidaci poté, co doslouží), přičemž se jedná o neuzavřený výčet. Dále mohou zahrnovat náklady způsobené dopady na životní prostředí (tzv. environmentální externality), které jsou spojeny s předmětem plnění kdykoli v průběhu jeho životního cyklu (mohou se vyskytovat i pouze v části životního cyklu). Podmínkou je, že lze vyčíslit jejich peněžní hodnotu.

V případě výslovného připuštění nebo požadování variant v souladu s § 102 ZZVZ lze bodově zvýhodnit ekologicky šetrné varianty. Zadavatel je pak povinen v zadávací dokumentaci uvést minimální technické podmínky, které musí varianty splňovat. V souladu s § 79 odst. 1 a odst. 2 písm. h) ZZVZ zadavatel může k prokázání technické kvalifikace požadovat opatření v oblasti řízení z hlediska ochrany životního prostředí, která bude dodavatel schopen použít při plnění veřejné zakázky. Typickým opatřením podle tohoto ustanovení bude požadavek na zavedení systému environmentálního řízení a auditu Evropské unie (EMAS) či jiného systému environmentálního řízení v souladu s § 80 odst. 2 ZZVZ.

V zadávací dokumentaci je také možné, pokud má zadavatel požadavky na vlastnosti předmětu plnění z hlediska environmentálního, požadovat předložení určitého osvědčení (štítek) ve smyslu § 94 odst. 1 ZZVZ. Takovými štítky mohou být například ekoznačky, pokud splňují požadavky tohoto ustanovení. Zadavatel však musí přijmout jakýkoli jiný vhodný štítek osvědčující, že nábytek splňuje rovnocenné požadavky, případně, v souladu s § 94 odst. 3 ZZVZ, jiný rovnocenný důkaz.

Při nákupu nábytku můžete upřednostnit produkty, které neobsahují nebezpečné látky, barvy a mořidla. V dokumentaci si lze vymínit nábytek bez formaldehydu a těkavých organických látek (nebo alespoň s jejich velmi nízkým obsahem). Proto je lepší požadovat přímo výrobky s nulovým obsahem této škodlivé látky. Zároveň můžete vybírat nábytek ze dřeva, které pochází z udržitelně spravovaných lesů (splňuje požadavky na certifikaci FSC nebo PEFC), případně částečně nebo úplně nahradit dřevotřísku výrobky z aglomerovaného dřeva. Jde o jedny z klíčových položek rozpočtů ve veřejné správě a místní samosprávě a nabízejí tedy příležitosti s velkým dopadem.

Zadavatelé zakázky můžou například požadovat projekty s určitým počtem materiálů s označením ekologicky šetrný výrobek (EŠV) nebo s certifikátem Environmentální prohlášení typu III (EPD, jak tomu bylo například u projektů v rámci výzvy Zelená úsporám). Kromě ekoznačení použitých stavebních materiálů je vhodné požadovat velmi nízkou úroveň energetické náročnosti budovy - a to včetně stanovení spotřeby primárních energií. Tímto způsobem dojde k zásadnímu snížení spotřeby energ...

Ekologické zemědělství

Ekologické zemědělství v Česku je stále ve fázi rozvoje. Řada lidí vůbec nevnímá environmentální aspekty ekologického zemědělství, nevidí za ním čistou vodu a živou půdu, bez čehož se neobejde nikdo z nás. Nemůžete vypěstovat zdravé a chutné potraviny na půdě, která je často mrtvá, ve které nenajdete jedinou žížalu a nepřežije tam ani krtek. Nemůžete očekávat zdravou krajinu tam, kde je voda plná pesticidů a hormonů.

Tyto problémy ekologické zemědělství řeší a biopotraviny jsou jen vrcholem celé pyramidy. Základem je způsob hospodaření v krajině a vracení organické hmoty do půdy. Kvalita půdy je alfou a omegou všeho. Tam vidím prostor a velký potenciál pro rozvoj ekologického zemědělství v Česku.

Za západními státy jsme v ekologickém zemědělství pozadu 15-20 let. Plochy na ekologické zemědělství bychom přitom měli, ale chybí nám podpora široké veřejnosti a státu. A téměř všechny státy, kde má ekologické zemědělství ze strany státu opravdovou podporu, mají bio povinně ve školách a školkách, ve státních úřadech a dalších veřejných institucích.

Na ekologické zemědělství přejdou z konvenčního hospodaření ročně desítky zemědělců. Ve většině případů zaberou hlavně ekonomické argumenty, až později začnou zemědělcům docházet hlubší souvislosti. Máme ve svazu jeden podnik, jehož přístup je přesnou ukázkou toho, jak se situace mění. Předseda tohoto podniku přešel na ekologické zemědělství v roce 2010; také kvůli ekonomické stránce věci.

Sám dnes říká, že za socialismu používali DDT, protože všichni říkali, že je to tak správně. Ovšem přišlo se na to, že není. Nyní, kdy se jim vrací do půdy život, mají v ní krtky, žížaly, chovají zdravá zvířata a voda, která je pod jejich pozemky, je čistá, tak zjistili, že ekologické hospodaření je ta trvale udržitelná cesta. A oproti sousedům, kteří podnikají v konvenčním zemědělství, jsou na tom lépe z hlediska výnosů, i když je sucho, protože jejich půda plná humusu a organiky si vodu dokáže podržet daleko déle a kořenový systém rostlin si vodu dokáže lépe vytáhnout.

Jednoznačně o biomléko. Mléčné biovýrobky v oblibě u českých spotřebitelů dlouhodobě vedou a ukazují to ostatně také statistiky. I proto jako svaz realizujeme projekt Ministerstva zemědělství ČR na podporu produkce a odbytu biomléka.

Jednoznačně je potřeba zapracovat na podpoře ze strany státu, a to nejen z hlediska dotací na hospodaření, ale hlavně na reálné podpoře biopotravin. Stát by měl jasně říct, že pro budoucnost české potravinové produkce má ekologické zemědělství velký smysl, chce ho podporovat a plochy v ekologickém zemědělství rozšiřovat. Jsou to například retence vody v krajině, ochrana klimatu, ale také udržení biodiverzity nebo například boj proti erozi.

Pro spotřebitele by také nebyl problém sehnat v běžném obchodě biochleba nebo biozeleninu v top kvalitě, jako je tomu třeba v Německu. Momentálně je hodně diskutována dvojí kvalita potravin v různých zemích, existuje něco takového také u bioprodukce? V podstatě ano.

Vidět to můžete třeba u zeleniny. Na nabídku biozeleniny a bioovoce, kterou najdete na českém trhu v zimě, je často smutný pohled. Takové produkty by na západ od nás byly neprodejné, ale nic lepšího tu nyní není. Například 250 g biomásla koupíte na německém trhu za cenu cca 55-60 Kč. U nás 150 g biomásla koupíte za 65 Kč, což je pro českou rodinu s českým platem prostě příliš drahé. To se do budoucna musí změnit.

Udržitelné lesní hospodářství

V době, kdy klimatická krize a ztráta biodiverzity patří mezi největší výzvy lidstva, hraje udržitelné lesní hospodářství klíčovou roli. Lesy nejsou pouze zdrojem dřeva, ale také zásobárnou uhlíku, domovem pro nespočet druhů a místem rekreace pro lidi. Abychom zajistili, že lesy budou plnit tyto funkce i pro budoucí generace, je nezbytné hospodařit s nimi odpovědně.

K tomu slouží mezinárodní certifikace dřeva, jako jsou FSC (Forest Stewardship Council) a PEFC (Programme for the Endorsement of Forest Certification). Udržitelné lesní hospodářství je způsob správy lesů, který zajišťuje jejich dlouhodobou produktivitu, biologickou rozmanitost a schopnost poskytovat ekologické, ekonomické a sociální funkce. Cílem je zachovat lesy pro budoucí generace a zároveň uspokojit současné potřeby společnosti.

FSC je mezinárodní nezisková organizace, která vznikla v roce 1993 jako reakce na globální odlesňování a neudržitelné lesní hospodaření. Její cílem je podporovat ekologicky vhodné, sociálně prospěšné a ekonomicky životaschopné hospodaření v lesích.

Charakterizoval trendy v pojímání lesnictví a lesního hospodářství od středověku do současné doby a vyzdvihl mnohostrannost chápání lesnictví ve společnosti i několik uznávaných paradigmat, s nimiž společnost k tomuto sektoru přistupuje. V současnosti se kromě všeobecně respektovaného konceptu trvale udržitelného lesního hospodářství (trvalou udržitelnost lesního hospodaření ve smyslu produkční funkce lesů definoval v roce 1713 Hans Carl von Carlowicz) na jedné straně prosazuje ekonomistický pohled, jenž primárně zdůrazňuje prvotní produkci dřeva.

Na straně druhé se projevuje snaha prosadit environmentální zájmy - tj. omezit produkci dřeva a tím maximalizovat přírodní charakter lesů a jiné zaměřené benefity. Pro dosažení jakéhokoli žádoucího stavu má lesnická věda a praxe dostatek odborných podkladů a předpokladů. Požadavky jednotlivých nátlakových skupin jsou ale vzájemně neslučitelné, což často vede k politickému, a nikoli odborně podloženému rozhodování.

Během posledního asi půlstoletí výrazně roste podíl listnatých dřevin, uplatnění přirozené obnovy a tím i stupeň smíšení českých lesů. Některé výsledky Národní inventarizace lesů dokumentují skutečnost, že vlivem zvyšujícího se podílu listnatých dřevin v lesních porostech se snižují těžební možnosti jehličnanů a postupně se navyšuje těžba listnáčů s logickým dopadem na dřevozpracující průmysl. Tento trend bude pokračovat i v budoucnosti.

Spojení ekonomiky, ekologie a estetiky patří k základnímu poslání lesnictví a lesního hospodářství v budoucnosti. Na základě těchto podkladů, které se začaly vytvářet již po druhé světové válce, se mj. vymezuje i druhová skladba lesních dřevin vhodná pro příslušná lesní stanoviště. Jde o klimatickou změnu, a zejména její rychlost. Druhým aspektem je znalostní rozvoj společnosti a s ním spojený vliv na lesy projevující se obdobným způsobem jako v minulých stoletích.

Hlavním problémem v této oblasti je výhradní ekonomický přínos lesního hospodářství, tj. zisk a nutnost z něj financovat ostatní funkce/služby. Jestliže však je poptávka po ostatních funkcích vyšší, je třeba vynaložit na jejich podporu další finanční prostředky. Dochází tím k tzv. intenzifikaci funkcí lesa. V případě intenzifikace jeho netržních funkcí jde o záměrné poskytování funkcí lesa, tzn. ekosystémových služeb.

Pojetím a vývojem konceptu přírodě blízkého lesního hospodářství se zabýval doc. Jiří Remeš, který objasnil důvody a předpoklady vzniku přírodě blízkého pěstování lesů a charakterizoval vývoj a nejvýznamnější představitele směrů přírodě blízkého pěstování lesů v Evropě, Severní Americe a také v České republice včetně hlavních organizací, jež tyto pěstební postupy propagují. Jmenoval hlavní společné znaky přírodě blízkého pěstování lesů (ekosystémové pojetí lesa, vytváření strukturálně diferencovaných a smíšených porostů, omezení vstupů dodatkové energie a maximální využívání přirozených vývojových procesů).

V prezentaci také zdůraznil výhody, které z praktické aplikace přírodě blízkého pěstování lesů vyplývají jak z hlediska ekologických, environmentálních a sociálních důsledků, tak z hlediska ekonomického. Je zapotřebí si rovněž uvědomit, že často nelze docílit všech deklarovaných atributů přírodě blízkého pěstování lesů, respektive požadovaných strukturních prvků lesa. Účastníci semináře v jeho závěru zdůraznili, že přírodě blízké pěstování musí být vnímáno dostatečně široce a flexibilně, protože do jeho rámce náleží všechny způsoby obnovy, které se vyskytují v přirozených lesích (tedy i způsoby využívající maloplošné holosečné prvky).

tags: #ekologické #aspekty #udržitelného #hospodaření #v #Česku

Oblíbené příspěvky:

• Inovace v českém designu a obnovitelných materiálech
• Problematika bezpečnosti silničního provozu
• Stanoviště C10 Brno
• Ohrožení výroby polotovarů
• Tipy pro víkendové focení přírody