Ekologické metody antikoncepce

Nad formou ochrany před nechtěným početím se alespoň jednou v dospívání zamyslela každá dívka. V dnešní době je k dispozici velké množství druhů ochrany, je tedy z čeho vybírat.

Antikoncepce může být, mimo jiné, dělena na hormonální a nehormonální. Pokud se budeme držet dělení antikoncepce na hormonální a nehormonální, pak musíme konstatovat, že v ČR hormonální antikoncepce vítězí, používá ji celých 43 % žen (hormonální antikoncepce u mužů je pouze ve stadiu výzkumů). Hormonální antikoncepce má jistě svá nesporná pozitiva, ale také svá negativa. Má určité kontraindikace a ne všechny ženy ji mohou užívat. Kromě toho existují i ženy, které ji užívat nechtějí.

Jak už název napovídá, hormonální antikoncepce v sobě obsahuje množství hormonů, které mají vliv na ženské tělo. Každé tělo na ně reaguje jinak, takže důsledky po nasazení tohoto druhu ochrany mohou být jak pozitivní, tak negativní. Jestliže je na to pohlédnuto z dlouhodobého hlediska, hormonální antikoncepce není pro ženu po zdravotní stránce nejlepší. Umělé dodávání hormonů mění ženské tělo fyziologicky i mentálně a není to pro něj přirozené. Proto se objevuje velké množství nežádoucích účinků - od fyziologických, například nabírání či kolísání hmotnosti, oteklých dolních končetin, změna stavu pleti, problémy se srážlivostí krve, až po psychické, mezi které může patřit změny v sexuálním apetitu, nebo časté změny nálad.

Jestliže do sebe žena nechce dávat hormony, které ji ovlivňují, může se rozhodnout pro nehormonální druh ochrany.

Nehormonální metody antikoncepce

Jedná se o metody, jejichž použití nevyžaduje žádné medikamenty, pomůcky či lékařské zákroky. Co tedy takovým ženám, ale i jejich partnerům poradit?

Čtěte také: České supermarkety a bio

Přirozené metody

Jedná se o metody, které jsou založeny na detekci okamžiku ovulace a znalosti tzv. fertilního období ženy (Seidlová, 1997).

Kalendářní metoda

Je prvním způsobem stanovení ovulace. Žena musí přesně zaznamenávat délku každého menstruačního cyklu, z nichž poté vypočítává své plodné dny. Této metodě se někdy říká Knaus-Oginova, podle jejích autorů - Rakušana Hermana Knause, který rozpracoval poznatky Japonce Kyusaka Ogina a který tuto metodu publikoval v roce 1929.

Tato metoda je vhodná pro ženy se zcela pravidelným menstruačním cyklem, pokud je cyklus nepravidelný, je i metoda značně nespolehlivá. Pro výpočet je důležité znát délku alespoň šesti předcházejících menstruačních cyklů. Při výpočtu žena provede odečet 19 od počtu dnů nejkratšího cyklu = 1. plodný den. A dále provede odečet 11 od počtu dnů nejdelšího cyklu = poslední plodný den.

Hlenová metoda (Billings)

Tato metoda je založena na posuzování charakteru hlenu vylučovaného z děložního hrdla. V průběhu menstruačního cyklu dochází k vylučování hlenu různé konzistence a různého množství (Uzel a Kovář, 2010). Autorem je australský neurolog John Billings a jeho žena, se kterou měl devět dětí. Na metodě začali pracovat v roce 1953 a uveřejnili ji v roce 1963.

Hlenová metoda využívá změn cervikálního hlenu, který je produkován žlázkami děložního hrdla (čípku). Charakter hlenu (množství, vzhled, tažnost) je možno sledovat v poševním vchodu. Po menstruaci zde není detekovatelný žádný hlen, jde o tzv. „suché dny“. Poté hlenu přibývá, stává se tažný mezi prsty až na vzdálenost několika centimetrů, žena má pocit vlhkosti v oblasti stydké štěrbiny. Tyto změny jsou nejvíce patrny tři dny před a dva dny po ovulaci a představují tak nejplodnější období menstruačního cyklu. Poslední den, kdy je možno hlen v poševním vchodu zjistit, se označuje jako hlenový vrchol. Po něm následují opět suché dny až do menses.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Z antikoncepčního hlediska se doporučuje vyvarovat se nechráněného pohlavního styku po dobu vlhkých dní a tři dny po dni hlenového vrcholu.

Měření bazální teploty

Je založena na principu pravidelného měření bazální teploty, a to vždy ráno těsně po probuzení. Měření se provádí lékařským teploměrem v pochvě, v konečníku nebo pod jazykem. Během ovulace vždy dojde ke zvýšení bazální teploty asi o 0,4 až o 0,6 °C, která zůstává zvýšená po celou druhou polovinu menstruačního cyklu.

I tato metoda patří mezi metody určování neplodných (plodných) dnů.

Zjištění plodnosti ze slin

Vyšetřením zaschlého vzorku slin můžeme také zjistit, zda je žena v plodném období. Během plodných dnů můžeme ve vzorku slin pozorovat struktury připomínající listy kapradí, jejichž přítomnost je ovlivněna působením estrogenů.

Symptotermální metoda (STM PPR)

Pokud skutečně toužíte zjistit, jak vaše tělo funguje, jak se během měsíce cítíte a proč tomu tak je, určitě se k vám dostanou informace o Symptotermální metodě přirozeného plánování rodičovství (STM PPR). Tato vědecká metoda antikoncepce je založená na sledování tělesných symptomů. Během měsíce sledujete změnu děložního hlenu, tvar děložního čípku a po určitou dobu si měříte také bazální teplotu, kterou si zapisujete.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Monitory plodnosti

Také známý jako Baby-comp nebo Lady-comp je novinkou v oblasti přirozené antikoncepce na českém trhu. Jedná se o přístroj o velikosti 14 cm a hmotnosti 200 g, jehož hlavním úkolem je stanovení plodných (v případě Baby-compu) či neplodných (v případě Lady-compu) dnů. Výpočet provádí počítač na základě naměřené teploty v ústech (pod jazykem). Toto měření je však nutné provádět denně ve stejnou hodinu. U některých typů se ještě zadává datum poslední menstruace. Na základě těchto údajů dojde k vyhodnocení a určení, zda bude den a následujících šest dní plodných či nikoliv. Nevýhodou přístrojů je jejich poměrně vysoká cena - od 15 tisíc Kč.

Bariérové metody

Kondom (prezervativ)

Kondom neboli prezervativ patří mezi nejznámější a nejstarší antikoncepční metody. Známe mnoho podob kondomu, jeho producenti ho vyrábějí v různých velikostech, barvách, s různými povrchovými úpravami atd. Dělíme je do dvou skupin, a to na kondomy mužské a kondomy ženské (neboli femidomy). Kondomy ženské jsou sice vyvinuty, vyrábějí se, ale rozhodně nejsou v oblibě. Nejvýznamnější vlastností prezervativu je schopnost ochránit organismus člověka nejen před otěhotněním, ale i před pohlavně přenosnými chorobami.

Pesar (diafragma)

Jako druhá nejznámější a možná nejpoužívanější metoda antikoncepce pro ženy je určitě pesar, jinak také známý jako diafragma. Antikoncepční pesar je bariérová pomůcka bránící spermiím v průniku z pochvy do dělohy. V současné době jsou u nás dostupné pesary Caya diafragma, která se varábí pouze v jedné velikosti a Singa diafragma, která se vyrábí v sedmi různých velikostech.

Jedná se o kulatý gumový klobouček, v jehož okraji je uložena kovová spirálka, která drží kruhový tvar. Pokud žena chce danou metodu používat, musí projít vyšetřením u svého gynekologa, který stanoví přesnou velikost. Důležitý je i nácvik správného zavádění, které gynekolog zkontroluje. Pesary nejsou v ČR moc oblíbenou antikoncepcí (Uzel a Kovář, 2010; Seidlová a Hugo, 1997).

Je pesar, který se nasazuje přímo na děložní čípek a sundává se jen před menstruací - žena musí mít naprosto pravidelný menstruační cyklus. V historii se jednalo o jednu z nejrozšířenějších antikoncepčních metod.

Spermicidní gely

Tato forma antikoncepce je založená na bází „hubení“ spermií. Většina gelů má okamžitý nástup antikoncepčního účinku po aplikaci do pochvy. I zde existují možnosti. Gely se vyrábějí buď s použitím chemických látek jako jsou nonoxynol-9 a benzalkonium chlorid (Pharmatex) nebo na čistě přírodní (Contragel Green nebo Caya diafragma gel).

Využívá se látek, které mají za úkol zničit nebo poškodit spermie tak, aby nebyly schopny oplodnit vajíčko. Spermicidy se ve většině případech používají spolu s bariérovými metodami, ale mohou se používat i samostatně. Často je opomíjen jejich antimikrobiální a antivirový účinek. Dostupné jsou v lékárnách ve formě čípků, pěny, krémů, gelů, tablet či papírových filmů.

Nitroděložní tělísko

Pokud se rozhodnete vysadit hormonální antikoncepci a nechcete se vůbec možnostmi ochrany proti otěhotnění zabývat, nejspíš vám gynekolog představí další oblíbenou formu antikoncepce - nehormonální nitroděložní tělísko.

Tělísko je plastová věc různých tvarů, kterou lékař zavede do dělohy, kde poté tělísko brání uchycení oplozeného vajíčka. Jakási předchůdce tělíska známe z egyptských vykopávek - ženy si podle svého postavení nechávaly do dělohy zavádět nejrůznější kamínky, kousky kovů, stříbra i zlata. Novodobým otcem je německý gynekolog Gräfenberg - už v roce 1920 vytvořil a vyráběl tělíska z „německého stříbra“ (slitiny mědi, niklu a zinku), ale jeho objev zapadl, lépe řečeno lékařská veřejnost tuto metodu odsoudila pro riziko zánětlivých komplikací, v předantibiotické době často se závažným průběhem (Čepický, 2002).

Nitroděložní tělísko se často podobá písmenu T. Vyrábí se z plastu a je doplněno kovovým drátkem (měď, stříbro, zlato). Uvolňovaný kov má toxický vliv na spermie a v podstatě spermie zlikviduje.

V historii se vyráběla tělíska různých velikostí, tvarů a z rozličných materiálů. V současnosti jsou vyráběna většinou z plastických hmot a ve tvaru písmene T nebo Y. Většina tělísek má navíc ještě monofilové vlákno, které slouží pro usnadnění extrakce.

Sterilizace

Sterilizace je téměř 100 % metoda regulace plodnosti. Sterilizace nemá vliv na sexuální život, u žen se provádí přerušení vejcovodů, u mužů chámovodů. V případě, že je sterilizace provedena bezchybně, nemusí se žena bát nechtěného těhotenství. Pokud by však svůj názor změnila, je zrušení sterilizace velmi nákladné, obtížné a v mnohých případech neúspěšné. Proto je důležité, aby bylo rozhodnutí dobře zváženo, ev. přání dalšího těhotenství lze umožnit pouze po chirurgickém zákroku nebo po zařazení do IVF (in vitro fertilisation) programu. Při žádosti o sterilizaci musejí být splněny podmínky stanovené zákonem (Čepický a Fanta, 2011). Cena za provedenou sterilizaci se liší podle pracoviště, u žen se pohybuje od 10 000 Kč.

Možností, jak zodpovědně rozhodovat a plánovat početí, je ve 21. století cela řada. Přestože se výzkum stále zaměřuje na nové trendy v hormonální antikoncepci, neměly by být nehormonální antikoncepční metody opomíjeny. Otázkou ovšem zůstává správná informovanost, a to nejen žen, ale i mužů.

Pohlavní styk je ukončen vysunutím údu z pochvy ještě před ejakulací (Seidlová, 1997). Tato metoda je sice hojně rozšířená, ale zároveň dosti nespolehlivá, protože vyžaduje od muže vysokou míru kontroly. Je naprosto nevhodná u mužů, kteří trpí předčasnou ejakulací.

Při výběru správné metody je vhodné se poradit s gynekologem. Každá žena je individuální a pro každou je vhodná jiná forma ochrany. Nebojte se zkoušet a zjišťovat informace.

Věříme, že nyní máte jasnější představu o pestrosti nehormonálních metod antikoncepce a také větší jistotu, kterou vybrat. Dobrou zprávou je, že dnešní doba poskytuje řadu možností a zdrojů, jak získat kvalitní a relevantní informace. Hledejte, ptejte se (nejen) gynekologů, a nenechte se odradit.

Literatura

1. Barták A. Antikoncepce. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006.
2. Čepický P. Hormonální antikoncepce. Remedia.
3. Čepický P, Fanta M. Úvod do antikoncepce pro lékaře negynekology. Praha: Levret, 2011.
4. Leifer G. Úvod do porodnického a pediatrického ošetřovatelství. Praha: Grada Publishing a.s., 2004.
5. Lenderová M. Kinder, küche, kirche aneb domácnost se rozrůstá. Gynekolog, 1999. [online].
6. Louda M. Mužská sterilizace v praxi. Sestra. 2009;19(4):35. [online].
7. Naturcomp. Informace o Lady-comp [on-line]. 2012-02-22]. Přirozená antikoncepce.
8. Seidlová D, Hugo J. Kontracepce pro praxi. Praha: Maxdorf, 1997.
9. Uzel R. 4000 let antikoncepce. Praha: Nová tiskárna Pelhřimov, 2003.
10. Uzel R. Jak neotěhotnět. 1. vyd. Praha: Scientia medica, 1992.
11. Uzel R, Kovář P. Antikoncepční otazníky: o antikoncepci převážně vážně. 1. vyd. Ostrava: CAT Publishing, 2010.
12. Weiss P a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010.

Bc. et Bc.

tags: #ekologické #metody #antikoncepce

Oblíbené příspěvky:

• Den Země: Aktivity pro děti – třídění odpadu
• Vliv barevného spektra
• Tipy na ubytování pro školy v přírodě v okolí Blanska
• Statistiky české krajiny
• Tipy na dovolenou v přírodě